Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změněný 2. kapitola

22.11.2010 (09:00) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1092×

2. kapitola

Ráno mě probudilo nějaké bušení. Otráveně jsem se otočila na druhou stranu a snažila se usnout. Ale pořád něco bouchalo. Po chvíli jsem vzdala snahu znovu usnout a vylezla jsem z postele. Půl osmý. To jsem mohla klidně ještě spát. 
V tom mi došlo, co je to bušení. Venku leje jako z konve a kapky buší do okna. Budu si na to muset zvyknout. S povzdechem jsem se přesunula do koupelny, kde jsem se trošku zkulturnila. 
Pak jsem sešla dolů. Charlie tam nebyl, asi ještě spí. Udělala jsem míchaná vajíčka, jelikož tady nic jiného nebylo. Uslyšela jsem zavrzání na schodech a během chvíle se objevil v kuchyni rozespalý Charlie.
„Dobré ráno, dáš si snídani?“ řekla jsem s úsměvem.
„Dobré, děkuju,“ řekl a posadil se, když jsem mu naservírovala talíř. Sedla jsem si naproti němu a dala se do jídla. 
„Co máš dneska v plánu?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Chtěla bych se podívat po městě.“
„Jo a nevíš, kde bych sehnala nějaké levné auto?“ zeptala jsem se s nadějí. Charlie se místo odpovědi pleskl do čela.
„Ach jo, ta skleróza! Asi jsem už starej,“ řekl a já se na něj nechápavě podívala.
„Mám pro tebe překvapení, každou chvíli tady bude,“ řekl a mně to docvaklo.
„Ty víš o nějakém autě?“ zeptala jsem se nadšeně. Představa, že nemusím žádné auto shánět, se mi moc zamlouvala. Charlie přikývl a šel se do obýváku dívat na televizi.

Když jsem dojedla a všechno uklidila, vydala jsem se nahoru. Oblékla jsem si stejné džíny i stejné triko jako včera a vzala si kabelku, do které jsem dala mobil, peníze a klíče. V tom jsem uslyšela, jak před domem zastavilo auto. Seběhla jsem dolů, obula se a vzala si bundu. Pak jsem vyšla ven, kde stál Charlie a s někým mluvil.
„Bello, podívej,“ řekl Charlie a ukázal na auto. Nějaká menší dodávka, docela stará, ale líbila se mi.
„Líbí se ti? Je to dárek na přivítanou,“ řekl a usmál se. 
„To je jako moje? Páni! Díky, je skvělý!“ řekla jsem nadšeně. Nemusím jít pěšky, paráda.
„A Bello, pamatuješ si na Billyho,“ ukázal na nějakého muže na vozíčku, „a na Jacoba?“ tentokrát ukázal na asi patnáctiletého kluka. 
„Dobrý den, ahoj,“ řekla jsem.
„Ne, nepamatuju, měla bych?“ odpověděla jsem Charliemu.
„Když jsi byla menší, chodili jsme společně na ryby. S Jacobem jste si hráli,“ napovídal mi, ale nevzpomněla jsem si.
„Tak to je jedno. Já je teď odvezu domů. Užij si to ve městě,“ řekl a vydal se k jeho autu.
„Abych nezapomněl, klíčky jsou v zapalování,“ houkl na mě. Nasedla jsem do auta a pořádně si ho prohlédla. Celkem útulné, i když asi hodně staré. Snad to bude jezdit. Nastartovala jsem a za doprovodu hlasitého řevu motoru jsem vyjela směr město.

Zaparkovala jsem v „centru“ a vydala jsem se na obchůzku. Potraviny, trafika, květinářství, papírnictví, další potraviny. To je teda výběr.
Až na konci jsem narazila na menší obuv, kde jsem si koupila tenisky a malý obchod s oblečením, kde jsem si koupila kalhoty. No, lepší než nic.
Když jsem se vracela, všimla jsem si menšího knihkupectví, které jsem předtím musela přehlídnout. Neváhala jsem a hned tam vešla. Bylo opravdu malé, ale vypadalo celkem slušně zásobené. U pultu stála mile vypadající paní.
„Dobrý den,“ usmála jsem se na ni.
„Dobrý den,“ pozdravila mě a oplatila mi úsměv. Pak jsem se rozhlédla a zabrala do knih. Na tak malý obchod měli moc pěkné knížky. Vzala jsem si tři a šla k pokladně. Hrozně jsem se lekla, když tam místo té milé paní stál nějaký kluk zhruba v mém věku. Byl celkem vysoký a hezký. Dost hezký. Jeho vlasy měly bronzovou barvu (to se často nevidí) a byly rozcuchané do všech stran. Měl krásné zelené oči a na tváři dechberoucí úsměv.
„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem.
„Už jsi si vybrala?“ zeptal se.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.
„A tady to si vezmu,“ řekla jsem a podala mu knihy.
„Mimochodem jsem Edward. Edward Mason,“ řekl a usmál se.
„Bella Swanová,“ představila jsem se a opětovala mu úsměv.
„Ty jsi...“ nedořekl, protože jsem mu skočila do řeči.
„Jo, ta nová holka,“ dopověděla jsem za něj. Mezitím mi dal knihy a já zaplatila.
„Tak to se uvidíme zítra ve škole,“ řekl a usmál se na mě.
„To jo, ahoj,“ rozloučila jsem se a odešla. 

Zamířila jsem rovnou do potravin, doplnit zásoby. Koupila jsem vše možné i nemožné. Měla jsem plné obě ruce, ještěže nemusím pěšky. Všechno jsem to dala na sedadlo spolujezdce a vyjela domů.
Když jsem přijela, bylo před dvanáctou, tak jsem vyložila nákup a dala se do přípravy oběda. Udělala jsem kuře a k tomu opečené brambory. Po jídle jsem uklidila kuchyň a šla do pokoje. Natáhla jsem se na postel a vzala si jednu z nových knížek.

Celkem jsem se začetla, protože když jsem se odtrhla, byl večer. Udělala jsem si salát k večeři a šla do sprchy. Umyla jsem si vlasy svým oblíbeným šampónem a pak jsem relaxovala. 
Když jsem vylezla, zabalila jsem se do ručníku a vysušila si vlasy fénem. V pyžamu jsem došla dát Charliemu dobrou noc, jelikož bylo po půl desáté a já se chtěla pořádně vyspat.
Nařídila jsem si budík a zalezla do postele. V mysli se mi objevil obličej toho kluka z knihkupectví, Edwarda. Byl opravdu krásný. Nikdy jsem se o kluky nezajímala, ale on mě zaujal na první pohled. Docela se těším, až ho zítra uvidím ve škole. Cože? Co to plácám? Proč bych se měla těšit, až ho uvidím ve škole? Vůbec mě nemusí zajímat. Snažila jsem se na něj nemyslet, ale nedařilo se mi. Po chvíli jsem usnula.

Když mi ráno zazvonil budík, zasténala jsem. Je to tady. Pondělí. Škola. Neochotně jsem se vymotala z peřiny a šla do koupelny. Po menším upravení a hygieně jsem se vrátila zpátky do pokoje a oblékla jsem si ty nové džíny ze včera, k tomu tričko a navrch mikinu. Seběhla jsem dolů na snídani a Charlie akorát odcházel. Popřál mi hodně štěstí a odešel. Vzala jsem si cereálie, co jsem si včera koupila a k tomu džus. Rychle jsem se najedla, protože jsem nechtěla hned první den přijít pozdě. Hodila jsem na sebe bundu, obula se a vyšla ven. Ach jo, zase prší. Rychle jsem se vydala k autu, abych moc nezmokla. Nastartovala jsem a vyjela do školy. Nebylo těžké ji najít, včera jsem jela okolo. 

Vjela jsem na parkoviště a začala jsem hledat místo k zaparkování co nejblíže k budově. Zaparkovala jsem a s nádechem vystoupila. Vydala jsem se k menší budově v rohu, kde bylo napsáno Přijímací kancelář. Vešla jsem a od pultu vzhlédla žena kolem třicítky. 
„Dobrý den, jsem Isabella Swanová, jsem tu nová,“ představila jsem se a ona mi hned dala nějaké papíry.
„Jistě. Tady máte rozvrh, mapku školy a tenhle papír vám musí každý učitel podepsat. Přineste mi ho na konci vyučování. Hezký den,“ řekla a začala se věnovat své práci.

Vyšla jsem ven a snažila se najít cestu v mapě. Byla jsem do toho tak zabraná, že jsem nesledovala cestu a do někoho vrazila. Zavrávorala jsem a málem spadla, ale dotyčný mě chytnul. Podívala jsem se na tu osobu a málem jsem sebou sekla. Byl to Edward a potutelně se na mě usmíval. 
„Ahoj, máme na sebe štěstí, co?“ usmál se.
„Ahoj a omlouvám se, jsem hrozně nešikovná. A navíc, jsem se snažila najít cestu v mapě,“ vysvětlovala jsem.
„V pohodě, ukaž, pomůžu ti,“ řekl a vzal si mou mapu. Po chvíli kývnul.
„Pojď se mnou, máme společnou první hodinu, angličtinu,“ řekl a usmál se na mě. 

Vykročili jsme mně neznámo kam. Všichni se na nás koukali a „nenápadně“ na mě ukazovali. Znervózňovalo mě to. Edward si toho asi všiml, protože se na mě povzbudivě usmál. 
„Nevšímej si toho, ono je to za pár dní přejde. Vím to z vlastní zkušenosti,“ mrkl na mě a to už jsme stáli před nějakou učebnou.
„Tak a jsme tady,“ řekl.
„Pojď. Rád bych ti navrhl, aby jsi se sedla vedle mě, ale vedle mě už někdo sedí,“ řekl a smutně se usmál.
„To je v pohodě, díky za pomoc,“ poděkovala jsem mu.
„Není zač, když nebudeš vědět, kam na další hodinu, přijď,“ usmál se a zamířil někam dozadu do třídy.
V tom přišel učitel, tak jsem k němu hned zamířila.
„Dobrý den, jsem Isabella Swanová, jsem tu nová,“ řekla jsem a podala mu papír. 
„Jistě, nová studentka. Počkejte, donesu vám učebnici,“ řekl a odešel. Během chvilky byl zpátky.
„Tak, tady je učebnice a seznam s povinnou četbou. Posaďte se, prosím, do poslední lavice, vedla pana Newtona,“ řekl a začal vykládat látku.
Rychle jsem se vydala na dané místo a usmála se na Edwarda, když jsem ho míjela. Seděl přes uličku vedle nějaké holky, která na mě pořád koukala a něco mu šeptala. On jí nevěnoval pozornost a koukal na mě. Znervózňovalo mě to.
„Ahoj, jsem Mike Newton, ty jsi Isabella, viď?“ řekl můj soused.
„Jen Bella,“ opravila jsem ho a snažila jsem se věnovat pozornost učiteli.

Hodina uběhla celkem příjemně, až na to, že se každou chvíli někdo otočil, aby se na mě podíval. Když zazvonilo, chtěla jsem požádat Edwarda o pomoc v hledání třídy, ale když jsem se podívala, byl pryč. Fajn, tak to nějak zvládnu. Sebrala jsem si učení a jako poslední vyšla ze třídy. No, vyšla bych, ale to by tam nesměl bejt práh a já bych o něj nesměla zakopnout a spadnout na zem. Super, jak na sebe ještě víc upozornit?!

Začala jsem si sbírat učebnice, když mi někdo podal ruku. Edward, zase.
„Jsi celá?“ zeptal se vyděšeně a pomohl mi na nohy.
„Jo, dobrý, dík,“ řekla jsem a posbírala si zbytek učebnic.
„Co tady děláš? Všichni už šli,“ řekla jsem, ale jakmile jsem to vyslovila, litovala jsem toho.
„Čekal jsem na tebe venku, kdyby jsi chtěla pomoct a pak jsem tě viděl padat,“ přiznal.
„Vážně ti nic není? Vypadalo to dost špatně,“ ujišťoval se.
„Ne, vážně mi nic není. To je u mě normální. Jsem strašně nešikovná,“ přiznala jsem se a cítila se hrozně hloupě.
„Aha. Pokud si pamatuju, tak teď máš matematiku,“ řekl a já se podívala na rozvrh.
„Jo.“
„Tak to máme ve stejné budově. Tak pojď, ať nepřijdeme pozdě,“ řekl a společně jsme vyšli. Stihli jsme to jen tak tak. Edward mi slíbil, že na mě počká po hodině před učebnou a půjde se mnou na další hodinu.
Na matice jsem se seznámila s Angelou, která mi nabídla, že si můžu na obědě sednout k ní a k její partě. Proč ne, jen ještě zjistím, jestli tam patří i Edward. Je opravdu fajn.

Po hodině na mě Edward opravdu čekal a ukázal mi, kde mám všechny ostatní hodiny.

Konečně zazvonilo na poslední hodinu před obědem a já se vydala do jídelny. S Angelou jsem se měla potkat před jídelnou. Čekala tam na mě.

1. kapitola Shrnutí 3. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změněný 2. kapitola: