Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 9 - Alice

10.06.2009 (14:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1821×

Když jsme byli ještě v pracovně tak jsem si prohlížel jeden z plánů téhle budovy. Podle té mapky, by mělo být někde na konci chodby schodiště, které dříve sloužilo jako nouzový východ. To byla naše jediná možnost, naše šance na přežití.

Před dveřmi už netrpělivě přešlapávala Bella, a šlo na ní vidět že je nervozní. Když jsem vyšel z Alice v náručí, byla už klidnější, ale ne až tolik. Pouze jsem ji řekl at mě následuje,a zkusil jsem vytvořit uklidňující atmosféru, ale nějak se mi to nedařilo. Nejspíš to bylo i tím, že jsem sám byl nervozní. Lidskou chůzí jsem běžel na úplný konec chodby, bylo to až za všemi pokoji a tam na konci, byli jedny staré dřevěné dveře. Připadal jsem si jak v nějaké kobce. Doběhl jsem tam ještě dřív než Bella, tak jsem stihl vykopnout dveře. Za těmi dveřmi bylo schodiště, opravdu tam bylo. Bylo železné, takže nás mohlo udržet. Rychle jsem vstoupil dveřmi dovnitř a Bella již stihla doběhnout. V tom se opět ze shora ozvala další velká rána, to mohlo zase znamenat pouze další výbuch. Musíme si pospíšit. Jako první jsem nechal jít Bellu, sice ona nechtěla ale donutil jsem ji. Po schodech postupovala velmi rychle, ale nějakou dobu to trvalo než jsme došli až k posledním schodům. Tam se Bella zastavila a snažila se otevřít dveře v zemi, za kterými na nás čekala svoboda. Pořád ji to nešlo, no tak,  Bello zkus to znova, my se odsud musíme dostat. Došli jsme již tak daleko, musíme to zvládnout dotáhnout do konce. Dnes tady nezemřeme, to vím jistě. Udělám pro to co nejvíc můžu. A tak Bella ustoupila na stranu a já jsem se pokusil vykopnout dveře. Napoprvé se to nepovedlo, opět se ozvala další rána.

Ted jsem do toho vložil všechnu svou sílu, co nejvíc jsem mohl ,tak jsem do těch dveří kopl. Oni zapraskali, a vyletěli ven.

Konečně, mohli jsme z tohohle ohnivého pekla utéct, dokázali jsme to. První vylezla Bella a potom jsem já s Alice vyskočil. Snad dneska poprvé jsem byl rád, že jsem venku na čerstvém vzduchu. Co nejrychleji jsme se dali do běhu, samozřejmě jsem mohl běžet ještě rychleji, ale chtěl jsem běžet společně s Bellou. Již jsme byli u vysoké zdi, která sloužila jako plot, aby nikdo neunikl. Nechal jsem tam Bellu stát a sám jsem s Alice v náručí přeskočil zed. Hned jsem ji položil co nejjemněji na zem a vrátil jsem se pro Bellu. Tu jsem také vzal do náruče a znovu jsem přeskočil zed. Již jsem mohl být štastný, všichni jsme přežili. A to nejdůležitější bylo to že jsem zachránil svého anděla. Opět jsem ji měl ve svém náručí.

Šli jsme co nejrychleji od hořící psychiatrie, šli jsme směrem k silnici.

Když jsem nesl Alice ve svém náručí, tak jsem si to teprve uvědomil. To ona byla to co mi v mém životě scházelo, ona je mé druhé já, moje ztracená polovina.

I když jsem nechtěl tak jsem musel svého anděla položit na zem, samozřejmě co nejopatrněji, aby se nevzbudila. Musel jsem odejít, abych nám mohl zajistit auto. Když jsem od ní odcházel a viděl jsem ji jak tam bez života jen tak leží, měl jsem hrozně velký vztek, pocitoval jsem nenávist k těm co jí to provedli. Nepamatoval jsem si celou její minulost, ale stačilo mi abych viděl co provedli mému andělovi. Jak mohli někomu tak nádhernému provést něco tak kruté. Již ted jsem byl plně rozhodnut, že se jim pomstím, a pomsta bude pro ně krutá.

Věděl jsem přesně kam mám běžet. Běžel jsem za město, kde byly hlídané garáže. Ještě když jsme byli v motelu, a já jsem si odeběhl na lov, tak jsem hned po lovu vyrazil do města. A zamířil jsem si to hned do autosalonu. Věděl jsem že musím vybrat auto co nejrychleji, a taky jsem hned vybral. Byl to černej jeep od Mercedesu. Měl kožený sedačky, velký kufr a taky černý skla, který byli pro nás nejdůležitější. Použil jsem svoji schopnost a samozřejmě jsem ukázal platinovou platební kartu, a auto bylo hned moje. Odvezl jsem ho do garáží a ted si pro něj běžím. Hned jak jsem tam doběhl tak už jsem seděl v autě a směřoval jsem si to do lesa. Nechtěl jsem je tam nechat, už jsem chtěl být s nimi daleko od tohohle místa.

Po chvilce jsem tam dojel, Bella si sedla do zadu a položil jsem ji na klín svůj poklad. Jak rád bych si to s Bellou vyměnil, jak rád bych ji kolébal ve svém náručí a uklidňoval ji. Ale musel jsem nás odsud odvést co nejrychleji.

Již jsme byli za městem, ale místo abych zpomalil, tak jsem spíš zrychlil. Chtěl jsem dojet do Jacksonvillu, a tam bychom si dali teprve pauzu. Jeli jsme už víc jak hodinu, a konečně jsem viděl ceduli, která nás vítala ve městě. Již jsem zpomalil a jel jsem do centra, kde byl pouze jeden z těch luxusních hotelů. Zastavil jsem před hotelem a Alice s Bellou jsem nechal v autě. Ještě že jsem byl na lovu, protože když jsem vešel dovnitř, tak všude byli lidé a docela mě lákala jejich vůně, byl jsem totiž vysílen. Přešel jsem hned k recepci, zapsal jsem nás. Pronajali jsme si dvě veliká apartmá. Pro Bellinou bezpečnost jsem chtěl aby byla v jiném pokoji. Podle recepční to byli ty nejlepší pokoje, ale mě to bylo jedno. Těšil jsem se a zároven jsem se bál až budu se s svým andělem. Ještě jsem na recepci oznámil, at do Belliného apartmá donesou oběd, a do obou dvou at donesou čisté oblečení. Samozřejmě pro mě a také pro Alice a Bellu. Když jsem byl se vším hotov tak jsem se vrátil k autu. Klíčky od auta jsem podal poslíčkovi a Belle jsem dal kartu od jejího apartmá. Rovnou jsem ji poslal at jde do apartmá, abychom s ní nejeli ve stejném výtahu. Jen co odešla, konečně jsem ji vzal do svého náručí, a ona se opět víc ke mně přitáhla, připadalo mi jako kdybych slyšel jako by spokojeně zavrněla. Šel jsem s ní pomalu k výtahům, po chvíli jsme již stáli na chodbě našeho apartmá. Byl tam veliký obývací pokoj, z něj byli veliké dveře do ložnice. Položil jsem ji na velikou postel, a šel jsem ke dveřím, protože nám pokojská nesla oblečení. Rychle jsem si ho od ní vzal a ještě jsem zavolal do Bellinýho pokoje. Hned to zdvihla a začal jsem ji vysvětlovat, at nikam nechodí a pořád at je v pokoji. Může si objednat co chce a po hotelu se může taky pohybovat, jenom at ven nechodí. Pak jsem ji řekl že nevím za jak dlouho se uvidíme, podle toho jak to dopadne s Alice.

Rozloučil jsem se s ní a vrátil jsem se do ložnice. Byla tak nádherná když spala. Chtěl jsem si k ní lehnout a ležet tam s ní, ale všimnul jsem si že jsem celý ještě špinavý. Rozhodl jsem se že se půjdu osprchovat. Čisté oblečení jsem položil na postel a šel jsem do prostorné koupelny. V koupelně jsem byl mnohem déle než jsem plánoval, dopřál jsem si pořádnou sprchu. Myslel jsem si, že určitě ještě spí a tak jsem vyšel do ložnice pouze v ručníku. A pak jsem ji viděl...

Z pohledu Alice...

Když jsem otevřela oči, všimla jsem si že ležím na nějaké velké a měkké posteli. Posadila jsem se a byla jsem nejspíš v ložnici. Byla to veliká a luxusně zařízená místnost. Nevím jak jsem se sem dostala, ale je to tady rozhodně lepší než má cela. Poslední na co jsem si pamatovala, bylo to jak jsem byla v té cele. Nevím jak dlouho jsem tam již byla, nic nevím o své minulosti. Pouze těch dní, měsíců nebo i roků v tom temném vězení. Že by mě konečně přišel někdo zachránit? Že bych se konečně dočkala?

A pak se stalo něco, co bych vůbec nečekala. Otevřeli se dveře naproti postele. Vstala jsem tedy z postele a pak jsem uviděla snad to nejnádhernější stvoření na světě. Stál tam ve dveřích jako nějaká nádherná socha. Měl kolem pasu pouze omotaný ručník, a na těle měl ještě kapky vody, nejspíš po sprchování. Měl krásně vypracovanou postavu a bílo mramorovou plet. Kolem nádherného obličeje měl zlatavé vlasy, které tvořili roztomilé kudrlinky. Nejspíš jsem musela vypadat dost divně jak jsem na něj zírala, protože se on na mě díval tak zvláštním pohledem a přitom se krásně usmíval. Rychle abych dál nevypadala před ním jako blázen, jsem se zeptala jestli mohu jít do koupelny. Na větší blbost jsem se opravdu nemohla zeptat. On mi ustoupil ze dveří a věnoval mi snad ten nejnádhernější z úsměvů. Málem se mi podlomila kolena, zrychlila jsem a rychle jsem zabouchla dveře. Vůbec jsem nevěděla co se to se mnou děje, cítila jsem se tak krásně, když jsem byla s ním. On byl tak dokonalý, ne, musím se vzpamatovat. Napustila jsem si krásně velkou vanu a dala jsem si do ní pěnu. Ponořila jsem se do teplé vody, a začala jsem přemýšlet kdo vůbec jsem. " Jak se jmenuji? Kdo je on? A proč mi připadá tak povědomý, a je mi s ním tak krásně? "

Když už pomalu začala mizet pěna tak jsem si ještě pořádně umyla své dlouhé vlasy. A vystoupila jsem z vany, obmotala jsem si ručník kolem těla a přešla jsem k zrcadlu. To co jsem v něm viděla, tak to nemohla být pravda. Nejdřív jsem si nemyslela že jsem to já. V zrcadle byla totiž krásná žena, měla stejně bledou a mramorovou kůži jako on. Dlouhé tmavé vlasy podél obličeje, její obličej měl ostré rysy. Měla krásně plné a rudé rty, ale její očí byli černé a temné. Nemohla jsem uvěřit že jsem to já, já že vypadám tak jinak.

Rozhodla jsem se udělat jednu zásadní věc, ted žiji nový život. Tak pro nový začátek si ostříhám své dlouhé vlasy, ty jsem mívala jako ten blázen ve vězení a ted jsem volná. Rychle jsem si ostříhala své vlasy, až se mi ježili snad do všech stran. Pak jsem otevřela oči a podívala jsem se do zrcadla, viděla jsem tam ženu podobnou té předchozí, ale tentokrát ji to slušelo mnohem víc. A hned nato jako kdybych snad byla v nějakém snu:

„Byla jsem v nějakém baru, a připadalo mi to jako kdybych na někoho čekala. Pak se otevřeli dveře a stál v nich on. Sebe jsem viděla jak jsem se zdvihla a šla jsem k němu. Přišla jsem k němu a vyslovila jsem své jméno: „ Jmenuji se Alice. Jsem stejná jako ty, a přišla jsem ti pomoct Jaspere. Vím že trpíš, hledáš svůj cíl, svůj smysl života. Víš jsem jinačí než ostatní, piji zvířecí krev, nepiji lidskou jako jiní upíři. Pomůžu ti Jaspere, tak se k mě přidej a společně to určitě zvládneme. "

A jak to rychle přišlo tak to i zmizelo. Že by to byla má minulost. Díky tomuhle jsem věděla víc informací o své minulosti. Takže jsem upír, proto jsem tak krásná a jiná. Ale živím se zvířecí krví, takže lidi nemusím zabíjet. Ale vždyt mám ještě tolik otázek a odpovědi an ně přeci neznám. Musím se vrátit zpět do ložnice a promluvit s ním, podle toho snu by se měl jmenovat Jasper.

Vyšla jsem z koupelny a šla jsem hledat odpovědi na svou minulost.

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 9 - Alice: