Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 7

04.04.2009 (10:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1995×

„Byla jsem v malé temné místnosti. Naproti mě seděla opřená nějaká dívka , neviděla jsem ji do obličeje , protože kolem něj měla dané ruce , aby asi nic neviděla. Ona vypadala velice zdrceně , její kůže byla ještě bělejší než jsem měla já jako upír , měla rozcuchané dlouhé vlasy a něco pořád dokola tiše říkala. Nevěděla jsem o koho se jedná , ale musím to zjistit.

Já jsem stála u dveří a tak jsem hned ucítila ten zápach , byla to vůně ohně , někde muselo hořet.

Zkusila jsem otevřít dveře , ale nešli otevřít byli zamčené. A v tom se ozvali sirény , v této budově hořelo. Musím ji pomoc se odsud dostat , i když nevím o koho se jedná….

A pak ta dívka zvedla hlavu a já jsem ji konečně viděla do obličeje.

Její oči byli černé jako noc , ihned jsem poznala že se jedná o upíra , který hodně dlouho nebyl na lovu. Její výraz byl tak zmučený , musela jí dát hodně úsilí aby ještě pořád žila. A pak jsem ji poznala , sice vypadala jinak , nebyla už to ta usměvavá  sestra , ale stejnak jí byla podobná…

Pořád to byla moje sestra Alice….

Počkat , ale tady hoří , pro upíry znamená ohen smrt……Ne , ona tady nesmí zůstat , už jsem se chtěla vydat k ní a zdvihnout ji , ale ta místnost najednou zmizela….

Stála jsem venku , před nějakou bránou. U brány stál velký nápis :  „ Léčebna pro duševně choré. “ A pod ním bylo ještě malým písmem napsáno „ Nejlepší léčebna ve státě Mississippi “

A pak jsem viděla jak za bránou velká budova hoří….

Hned jsem začala křičet a snažila jsem se dostat přes tu bránu. Já ji musím zachránit…

„ Né , Alice…Né….“

A pak jsem již nic neviděla a ani neslyšela. Po chvilce jsem ucítila na sobě dotyk studené ruky a někoho jak na mě šeptá : “ Uklidni se Bello , už je po všem. Uklidni se a hlavně přestan křičet , nebo sem přijde René.“

Tak jsem konečně otevřela oči a viděla jsem jak na se na mě Jasper vyděšeně dívá. Hned jsem mu viděla jeho otázky na očích , ale musíme jednat rychle. My ji musíme zachránit. Již vím kde ji máme hledat , tak se musíme vydat na cestu.

„ Už vím kde je , je zavřena v léčebně pro duševně choré v Mississippi. Nevím přesné jméno léčebny , ale je to prý ta nejlepší. Musíme ji hned najít , musíme se vydat na cestu a zachránit ji. Ne , nesmím dovolit aby se to stalo “. A už jsem opět začala vzlykat.

Samozřejmě Jasper nevěděl o co se jedná a proč tak vyvádím a tak jsem mu začala vysvětlovat celý můj sen. Když jsem mu všechno řekla tak musím říct že vypadal ještě hůř než já. Popravdě ze začátku jsem z něj měla i strach , měl totiž výraz toho krvelačného upíra , ale pak se uklidnil a pouze řekl : “Musíme odsud. Zítra ty odjedeš , ale ještě ted se musíme vrátit do hotelu a naplánovat naši zítřejší cestu. Musíme vyrazit co nejdřív. Vidím že již jsi oblečená , tak ted mi vyskoč na záda. Trochu se proběhneme do hotelu. “

Tak jsem po dlouhé době opět ucítila tu upíří rychlost , dřív jsem se možná jako člověk toho bála , ale ted jsem byla štastná , že mohu opět tak rychle běžet. Připadalo mi to jako létání.

A navíc jsme běželi ještě rychleji než jsem byla zvyklá , možná to bylo tím že jsem z Jaspera cítila tu nervozitu. Za chvíli jsme konečně byli v hotelu , kde byla před námi práce.

Jasper začal vyhledávat na internetu a já jsem jim mezitím do půlnoci volala. Pak jsem již přestala volat , a tak mě Jasper poslal at si jdu lehnout , že nepotřebuje abych byla zítra unavená.

Spala jsem teprve krátkou chvíli , ale najednou jsem ucítila jak někdo se mnou klepe. Otevřela jsem oči a vidím Jaspera se šťastným výrazem , konečně dobrá zpráva. Jasper se radoval že to konečně našel , jednalo se o město Meridian. Kousek za tím městem bylo to středisko , ve kterém na nás čekala Alice. Byla jsem štastná,že jsme to našli , ale zároven jsem se bála aby jsme nepřišli pozdě. Jasper se rozhodl že se tam musí podívat ještě dnes v noci , aby prozkoumal okolí. Tak mě odnesl domů , a já jsem mohla mezitím spát. Moc jsem se netěšila na ráno , budu muset René vysvětlovat svůj předčasný odjezd , doufám že ji opět přesvědčím. Ještě než Jasper odešel , tak jsme se domluvili že se sejdeme v hotelu , já tam mám přijet s kufrem a Jasper si mezitím zajde ještě na lov .A tak mě konečně ted čekal uklidňující spánek….

Ráno jsem se probudila už v šest , vydala jsem se do koupelny a poté jsem se oblékla. Vzala jsem si cestovní tašku a do ní jsem zabalila potřebné věci. Zabalila jsem si pár kusů oblečení , potom svoje fotoalbum , a hlavně jsem nesměla zapomenout na doklady…a ještě jsem tam zabalila pár dalších důležitých věcí…

Slyšela jsem jak René taky vstala , tak jsem si rychle prozvonila mobil a dělala jsem jako že s někým mluvím. Pak jsem vyběhla z pokoje a běžela jsem dolů do kuchyně za René , a začala jsem svoji malou hru : “ Mami , mami , tomu snad neuvěříš. Představ si že už musím odletět dřív , zrovna moje rodina kde budu , příští týden odjíždí tak jsem byla přiřazena k jiné a ta by potřebovala abych tam byla již tenhle týden. Takže ted mi volali že dneska ráno mi letí letadlo do Francie , já už poletím dneska mami. Ani se mi tomu nechce uvěřit , že můžu letět , že jo? “

A tak René skočila na mou lež , a po dvou hodinách jsem již seděla s ní v autě a byli jsme na cestě na letiště. Před letištěm nás čekalo loučení , nejhorší věc ze všech. Již jednou jsem se s ní loučila a ted jsem musela znovu.

Když už jsem to měla konečně za sebou tak jsem byla ubrečená , ale to už jsem seděla v taxiku a jela jsem do hotelu. Konečně jsem stála před dveřmi do apartmá a opět mi někdo otevřel.

Samozřejmě to byl Jasper , kdo taky jiný. Ale jeho oblečení se změnilo , měl na sobě bílý lékařský plášt a vypadal opravdu jako doktor , trochu mi tím připomínal Carlisle. Samozřejmě se mě hned zeptal jak v tom vypadá , a já jsem jak jinak odpověděl že skvěle. V celém pokoji byla pohodová nálada , nejspíš se mu cesta vydařila. Zrovna jsem seděla na posteli a balila jsem i jemu věci , když mi na postel hodil , nějaké divné modré šaty. Co to asi je? Když viděl jak se na to nechápavě dívám tak začal opět s výkladem:

„ Víš to co je na posteli jsou šaty pro zdravotní sestru , jsou přesně takové jaké tam nosí. Včera jsem tam byl , mají tam dobrou ochranku , a tak mě napadl dobrý způsob jak to všechno obejít. Již před měsícem se tam měl dostavit nový doktor , ale nedostavil. A tak jsem si tam vypůjčil v šatnách šaty pro sebe a pro tebe. Já budu jejich nový doktor a ty budeš sestra která mě doprovází. Za dvě hodky nám odlítá letadlo , poletíme do hlavního města státu Mississippi a poté již pojedeme autem. Jako doktor budu mít přístup ke všem pacientům , a tak se hned vydáme hledat Alice. A ted to dobal a pojd , musíme jet na letiště.

Ani ne z chvilku jsem již seděla v autě a směřovali jsme na letiště. Tam jsem samozřejmě čekali než nás odbaví a i na ostatní kontroly , no a potom jsme konečně mířili do letadla.

Mohlo mě to napadnout že Jasper rezervuje první třídu , a tak jsme se posadili do těch pohodlných křesel a konečně jsme vzlétly.

A tím jsme začali záchranu mé sestry a jeho ženy Alice. Zatím mohu pouze doufat že ji zachráníme včas , ale něco ve mně říkalo že ji určitě zachráníme a již brzy budeme rodina jako dřív. Když jsem nad tím přemýšlela , tak jsem se musela zamyslet nad Edwardem. Co když jako Jasper i on na mě zapomněl? Co když až ho potkám mě nebude již chtít vidět? Co bych potom dělala , vždyt bez své lásky bych nemohla žít.

Ne , nad tím opravdu ted nesmím přemýšlet , radši budu promýšlet svůj plán jak sehrát roli zdravotní sestry………

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 7: