tak a je tady opět další dílek změny životů,celkem už šestý...chci vám hrozně moc poděkovat za úžasné komentáře...v tomhle díle se až tak něco akčního neděje ale v příštím díle vám to vynahradím...doufám že se bude líbit :-)
01.04.2009 (15:46) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2009×
Z koupelny jsem byla zpět asi za 15 minut. Zatím jsem si oblékla jeany a tričko na doma. Ted mi ještě zbývalo abych se nasnídala. Tím že je sobota , tak jsem se rozhodla že si udělám vaječnou omeletu. Moje snídaně byla za chvilku hotová a tak jsem si sedla ke stolu a začala jsem jíst svoji omeletu. A najednou se za mnou ozvalo : “ Dobrou chut “
Rychle jsem se otočila a Jasper už seděl taky na jedné židli. Jeho oči byli krásně karamelové , takže žádné nebezpečí pro mě nehrozilo. A tak se mě ještě zeptal jak jsem se vyspala , natož jsem mu odpověděla že z hlediska těch mála hodin jsem se vyspala dobře. Nedalo mi to a tak jsem se ho zeptala jaký byl lov a co vůbec tady v Arizoně lovil.
On se na mě usmál a dodal : “ No výjimečně jsem měl štěstí a pochutnal jsem si na pumě.Já sice pumy nerad , ale šlo to.To by si spíš Edward pochutnal , kdyby tady byl. “
Jak řekl tu poslední větu , tak to se mnou docela otřáslo , a tak jsem se ho zeptala : “ Jaspere , ty jsi řekl že by si Edward pochutnal? Ale jak to víš? V noci jsem ti nic neříkala o tom že Edward má nejraději pumy. Ty sis na něco vzpomněl? “
To snad nemůže být pravda , on si na něco vzpomíná. Třeba si brzy vzpomene i na ostatní a všechno bude jako dřív. Ale co když ne , co když sice zachráníme Reneesmé , ale nikdo si na nic nevzpomene a už nebudeme ta rodina co jsme byli. Ne , nesmím myslet na takovéhle věci , ted hlavně musím myslet na to jak zachránit ostatní…
On na mě tak nevěřícně koukal a přemýšlel. Nechala jsem ho at o tom přemýšlí a já jsem mezitím dojedla svou omeletu. Chtěla jsem ho nechat at ještě vzpomíná , ale z mého mytí nádobí mě vyrušil tím , že promluvil : “ Ted když jsi dojedla , by jsme mohli probrat co budeme dělat dál? A kam a koho se vydáme hledat? “
Tak mi nezbylo nic jiného než přestat přemýšlet nad budoucností a začít plánovat přítomnost. A tak jsem se dala s Jasperem do rozhovoru:
„Víš tak mě napadlo , že možná by bylo nejlepší najít Alice , sice o ní zatím nic nevíme , ale věřím že ona nám pomůže. Musím ti totiž říct že než jsem tě našla ve svém pokoji , tak se mi těsně předtím zdál sen , ve kterém jsem viděla Alice. Byla v takové opuštěné místnosti a byla hrozně smutná , když mě ale viděla tak se změnila a začala mě uklidňovat že ty se určitě vrátíš a že mi pomůžeš. A tak jsem doufala dál a pak ses tady objevil…
Tak právě díky tomu si myslím , že Alice se s námi opět spojí a dá nám nějak vědět kde je. Už jsem přemýšlela kde by mohla být , ale zatím mě nic dost pravdivého nenapadlo , pouze jsem vzpomínala o jejím lidském životě. Jak jsem ti včera něco z její minulosti říkala , tak právě podle toho si říkám jestli náhodou není někde ve státě Mississippi , tam totiž pobývala za svého lidského života. Ale nejdřív ze všeho musíme počkat.
Začala jsem přemýšlet na co se doma vymluvím , abych mohla tak dlouhou dobu chybět , a napadl mě pouze výměnný pobyt v Evropě. Ale potřebovala bych v tomhle tvoji pomoc. Musel by jsi totiž přijít k nám domu , a představil by ses jako učitel z výměnné školy ve Francii. A já bych samozřejmě chtěla hrozně ráda odjet do Francii. Bylo by to na celé pololetí , s tím že bych odjela již za pár dní. Tak tě chci poprosit jestli mi v tomhle pomůžeš? “
Podíval se na mě a jak jinak s tím souhlasil. Tak aby jsme René přesvědčili , jsme potřebovali ještě zařídit společně pár věcí ve městě.
Jasper mě nechal at si zabalím věci do města a mezitím odešel zařídit odvoz. Když jsem na něj čekala před vchodem tak za chvilku na příjezdové cestě zaparkoval nový černý mercedes s kouřovými skly. Ideální auto pro upíra. Opět jsem se přesvědčila že všichni upíři milují rychlou jízdu , ve městě jsme byli za pár minut.
První co jsme udělali , bylo to že jsme zašli rezervovat dokonce apartmá v jednom z luxusních hotelů ve Phoenixu. Byl to opravdu krásný hotel a naše apartmá bylo krásné a veliké. Udělali jsme to hlavně proto abychom někde měli takovou naši základnu a aby nový „ učitel z Francie “ někde bydlel. Ani mě nějak nepřekvapilo , že Jasper i sám měl dost slušnou sumu na svém bankovním kontě , takže si mohl v podstatě všechno koupit. Bohužel to samé se právě ted o mě nedalo říct , mé kapesné bylo mizerná a právě proto mi z něho nic nezůstávalo. Dalším bodem na seznamu bylo nakupování , musela jsem mu vybrat nějaké nové oblečení. Oba dva jsme nákupy neměli moc v lásce a tak jsme byli do hodky hotový. Koupila jsem mu hlavně oblek , ve kterém přijde k nám domů a potom si sám vybral nějaké svetry a kalhoty , prostě rychlý nákup. Jelikož už byla doma obědu tak mě Jasper vzal na oběd , samozřejmě si sám nic neobjednal ale já jsem si objednala pizzu. Už jsem opravdu měla hlat. Kolem třetí odpoledne mě dovezl domu , a domluvili jsme se že se uvidíme až zítra dopoledne , abychom to všechno do naplánovali. Doufala jsem v to , že René přemluvíme , abych nemusela utéct.
Zbytek odpoledne jsem se docela nudila , v podstatě jsem začala číst knížku. Pak přišla René a šli jsme se navečeřet. Zbytek večera byl opět nudný , možná to bylo tím že jsem se těšila na zítřek. Naštěstí zítra mě René nebude moct odvést a tak budu moc ráno odjet za Jasperem. Šla jsem spát dřív než jsem byla zvyklá , ale podařilo se mi usnout.
Ráno jsem se vzbudila a byla jsem smutná že se mi opět nic nezdálo. Jak je o jenom možné že se mi nic nezdá , vždyt až tak nejsem unavená. Ne nebudu to řešit.
Rychle jsem se oblékla a nasnídala. S konečně potom jsem už běžela na autobus do města.
Hned jsem si to namířilo v hotelu k recepci a oznámila jsem že jdu navštívit pana Whitlocka. Už jsem byla přede dveřmi do apartmá , ale než jsem stihla šáhnout na kliku , tak už mi Jasper otevíral dveře.
Nejspíš už byl taky rád že nemusí být sám v pokoji. Celé dopoledne jsme strávili plánováním naší odpolední akce , a potom jsme ještě plánovali že se poté na pár dní nastěhuji sem do apartmá. Čas rychle utíkal a tak mi nic jiného nezbylo než odejít zpátky domů , Jasper se nabídnul že mě odveze ale odmítla jsem. Ještě jsem se chtěla projít , chtěla jsem si užít sluníčka.
A taky právě proto mi cesta domu zabrala skoro přes dvě hodiny , chvilku po tom co jsem přišla se objevila i René. Tak náš plán mohl začít….
Přesně jak jsme naplánovali , tak v pět hodin zazvonil u dveří zvonek. Šla jsem otevřít a když jsem otevřela dveře , tak jsem viděla na pohled krásného , blonďatého muže v obleku. Musela jsem uznat že to Jasperovi slušelo , ale stejně se nevyrovná mému krásnému Edwardovi.
Rychle jsem zavolala mamku a pak jsem ji představila „ svého učitele “ pana Whitlocka. René okamžitě pozvala Jaspera do obýváku a on ji začal vyprávět o našem výměnném programu.
Naše akce byla zahájena. Povídali si už přes dvě hodiny a já jsem byla pořád netrpělivá jak to dopadne. Samozřejmě Jasper použil svůj talent a v pokoji navedl pohodovou atmosféru. A nadešel rozhodující okamžik , já jsem samozřejmě René začala říkat jak se mi tam hrozně moc chceme chci poznat novou zemi , nový jazyk a hlavně se hodně těším na Paříž.
A tak René nezbylo nic jiného než souhlasit , sice ji ta doba na rozloučení připadala krátká , ale co se dalo dělat. V tu chvíli jsem snad byla ten nejšťastnější člověk , mohla jsem se s René normálně rozloučit , když už Jasper odcházel tak potichu zašeptal : “ V noci se zastavím “
Samozřejmě to nemohla slyšet René ale já ano , už jsem to hold měla nacvičené.
Již bylo kolem deváté večer a tak jsem popřála René dobrou noc a šla jsem spát. Nějak se mi ani nechtělo spát , ale sprcha by mi neuškodila.
Jen co jsem přišla do pokoje tak se mi nějak začala točit hlava a před očima jsem měla jakoby tmu. Naštěstí jsem stihla dojít k posteli a lehnout si na ni….
A poté jsem měla po dlouhé době opět sen,nebo dalo by se říct že vizy…….
Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 6:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!