Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 3

22.03.2009 (10:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1968×

Měla jsem to štěstí , že zastávka na autobus byla za rohem , takže mi cesta na zastávku netrvala dlouho a hned za chvíli mi jel autobus. V autobuse jsem si sedla až úplně do zadní části , chtěla jsem být sama a mít své soukromí , do uší jsem si dala mp3 přehrávač který jsem našla na stole v pokoji. Ani jsem nevěděla co mě tam bude čekat za písničky , a tak jsem aspon doufala že jsem měla dobrý vkus. Opět jsem měla štěstí , i v tomhle životě mi pořád zůstal stejný hudební styl. Zrovna jsem poslouchala nějakou skupinu Paramore , zatím  jsem o ni neslyšela ale byli dobrý. Do města jsme dorazili ani ne za 10 minut a tak jsem se hned vydala do knihovny. Ještě před cestou jsem si totiž prostudovala mapu města , takže jsem přesně věděla kam jít. Knihovna byla taková velká a starodávná budova , měla tři patra , a v každém patře byli knížky. Doufala jsem že tahle knihovna nebude výjimkou těch knihoven , které mají staré noviny ve složkách v počítači. Hned jak jsem přišla dovnitř , tak jsem šla k pultíku kde stála starší žena , typický příklad vzorné knihovnice. Slušně jsem se ji zeptala na noviny a ona mě poslala k jednomu z pěti počítačů. V téhle době zde nebylo moc lidí , všichni byli bud ve škole nebo práci , a navíc až zas tolik lidí o knihovnu zájem nemělo. Do vyhledávání jsem napsala „série vražd ve Phoenixu“ a hned mi vyjelo několik článků. Myslím si že tak dvě hodiny jsem zde musela být , nejenom že jsem si přečetla všechny články , ale jsem si napsala i poznámky v jakých ulicích se vraždy odehrávali. Ted už jsem zase měla volno , tak jsem si zabalila věci a šla jsem si sednou do kavárny , kde jsem si dala čaj. Kde jinde bych měla klid , než úplně vzadu a v rohu kavárny , kde mě ani nikdo nepozoroval. Když jsem si vytáhla mapu a začala jsem si hledat ta místa kde byli ty vraždy , tak jsem si všimla že většina se odehrávala poblíž nočních klubů a hospod. Ty ulice patřili k takovým s ne moc dobrou pověstí. Musela jsem uznat , že to čím dál víc vypadalo na to že ve městě je upír , takže nejspíš mám pravdu. A taky nejspíš si sám vyhledává své oběti , tak aby to nebyli nevinní lidé. Dokonce jsem se dočetla , že třikrát byli zavražděni zločinci. Musím se s tím upírem setkat , musí mě vyslechnout. V hlavě jsem začala vymýšlet plány , ale musela jsem je ještě domyslet , nesmím se ukvapit abych to všechno pokazila. Ani jsem si neuvědomila jak dlouho již jsem v kavárně a tak jsem se pomalu vydala opět na zastávku. Ted už jsem se konečně mohla doma objevit.

Když jsem dojela domů , všimla jsem si že René zatím není doma , takže jsem mohla v klidu dokončit své plány. Dnes v noci jsem je ještě nechtěla vykonat , věděla jsem že bych si měla pospíšit , ale dneska ne. Chci si aspon jeden večer užít opět jako člověk s René , docela jsem se i těšila co budeme dělat. Výhoda René byla ta , že jsem nemusela vařit večeře jako u Charlieho , takže jsem měla volno. Mezitím než dorazila René domů , tak jsem stihla dokončit svůj plán. Můj plán spočíval v tom , že jsem se měla nějak kolem půlnoci vypařit z domu , jít na autobus a dojet do jedné zapadlé části města. Málokdo by tam jezdil , takhle pozdě , ale pro upíra jak stvořené místo na lov. Byla tam totiž jedna temná ulice ve který byl bar , zrovna tenhle bar patřil mezi ty s nejhorší pověstí. Tam ho určitě potkám.

Na zítřek dopoledne jsem si naplánovala nákupy , ne že by se můj vztah k nákupům změnil na kladný , ale potřebovala jsem nějaké oblečení které by se do toho klubu hodilo. Bohužel ve skříni žádné takové nebylo.

René přijela krátce po páté hodině a pro večeří se stavila v Italské restauraci. Koupila nám pizzu , byla jsem ráda protože Italské jídlo jsem měla ráda. Dokonce se zastavila v DVD-půjčovně a vypůjčila nám nějaký horor. Takže jsme si dali společnou večeři a pak následovalo domácí kino. Sedli jsme si do křesel a v rukách jsme měli misky s popcornem. Ani jsem se nestihla zeptat o čem ten horor bude , až když jsem si sedala tak jsem si všimla obalu. Na obalu jsem se dočetla že se jedná o jeden z nejlepších hororů o upírech , jaká ironie osudu. No tak aspon se pobavím co lidé vymysleli za blbosti o upírech. Film trval asi tak dvě hodky , a musím přiznat že zatím co já jsem se při něm nesmírně bavila , tak René jenom mlčela a asi se bála. Po filmu se na mě dívala jak na blázna , a tak jsem ji řekla že jdu spát. Obejmula jsem ji a vrátila jsem se do své ložnice. Bylo nějak kolem půlnoci , tak jsem se vydala do koupelny a potom mě čekala má krásně útulná postel a mé sny. Usnula jsem během chvilky a hned jsem začala snít…

„Můj sen se odehrával v nějakém velkém městě , zrovna jsem šla po ulici a když jsem se podívala na druhou stranu ulice tak jsem ho tam viděla. V celé své kráse tam stál a přesně stejně se díval na mě , náš pohled mi připadal že trvá snad věčnost. Na ulici jsem byla pouze já a on. A v tom jsem to viděla nějaké děvčátko zrovna přebíhalo ulici , mělo zrzavé vlásky a bylo jí tak podobné. A najednou se z druhé strany ulice řítilo nějaké auto , a ta malá si ho nevšimla. To auto se chystalo do ní narazit , a tomu jsem musela zabránit , ona nesměla zemřít. Rychle jsem se rozeběhla a srazila ji na druhou stranu , tak aby do ní nenarazilo. Ale pak už jsem nic neviděla , pouze v dálce jsem slyšela kroky a ten krásný sametový hlas jak na mě volá:“Bello , Bello , vzbud se!“

A opět jsem se probrala,na mé posteli seděla René a byla celá vyděšená , když viděla že nevím co se děje tak začala vysvětlovat: “Už jsem spala,ale probudil mě tvůj křik. Křičela jsi a byla si celá bílá , vypadala jsi hrozně špatně. Pořád jsi volala jedno a to samé jméno , Reneesmé. Kdo to je?“

Přeci jsem ji nemohla říct pravdu , tak jsem se vymluvila na to že se mi zdál zlý sen , a že jsem to měla z toho hororu. Tak se René uklidnila a vrátila se do své ložnice. Byli teprve čtyři ráno a tak jsem si vzala svoji mp3 , a doufala jsem že s ní přijdu na jiné myšlenky.

Ráno mě vzbudil až budík v osm ráno , tak jsem si opět zabalila věci , šla jsem do koupelny , poté jsem se oblékla. Nakonec jsem se šla nasnídat , a vyrazila jsem na autobus. Když jsem byla ve městě tak jsem procházela kolem různých výloh a hledala jsem ten správný obchod. Nakonec jsem ho našla a všechno jsem v něm nakoupila. Koupila jsem si černou minisukni , k ní stříbrný top a ještě jsem koupila stříbrné boty na jehlách a nějaké doplnky. Docela jsem byla se svým nákupem spokojená , ale nevím zda by mi tohle schválila Alice. A konečně jsem jela domů. Doma jsem zase čekala na René , a už jsem se nemohla dočkat večera , zároven jsem se ale bála co se bude dít.

Když jsme s René dovečeřeli , tak jsme se společně dívali na nějaké zábavné pořady , a když bylo tak jedenáct tak jsem se s ní rozloučila , že jsem již unavená a že jdu spát. Rychle jsem vyběhla do ložnice a začala jsem se převlékat , potom jsem se musela ještě namalovat , když jsem vyšla z koupelny musela jsem uznat že vypadám docela dobře na to že jsem člověk. Vzala jsem si svoji tašku a otevřela jsem si okno , pomalu jsem lezla dolů a rychle jsem utíkala na autobus. Naštěstí jsem ho stihla a tak jsem vyrazila hazardovat se svým životem. Když jsem tam dorazila , tak jsem najednou znervozněla a až takovou odvahu jsem už neměla. Ale stejně jsem došla až ke dveřím klubu , kde hlídal hlídač. Podíval se na mě a hned mi otevřel dveře. Vevnitř byla docela tma , ale musím uznat že zde bylo hodně lidí. Nejdřív jsem se rozhlížela z terasy na začátku baru , ale zatím tady nebyl , bylo na něj brzo. A tak jsem si šla sednout k baru a objednala jsem si colu. Už jsem zde seděla něco přes dvě hodiny , tak jsem se chtěla již zvednout a s neúspěchem odejít. Zrovna někdo věšel do baru , nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale nakonec jsem se otočila a podívala jsem se na vyvýšenou terasu. A v tom jsem ho tam uviděla….

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 3: