Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 25 - Společný den

09.08.2009 (15:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1835×

Z pohledu Edwarda:

Napadl mě perfektní věc. Co kdyby jsme si s Bells udělali výlet po Londýně. Podívali by jsme se na památky, zašli nakupovat a prostě celý den by jsme byli jenom spolu. A pak, pak bych mě přichystaná další překvapení. Ale to musím ještě domyslet. Mě samotnému se Londýn hodně líbí, je historický ale zároven i moderní. Tak by se Bells mohl líbit taky. Jen aby se ji někam vůbec chtělo jít. Jdu ji pomoct s tím nákupem, at ho nemusí sama zandávat.

Když s tím byla hotová, tak jsem ji vzal do náruče vyběhl jsem s ní schody. Šel jsem do jejího starého pokoje a posadil jsem ji vedle sebe na postel. Byla hodně netrpělivá, chtěla vědět co se bude dít. Tak jsem začal s vysvětlováním svého nápadu….Sice ze začátku nevypadala nějak nadšeně, ale nakonec byla docela i ráda. Tak jsem ji nechal at se připraví a sám jsem si došel pro pár věcí. Taky bych měl někdy zajít na lov, už bych to docela potřeboval.

…..Po celodenním výletu……

Vrátili jsme se z výletu když bylo něco kolem páté. Bella se hned vydala do ložnice, šlo na ni vidět jak je unavená. Vydal jsem se do kuchyně že ji připravím něco dobrého k obědu. Zrovna když jsem ji chtěl dát pizzu do trouby, tak jsem slyšel jak její srdce trochu zpomalilo a začala pravidelně oddychovat. Takže moje Bells právě usnula…..

Aspon mám čas si zajít na lov. Pizzu jsem vrátil zpátky do lednice a vyběhl jsem ven. Dům byl hned u lesa, takže jsem nemusel nějak daleko utíkat. Ulovil jsem dvě pumy, moje nejoblíbenější a hned jsem spěchal zpátky. Jak jsem přišel do domu, tak jsem slyšel jak Bells ještě spí. Takže mám čas na plán B, další překvapení. Vrátil jsem se zpátky do ložnice a vydal jsem se do skříně s oblečením. Chci ji vybrat nějaké hezké šaty, a ještě boty. Vybíral jsem docela dlouho, až když jsem našel to co jsem potřeboval. Bylo to tmavě modré šaty, které byli na ramínka. Tmavě modrá ji nehorázně sluší, a ani neví jak. Tentokrát jsem po chvilce našel vhodné boty, nebyli moc na vysokém podpatku. Tak a oblečení mám vybráno. Ještě jsem vzal kousek papíru a na něj jsem si napsal vzkaz:

„ Dobrý ráno Růženko, doufám že jsi se krásně vyspala. Čekám na tebe dole, ale nejdřív se převlékni. Oblečení jsem ti vybral sám, tak doufám že mi uděláš radost a oblečeš si ho.

Tvůj Edward    XOXO  „

Ani nevím od kdy na vzkazy píšu XOXO, to manželství se mnou dělá divy. Teda vlastně jestli pořád jsme manželé, a jestli ne, tak to hodlám brzy vyřešit. Tak ještě jsem Bells přikryl a šel jsem se sám převléct. Osprchoval jsem se a vzal jsem si černé společenské kalhoty a k nim tmavě modrou košili. Aby jsme spolu ladili. Rychle jsem vyběhl dolu a ted musím připravit zahradu. Přenesl jsem tam stůl a židle. Po celé zahradě jsem rozmístil svíčky, které ještě musím potom rozsvítit. Tak a ted mě čeká ta nejtěžší věc, musím uvařit. Což je pro někoho komu lidské jídlo smrdí docela zázračná událost. Jen doufám že jí to bude chutnat. Vzal jsem do ruky kuchařku a začal jsem vybírat. Po nějaké chvilce jsem narazil na recept který mě velice zaujal. Byli to houbové ravioly, jídlo které si objednala na naši první večeři. Na našem setkání v Port Angeles. Pak jsem ještě k tomu vybral dezert. A jako pití budu podávat vychlazenou Colu, taky jako tenkrát.

Vaření mi trvalo zhruba hodinu, a venku se začalo pomalu stmívat. Takže přišel čas abych rozsvítil všechny svíčky. Vzal jsem sirky a všechny jsem je zapálil. Vypadalo to krásně. Ještě jsem ven ke dveřím přenesl hifi věž a do ní jsem připravil CD s její ukolébavkou. A ted jsem slyšel kroky po pokoji a potom tekoucí vodu v koupelně. Takže se moje láska již probudila a našla můj vzkaz. Vzal jsem si do ruky šátek, kterým ji zavážu oči. At je netrpělivá. Posadil jsem se na gauč a vyčkával jsem její příchod. Musím uznat že si asi nechala na sobě záležet, trvalo ji to totiž skoro hodinu. Pak jsem slyšel pomalé kroky po schodišti. Zvedl jsem se a přesunul jsem se ke schodišti. Po schodech pomalu kráčela nádherná víla. Byla to moje Bells a vypadala nádherně. Tmavě modré šaty podtrhovali její krásu, vypadala jako bohyně. A ta bohyně byla moje, teda aspon v to doufám. Když již byla na konci schodišti tak jsem to nevydržel, a začal jsem ji objímat ve své náruči. Hned jsem ji musel říct jak ji to nehorázně sluší: „ Bells, ani nevíš jak jsi nádherná. Dneska ti to nehorázně sluší. „

Pak jsem vzal šátek a uvázal jsem ji ho kolem očí. Zdvihl jsem si ji do náruče a přenesl jsem ji až na zahradu. Tam jsem ji postavil a sundal šátek.

Ona se začala po celé zahradě rozhlížet, a vypadala štastně. Ve svých myšlenkách to celé obdivovala a myslela si jak je to krásné. Pro mě to vůbec nebyla žádná krása v porovnání s ní. Ona byla středem mého vesmíru. Přesunuli jsme se ke stolu, kde jsem ji podržel židli a ona se posadila. Na trochu pobavení jsem ji řekl: „Dneska budu krásná paní vaši obsluhou já. Je to pro mě velká čest. „ Pobaveně se na mě usmála a já jsem přešel ke stolku s hifi věží. Zapnul jsem její ukolébavku a ona začala vzpomínat. Vzpomínala na den kdy jsem ji poprvé broukal ukolébavku, vzpomínala na naše večery. Já jsem mezitím zašel do kuchyně pro podnos s jídlem a vrátil jsem se zpátky za ní. Nejdřív jsem si z džbánu nalil vychlazenou Coca Colu a pak jsem ji začal servírovat ravioly. Zatímco ona jedla, tak jsem seděl naproti ní a pozoroval jsem ji. Pozoroval jsem svého anděla, kterého jsem miloval. Když dojedla tak jsem vzal prázdný talíř a místo něj jsem ji dal talíř s dezertem. Jako dezert jsem připravil tiramisu , italský dezert. Pořád jsem doufal že ji to chutná a ne že to jí pouze z nutnosti. V myšlenkách to vychvalovala, tak to třeba bude pravda. Když konečně dojedla, tak jsem se přesunuli k houpačce. Posadil jsem se na ni a Bell si lehla. Lehla si tak že jsem měl její hlavu ve svém klíně, a mohl jsem ji neustále hladit po vlasech a obličeji. Pomalu jsme se začali houpat a pozorovali jsme hvězdy. Jen tak jsem seděl a díval jsem se na svou lásku, a přemýšlel o naši společné věčnosti. Již bylo něco kolem půlnoci a tak jsem chtěl Bells ještě dát poslední překvapení. Ukázat ji její novou ložnici. Pomalu jsem se odtáhl a vysvětlil Belle že mám pro ni ještě jedno překvapení, už poslední. Zase jsem si zavázal šátek kolem očí, ale tentokrát jsem ji vzal za ruku. Došli jsme až ke schodišti, kde jsem ji vzal do náruče a vyběhl jsem schody. Postavil jsem ji před zamčené dveře a rozvázal šátek.

Usmál jsem se a do ruky jsem ji vložil klíč. Klíč od její, naši nové ložnice. Nejdřív vypadala trochu zmateně, ale potom klíč dala do zámku a pomalu odemkla. Byla hodně překvapená a pokoj se ji hodně líbil, byla nadšená. Přešla ke mně a dlouze mě políbila. Chtěla v tom ještě pokračovat, ale já jsem se musel odtáhnout. Již bych se neudržel, v těch šatech vypadala tak přitažlivě. Celá byla krásná, ale já jsem ji nechtěl ublížit. Vzpomněl jsem si na naši svatební noc, na to jak měla modřiny. Rychle jsem své odtažení zamluvil tím že musí být unavená a at se jde osprchovat. Mezitím co ona odešla trochu naštvaně do koupelny, tak jsem rychle uklidil všechny věci ze zahrady. Vrátil jsem se zpátky a přešel jsem k oknu. Pozoroval jsem noční oblohu a vzpomínal na naše společné chvíle. Pak jsem slyšel jak sprcha utichla a vrzly dveře do pokoje. Chtěl jsem se ji omluvit za své chování, ale když jsem se otočil tak jsem nemohl věřit vlastním očím. Stála přede mnou pouze v ručníku, který měla obvázaný kolem těla. Ještě ji z ramen odkapávala voda a vypadala velmi svůdně. Pořád jsem si dokola musel opakovat že bych ji ublížil, protože jsem se na ni nesměl vrhnout. A ona udělala tu nejhorší chybu. Přešla ke mně a dlouze a vášnivě mě políbila. Já jsem byl tak slabý že jsem podlehl. Hodil jsem věci s jejím ublížením za hlavu a zapojil jsem se do polibku. Pak jsem ji rychle přenesl na postel kde jsem ji opět začal líbat. Ona mi začala rozepínat knoflíčky u košile a za chvíli jsem ji již neměl. Na chvíli s tím přestala a pozorovala mě, pak se usmála a znovu se zapojila do líbání. Tentokrát zapojila i ruce a začala mě hladit po zádech a všude. Pak zkoušela sundat i moje kalhoty, ale když se jí to nedařilo tak jsem si je ze sebe strhl. Pak jsem si všiml že oproti Bells to není fér a tak jsem z ní strhnul i ručník. Zůstal pouze na cáry a byl v koutu místnosti. Víc jsem se k sobě přitiskli a užívali jsme si přítomnost toho druhého. Polibky se stupnovali a pak jsem ze sebe sundal poslední část oblečení. A stali jsme se jedním tělem.

Bylo to neuvěřitelné, krásné a vůbec se to nedá popsat. Hold jsem ji podlehl. Již byla unavená a tak si položila hlavu na moji hrud a hned usnula. Přehodil jsem přes ní deku, aby nenachladla a doufal jsem že jsem ji neublížil. Celou noc jsem ji broukal její ukolébavku a ona spokojeně spala. Někdy nad ránem jsem si ji posunul na svou hrud a ona spokojeně oddychovala.

S prvními slunečními paprsky které dopadali na její bledou kůži se začala probouzet. Když otevřela obě oči, tak se nejdřív zmateně dívala, ale když viděla mě a můj úsměv, tak se překrásně usmála. Dívali jsem se navzájem do očí, byla to naše soukromá chvilka. Nepotřebovali jsme žádná slova, abychom vyjádřili to co právě ted cítíme. Pouze stačil náš společný pohled a všechna ta láska kterou jsem viděl v jejích očích. Ani nevím jak dlouho jsme se na sebe dívali, když v tom dole bouchli dveře. Chtěl jsem se jít podívat, co to mohlo způsobit, ale Bells mi to nedovolila. Zase jsme se na sebe dívali, a ona mě nechtěla pustit.

Až pozdě jsem si uvědomil naši chybu. Slyšel jsem kroky po schodech a myšlenky někoho cizího. Zrovna když jsem objímal Bells, tak někdo otevřel dveře. Dveře byli otevřené a v nich stál…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 25 - Společný den: