Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 22 - Myšlenky

24.07.2009 (21:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2130×

Pohled Belly:

Když jsem došla do svého náhradního pokoje, tak jsem naschvál bouchla dveřmi. Tak já jsem špatná herečka, tak to se ještě uvidí. Mám pro něho přichystaný jedno překvapení, tak schválně jestli mi to vyjde. Otevřela jsem dveře a zavolala jsem: „ Edwarde, jdu do sprchy, kdybys mě sháněl. A poslední dobou se mi nějak špatně spí, nemohl by jsi mi přijít zabroukat moji ukolébavku, teda pokud ji ještě umíš. Prosím ? „

Rychle jsem otevřela druhé dveře. Pustila jsem nahlas vodu, aby si myslel že jsem ve sprše a mezitím jsem zašla do druhého pokoje. Do mého pokoje s oblečením. Myslela jsem si že si vezmu nějaký ten korzet, ale napadl mě lepší nápad. Minule jsem si koupila jednu krásnou modrou noční košilku, která je jako stvořená pro tuto příležitost.

http://www.dianka.cz/luna-tyrkys-kosilky/showdetail.php?prev=6223&p=5092.jpg

Rychle jsem ji vyndala a k tomu ještě saténový župan. Pak jsem se vrátila zpátky do koupelny a konečně jsem se doopravdy šla osprchovat. Schválně jsem to prodlužovala a když jsem byla hotová, tak jsem se pomalu osušila a natáhla jsem na sebe košilku. Uvázala jsem si župan a rozpustila vlasy. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle a moje malá pomsta mohla začít.

Popravdě jsem ho nechtěla moc trápit, ale když on může potrápit mě, tak proč bych nemohla já jeho.

Když jsem vešla do ložnice, tak se mi naskytl krásný pohled. Edward ležel na mé posteli a měl zavřené oči. Vypadal jako kdyby spal, a byl krásný. Přešla jsem pomalu k posteli a nechala jsem ze sebe spadnout župan. On pořád oči neotevřel a tak jsem ho musela nějak upozornit: „ Edwarde, mohl by jsi se trochu z té postele posunout. Taky bych se ráda na ni vešla. „

Ne, to neměl dělat. Pokřiveně se na mě usmál a posunul se. A konečně otevřel oči, nejdřív na mě zíral, ale potom odtrhl oči a opět je zavřel. Takže se mu to nejspíš líbilo, a asi mu dává hodně úsilí aby odolal. Lehla jsem si na postel a přitulila jsem se k němu. Vzal mě k sobě do náruče a já jsem se tam na chvíli uvelebila. Najednou jsem ho políbila, doslova jsem mu svůj polibek vnutila. A on mi ho začal oplácet. Dívali jsem se navzájem do očí a pak jsem ho začala líbat na krk, znovu a znovu. Různě jsem to střídala, jednou rty a pomalu jsem začala postupovat dál. Pak jsem se mu vymanila z náruče a vyhoupla jsem se nad něho. Sedla jsem si na něj obkročmo a začala jsem ho znovu líbat. Pomalu jsem rozepínala knoflíčky od košile a on pořád nic, zatím se neodtáhl. Když byla košile konečně dole, tak jsem ho hladila po jeho dokonalé hrudi. Nevím proč, ale měla jsem silné nutkání se svým plánem skončit a plně se oddat té touze a vášni. Ne já to musím dodělat, třeba pak změní názor. Ale co když na mě bude naštvaný? A nebude se mnou chtít zůstat? Na to ted nesmím myslet.

Opět jsem ho líbala a konečně se do hry zapojil i on. Začal mi pomalu sundávat košilku, když už byla skoro dole tak jsem musela říct jednu poznámku „ Myslím si, že je trochu nefér, když ty jsi ještě napůl oblečený. Nebo ne? „

A během vteřiny leželi jeho kalhoty v rohu místnosti. Zůstal pouze ve spodním prádle a já ještě napůl v košilce. Ještě jsem ho dlouze políbila a viděla jsem tu touhu v jeho očích. Tak a chlapče ted bude konec. Naposledy polibek a odtáhla jsem se od něj. Seskočila jsem z něj a lehla jsem si vedle něj. Lehla jsem si zády k němu a přikryla jsem se dekou. On vedle mě pouze nehnutě ležel a nevnímal. Nejspíš se vzpamatovával z mého překvápka. Co dodat, jsem zvědavá jestli je hodně naštvaný. Ted jsem zavřela oči a pokoušela jsem se usnout. Po nějaké době jsem cítila jak se ke mně přitulil a dal mi ruku kolem pasu. A já jsem konečně mohla usnout. Konečně se vydat do říše snů, kde je celá naše rodina.

Pohled Edwarda:

Ze začátku jsem docela zaraženě ležel v posteli, a ona byla ke mně otočená zády. Pak jsem se otočil k ní a trochu jsem se k ní přisunul. Obmotal jsem si svoji ruku kolem pasu a slyšel jsem jako kdyby trochu zavrněla. A pak konečně začala pomalu oddychovat a usnula.

Musím uznat že mě docela ta její hra začala bavit. Tak když si chce hrát na uraženou, tak proč bych jí to kazil. Nejspíš si myslí jak musím být zaražený, ale měla by si lépe hlídat svoje myšlenky. Celou dobu jsem věděl že na mě chystá nějaký plán, a docela se jí to i povedlo. Ještě že se před chvíli odtáhla, jinak já bych se pak nedokázal ovládat a mohlo by to dopadnout špatně. Přeci je znovu člověk.

No jo, ale plán ji nevyšel, nějak zapomněla na jednu podstatnou věc. Věc kterou jsem ji říkal minule, ještě v altánku při našem setkání. Já ji přeci dokážu číst myšlenky, konečně slyším co si myslí. Takže jsem hned věděl, že dole v obýváku na mě nebyla naštvaná a že přes celou tu dobu mě pořád miluje a milovat bude. Taky jsem věděl že na mě chystá nějaký plán a chce mi to tak trochu oplatit to že jsem ji poslal spát, kvůli tomu že je unavená. Ale vůbec jsem nepočítal s tím že bude v ložnici tak krásná, ani neví jak jí to slušelo. Musel jsem se pořád kontrolovat a hlídat. Jak jsem říkal pořád je člověk. Což mě vede k dalším otazníkům, kdy chystá přeměnu. Já vím že bych neměl být proti, ale sám nevím. Nechci aby prožila tu bolest přeměny znovu. Uvidím, nejspíš ji to nedovolím. Ale na to je ještě spousty času.

Ted bych si ji „jako“ mohl nějak udobřit. Odpoledne říkala něco o tom svém novém pokoji. Proto byl dole nábytek a hlavně říkala že nemá ještě vymalováno. Tak co kdybych ji trochu vypomohl s vymalováním, třeba ji překvapím. Byli zrovna dvě hodiny ráno, takže budu mít spoustu času.

Pomalu jsem vstal z postele a ještě jsem ji přikryl dekou. Byla nádherná když spala. Vzal jsem ze země svoji košili a pouze jsem si ji přes sebe přetáhl. Otevřel jsem dveře a pomalu jsem je zavřel. Rychle jsem došel do obýváku a začal jsem hledat barvy na vymalování. Nějak mi nešli najít ale na stole jsem zahlédl nějaké papíry. Vzal jsem je do ruky a všiml jsem si návrhů jejího pokoje. Teda vlastně možná našeho nového pokoje, jestli mě do něj pustí. Návrhy byli krásné. Pokoj bude vymalován do šedé a modré. Naše oblíbené barvy. A mě zrovna napadl úžasný nápad, jak bych to mohl vymalovat. Vzal jsem barvy a vydal jsem se do toho pokoje. Chvilku mi trvalo než jsem ho našel, a pokoj byl krásně velký. Nejdřív jsem vzal barvu na strop, ten nabarvím jako první. Vybral jsem tmavě modrou, barvu která mi připomínala noční nebe. Nebe které jsme společně s Bells pozorovali po nocích. Pomalu jsem začal barvit válečkem, nechtěl jsem to zkazit. Ještě jsem na to natáhl další vrstvu a byl jsem s tím spokojený, strop vypadal krásně. Jednu stěnu v pokoji jsem chtěl udělat modrou. Bude to stěna, která bude naproti naší postele. Nabarvil jsem ji taky modrou, ale o odstín světlejší než tu na stropě. U těch ostatních stěn jsem to vyřešil tak, že jsem je vymaloval tou tmavě šedou. Již ted ta kombinace barev vypadala krásně. Ale ještě to není hotový, musím dodělat poslední detaily. A než ty stěny zaschnou tak musím najít malý štětec, ten se na to bude hodit perfektně. Když jsem hledal štětec, tak jsem si všiml že je něco kolem páté hodiny ráno, takže mám ještě čas. Tak brzo by se neměla probudit. A konečně jsem našel sadu štětců, které potřebuji. Tak a ted to ještě dokončím.

Stěny již byli dokončené a já jsem začal vytvářet malé umělecké dílo. U šedých stěn, zrovna těch které jsem po bocích stěny u které bude postel. Tak na těch stěnách jsem začal malovat pár malých motýlků v modré barvě. Ty motýlci letěli k té poslední šedé stěně, a na ní jsem si vzal zase jinou barvu. Vzal jsem tmavě modrou barvu a dělal jsem růže. Maloval jsem krásně rozkvetlé růže. Když jsem byl hotov tak jsem štětce pohodil na zem. Trochu to byla vyčerpávající práce, i pro upíra. Ale tato místnost byla nádherná, a to je ještě bez nábytku.

Tím jak jsem byl zabrán do práce, tak jsem si vůbec nevšiml že mám v místnosti návštěvu. Na to mě upozornila slova „ To je nádhera „ .

Pohled Belly:

Zdál se mi krásný sen. Byla jsem v něm já, Edward a naše Nessí. Všichni jsme byli na naši louce. Já jsem ležela Edwardovi v náruči a kolem nás pobíhala naše malá dcerka. Sen který byl vzpomínkou na naše štastné období. Období bez problémů.

Probudili mě až první paprsky slunce, nejspíš bylo ještě brzo ráno. Chtěla jsem si ještě položit hlavu na polštář a usnout, když v tom jsem si uvědomila že něco není v pořádku. Ležela jsem na posteli, ale postel byla nějaká příliš měkká, a hlavně jsem na ní byla sama. Cože? Já tady ležím sama? A kde je můj Edward? Ne, jen to ne……

Doufám že se nenaštval a neodešel, to by snad neudělal. Rychle jsem vyskočila z postele a všimla jsem si že na zemi nemá svoji košili. Přeci by neodešel kvůli takové malé hře, to ho určitě nemohlo tolik naštvat. Vyšla jsem na chodbu a slyšela jsem nějaké zvuky. Takže tady nejsem sama, je tady se mnou. Ale co dělá?

Zvuky šli slyšet z patra nade mnou, z patra kde mám pokoj. Pomalu jsem se tam vydala a viděla jsem otevřené dveře od pokoje. Došla jsem k nim a vstoupila jsem. Když jsem vstoupila tak jsem nemohla věřit vlastním očím. Můj pokoj byl krásně vymalován a uprostřed pokoje stál on, můj antický bůh. Musela jsem to vyslovit nahlas „ To je nádhera „

Teprve ted si všiml že není v místnosti sám. Otočil se na mě a než to stihl postřehnout, tak jsem mu skočila do náruče. Objala jsem ho a dlouze políbila. Bylo to krásné, a ani jsem nevěděla že má tolik talentu. On se mnou opět zatočil a přehodil si mě přes rameno. Tak jako malé děti, nebo i jako pytel brambor. Během chvilky jsme byli již v ložnici a tam mě povalil na postel. Lehl si vedle mě a díval se mi do očí, a já jemu taky. Pak prolomil ticho a začal „ Doufám že se ti to líbí. Chtěl jsem ti udělat radost a hlavně jsem se potřeboval i nějak zaměstnat. Sice se mi moc od tebe nechtělo odejít, jsem rád když tě můžu pozorovat při spánku. A hlavně když mě voláš ze spaní…..“

A to už jsem ho přerušila. Zase jsem ho políbila a pak zase a zase. Pak se na chvíli odtáhl a řekl „ Jo a mimochodem, jsem celou dobu věděl že se na mě nezlobíš. Místo toho mě pořád miluješ a chtěla jsi mě jenom trochu poškádlit. Čtení myšlenek je krásná věc a hlavně když je můžu číst tobě. Na to si nějak zapomněla, když o tom zrovna přemýšlíš. „

Tak to mě vůbec nedošlo. Cože? Tak to je pravda může mi číst myšlenky, tak to nějak vyzkoušíme. Udělám naštvaný pohled a v myšlenkách opakuji „ Miluju tě tak moc, až to není normální „ . Znovu se usmál…

Já ho snad za ten svůdném úsměv už zabiju. Znovu jsem se vrátila k němu a opět políbila. Pak jsem odešla do koupelny. Dala jsem si horkou sprchu a snažila jsem se učesat to vrabčí hnízdo na hlavě. Snažila jsem se na nic nemyslet, ale to se mi bohužel nedařilo. Pořád mi vrtala hlavou jedna věc a to jak je možné že mi může číst myšlenky. Třeba to někdy zjistíme.

Mezitím jsem přešla ke skříni a oblékla jsem si tričko a zase jeany. Když jsem scházela schody tak jsem cítila krásnou vůni, že by palačinky? A měla jsem pravdu. Za kuchynské linky stál Edward a tvářil se trochu nechutně nad těmi krásnými palačinkami. Přešla jsem k němu a dala jsem mu malou pusu na tvář. Poděkovala jsem a vzala jsem si talíř ke stolu. Pustila jsem se do jídla a bylo to výborný. Mám za manžela rozeného šéfkuchaře. Teda vlastně jsem ho za manžela měla, i když nevím jak to ted je….

Když jsem dojedla tak jsem to umyla. A při tekoucí vodě jsem slyšela jak Edward na mě něco mluví. Přečetl si to v mých myšlenkách a tak když voda dotekla, tak to znovu zopakoval. Prý mám zajet nakoupit nějaké potraviny, vůbec jsem si neuvědomila že už začínají docházet. No jo zase jeho přítomnost, ta mě pokaždé vyvede z míry.

Dala jsem mu polibek na rozloučenou, popadla jsem kabelku a klíčky od auta.

Vyrazila jsem k nejbližšímu nákupnímu centru, chci to mít rychle hotové. Abych se mohla brzo vrátit….

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 22 - Myšlenky: