Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 20 - Nákupy bez Alice

09.07.2009 (09:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2131×

Z pohledu Belly:

Po dlouhé době jsem neměla žádný sen, vůbec nic se mi nezdálo. Nejspíš to bylo tím vyčerpáním.

Vůbec se mi nechtělo vstát z postele, ale po dlouhé chvíli ticha jsem nejdřív otevřela jedno oko a poté i to druhé. Všude kolem mě již bylo šero, a venku svítili hvězdy. Jak dlouho jsem musela spát? Vždyt jsem usnula už ráno a ted je večer, musím se podívat kolik je hodin. Když jsem se podívala na hodiny, tak jsem málem upadla do šoku. Na hodinách bylo 21:59.

Přeci jsem tak dlouho nemohla spát, nebo jo? Ted už jsem konečně vstala z postele a ze skříně jsem se vyndala ručník. Vydala jsem se směrem ke koupelně, kde jsem si napustila horkou vanu. Potřebovala jsem se trochu uklidnit, tak jsem tam zůstala déle.

Dopadlo to nakonec tak že jsem se probudila ve studené vodě, ani sama nevím jak se to stalo. Prostě jsem v té horké koupeli opět usnula. Hloupé lidské vlastnosti, ale aspon se můžu něčemu zasmát. Směju se vlastní nemotornosti.

Když jsem konečně vylezla z té vody tak jsem si ještě umyla vlasy, protože to vrabčí hnízdo na moji hlavě bylo hrozné.

Vrátila jsem se do ložnice a na hodinách byla již půlnoc. Takže mám nový rekord v pobytu ve koupelně. Dneska jsem tam byla dvě hodiny. Škoda že tady není Emmet, ten by na to měl hned nějakou vtipnou poznámku. Jak se mi stýská po moji rodině, ale již brzy budeme všichni spolu. Ze skříně jsem si vytáhly jeany a tričko, moje oblíbené oblečení.

Myslela jsem že si půjdu číst knížku, když v tom se ozval můj žaludek. No jo, že mi to nedošlo dřív, celý den jsem nejedla.

I když bylo po půlnoci tak jsem dostala chut na vajíčkovou omeletu. Naštěstí vajíček a všeho jídla tady bylo dostatek, Esmé se vždycky o to postará. Kdyby někdo viděl naši lednici a věděl by že to je pouze pro mě, tak by si myslel že jsem snad nějaký otesánek. Vyndala jsem vajíčka a pomalu jsem je dávala do připravené mísy. No a abych to nezakřikla tak zrovna poslední vajíčko se mi podařilo jaksi prasknout v mé ruce. Takže jsem ted měla po celé ruce žloutek, ale nějak jsem to neřešila. Utřela jsem si ruku a vajíčka jsem vlila na pánev. Mezitím co se to smažilo jsem si k tomu nakrájela nějakou zeleninu a do připravený skleničky jsem si nalila pomerančový džus. Talíře s omeletou a zeleninou jsem spolu s skleničkou dala na tác a odnesla jsem si ho do obýváku. Posadila jsem se na gauč a jídlo si dala před sebe. Zapnula jsem televizi a zrovna tam dávali nějaká horor, tak jsem to tedy nechala. Po chvilce koukání jsem zjistila že se jedná o horor s upíry, no tak se aspon trochu zasměji. A navíc se mi to nechce vypnout když je všude takové ticho.

Snědla jsem celou svou porci a dala jsem nádobí do myčky. Na televizi jsem si zapnula nějaký hudební kanál a vzala jsem si knížku do ruky. Posadila jsem se do křesla před krbem a začetla jsem se do děje který se odehrával Na Větrné hůrce.

Již začalo svítat když jsem konečně dočetla knížku. Tak přišel čas nákupů. Už začínám pomalu šílet jak Alice, a to není zrovna dobrý. Za chvíli ze mě snad bude další Shopaholik v rodině.

Vrátila jsem se k sobě do pokoje a šla jsem si vybrat nějaké oblečení. Našla jsem tam jedny krásné letní šaty. Byli bílé a pod prsy měli tmavě modrou stuhu. A ještě na nich byli modře vyšívaní motýlci. K tomu jsem si vzala modré baleríny a ještě lehké sáčko, aby mi nebila zima. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a ještě jsem si vzala svoji velkou kabelku. Do ní jsem dala pouze peněženku a klíčky od auta. Nastoupila jsem do svého mercedesu a vyjela jsem směrem do centra Londýna.

Jela jsem k jednomu nákupnímu centru které mi doporučila Esmé. Prý je v něm spousty obchodů na vybavení bytů. Nejspíš se nejdřív vydám nakoupit potřebné věci pro vytvoření mého pokoje. Můj pokoj je totiž zatím jenom prázdná místnost. Tam kde spím, tak to je pokoj pro hosty. Esmé totiž trvala na tom že si svůj pokoj vybavím sama, aby se mi líbil. Možná že to bude jednou zase náš společný pokoj, můj a Edwarda. Možná již brzy.

První obchod kam sem mířila byl obchod s barvami. Sama se musím rozhodnout jaký odstín si vyberu. Nakonec zvítězil tmavě šedý odstín a asi tři různé odstíny modré a i tmavě modré. Všechny barvy mi dali do velkých tašek a ještě k tomu jsem si nakoupila potřebné štětce a válečky. Jelikož to bylo všechno moc těžké tak jsem to odnesla do auta. Tak a ted je na řadě nábytek, to už bude trochu těžší oříšek. Měli tady jeden obchod a ten byl zaměřen pouze na ložnice. Tady bych mohla najít svoji vysněnou postel. Chtěla jsem něco podobného, jako byla ta postel co měl Edward ve svém pokoji. Prošla jsem již dvě patra tohoto obchodu a až ve třetím patře jsem ji konečně objevila. Byla to postel s nebesy, a celá kovová. Jak byli sloupce na nebesa, tak po nich byli posázené krásné kovové růže. Přesně takovou potřebuji. Zašla jsem si ji objednat, prý mi ji dovezou již ve čtvrtek. Což je už zítra pokud se nemýlím.

Chtěla jsem si ještě dokoupit nějaké doplnky k posteli. Vybrala jsem si tmavě modrá nebesa a ještě jsem koupila asi troje povlečení. Každé bylo jinačí, a k němu ještě polštáře. Takže ještě potřebuji koberec, světla a ostatní nábytek.

Po třech hodinách hledání jsem konečně našla všechno potřebné. Rovnou jsem si objednala i nějakou elektroniku a vše mi také dovezou ve čtvrtek. Tak a to by jsme měli hotové.

Již bylo něco kolem dvanácté hodiny odpoledne a tak jsem si zašla na oběd. Šla jsem do jedné italské restaurace, kde jsem si objednala houbové ravioli. Celou dobu během mého jídla mě pozoroval nějaká cizí muž. Nevypadal špatně, ale na Edwarda neměl. Byla jsem čím dál víc nervoznější a tak jsem to rychle snědla a odešla jsem. Nastoupil jsem do auta a vyjela jsem do jiného nákupního centra. V něm bylo spíše oblečení, ale dokonce i velké knihkupectví. Chtěla jsem to mít rychle za sebou a vrátit se domu.

Chtěla jsem v pátek Edwarda něčím překvapit, takže musím najít nějaké hezké šaty. Po dlouhém hledání jsem našla dvoje krásné, vůbec jsem se nemohla rozhodnout a tak jsem si je koupila obě. A ted k tomu najít ještě nějaké boty. Když už jsem byla v obchodě s boty tak jsem si koupila nejenom ty na podpatku ale i nějaké tenisky a jedny botasky. Pak jsem viděla krásné žabky a nemohla jsem tomu odolat. Takže mám šaty, boty a to ted musím odnést do auta. Když jsem znovu vcházela do centra, tak jsem uviděla jeden obchůdek. Byl to obchod se spodním prádlem. Co kdybych si zašla něco koupit, přeci stejně potřebuji nějaké nové obyčejné prádlo a pořádnou noční košili.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem si odnášela plné dvě tašky. No dobrá, možná jsem to přehnala, třeba mi to bude na nic. Přece znám Edwarda a jeho názory na to když jsem byla člověk, ale zkusit se to musí. A stejnak jsem si koupila plno nových košilek, třeba se mu aspon ty budou líbit. Sama jsem zvědavá.

Jako poslední jsem si nechala moje dva oblíbené obchody. A to bylo knihkupectví a obchod s muzikou. Ve knihkupectví jsem si koupila sadu všech knížek od Jane Austenové a pak přišla na řadu hudba. Moc jsem ji sice nerozuměla ale věděla jsem co měl nejraději. A to byl právě Debussy, takže jsem si koupila hned jeho CD.

Konečně jsem měla všechno potřebné nakoupené a po dlouhých a zdrcujících nákupech jsem vyjela domu. Zrovna jsem chytla domu kdy se lidé vraceli z práce domu a tak všude byli dopravní zácpy. Dala jsem nové CD do přehrávače a pustila jsem si ho. Docela mi pomohlo se uklidnit, ani se nedivím že si ho rád pouštěl.

Po hodině co jsem strávila v autě jsem konečně parkovala před domem. Pomalu se začínalo stmívat a tak jsem si nevšimla překvapení přede dveřmi. Byl tam velký koš který byl plný rudých růží. Ani se nedali spočítat a uprostřed toho byla obálka. Otevřela jsem ji a na ni psalo: „ Nemůžu bez tebe žít. Již chci aby byl pátek. Jsem jenom tvůj „

Kdo jiný mi je mohl poslat než můj Edward. Naklonila jsem se nad růže a cítila jsem tu krásnou vůni, voněli podobně jako on. Položila jsem je na stolek v obýváku a vrátila jsem se k autu. Pomalu jsem dovnitř nosila všechny tašky, když již byli všechny vevnitř tak jsem je začal třídit. Všechno co souviselo s mým novým pokojem, tak to jsem odnesla do té prázdné místnosti nahoře. Oblečení jsem uklidila do skříně a šla jsem se najíst.

K večeři jsem si upekla zamrzlou pizzu kterou jsem našla v mražáku. Opět jsem si sedla před televizi a dívala jsem se na baseballový zápas. Hodně mi to připomněla moji maminku Renné a jejího přítele Phila. On totiž hrál taky baseball.

Když jsem dojedla tak jsem to opět odnesla do myčky a zapnula jsem ji. Vrátila jsem se do obýváku, kde jsem vypnula televizi. Z tašky jsem si vytáhla knížku Pýcha a Předsudek. Natáhla jsem se na gauč a začetla jsem se do děje z 18.století.

Pomalu mi začali klesat víčka a já jsem únavou u knížky usnula. Probudili mě až paprsky které mi svítili do obličeje. Probudila jsem se do nového dne. Již zítra se mi vrátí můj miláček.

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 20 - Nákupy bez Alice: