Tak sem dávám druhý díl povídky...již v dalším díle to bude trochu napínavější a akčnější...tak at se vám to líbí
17.03.2009 (22:03) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2285×
Rychle jsem vstala z postele , nějak jsem zapomněla na to že jako člověk jsem byla velice nemotorná a proto jsem právě ted ležela rozpláclá na zemi. Jak jsem vstávala všimla jsem si malé lampičky a rozsvítila jsem ji. Tenhle pokoj mi připadal dost povědomím , ale pořád jsem si nemohla vybavit odkad to tady znám. Rozhodla jsem se že počkám. Kousek od sebe jsem viděla zrcadlo , přešla jsem k němu , abych zkontrolovala , jestli aspon vypadám stejně. Sice jsem neměla tu krásnou mramorovou kůži a zlaté oči , ale zůstala jsem to pořád já. Měla jsem dlouhé hnědé vlasy , které momentálně vypadali jako vrabčí hnízdo. Stejná postava a jak jsem zjistila před chvilkou , jsem i pořád stejně nemotorná. Vrátila jsem se zpátky na postel a začala jsem přemýšlet. Jak jsem vůbec dokázala že si všechno dopodrobna pamatuji? A co se stalo s ostatními z mé rodiny , jsou taky opět lidé , nebo jsou pořád upíry a opět já jsem ta výjimka.
Jediný člen mé rodiny o kterém jsem věděla kde je byla má dcera , moje malá Nessí. Ta právě ted byla v Itálii a tam s ní byli ti co všechno tohle způsobili. Ale já si je již brzo najdu a svojí dcerku si odnesu zpět a vše bude jako předtím , teda aspon doufám!
Ani jsem si nestihla všimnout jak ten čas kolem mě rychle ubíhal. Najednou vedle postele začala pípat nějaká krabička , už vím , to ten protivný budík zase zvoní. Byl to takový nezvyk opět spát , ale zároven jsem byla ráda , že když spím můžu vidět svou rodinu. Zrovna bylo sedm hodin , budík přestal zvonit ale já jsem nevstávala. Sama jsem totiž nevěděla co mám dělat a kde jsem. A pak jsem to viděla. Dveře se otevřeli a v nich stála….
Moje maminka,ano byla tam René už oblečená a začala mi vykládat že mám vstát jinak přijdu pozdě do školy. Najednou mi to došlo , vrátila jsem se zpět do Phoenixu , to by vysvětlovalo to slunce a René , a taky ten pokoj , to je přeci můj starý pokojíček. Vyběhla jsem z postele a vší svou silou jsem obejmula René a vyslovila jsem: “Mami ani nevíš jak moc se mi po tobě stýskalo. Jsem tak ráda že tě opět vidím.“ Ona se na mě podívala tak trochu divně a řekla: “Já vím zlatíčko mám tě ráda , ale vždyt jsme se neviděli pouze několik málo hodin když jsme spali. Že se ti zase zdálo něco nehezkého a nebo nechceš jít do školy a proto tohle. Nepíšete náhodou test?“ Zavrtěla jsem hlavou a vydala jsem se do svoji koupelny. Když jsem zavírala dveře , slyšela jsem René jak se loučí , protože musela do práce. Aspon že tak , ted jsem potřebovala být sama a hlavně jsem potřebovala horkou sprchu abych se uklidnila. Hned jak jsem pustila horkou vodu už mi bylo lépe , všechny své starosti jsem hodila za hlavu a ted jsem se věnovala pouze horké vodě a relaxovala jsem. Když jsem z ní vyšla vrátila jsem se do pokoje a ze skříně jsem si vzala jeany a černé tílko , nebyla jsem si jistá jestli by se Alice moje kombinace líbila , ale ted mi zrovna radit nemohla. Vzpomínka na Alice mě popravdě zabolela a hlavně mě donutila přemýšlet co bude dál. Jak je mám najít. Z mých myšlenek mě probudil , můj mobil na který mi právě někdo volal , zase mě máma kontrolovala. Ani jsem ji to nezvedala. Popadla jsem svůj batoh a vydala jsem se směrem dolů do kuchyně. Dneska jsem rozhodně neměla v úmyslu jít do školy , zvlášt když jsem ani nevěděla co mě v ní čeká. Tak jsem si sebou zbalila peněženku , mobila a pár učebnic , aby to aspon vypadalo že jsem ve škole. Na nástěnce jsem měla rozvrh a podle něho jsem měla být ve škole až do tři. Takže mám čas do tří , abych hledala potřebné informace. I dole v domě bylo všechno po staru , tak jak jsem Phoenix opouštěla , nic se tu nezměnilo. Asi jako každé ráno , když jsem byla člověk jsem si nasypala do misky cereálie a zalila jsem je mlékem. Sice to nikdy nechutnalo nějak úžasně , ale dalo se to jíst a hlavně to byla taková ta rychlá snídaně. Dneska jsem ani nějak nespěchala , neměla jsem taky proč. Docela to byla pro mě změna vrátit se opět k jídlu a nepít krev , upřímně ani se mi po krvi tolik nestýskalo. S miskou jsem si sedla ke stolu na kterém leželi noviny a začala jsem číst. Musela jsem se přeci dozvědět novinky , které se zde událi když jsem tady nebyla. Ze všeho nejdřív jsem se podívala na datum , a když jsem viděla že to jsou pouhé 2 dny , ode dne kdy se vše změnilo , docela mě to zarazilo. Musela jsem uznat že Volturiovi si uměli pospíšit. Na titulní straně novin,byl docela zajímavý nadpis , tak jsem se do článku hned začetla. Tím nadpisem bylo: “Opět další vraždy ve Phoenixu,kdo bude další.“
Jednalo se o sérii vražd,zrovna zde ve Phoenixu. Údajný vrah byl neznámý a nezanechal po sobě žádnou stopu. Zajímavé na tom bylo že vraždy se odehrávali pouze v noci , to by až tak podezřelé nebylo kdyby se těla nenacházela většinou bez krve. Tenhle článek mě docela zaujal , protože jsem si začala uvědomovat svou malou naději. Ten údajný vrah mohl být pro mě nadějí , ale zároven mohl být pro mě i smrtí. Musím si o tom zjistit více informací , dneska se musím vydat do hlavní knihovny která je ve středu města. Doufám že tam budou mít nějaké informace o těchto vraždách. Doufala jsem že tam najdu více informací , jak potvrdit svou teorii. Zrovna ted jsem si totiž myslela , ne doslova myslela , jsem si tím jistá , že ve městě je upír. A ten upír rozhodne co se bude dít s mým osudem dál. Ale zrovna ted jsem se musela vydat do města pro potřebné informace.
Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!