Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 19 - Krása a síla

08.07.2009 (11:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1943×

Z pohledu Edwarda:

Pořád jsem tam stál a pozoroval jsem jak odjíždí. Jak mě opouští, i když to nechtěla udělat. Zajímalo by mě co se děje tak důležitého, v pátek se jí na to budu muset zeptat. Vrátil jsem se k sobě do pokoje a z kapsy jsem vytáhl řetízek který mi dala. Byl nádherný a to srdce nejspíš bylo symbolem toho jejího, které mi prý patří. Vzal jsem si košili a jen tak jsem si lehl na pohovku. Zavřel jsem oči a vzpomínal.

Vzpomněl jsem si na jeden náš večer, kdy jsem vzal Bellu do kina. Zrovna tam dávali nějaký romantický film a my jsem během projekce po sobě házeli popcorn. Byla tam mladá žena a pohledný mladík. Oba dva se milovali, ale jejich láska musela zůstat v utajení, nikdo se o ní nesměl dozvědět.

Nevím proč ale přišlo mi to hodně podobné naši situaci. Také se o nás nesmí nikdo dozvědět, ne ted. Jsme tajní milenci, kteří musí být v utajení aby uchránili svou rodinu.

Vzpomínal jsem na dnešní noc, jak jsem ji měl ve své náruči. Jak jsem ji líbal a málem jsme zašli trochu dál, vůbec jsem si nedával pozor. Vždyt je ještě člověk, mohl jsem ji ublížit, a to přeci nesmím. Ale když dnes vypadala tak krásně, zvlášt potom co jsem ji sundal šaty. Lépe řečeno strhl šaty, vidět opět její tělo.

Již ted se mi po ní stýskalo, stýskalo se mi po jejich dotycích a polibcích.

Ani jsem si nevšiml a již vyšlo slunce. Byl krásný den a tak jsem si dobalil tašku, srdce jsem si uložil do kapsy a vydal jsem se na letiště. Zamluvil jsem si první let do Říma  a chvíli jsem musel čekat. Opět jsem vzpomínal, a těšil jsem se na pátek. Kdo ví co se bude dít v pátek?

Již vyzívali poslední cestující na nástup do letadla, málem mi to opět uletělo. Nastoupil jsem a usadil jsem se v pohodlném křesle v první třídě. Až ted jsem si uvědomil že jsem Belle nepředal ty obálky od Alice. A hlavně ten dopis, jen doufám že Alice nebude až tak vyvádět.

A pouze doufám že budu moct z Voltery co nejrychleji odletět a vrátit se zpět ke své druhé polovině. Život bez ní není život, ale pouze přežívání.

Z pohledu Belly:

Již jsem byla v centru Londýna a pořád jsem na něj musela myslet. Nějak to budu muset do pátku přežít, jsou to pouze tři dny. A hlavně vím že je v pořádku a pořád mě miluje. Budu mu muset přichystat na pátek nějaké překvapení. A hlavně budu muset vyrazit na nákupy, když jsem viděla jak dneska skončil můj korzet, tak jsem se musela trochu začervenat. Jen škoda že nás vyrušil ten telefonát, mohla jsem s ním ještě zůstat. Doufám že to bude něco důležitého, třeba něco Carlisle našel.

Zrovna jsem projížděla kolem jednoho nákupního centra a rychle jsem otočila auto. Docela pozdě jsem si uvědomila že mám na sobě pouze košili od Edwarda. Byla to krásná tmavě modrá košile, která byla prosáklá jeho vůní. Jeho krásnou vůni, která mi ho bude připomínat než se vrátí.

Bylo zrovna něco kolem páté hodiny ranní a tak jsem doufala že v obchodech nikdo nebude. Vylezla jsem z auta a šla jsem směrem k prvnímu obchodu z oblečení. Přišla jsem k jednomu věšáku a popadla jsem nějaké šaty. Byli bledě modré a takové ty letní. Vytáhla jsem kreditku a šla jsem je zaplatit. Sice se na mě prodavačky dívali jak na blázna, ale mě to bylo jedno. Zašla jsem si na záchody a tam jsem se v kabince převlékla. Ještě jsem se v rychlosti podívala do zrcadla a Edwardovu košili jsem dala do tašky od šatů.

Vrátila jsem se k autu a vyjela jsem. Po cestě jsem přemýšlela co řeknu Carlislovi a Esmé kde jsem byla. Nejspíš se vymluvím že jsem se nudila a potřebovala jsem se projít. Potřebovala jsem si pročistit hlavu.

Již jsem parkovala před baráčkem a jen co jsem vstoupila dovnitř, tak u mě byla hned Esmé a drtila mě ve své náruči. Nejspíš měla o mě strach a asi se jí i stýskalo. Hned jsem jim řekla svou vymyšlenou výmluvu. Carlisle mi pouze pokynul at se posadím do jednoho z křesel u pohovky. Sám seděl na pohovce a Esmé se posadila vedle něj.

Carlisel držel v ruce nějaký dopis a prolomil to ticho:

„ Nejspíš naše hledání nemusí být až tak složité. Dnes ráno mi přišel dopis, lépe řečeno přišel nám. Je na něj pouze adresa a ještě nějaký vzkaz pro tebe. Nejspíš máme adresu Emmeta a Rose. Pod dopisem je pouze „A“ takže by to mohla být Alice. Říkala jsi že Alice a Jasper jsou ve Volteře, tak je možné že našla nějakou stopu. Tady máš ten dopis, přečti si ho a pak mi pověz svůj názor. „

Vzala jsem dopis do rukou a začetla jsem se:

„ Směr vašeho hledání je Francie. Francie krásná svou historií je místo i kde je ukryta krása upířího světa.

Za to Aljaška, jedna z mnoha tvrdých zemí. Země s náročnými podmínkami, tak právě zde se skrývá síla.

Doufám že přijdeš na to co tím myslím. Hodně štěstí.

Vaše A. „

Počkat krása a síla. Co to může být? Krása a síla….

„ Carlisle myslím že vím co to znamená. Krása a síla, to jsou přeci jedny z předností Emmeta a Rosalie. Emmet je přeci silný a ten je někde na Aljašce. Zato Rose ta je krásná a kráse je ve Francii. Myslím že víme kde je budeme hledat. Musíme se vydat na cestu.“

Sice se mi nechce odjet když vím že se v pátek shledám se svým Edwardem, ale co se dá dělat. Carlisle nejspíš viděla že nad něčím přemýšlím a tak mě na chvíli vyrušil:

„ Víš Bello nejspíš máš pravdu a na cestu by jsem se měli vydat hned. Tedy až na to že se na ni vydáme pouze já a Esmé. Ty zůstaneš tady, nesmí se ti nic stát, musíš zůstat v pořádku. Mezitím si můžeš dát na pár dní volno. Taky si ho zasloužíš, všechno čím jsi ted prošla tě muselo hodně unavit. Ještě musíme s Esmé zařídit cestu, ale budeme se snažit přijet co nejdříve. Nejspíš ted poletíme na Aljašku a potom hned do Francie. Takže nás můžeš očekávat až příští týden. „

Esmé mezitím rezervovala letenky a Carlisle šel balit věci. Já jsem si v obýváku četla knížku, zrovna když ke mně přišla Esmé. Posadila se vedle mě a předala mi nějaké papíry. Když jsem se na ně podívala víc tak jsem si všimla že to jsou návrhy. Esmé mi začala všechno vysvětlovat, že prý kdybych se nudila tak se můžu pustit do upravování mého pokoje. Tady mi prý přichystala nějaké návrhy a že se ji bude po mě stýskat.

Asi po půl hodině měli zabalené věci a museli s Carlislem odejít. Esmé mě ještě jednou pořádně obejmula a Carlisle taky. Rozloučili se s mnou a nasedli do černého mercedesu. Když jsem je již neviděla tak jsem zavřela dveře a posadila jsem se do křesla. Všude bylo ticho, zůstala jsem zde sama. Již ted se mi po mých rodičích stýskalo.

Nevím proč ale napadl mě jeden bláznivý nápad. Co kdybych se nějak zabavila. Co kdybych se vydala nakupovat. Stejnak potřebuji koupit nějaké věci na zařízení svého nového pokoje. A hlavně bych mohla koupit barvu na vymalování. Chtěla jsem se jít ještě převléknout, ale jak jsem došla do pokoje tak jsem na posteli uviděla jeho košili. Tašku jsem položila na zem a lehla jsem si do postele. Košili jsem si dala k hlavě, kterou jsem na ni položila. Vdechovala jsem její vůni, teda vlastně jeho vůni. Zavřela jsem oči a představovala jsem si ho u sebe.

Nějak na mě padla únavu, nejspíš tím že jsem v noci nespala. A tak jsem i s košilí usnula.

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 19 - Krása a síla: