Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 18 - Milenci

07.07.2009 (18:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1887×

Pohled Belly:

„Byl to zrovna jeden z těch letních večerů. Po parném odpoledni vál venku lehký větřík a příjemně osvěžoval vzduch. Zrovna jsem před chvíli uložila Nessí do postýlky v jejím pokojíku. V útulném a malém pokoji, přesto ale krásném, který byl v našem malém domku. Domku který jsme dostali jako svatební dar. Nessí už spala, ale já jsem ji přesto ještě chvíli pozorovala. Dívala jsem se jak krásně spinká, stejně jsem neměla nic jiného na práci. Můj manžel Edward, zhruba před hodinkou odešel na lov. I když to byla chvilka, mě to již připadalo jako věčnost.

Jak jsem stála ve dveřích tak jsem zavřela oči a vzpomínala jsem na naši milou noc. Na jednu z nocí, kterou jsme opět s Edwardem strávili společně. Kdyby mě někdo pozoroval, tak by si myslel že jsem blázen. Jen tak jsem stála, měla jsem zavřené oči a štastně jsem se usmívala.

V tom jsem to ucítila. Najednou se někdo objevil za mnou. Něčí studené ruce se mi obmotali kolem mého pasu. Obmotali a silně si mě přitáhli k sobě. Cítila jsem jeho dech, jeho ústa se přiblížila k mému uchu a pošeptala ty dvě krásná slůvka „ Miluji tě „

Na nic nečekal a zvedl mě do své náruče. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on mě začal líbat. Líbal mě s mnohem větší vášní a během chvilky jsme byli v ložnici. Tam mě začal líbat ještě víc a skoro všude po těle. Za chvíli jsme neměli ani jeden oblečení. Pořád jsme se líbali a pak jsme se stali jedním tělem.

Těsně před tím než svítalo jsem ležela v jeho náruči. Byla to krásná noc a ještě krásnější ráno. Dívat se jak vychází slunce v náručí osoby kterou milujete. Jemně mě políbil do vlasů a pak pošeptal větu kterou si budu navždy vzpomínat „ Miluju tě. Miluju tě tak že to nikdy nic a nikdo nezmění. Navždy budeme spolu.“

Bylo to nejkrásnější ráno, které jsem zatím zažila. „

Ano vzpomínky, ty vždycky zabolí. Zvlášt vzpomínka kde jste s milovanou osobou, s osobou pro kterou by jste udělali všechno. Pro kterou by jste obětovali i svůj vlastní život.

Vzpomínka na jednu z nejkrásnějších nocí. Na krásný východ slunce a na slova lásky. Jak tyto vzpomínky vás zabolí a pomalu vás začínají ničit.

Nevím proč jsem si zrovna v tuhle chvíli vzpomněla na tohle. Možná že to bylo tím že mě právě ted sekundu drží kolem pasu čísi ledové ruce. Ruce tak podobné jemu, pouze těmto rukou bylo dovoleno mě objímat. Chtěla jsem se mu z toho objetí vykroutit. Vždyt to on nemůže být, on tady není. Ani nevím kde je a hlavně on si na mě nevzpomíná. Nic neví o mě a ani o naši dceři.

Nejspíš vycítil že se chci vykroutit a tak si mě přitáhl ještě víc. Přitáhl si mě k sobě a pak jsem cítila jeho dech na svém krku. Opatrně přešel k mému uchu a pošeptal to „ Miluji tě „ .

Ne to nemůže být pravda. Určitě se mi to zdá a já se za chvíli probudím.

Tentokrát jsem se nechtěla vykroutit ale pouze obrátit a vidět jeho dokonalou tvář. Pořád mě držel ale ted stisk povolil a já jsem se otočila.

To snad není možný. Opravdu je to on, můj manžel. Moje láska, prostě můj Edward. Krásně se na mě usmíval a já jsem pohnula svou rukou. Rukou jsem ho začala hladit. Začala jsem od čela, pomalu jsem ho hladila. On slastně přivřel oči a měl úsměv na tváři. Postupovala jsem dál až jsem došla k jeho rtům. Svými prsty jsem objela kontury jeho rtů a pak jsem to již nevydržela. Ruce jsem mu zapletla do vlasů a políbila jsem ho. On mi můj polibek oplácel, ale i přesto byl opatrný. Ještě pořád si uvědomoval že jsem člověk.

Po chvíli jsem s tím přestala a položila jsem mu svou tvář na jeho hrud. On mě obejmul a já jsem na chvíli zavřela oči. Přemýšlela jsem.

Přemýšlela jsem o všem. Hlavně o této chvíli. Je to určitě sen, on je sen. Pouze se mi zdá a nic z toho není pravda. Proč musí být osud tak krutý a takhle mě ničit?

A pak jsem po dlouhé době slyšela jeho nádherný hlas. Bylo to jako rajská hudba pro mé uši.

„ Neboj Bello, nic z tohohle co se ti stalo se ti nezdá. Jsem to já, vrátil jsem se. Našel jsem tě a chci být s tebou. Již jsem to nemohl bez tebe vydržet. „

Počkat, on mi čte myšlenky? Jak to?

Nepatrně zakýval hlavou. Takže on mi dokáže číst myšlenky. To snad není možný. Chtěla jsem to vyzkoušet a tak jsem v mysli řekla „ Miluji tě Edwarde Cullene „

On se krásně usmál a odpověděl mi „ Miluju tě Isabello Marie Cullenová „ Taky jsem se usmála a dalo mi hodně sebeovládání abych se na něj nevrhla. Pouze jsem se zmohla na otázku „ Jak? „

Vzal mě do náruče a posadil se s mnou na lavičku co byla v altánu. Posadil si mě na klín a já jsem mu opět položila svou hlavu na hrud. Než začal ještě mě párkrát políbil do vlasů.

„ Víš ani sám nevím čím to je. Ale jak jsme byli dlouhou dobu od sebe vzdáleni tak ti nějak můžu číst myšlenky. Nejspíš ostatní dary na tebe opět nepůsobí, ale můj ano. Možná to je i tím že ani jeden bez druhého nemůžeme žít. Je to jako by mu chyběla druhá polovina. Tak a ted ani ty již nemáš tu svou výhodu, konečně ti mohu číst myšlenky a je to úžasný pocit. Krásnější myšlenky jsem snad nečetl. Ty jsi celá krásná, krásná a dokonalá. „

Již to nevydržel a začal mě líbat. Líbal mě s touhou, dal do toho všechnu tu bolest s odloučení. Bylo to krásné, pomalu z mých rtů přešel na můj krk. A pak pokračoval stále níž. Po chvíli se odrhl a s otazníky se podíval do mých očí. Nejspíš musel slyšet i můj nesouhlas s tím že přestal.

Pomalu začal hledat zip na mých šatech. Ještě než ho našel, tak jsem mu já sundala jeho košili. Bylo to krásné opět vidět jeho tělo. Začala jsem ho hladit a objímat. On mezitím našel zip a pomalu začal rozepínat. Již ho to nebavilo, jak to bylo pomalé a tak prostě ty šaty strhl. Tiše se usmál a já jsem věděla proč. Myslela jsem totiž na to jak ty šaty museli být drahé.

Chvíli pouze stál a prohlížel si mě. Pak ke mně přešel a znovu mě začal líbat. Pak mě vzal do náruče a položil mě na lavičku. Byl nade mnou a co se stalo jiného než to že můj krásný korzet byl opět na zemi. Během chvilky byl na zemi a roztrhán.

Začal mě líbat na krku a já jsem se obtočila. Tentokrát on byl dole a já jsem si sedla na něj obkročmo. Líbala jsem ho na rty a pak na krk. Zrovna když jsem ho dlouze políbila tak mi začal zvonit telefon.

Nechtěla jsem se odtrhnout, ale musela jsem. Věděla jsem že by mi někdo jen tak nevolal. Cítila jsem že Edwardovi to není zrovna příjemné, ale stejnak jsem vstala a došla jsem si pro kabelku. Vytáhla jsem mobil a na něm psalo že volá Carlisle.

Rychle jsem to vzala a tak deset minut jsem s ním mluvila. Hovor jsem ukončila tím že jsem řekla že do hodiny tam budu.

Vůbec se mi nechtělo odcházet, ale to co mi řekl Carlisle bylo důležité. A hlavně oni nesmí vědět nic o mém setkání s Edwardem. Takže máme ještě ani ne hodinu.

On mezitím seděl na lavičce a vypadal docela smutně. Přišla jsem k němu a sedla jsem si mu do klína. On mě opět objal a přitáhl si mě, dlouze jsem ho políbila a začala jsem:

„ Za chvíli budu muset odjet. Carlisle mi musí něco říct a já nevím jestli mu mám o tobě povědět. A hlavně kde jsi byl Edwarde a kdy se opět uvidíme. Potřebuji tě víc než vzduch, jsi mojí součástí. „

I když se usmál tak jsem stejně v jeho očích viděla smutek: „ Víš Bells, bolí mě to když nejsme spolu. Ale taky budu muset odjet. Nechci abys se o mě bála, ale já jsem ve Volteře. Ještě než jsem si na tebe vzpomněl tak jsem byl součástí gardy Volturiových. A vím že tohle není pro nás bezpečné, mohli by tě najít. Ale bylo by lepší kdybys o mě otci neříkala, nikdo to nesmí vědět. Budu se snažit během pár dní být zpět. Musím se pouze ukázat ve Volteře že jsem pořád naživu, odjel jsem pod záminkou že tebe jako rebela najdu a odvedu za Arem. Ve skutečnosti jsem tě toužil najít a políbit. Mít tě opět u sebe. Do dvou dnů bych se měl vrátit. Tak co kdybychom se sešli za dva dny v pátek opět zde? „

Pousmála jsem se a jako znamení že souhlasím jsem ho políbila. Ale byl tu jeden menší problém, neměla jsem žádné oblečení. Edward šaty a korzet stihl roztrhat a hned jak uslyšel nad čím přemýšlím tak sebral ze země svoji košili a přetáhl ji přes mě. Pomalu mi zapínal knoflíčky a vždycky mě po jednom zapnutí políbil. Loučili jsme se docela dlouho, pořád jsme se nemohli do sebe odtrhnout. Doprovodil mě až k autu, tam jsme ještě chvíli stáli v objetí a já jsem si sundala z krku svůj řetízek se srdcem. Dala jsem mu ho, dalo jsem mu své srdce které mu patří. Naposledy jsme se políbili a naposledy jsem se na něj podívala. Prohlíželi jsme se navzájem, aby si každý zapamatoval obraz toho druhého. Nastoupila jsem do auta a nastartovala jsem. Podívala jsem se na něj ve zpětném zrcátku a vyjela jsem.

Vzpomněla jsem si zrovna na jeden film co jsem viděla. Byli jsme na něm společně s Edwardem, byl to romantický film. Smála jsem se při představě toho jak mladá žena utajuje svého milence. Jak se musí potají scházet, aby je nikdo neodhalil.

Tak právě tohle jsme byli ted my. Byli jsme dva tajní milenci, milenci kterým osud nepřál…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 18 - Milenci: