Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 14 - Překvapení

27.06.2009 (21:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1634×

Pohled Alice:

Let do Voltery byl poměrně krátký, sice pro mě až tak ani ne. Byla jsem pořád hodně nervózní, bála jsem se setkání s Arem. I když mě nikdy vize neoklamaly, tak i přesto doufám že Bellu neodhalí. Popravdě nebojím se tolik o sebe, ale spíše o ostatní a o Jaspera. Nechci aby se jim stalo něco jenom kvůli mně.

Již jsem přemýšlela i o možném útěku, ale z Voltery se „živý" nedostaneme. Tak mi nezbývá nic jiného než hrát přede všemi tu hloupou hru. Budu hrát Alice která si nic nepamatuje a bude v Arově gardě. Aspon se dostanu ke všem potřebným informacím. Ne ještě mi zbývá pár hodin letu, a tak musím přemýšlet nad něčím důležitějším. Kde by Bella mohla najít Carlisla a Esmé. Myslím si že ty jediné nerozdělili, ale zase je nebude lehké najít. Až se dozvím něco nového, tak to budu muset vzkázat Belle. Budu se ji snažit co nejvíc pomoc.

Konečně jsme nad Itálií a budeme přistávat. Na letišti na nás čeká velká černá limuzína a mi dobrovolně nasedáme. Vyjíždíme vstříc osudu ve Volteře.

Z pohledu Jaspera:

Nevím proč, ale Alice mi celou dobu připadá divná. Od té doby co jsem ji sdělil že musím odjet do Itálie, tak se i ke mně chová divně. Snad k tomu má nějaký vysvětlitelný důvod. Sám jsem zvědavý co nás ve Volteře čeká, a hlavně co po nás bude Aro chtít. Podle Belly je pro nás nebezpečný. Ach jo, úplně jsem zapomněl na Bellu. Vždyt ona byla s námi v tom hotelu, doufám že tam není zavřená pořád. I když ted s tím nic nenadělám, ještě uvidím, třeba se s ní nějak spojím. Konečně již přistáváme a u Alice cítím ještě větší nervozitu. A tak ji povzbudivě stisknu ruku, aby věděla že jsem tu sní. Zrovna nasedáme do černé limuzíny a vyjíždíme za Arem.

Z pohledu Alice:

Ve Volteře jsme byli během chvilky, již jsem procházeli kolem recepční. Která výjimečně byla naživu, sama se divým tomu že ji nikdo nestihl ještě vysát. Sice její krev nevoněla zrovna nějak krásně. V recepci nás přivítala Heidy a ta nás odvedla až ke dveřím do velkého sálu. Tam jsme museli chvíli vyčkat, pak se konečně otevřeli dveře. Moje hra začíná...

Aro vstal z trůnu a přišel k nám se slovy „ Vítejte Alice a Jaspere, jsem poctěn že jste přihnuli mé pozvání. „ Oh, jak krásná lež. Jsem zvědavá jakou výmluvu se vymyslel, aby nás zde zdržel.

Jasper samozřejmě ze slušnosti také pozdravil a ještě se zeptal „ Jsme tvým pozváním postěni, avšak nevím co od nás potřebuješ. „

Ted došlo k tomu, co jsem viděla ve své vizi. Jasper podal Arovi ruku a ten se dozvěděl vše potřebné. Jsem zvědavá jak se zachová. Když se čtením myšlenek skončil, tak se nepatrně usmál a poodešel si sednout.

No jo, jen kdybys milý Aro věděl že moje sestřička je již dávno na cestě pryč od onoho místa, takže ji nenajdete. Aro opět  pokračoval ve svém proslovu: „ Nevím jestli o tom víte, ale budu slavit své narozeniny. Letos mi bude již 1000 let a tak bych to náležitě oslavil. Hodlám přichystat velkou oslavu. Na ni přijdou pouze ti důležití a pozvaní upíři. Chci aby tato oslava byla hodně výjimečná a tak jsem si pozval tebe a tvou družku. Víš Alice slyšel jsem jakýs měla dříve talent na uspořádání oslav. A tak tě tedy žádám o tvou pomoc, budeš mít volnou ruku ve všem, tedy až na jedinou výjimku. Tou výjimkou je seznam hostů, ten si určím sám. Je samozřejmostí že po dobu vašeho pobytu, což bude až do mých narozenin, vám bude přidělena vaše komnata a bude se brát ohled na váš lov. Nechci aby jste to zde brali jako vězení. Má oslava by se měla konat zhruba za 3 týdny, takže budeš mít dostatek času. Přijímáš tedy mou nabídku? „

Musím to vyslovit, musím „ Ano přijímám. Bude mi ctí uspořádat oslavu někomu jako jsi ty." Doufám že již brzo budeme propuštěni, abych získala dostatek času na hledání informací. „ Pokud dovolíš Aro, již dnes bych ráda viděla tvůj seznam hostů, abych mohla odeslat pozvánky. Teda pokud ti to nebude vadit. "

„Pokud ti to pomůže tak ti ho samozřejmě někdo donese. Vlastně jsem si vzpomněl, že jsem vám nepředstavil našeho nového člena. Je zde sice krátkou dobu, ale již ted patří mezi mé oblíbence, je mi hodně podobný. Za chvíli by se měl vrátit, jelikož má stejné stravovací návyky jako vy. A navíc jsem si uvědomil, že by jsi určitě potřebovala pomoc Alice, tak by ti mohl pomáhat. Jen tak mimochodem se jmenuje Edward. „

Aro určitě čeká na mou reakci, ale já mu na ni neskočím. Nesmím se nijak vyzradit, a navíc jaká je možnost že by se náš Edward přidal zrovna k Volturiovým?

„ Samozřejmě Aro že pomoc přivítám mile ráda a již se těším až Edwarda poznám. Nechci být nějaká nezdvořilá, ale budu mít spousty práci s tou oslavou a tak bych se ráda pustila do práce. At mi poté Edward donese seznamy hostů a já objednám pozvánky. Pokud nás ted omluvíš, jdu se pustit do práce. A ještě bych poprosila někoho aby nám ukázal pokoje. Na shledanou Aro."

Šla jsem pomalu ke dveřím, za mnou šel Jasper a Demetri, zrovna se o něčem bavili. A najednou se otevřeli hlavní dveře, stála tam postava v černém plášti. Postava která mi vůni připomínala osobu mě hodně známou. Zatím jsem jí neviděla do tváře, ale pak si stáhl černou kapuci a já jsem málem zmrzla na místě.

Kdo by nepoznal ty rozcuchané bronzové vlasy, ty zlaté oči, ale jeho úsměv byl jinačí. Nebyl to již ten pokřivený úsměv, který Bella milovala, ale byl mnohem smutnější. Oh, můj bože, vždyt to je náš Edward. Můj starší bráška Edward, já jsem ho našla.

Ted musím odsud co nejrychleji odejít, aby si Aro ničeho nevšiml. Musí si myslet že si na nikoho nevzpomínám. Vzala jsem Jaspera za ruku a šli jsme do našich pokojů.

Ani ne za hodku nám Edward donesl seznam hostů. Vypadalo to že si na nás vůbec nevzpomíná, vůbec nám nevěnoval pozornost. Pouze to položil na stůl a odešel se slovy: „Kdybyste něco potřebovali tak zavolejte. Budu ve svých komnatách." Co se mu jenom stalo, jak to že si na nás nevzpomíná. A hlavně že si nevzpomíná na Bellu?

Ne ted musím projít ten seznam, ne že by se mi chtělo plánovat nějakou pitomou oslavu. Myslím si, že Aro určitě musí ze slušnosti pozvat svého dávného přítele Carlisle. Musím si projít seznam a pokud tam bude jméno, tak tam bude i adresa.

Jasper viděl že se věnuji práci a tak odešel za Demetrim. Šli prý vyzkoušet nějaké bojové chvaty, to jim snad zabere víc hodin.

Již přes tři hodiny jsem procházela seznam, již jsem to začala vzdávat. Ale čekalo mě velké překvapení, úplně na konci seznamu byli dvě jména která jsem hledala:

„ Doktor Carlisle Cullen a jeho žena Esmé

Victoria street 21/0697

Londýn „

Takže nakonec moje teorie byla správná. Carlisle a Esmé jsou v Londýně. Ted ještě musím zjisti kde je zrovna Bella a nějak ji to nenápadně naznačit kam má odjet. Musím se podívat do svých vizí...

Po půl hodině jsem pouze viděla hodně sluníčka a nějaký pokoj. Kde to jen může být? Poté jsem konečně našla to co jsem potřebovala, jela autem a na obchodním domu bylo velkými písmeny L.A. Takže je v Los Angeles, no musím říct že ji napadl chytrý nápad. Po hledání na internetu jsem našla i hotel ve kterém je, ještě jsem si našla telefonní kontakt a rozhodla jsem se tam zavolat. Nechala jsem jí do pokoje doručit rudou růži a k ní lísteček s nápisem „ Všechno je v Londýně", ještě jsem k tomu přiložila svoje iniciály.

Nezbývá mi nic jiného než doufat, že to Belle dojde. Potom ji budu muset ještě nenápadně naznačit, na jakou adresu má zajít a začít hledat. Ted se nejspíš vydám hledat Jaspera, je pryč již přes pět hodin, tak doufám že se mu nic nestalo...

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 14 - Překvapení: