Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 11 - Minulost

16.06.2009 (08:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1625×

Z pohledu Alice :

Zavřela jsem za sebou dveře a musela jsem si sednout. Opřela jsem se a začala jsem vzpomínat. Vzpomínat na to co se před chvílí stalo. On mě políbil,a bylo to dokonalé. Přeci jenom polibek od takového anděla musí být dokonalý. Musím si přiznat že se těším až si to zopakujeme, jen Já a můj Jasper. Tedy jestli mě bude chtít a co když odejde a nechá mě tady samotnou. Nad tím nesmím přemýšlet, jdu se osprchovat, mám přeci slíbenou sprchu. Musela jsem se uklidnit, taky jsem kvůli tomu byla ve sprše tak dlouho. Tentokrát jsem se neomotala do ručníku ale osušila jsem se a vzala jsem si bílý župan, který tady byl od hotelu. V šuplíčku jsem našla hřeben a ještě jsem si učesala vlasy. Přece musím vypadat hezky, nebo ne?

Všimla jsem si že zde nemáme moc věcí a tak musím zítra zajet na nákupy. Ach, ty moje nákupy, věc kterou miluji již tak dlouho. Vždyt já jsem zatím ani nebyla nikdy nakupovat, tak proč si myslím že to miluji. Jen co jsem si to domyslela, tak přišla další vize : „Byla jsem v ní Já a ještě někdo. Běhala jsem po obchodě jako šílená a brala jsem vše co se mi líbilo. Když jsem měla vše dokoupené, tak jsem zaplatila a jen co jsem vyšla z obchodu tak mě něčí studené ruce chytla za pas. Objímali mě a pak pomalu mě povědomé rty začali líbat po krku. Když jsem se otočila, byl tam on. Můj Jasper a usmíval se na mě. Usmála jsem se na něj též a on pronesl větu ve smyslu že již má koupené prstýnky."

Počkat tahle vize nemůže být moje budoucnost, ale co když to je minulost. Co když jsem nějak zapomněla na svou minulost, kde jsem byla s Jasperem. To by vysvětlovalo ten zvláštní pocit, když s ním jsem. Cítím se jako bych měla konečně svoji druhou půlku u sebe.

Jak jsem tak přemýšlela, úplně jsem zapomněla na čas. Jasper už taky chce jít do koupelny, zasloužil by si sprchu. I když se mi nechtělo, tak jsem vyšla a on ležel na posteli se zavřenýma očima. Vypadal jako nějaký antický bůh, jak jsem kolem něj procházela tak si všiml že koupelna je prázdná a vzdálil se do koupelny. Slyšela jsem jak šumí voda a dokonce i jak si něco pobrukuje. Je prostě dokonalej.

Chtěla jsem si vybrat něco krásného na sebe, abych ho ohromila. Domyslela jsem si že mu ta sprcha chvíli potrvá a vydala jsem se do butiku s oblečením který je přímo v hotelu. Měli tam pouze společenské věci a tak jsem vzala pro Jaspera bílou košili a černé kalhoty. Pro sebe jsem si zatím nic nevybrala, dokud jsem nedošla k druhému regálu. Konečně jsem je našla, ty šaty byli nádherné. Byly krásně bílé, a celý korzet byl posázen perličkami. Ještě jsem dokoupila boty a rychle jsem se vrátila. A on pořád byl v koupelně, to jsem si myslela že to vždycky mě trvá nejdýl....

Jeho věci jsem položila na postel a sama jsem se začala pomalu oblékat. Vzala jsem si spodní díl, který jsem měla na sobě během chvilky. O to horší to bude s vrškem. Byl to korzet,a právě že byl na zavazování. Zatím ruce vzadu nemám. Pomalu jsem ho oblékla a nějak jsme se snažila ho zašněrovat. Najednou moji dlan uchopili něčí ruce a cítila jsem jak mi ji políbil. Vůbec jsem si nevšimla že již byl se sprchou hotový. Chtěla jsem se otočit, chtěla jsem vidět jeho krásnou tvář. Ale on mě zastavil se slovy : „Počkej, přeci ti to pomůžu zavázat. Nebo ne? „.  Potichu jsem se zasmála a čekala jsem. Došněroval ho a já jsem radši odešla do obýváku, aby měl taky čas se převléknout. V obýváku jsem rozestavěla svíčky, do vazy jsem dala růže a zapálila krb. Byla to prostě taková romantika. Již dopředu jsem věděla že tento večer bude zlomový, a doufám pouze v to dobré. Posadila jsem se na bílý gauč a vnímala jsem ohen. Otevřeli se dveře a stejnak jsem to nevnímala. Slyšela jsem kroky a za pár sekund jsem byla chvíli ve vzduchu a pak jsem seděla na něčím klíně. Můj věznitel byl kdo jiný než Jasper. Díval se na mě s takovým tím krásným zamilovaným pohledem a hold jsem neodolala a políbila jsem ho. Po skoro 10 minutách jsem se nechtíc odtáhla a viděla jsem to zklamání. Nejdřív si ale musíme promluvit, tak jsem tedy začala : „Víš Jaspere, je tu něco o čem by jsi měl vědět. Mám výjimečný dar, mohu vidět budoucnost ale i minulost. Když jsem byla poprvé v koupelně, tak jsem měla po dlouhé době opět vizi, a ta právě byla z minulosti. Byli jsme tam spolu, naše první setkání. Po našem lovu jsem měla další vizi, tentokrát jsem tam byla já. Nakupovala jsem a poté si přišel za mnou, a byli jsme zasnoubený. Nevím proč ale něco mi říká že nám někdo vymazal minulost, ale vím že součástí mé minulosti jsi byl ty. A právě ti chci říct, že i když si nic nepamatuji tak vím že i nadále zůstaneš navždycky součástí moji budoucnosti a že tě MILUJI. Možná si myslíš že je brzo říkat tyhle slova, ale já jsem to prostě musela udělat. "

On se pořád na mě díval, doufám že se mu nic nestalo...

Z pohledu Jaspera:

Ani jsem nemohl uvěřit tomu co mi řekla. Ona mě miluje, takže nejsem sám a i to co z ní cítím. Její city jsou plné lásky a ted už vím že je to láska ke mně. Myslím si že zrovna jsem nejšťastnější člověk na světě. Je to tak krásný pocit když vám někdo sdělí ty dvě krásná slova. Jak dlouho už tak přemýšlím, vždyt musím vypadat jako úplný tele když jenom koukám. Tak a ted ji o musím říct taky, musím ji vyznat svoje city: „ Když jsi řekla že jsi výjimečná tak jsem věděl že aspon nejsem sám. Mám taky talent. Umím ovlivňovat pocity ostatních a taky cítím jejich pocity. Víš a právě ted z tebe cítím lásku a tu jsem cítil již předtím. Bál jsem se že miluješ někoho jiného, protože vím že bez tebe nemůžu žít. Byla nám vymazána pamět, ale celý příběh ti povím až zítra. Bohužel jsi mě předběhla a tak tě asi budu opakovat. Moje Alice, moje vílo, jseš světlem mého života. A právě proto ti chci taky říct že tě Miluji a budu tě i navždy milovat." Pak přišel ten krásný okamžik, kdy jsem ji nenechal nic říct a vášnivě jsem ji políbil. A pak znovu a znovu, oplácela mi to a dala mi ruce kolem krku. Já jsem ji hladil po jejích krásných zádech a ona přesunula ruce z krku na moje knoflíky na košili. Taky jsem cítil tu touhu, ale nechtěl jsem aby na to bylo příliš brzo. Trochu jsem ji odtáhl od sebe a musel jsem se zeptat: „ Alice promin že se ptám, ale nespěchám na tebe příliš? „

Ona pouze zakroutila hlavou a znovu mě políbila. Vzal jsem ji do náruče a přešel jsem z obýváku do ložnice. Začal jsem ji líbat na krku a pomalu sundávat její nádherné šaty. Nešlo mi to odšněrovat a tak jsem je prostě strhl. Byli krásné, ale klidně ji koupím dalších deset. Ona pomalu začala svlékat i mě. Mezitím jsme se pořád líbali a pak jsme si užívali toho krásného okamžiku......

Celou noc jsme zůstali v ložnici a ráno jsme ještě leželi a užívali jsme si toho krásného okamžiku. Hlavu měla položenou na mé hrudi a tak trochu jsem slyšel jako by potichu spokojeně vrněla. Bohužel nás čekal důležitý úkol, musím ji povědět minulost. Ale opět mě v povídání předběhla a začala: „ Jaspere, určitě jsi si všiml že tady máme málo věcí. Co kdybych dneska šla nakupovat a ty by jsi zatím na mě počkal. Prosím, že můžu jít nakupovat? Prosím Jazzi? „ Nešlo než ji odolat, dělala na mě ty své roztomilé očka a tak jsem musel souhlasit. Bohužel se zdvihla z postele a šla se obléknout. „ Proč jen musíš jít tak brzo, vždyt máš na to celý den, tak se ke mně ještě vrat. „ Pouze se na mě otráveně podívala a to mi stačilo. Nějak to budu muset přežít, zatím si můžu promluvit s Bellou. Alice se oblékla a opět ji to hrozně moc slušelo, přešla k posteli a dlouze mě políbila. A pak moje víla utekla, utekla na nákupy.

Z pohledu Alice:

Sice se mi nechtělo ale musela jsem ho tam nechat. Přeci musím jít nakupovat. Čím dřív přijdu tím dřív se mu vrátím. A samozřejmě že mu taky něco musím koupit, ještě uvidím co. Půjčila jsem si jeho auto a vyrazila jsem k velkému obchodnímu centru. Prošla jsem již pět obchodů a měla jsem plno tašek když přišla najednou další vize a tentokrát to byla vize budoucnosti: „ Jasper byl v pokoji když do něj vstoupili dvě zahalené postavy. Měli na sobě černé pláště. Byli to Volturiovi." Vize skončila a místo ní přišla další, vize minulosti...

Viděla jsem celý svůj život, viděla jsem celou svou minulost a hlavně mou rodinu. Konečně se mi vrátila má pamět.

Ach ne,Bella,Edward a co Reneesmé...

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 11 - Minulost: