Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 1

14.03.2009 (14:51) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2967×

Úvod

Co by jste dělali kdyby se váš život od základů změnil? Kdyby jste zjistili že vaše rodina již není s vámi a ani vás již nezná?

Tak právě tohle se stalo mě. Nejdřív jsem myslela že je to nějaký vtip mých sourozenců ale pak přišla krutá pravda. Nikdo z mé rodiny zde nebyl se mnou,všichni zmizeli. A navíc jsem měla ne zrovna dobré tušení že to nebyla náhoda ale spíš pomsta.

Znám pouze jednu rodinu , která by toho byla schopna , a s tou rodinou se již brzy setkám.

Ale nejdřív musím zjistit co je s moji rodinou a najít je.

Otevřela jsem oči , když jsem si uvědomila že nejsem v našem domě. Vstala jsem a když jsem prošla kolem svého zrcadla , tam jsem se zhroutila k zemi.

Nejenom že jsem byla bez své nové rodiny a sama , ale navíc jsem byla opět člověk.

Bella Swan Cullen

Kapitola 1.

Nic jsem neviděla,neslyšela a ani necítila. Myslela jsem si že již nejsem živá , sice jsem si nebyla vědoma jak by se to mohlo stát, když je někdo nesmrtelný. A tak jsem začala vzpomínat co se vůbec stalo , co předcházelo mé údajné smrti. Všechno se mi začalo zjevovat jako film , který byl ze začátku krásný a potom se změnil na horor. Jako první jsem viděla před sebou ty štastné roky , naše svatba , pobyt na ostrově Esmé , má přeměna , společný lov a pak to setkání s někým , kdo pro mě byl hodně důležitý. Kdo to jenom může být?!.....

A v tom jsem si vybavila ty krásné zrzavé kudrlinky , krásné čokoládové oči…..

Byla to holčička , která se tolik podobala mě a mému Edwardovi…

Naše dítě , naše malá Reneesmé.Ale kde je , co se s ní stalo?!Reneesmeeeeee……

A najednou jsem otevřela oči. Opět byla pouhá tma , ale něco se změnilo , jako kdybych slyšela něčí chrápání , ale to jsem si nejspíš opět byla moje fantazie aby tady nebylo takové ticho. Tak jsem opět zavřela oči a vnořila se do svých vzpomínek.

Vzpomínala jsem na těch pár šťastných měsíců mé nesmrtelnosti , jak jsme si hrávali s Reneesmé a poté jsem viděla svého manžela Edwarda. Ach Edwarde , kde jenom můžeš být,proč tu nejsi se mnou? Přestala jsem myslet na Edward , protože jsem si pořád nemohla vybavit co se jenom mohlo stát. A pak najednou mou hlavou projela bolest , jako kdyby mi někdo do ní zabodával dýku , hrozná bolest , ale já jsem nepřestávala vzpomínat , věděla jsem totiž že jsem již před cílem a když s tím přestanu tak si na nic nevzpomenu , a bolest zničehonic ustala , jak přišla tak i tak rychle odešla a najednou se před mými oči začal odehrávat nový příběh , nová vzpomínka. Právě ta vzpomínka , která mi měla vysvětlit co se semnou stalo:

Zrovna začínal nový den , všichni byli až doposud štastný.Já s Edwardem jsme byli v pokojíku naši malé Reneesme a zrovna jsme si s ní hráli. Carlisel byl v nemocnici a Esme si dole v obýváku prohlížela nové katalogy vybavení pro dětské pokoje , opět chtěla pro svou vnučku předělat pokojíček. Jasper a Emmet také seděli v obýváku a zrovna hráli hry na playstationu , Alice a Rosalie se opět zabývali modou , jak jinak.Alice si ve své ložnici vytvořila něco jako miniaturní návrhářský salon , kde s spolu s Rosalie vymýšleli nové šatičky pro Reneesmé. Všichni si užívali své nesmrtelnosti a hlavně se všichni věnovali naši Nessí.

Zrovna jsem uklízela přebytečné hračky když jsem slyšela zděšený křik ,  Alice. Když jsem se otočila Edward v pokoji již nebyl a tak jsem vzala Nessi do své náruče a utíkala jsem za Edwardem , kde už byli všichni až na Carlisle. Viděla jsem jak Jasper drží Alice v náručí , a jak Edward se zděšeným výrazem někomu volá , zřejmě Carlislovi. Nebyla jsem jediná kdo nevěděl co se děje , a tak jsem jako první prolomila to ticho a zeptala jsem se :“Co se děje? Co jsi Alice viděla? “ Ten výraz jaký měla v očích když se na mě podívala , snad nikdy nezapomenu. Zrovna se chystala nám všechno vysvětlit , když v tom promluvil Edward , a začal vysvětlovat: “Bello , hlavně si sedni at malou Nessí neupustíš a uklidni se , vím že to co ti ted řeknu pro tebe nebude zrovna příjemné. Pro mě to vůbec není a ani pro ostatní to nebude. Carlisle už je na cestě aby nám s tím pomohl. “

A tak jsem si sedla ale neudržela jsem se a musela jsem se zepta: “S čím nám má pomoc? Edwarde co se děje?! Proč se ty a Alice tváříte tak šokovaně , jako kdyby se nás chystal někdo zabít?Máme snad právo to všichni vědět , jsme snad rodina. “

Podíval se na mě snad tím nejněžnějším výrazem a konečně začal vysvětlovat: “Dobrá , všichni teda máte právo vědět co se bude dít. Alice neviděla přesně co se stane , ale pouze útržky. Viděla že za necelou hodinu nás poctí svou přítomností Volturiovi .Ale nepřijde jich pouze pár , to je snad poprvé za jejich vládu kdy se všichni rozhodli opustit svůj hrad a vydat se za někým. Nevíme co je sem vede , ale určitě víme že nejdou na pouhou návštěvu. To by nás až tolik nemělo znepokojit , ale to co viděla potom není zrovna nejlepší. Viděla že Volturiovi odsud odchází s naší Reneesmé v náručí a jak v pozadí náš dům hoří. “

Když to dopověděl jako kdyby se celý můj svět přede mnou zbořil. Oni nám chtějí sebrat naši Nessí a odnést ji se sebou. Ne to jim nedovolím , i kdybych se měla až do poslední kapky svého života bránit , nikdy jim ji nedám. A znovu se ozval výkřik a opět patřil Alice. To už ve dveřích do pokoje byl i Carlisle a hned šel k Esmé a objal ji. Alice měla další vizi,ale tentokrát se zvedla s Jasperova náručí otočila se ke mně , vzala malou Nessí do náruče a podala ji Edwardovi , chytla mě za ruku a táhla mě ven , směrem pryč od domu , aby nás nikdo neviděl. Když jsme byli dostatečně daleko znovu jsem se podívala do jejích očí a viděla jsem v nich naději. Alice spustila se svým vysvětlením:

„Bello , ty jsi naše jediná šance , ne pouze naše ale hlavně ty jsi ta která může zachránit Nessí před nimi. Ted už není šance na útěk , a tak to musíme nechat at se to všechno vyplní. Nejdřív ti ale musím říct že Nessí bude v pořádku , oni se jí nepokusí ublížit. Aro v ní vidí výjimečnost po rodičích , a myslí se že Nessí by byla jedna z nejsilnějších stráží v jeho armádě a tak proto se vydali za námi. Chtějí nám ji sebrat , a bohužel se jim to povede , budeme se samozřejmě bránit ale pak jsem viděla něco co si nedovedu představit. Viděla jsem každého samotného , jako kdyby nás oddělili , každý žil jiný život a hlavně si nikdo na nic nevzpomínal. Snažila jsem se více zaměřit na tebe , ale tvoji budoucnost jsem neviděla přesně. Právě ty máš tu moc abys zablokovala schopnosti ostatních. S Edwardem si myslíme že pokud budeš pořád držet štít pouze kolem sebe a budeš se plně soustředit abys nezapomněla na svou minulost , tak právě ty nám můžeš pomoct. Proto tě hrozně moc prosím nesnaž se nás před nimi chránit , pouze se soustřed na sebe a snaž se uchovat aspon trochu vzpomínek. Prosím slib nám to,pouze v tomhle máme naději že Nessí zachráníme. “Nechtěla jsem souhlasit,ale jestli to byl jediný způsob jak Nessí zachránit tak jsem souhlasila. Když jsme se vraceli domů všichni již byli v obývacím pokoji , který se trochu změnil , přebytečné věci byly dány stranou a zůstala tam pouze pohovka. Všichni se věnovali Nessí a domyslela jsem si že i když mají naději tak se tak trochu loučí. Přišla jsem k Edwardovi , a sedla jsem si k němu na klín. On mě sevřel v náručí , jako kdyby mě nikdy nechtěl pustit a políbil mě. Náš polibek byl snad tím nejlepším jakým mohl být. Poznala jsem v něm to loučení a strach co se bude dít. Nedokázala jsem si představit svět bez Edwarda a naši rodiny. Jak to Alice předpověděla tak se i stalo. Do hodiny byli v domě a začalo se bojovat. Pak si pouze pamatuji tmu a ticho.

Znovu jsem otevřela oči a všimla jsem si že již není taková tma. Ležela jsem v posteli a byla jsem v nějakém pokoji. Sedla jsem si na postel a rozhodla jsem si urovnat své myšlenky. Podle toho že si všechno pamatuji , jsem se musela soustředit pouze na sebe. Nestihla jsem je ochránit,co když se jim něco stalo , a já jsem tomu mohla zabránit. Nesmím na to myslet,nesmím si to vyčítat. Co se stalo , stalo se , nešlo tomu zabránit. Začalo vycházet slunce , paprsky začali dopadat na postel a taky na mně . A v tom mi to došlo , že paprsky se ode mě neodrážejí , má kůže nezáří. To může znamenat pouze jednu věc , opět jsem člověk.

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 1: