Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna plánu - 4. kapitola

08.03.2013 (17:30) • Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1948×

Rozespale jsem otevřela oči a podívala jsem se po okolí svého pokoje. V momentě, kdy moje oči zabloudily na mého parťáka, vzpomněla jsem si na vše, co se včera večer stalo. Už jen z těch vzpomínek do mě šlo horko a moje roztoužená část se začala drát na povrch.

Otočila jsem se na bok a pořádně se podívala na Edwarda, který vedle mě ležel tak, jak ho pán bůh stvořil a že se dalo na co koukat. S úsměvem na tváři jsem si prohlížela jeho celé tělo, znovu a znovu a nemohla jsem uvěřit, že jsem s ním něco měla. Něco krásného a jen tak nezapomenutelného.

Jeho parťák byl v pozoru, jako kdybychom na to měli znovu skočit. Asi se z toho taky nemůže vzpamatovat. Je dobré vědět, že v tom nejsem sama.

Připadalo mi to, jako kdybychom se měli setkat, jako kdyby to nebyla náhoda, ale moje mírně pobolívající hlava se tím nechtěla dál zabírat a zase jsem se zamyšleně podívala na jeho tělo. S pozorování mě vyrušilo malé a nepatrné Edwardovo buzení.

Nechtěla jsem být načapána, a proto jsem rychle zavřela oči. Co by si o mně pomyslel? Že jsem nějaký slídil? To jsem nemohla dopustit, musí na mě mít ty nejlepší vzpomínky a doufám, že tomu tak i bude.

Nastražila jsem uši a zaposlouchala se do každého pohybu v místnosti. Edward se prudce nadechl a otočil se mým směrem. Bála jsem se, abych nebyla prokouknuta, ale nestalo se tak. S vrznutím postele jsem poznala, že vstal z postele. Opatrně jsem otevřela jedno oko a zrovna jsem měla možnost vidět jeho dokonalý zadek. Slastně jsem vydechla a hned si představila, co bych s ním mohla dělat.

Jedna moje část mu nechtěla dovolit se obléct a dívat se na něj celý den, ale přece ho tu nemůžu držet násilím. Co by to o mně vypovídalo? Radši se už tím nebudu zabývat. Edward opatrně našlapoval po místnosti a pravděpodobně hledal své věci. Slyšela jsem každý jeho krkolomný pohyb i tiché šustění látky.

Moje nedočkavé já mě přemlouvalo, ať otevřu oči a podívám se na něj znovu, ale zvítězil rozum. V mojí mysli se objevila jeho mužná postava. Moji pozornost upoutaly tiché kroky, které mířily mým směrem. Slyšela jsem i tiché psaní propisky na papír. Moje smysly asi nebyly otupené, ale velice živé, ještě víc než kdy jindy.

Na svých rtech jsem cítila jeho a s tichým „děkuji" odešel. Ještě chvíli jsem nechala zavřené oči, kdyby se náhodou vrátil, ale nestalo se tak, a tak jsem je mohla otevřít. Pěstmi jsem začala bouchat do postele a radostně jsem se začala sbírat z postele. Začala jsem tančit po pokoji a bylo mi jedno, že jsem úplně nahá a že nehraje žádná hudba. Rychle jsem dotančila ke stereu a zapnula ho na co nejvyšší možné hlasitosti.

Nadšeně jsem začala poskakovat a zpívat. Moje taneční pohyby byly uvolněné, každý pohyb vyjadřoval moji náladu a moje koordinace byla malinko kostrbatá, ale v ničem, jako v tanci, mi zabránit nemohla. Nic mi nedovolovalo přestat. Hýbala jsem tělem ze strany na stranu. Moje boky se pohupovaly v rytmu a moje ústa se snažila zpívat co nejvíc přesně, i když to bylo trochu složité.

Nečekaně se mi zamotaly nohy a já padala.

Naštěstí jsem padala do postele, a tak jsem se radostně usmála. Vstala jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem si napustila teplou vodu. V tančící náladě jsem šla do šatny, kde jsem si vytáhla své oblečení. Vrátila jsem se zase zpět a vypnula kohoutek.

Vlezla jsem do vařící vody a hudba, která hrála v ložnici, byla stále slyšet, jako bych byla u ní. Dál jsem si zpívala a cákala vodou. Musela jsem vypadat jako malé dítě, ale nic mi nedovolovalo přestat. Edward na mě měl zázračný účinek a já toho měla v plánu využít.

Zavřela jsem oči a hned mi v hlavě naskočil obrázek nahého Edwarda. Jeho vypracovaného těla a jeho dokonalého přirození. Roztouženě jsem vydechla vzduch z úst a otevřela jsem zase oči.

Probuzená a vybuzená k další činnosti jsem vylezla z vany. Obmotala jsem okolo sebe osušku a začala se pomalu utírat. Oblékla jsem si červené tričko a černé kalhoty. Mokré vlasy jsem nechala tak a šla zpět do ložnice.

Pořádně jsem se podívala po místnosti a kontrolovala, jestli tu je vše, nebo jestli něco náhodou nepřibylo. Nic se nezměnilo, až na jednu malou věc, která se nacházela na nočním stolku. Pomalu, jako kdyby mi mohl utéct, jsem si pro něj šla. Vzala jsem do ruky bílý papír s krásně uhlazeným písmem a začala jsem nahlas číst.

Bello,

děkuji ti za nezapomenutelný večer a pokud budeš chtít tenhle večer zopakovat, stačí se ozvat na číslo, které je na vizitce.

Krásný den přeje Edward

Vzala jsem do ruky onu vizitku, o které se zmiňoval ve vzkazu, a podívala jsem se, jestli je opravdu skutečná a hlavně jestli opravdu obsahuje jeho číslo. A ano bylo tomu tak, nacházelo se tam devítimístné číslo a přímo mě vybízelo k zavolání, ale já se k tomu ne a ne dokopat. Pořád jsem měla nějaký důvod, který odůvodňoval, proč bych mu neměla zavolat.

Nakonec jsem mu teda nezavolala, ale jeho číslo jsem si pečlivě opsala do mobilu a můj pohled zabloudil zpět na vizitku, kde stálo:

Edward Cullen

Architekt

Washington D.C. 521

„Washington D.C.?“ zeptala jsem se sama sebe udiveně.

Co tu dělal tady v NY, když je z Washingtonu? Možná tu ale byl za prací. Člověk nikdy neví. Mám štěstí, že si vybral z celého baru zrovna mě a jak se na mě díval. Tak chtivě a dravě. Možná mě viděl, jak jsem stála předtím u baru, jen se neodvážil ke mně jít, kdoví… Jsem strašně ráda, že se nakonec odhodlal.

Zatřepala jsem hlavou, vypnula jsem na ovladači stereo a šla z pokoje rovnou do kuchyně, kde jsem si začala chystat pořádnou obědo-snídani. Udělala jsem si hemenex – vajíčka a slanina-, který byl tou nejlepší možnou variantou.

Najezená jsem vstala od stolu a vydala se rovnou do obýváku, lehla jsem si na pohovku a zapnula jsem televizi. Začala jsem přepínat kanály, dokud jsem nenašla něco, co mě opravdu upoutalo. Zastavila jsem se u jakési komedie, která mi strašně připomínala mě a Edwarda. Teda jen v některých situacích, ale byl to náhodou dobrý film, který mě ukolébal ke spánku.

Byla jsem u sebe v ložnici a ležela jsem na posteli. Okolo mě bylo tucet červených růží, vedle mě na posteli ležel nahý Edward. Měla jsem hlavu položenou na jeho hrudi a rukou mu na ni kreslila uklidňující kolečka. Oba jsme byli udýchaní. Otočila jsem na něj hlavu a mrkla na něj jedním okem a on mé gesto pochopil. Chytil mě za boky a vyhoupl si mě a já na něj dosedla. Začali jsme zase nanovo a já už cítila, jak se ke mně derou další křeče neodolatelné slasti. Slastně jsem vykřikla.

„Edwarde,“ vykřikla jsem a udýchaně jsem otevřela oči.

Byla jsem celá vzrušená a nebylo možné to uhasit. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila jsem ono číslo. Jedenkrát to zazvonilo a už se z druhé strany ozýval hlas.

„Prosím, Edward Cullen,“ řekl dotyčný.

„Ahoj, Edwarde, tady Bella. Přijeď,“ řekla jsem jednoduše a doufala jsem, že vyslyší mé přání, že mi pomůže z tohohle utrpení.

„Hned tam budu,“ řekl tak naléhavě jako já.

Rychle jsem vstala z pohovky a běžela do svého pokoje, kde jsem zamířila rovnou do šatny. Vytáhla jsem z ní červený korzet, který jsem na sebe rychle oblékla. Bylo to pro mě trošku těžší, ale i tak jsem to zvládla. Na to jsem si oblékla černý župan a už suché vlasy zavázala do culíku. Šla jsem k zrcadlu a trochu na sebe naplácala stíny a tužku, abych aspoň nějak vypadala. Nemůžu ho přece hned ve vstupních dveřích vystrašit.

Oblečená jsem si stoupla k oknu a začala ho vyhlížet. Nemusela jsem čekat dlouho a před domem zastavilo jeho hnědé auto. Vystoupil z auta tak rychle, jak jen mohl, a netrpělivě začal zvonit na můj zvonek. Já jsem nedočkavě běžela ze schodů rovnou ke dveřím.

Prudce jsem otevřela dveře a rychle si ho přitáhla k sobě a začala ho líbat. Opatrně mě odstrkoval a já se na něj udiveně podívala. Co to jako je?

„Ahoj, Bello,“ řekl a začal si vyzouvat boty.

Když je měl vyzuté, přitáhl si mě zpět a dravě mě políbil. Polibek trval dlouho a já mu rukama začala rozepínat knoflíčky u košile. Zopakovala jsem gesto ze včera a trhla jsem proti sobě. Mělo to rychlý účinek.

Odtrhla jsem naše rty a polibky přesunula na jeho krk. Slyšela jsem tiché předení. Edward to nevydržel a rozvázal mi župan. Zůstala jsem před ním jen v korzetu, ale podle toho, že jeho předení se začalo ozývat hlasitěji, jsem poznala, že se mu to líbí. Rukou jsem začala rozepínat pásek a kalhoty.

Odtrhla jsem se od něj a napadlo mě, že si s ním malinko pohraju. Stáhla jsem mu kalhoty a odhodila je do strany. Popošla jsem pár kroků od něj a začala jsem boky házet ze strany na stranu a rukama si hladila své tělo. Oči jsem měla zabodnuté do jeho zlatočerných. Přiblížila jsem se k němu a obkročmo si na něj sedla. Jeho parťák se hlásil o slovo a chtěl být uspokojen. Boky jsem houpala ze strany na stranu a něco v Edwardových očích mi říkalo, že to už dlouho nevydrží. A po chvíli se ukázalo, že mám pravdu.

Jedním nepatrným a rychlým pohybem mi rozepnul korzet a roztrhnul ten malý kus látky, který si říká tanga. Hrubě se do mě ponořil a začal přirážet co nejvíce. Slastně jsem sténala a on se na mě blaženě usmíval. Položil mě na pohovku, ale nepřestával s přírazy.

Zakřičela jsem přes celou místnost a on se ke mně po chvíli přidal. Hlasitě jsem dýchala, myslím, že jsme s Edwardem našli právě osmý a soukromý div světa. Chvíli jsme vydýchali naši předchozí aktivitu a ponořili jsme se do ní znovu, ale už pomaleji a opatrněji, jako bychom se měli oba roztrhnout a už nikdy neslepit. Byli jsme tak strašně opatrní a užívali si každý příraz a každý výkřik našich jmen, každý dotyk toho druhého.

Začala jsem ho dravě líbat na rty a zapojila jsem do toho i jazyk a on se nechal. Bylo to strašně nekonečné, vyrušilo nás hlasité zalapání po dechu. Otočila jsem se za tím zvukem a všimla jsem si Daniel, jak stojí ve vstupních dveřích a vykuleně nás pozoruje.

Odkašlala jsem si, aby se vzpamatovala a pomohlo to. Dan sklonila hlavu a začala se celá červenat. Rychle proletěla ke schodům a s hlasitou a rozpačitou omluvou se vydala do svého pokoje. Opatrně jsem se podívala na Edwarda a ten se na mě tázavě díval.

„Právě jsi poznal moji mladší sestřičku, která už moc dlouho mojí sestrou nebude,“ řekla jsem trochu nakrknutě, ale zářivě jsem se na něj usmála, aby poznal, že jsem to nemyslela vážně, na to ji až moc miluji.

„Dobře, tak můžeme pokračovat?“ zeptal se nedočkavě.

„Ano, můžeme, ale jistější bude, když se přemístíme do pokoje.“ Edward to odsouhlasil a společně se mnou se zvedl z pohovky a nesl mě do pokoje, kde jsme pokračovali tam, kde jsme skončili. Postupně jsme prozkoumávali náš osmý div světa, který byl tak jedinečně úžasný.

*****

Edward u mě zůstal dalších pět dní, do práce jsem nemusela, já jsem přece ta, co to vede, takže to beze mne těch pár dní vydrží. Nijak jsem jim to neodůvodňovala, jen jsem jim napsala, že nedojdu, to jim stačí. Víc vědět nemusí, ale hned mi bylo jasné, že Tara se bude vyptávat, a já jí konečně budu moct říct něco napínavého a ne žádné stereotypy jako vždy, když se u mě něco děje. Už jsem pro ně jako otevřená kniha.

Už od toho dne, co nás Daniel načapala, jsem věděla, že se nakonec bude vyptávat a dnešek byl ten den. Věděla jsem, že se to neobejde bez komentáře, to by nebyla moje mladší sestřička, kdyby nebyla zvědavá a hlavně ukecaná.

S úsměvem na tváři jsem šla Edwarda doprovodit ke dveřím, drželi jsme se za ruce jako zamilovaný páreček. U vchodu jsem počkala, až si obuje boty a celou tu dobu jsem ho pozorovala. Podíval se mi do očí a já se začervenala, protože jsem byla přistižena. On se na mě zářivě usmál a nic neříkal. Proč taky.

„Opravdu se už musíš vrátit?“ Smutně jsem se na něj podívala.

„Ano, práce volá, ale neboj, určitě se ještě potkáme,“ provokativně na mě mrkl a přitáhl si mě k tělu. Podíval se mi do očí a vášnivě mě políbil. Neměla jsem v plánu ho pustit, ale věděla jsem, že už opravdu musím. Nechci, aby mu kvůli mně uletělo letadlo, ale tak nevadilo by mi, kdyby tady ještě zůstal. Aspoň bych si ho mohla užit víc a delší dobu. Nechci, aby moje dokonalá sexuální hračka odjela a já si ji nemohla víc užít.

Odtáhl se ode mě a smutně se na mě podíval, bylo mi jedno, jestli to tak myslel nebo ne. Nechtěla jsem ho pustit, měla jsem v plánu ho tu držet, ale on měl jiné plány. Naposledy mě políbil a usmál se.

„Rád jsem tě poznal, Bello Swanová,“ řekl to tak, jak ještě nikdy nikdo.

„Já tebe taky, Edwarde Cullene,“ smutně jsem se na něj usmála.

Otočil se a šel rovnou k autu, které stálo na příjezdové cestě. Předtím, než nastoupil, se na mě naposledy podíval a provokativně na mě mrkl. Usmál se tím jeho dokonalým pokřiveným úsměvem. Zopakovala jsem to samé a už jsem se jen dívala na odjíždějící auto, které už bylo daleko od mého domu.

Měla jsem chuť nasednout do auta a jet za ním. Být s ním o něco déle, ale neudělala jsem to. Radši jsem zavřela dveře a podívala se do obýváku, hned se mi zobrazilo vše, co se tam událo v posledních pár dnech.

Sex, seznamování, dívání na filmy, které stejně skončilo úplně něčím jiným, než mělo. Snídání, obědvání a večeření. Společné vaření v kuchyni, které bylo neúspěšné, protože jsme se nemohli ani jeden soustředit, vždy nás něco rozptylovalo. Edward měl na sobě jen zástěru, která moc nezakrývala a já jsem na sobě měla přehozenou jeho košili a ta taky nebyla nijak moc dlouhá. Prostě dokonalý týden, který jsem ani nečekala. Doufám, že se něco podobného ještě někdy zopakuje. Ale v to můžu jen doufat.

Sedla jsem si na pohovku a zapnula jsem televizi a zase přepínala televizní kanály jeden za druhým. Nic nesplňovalo moje požadavky. Na nic jsem se nedokázala soustředit. Stále jsem byla myšlenkami jinde. S Edwardem.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo jedno hlasité zakašlání. Málem jsem leknutím spadla z pohovky, ale naštěstí jsem to ustála. Podívala jsem se na stranu, ze které se zvuk ozýval, a čekala, co se bude dít.

Dan si nedočkavě sedla vedle mě, přehodila ruku kolem ramen, přitáhla si mě k sobě a plna očekávání se na mě podívala. Já nevěděla, co po mně chce. Povzdechla si a zakroutila hlavou.

„Tak povídej, ne? Kdo to byl? Jak jste se seznámili a co se tady celý týden dělo?“ Jak říkám, zvědavost sama.

„Jmenuje se Edward. Je architekt a pochází z D.C. Seznámila jsem se s ním na Tařiné oslavě narozenin. To byl ten nejúžasnější týden, který mohl být, prostě dokonalost sama… Fíha…“ Zasněně jsem se na ni podívala a ona se na mě zářivě usmála.

„Ségra, musím ti říct, že ten měl teda fakt úžasný zadek,“ žduchla mě do ramene a já se hned začala červenat a znovu jsem si vzpomněla na to, jak nás Dan načapala.

„A nejen zadek, byl dokonalý prostě on celý. Vr…“ zavrněla jsem, aby pochopila smysl mých slov. Rozhodně kývnula a já si ulevila, že už jí nic nebudu muset odpovídat.

„Tohle mě musíš naučit. Protože mě zajímá, jak jsi ulovila takového chlapa, protože takový materiál se jen tak často nevidí. Tak co? Budeš mou učitelkou?“ žertovala a já ji plácla po rameni a začala se společně s ní smát. Její osobitý humor!

Opřela jsem se o svoji sestřičku a zapnuly jsme si náš oblíbený film. Dlouhá cesta. I když ho známe skoro nazpaměť, nikdy nás neomrzí se na něj podívat. Já jsem si celou dobu představovala v hlavní roli mě a Edwarda, ale až na tu nemoc. Tu jsem celou vynechala. Představovala jsem si náš šťastný konec a náš společný život a vše, co k tomu patří.

Tak a už jsem zpět, doufám, že jste na tuhle povídku nezapomněli a najde se někdo, kdo si ji znova a rád přečte, i když předchozí díl už byl skoro před půl rokem. Chci se snažit přidávat aspoň jedenkrát za týden a když ne to, tak ob dva týdny. Prostě se budu víc snažit, kvůli vám. ;)

Holky, tahle kapitolka je pro vás, kdo jste si na mě a na tuhle povídku vzpomněly. Pište názory a postřehy, doufám, že jsem překvapila. :D

Ještě jednou se omlouvám, za tak dlouhou pauzu, doufám, že se to už nebude opakovat, a budu přidávat, co nejčastěji to půjde. ;)

Vaše Irmička1

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna plánu - 4. kapitola: