Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna je (ne)život! 9.kapitola

04.09.2009 (14:30) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 715×

Dneska jedeme do Itálie. Alice u kluků neuspěla a tak se musela spokojit s Rosalie a Esme. Věděla jsme to, že je nikam na nákupy nevytáhne. A musím přiznat, že mě to zahřálo u mého mrtvého srdce, že jsem měla pravdu.

,,Sakra, nemám zabaleno“ Vylítnu z Edwardova objetí a začnu rychle běhat po pokoji. Házím do tašky první věci co mi padnou pod ruku. Edward na mě pobaveně kouká

,,Ehm, Lásko? My už máme zabaleno. Úplně jiný oblečení, Alice přijela z nákupů úplně s novým šatníkem pro každého, takže se neobtěžuj ano?“ A napřáhl ruce, aby jsme si ještě k němu lehla. V očích mu pořád jiskřilo a na tváři andělský úsměv. Hodím tašku naštvaně do kouta a jdu zpátky k Edwardovi.

Položím mu na tváře ruce a přitáhnu si ho k sobě ,,Miluju tě“

,,Já tebe“ A spojil naše rty. Políbil mě tak vášnivě, až jsem se otřásla. V polibku se usmál a začal mě hladit po vlasech. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a vdechovala jeho omamnou vůni. Najednou  se dveře rozletěli a do pokoje vstoupil Emmet.

,,Tak co vy hrdličky?“ a při tom na mě mrknul.

,,Emme, co tu děláš? Víš, že slušný lidi, dříve než vejdou do pokoje zaklepou?“ Snažila jsme se o normální ton, i když to ve mě vřelo. Zrovna Emmet, nám zkazil  tak kouzelnou chvilku. Ach jo. Docela jsem zvědavá jestli i Edwardovi to vadí. Podívám se na jeho tvář, ale ta je baz emocí. Kamenná. Jak to jen dokáže?

,,No..“ Zahájil svoji obhajobu. Začal si mnít bradu a oči upíral na naše okno. Snažil se vypadat zamyšleně. Opravdu, na Emmeta se nadá dlouho zlobit.

,,......takže, za prvé – jí nejsem člověk a za druhé  když máš bratra, který umí číst myšlenky tak to asi věděl ne?“ A usmál se. Líbilo se mu, že jsem ztratila nit.

,,Tys to věděl?“ Obrátila jsem se na Edwarda.

Provinile se na mě podíval  a rozesmál se.

,,No, když jsme se tak hezky uvolnily co takhle jít do garáže, za 5 minut se odjíždí“ A už jsem viděla jen jak se zabouchávají dveře.

,,Tak pojď“ Vstávala jsem z postele. Edward mě chytil za loket a podíval se mi do očí.

,,Zlobíš se na mě?“ Vypadal tak nevině a sladce. Teď se nedalo na něj zlobit.

,,Maličko“ A ukázala jsme mezi palcem a ukazováčkem milimetrovou mezírku. Obrátila jsem se a brala si věci z nočního stolku. Pak jsem cítila jak se Edward sunul blíž po posteli ke mě a pak mě jeho ruce objali ze zadu a položil si hlavu na moje rameno. Rty mi přejížděl po krku.

Moc dobře ví, že po tomhle roztaju. Pokrčila jsem rameny .

,, Edwarde“

,,Ano?“ Ale nepřestával.

,,Musíme jít“  A zvedala se, jenže zase mi to neumožnil. Zvedl mě a dal si mě na klín.

Zpříma se mi podíval do očí a já snad i cítila jak pod jeho pohledem roztávám. Vycítil to i on a usmál se. Pohladil mě po tváři a mrkl na mě. Naklonil se ke mě a zašeptal mi do ucha

,,Teď už můžeme jít“  Než jsem se nadála byl u dveří.

Usmála jsem se a vyskočila z postele. Rychle jsem k němu přiběhla a vzala nabídnutou ruku. Propletli jsme si ruce a šli směrem do garáže. Tam už na nás čekala celá rodina.

,,Kde jste byli?“Ozvala se hned Rosalie.

,,Ještě se váleli“ Samozřejmě – Emmett

Zpražila jsem ho pohledem a šla k autu. Edward mě následoval a ještě kýval směrem k Alici.

Jak já nesnáším ten jejich rozhovor – s myšlenkami. Nikdy nevím o co jde a pak z toho mají ostatní srandu. Nasedla jsem nasupeně do auta a pro sebe si zpívala.

Na místo řidiče nasedl Edward s pokřiveným úsměvem. V očích mu hráli jiskřičky.

,,Těším se do Itálie, ty ne?“ Vyhrkl najednou.

To mi na Edwarda nějak nesedí. ,,Co máš za luben?“

,,Já? Co bych měl mít za luben?“ A nasadil ten okouzlující úsměv. Tak jsem si zkřížila ruce na prsou a našpulila pusu ,,Jak myslíš“

Zbytek rodiny mezitím nasedal do aut a ojíždělo se. Ještě jsem se ohlídla a zadívala se na dům. Dlouhé 4dny ho neuvidím. Jeli jsme do Seattlu kde nastoupíme do letadla a naložíme do jiného letadla auta na přepravu. Vystoupíme až v Římě a tam budeme muset čekat na auta. Až letadlo s auty přiletí tak pojedeme rovnou do Volltery.  Cesta do Seattlu proběhla v tichosti a já si docela užívala ticho, kdy jsem přemýšlela.

Co po nás ten zatracený Aro chce? Nejradši bych byla doma a nastoupila do další nové školy.

Miluju první dny, lidi na nás koukají a ohodnocují naše auta. Pár kluků to na mě zkouší, ale Edward jim pak ukáže čím jsem. Jéžiši jak jsem se to zatoulala v myšlenkách? Už jsme na letišti. Edward vystoupil a pořád měl na tváři ten provokativní úsměv. Ale zároveň tak andělský. Hned jsem vystoupila a přidala se ke skupince nadpozemsky krásných bytostí. Periferním viděním jsem zahlídla několik lidí jak po nás pokukují a když jsem se s jedním mužem setkala s pohledem tak  -je o možné- on se červenal. Docela lichotivé. Upírem jsem teprve krátce, na to aby se mi tohle  zprotivilo. I Edward to zpozoroval a majetnicky mi položil ruku okolo pasu. Jen jsem se tomu pousmála a snažila se zapojit do hovoru.

,,Jen říkám, že mě trápí, že jsem už zase dlouhou dobu nic neviděla“ Zamručela Alice.

,,No jo, já vím“ Řekl hned smířenlivě Jasper. Asi vycítil, že to co jí předtím řekl – když jsem já ještě neposlouchala – se jí dotklo.

,,Letadlo tu je“ Oznámil nám Carlisle.

,,Pojď“ Postrčil mě Edward .

,,Jasně“ Řekla jsem, i  když jsem duchem byla zase někde jinde.

,,Jéžiši Bello proč mě mučíš, ty víš jak mě to rozčiluje, když ti nemůžu číst myšlenky, ale když ještě takhle přemýšlíš, tak asi brzy zešílím“A pousmál se.

,,No, jen se zaobírám myšlenkou, co se tam asi bude dít“ Sice i nad tím jsem přemýšlela, ale hlavně nad tím záhadným cizincem.

,,Opravdu?“ Vytáhl jedno obočí a zasmál se ,,Nad tím si nelámej hlavu ani  já se tím moc nezaobírám. Pozval nás čistě z přátelskosti k Carlislemu. Tedy, aspoň to si myslel Mike, když u nás byl.“ A zamračil se. Ale já se taky začala těšit. Zase uvidím Mike. Já se na něj tak těším.

Ani nevím jak, ale docházeli jsme k přepážce v letištní hale.

,,Letenky, na jméno Cullen prosím.“ Zašvitořila Alice.

Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna je (ne)život! 9.kapitola: