Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna je (ne)život! 8.kapitola

Jacob!

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Změna je (ne)život! 8.kapitolano, stouhle kapitolkou jsme si dala trochu zabrat, ale myslím, že to není špatný. Jmenuje se - V ráji, a možná to už trochu napovídá o čem. Není to nějak vysoce nemravní:)Děkuju za komenty a prosím o další, moc mi pomáhají v psaní, ať se líbí A KONEČNĚ DLOUHÁ KAPITOLKA

23.08.2009 (23:00) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 777×

Jakoby to byl film a někdo vypnul obrazovku“ Řekla zamyšleně. Pak její pohled spočinul na mě. ,,Co děláš venku“ Řekne a začne se rychle koukat okolo sebe. ,,Co se to stalo?“

To je zvláštní. Objeví se tu neznámí kluk, kterého stoprocentně neznám – a to tu žijeme docela dlouho – a vypařil se jako pára nad hrnce. Jestli tohle nebyl upír tak nevím. Chci se tam jít podívat, ale Alice mě vyrušila z přemýšlení.

,,Ty jo, moje oblíbené auto. To snad není možný. Sakra, to budeme muset na nákupy později.“ Vystoupila naštvaně z auta a silně zavřela dveře, až jsme se divila, že neupadly. Přišla ke mě a nabídla mi ruku. Já jsem to ignorovala a pořád myslela na toho neznámého.

Nepřítomně si odkašlala a čekala s rukou.

,,Jo díky“ Chytla jsem se její nabídnuté ruky a vyskočila na nohy.

,,Budeme muset domů doběhnout, a pak.......si vezmeme nové auto a pojedeme znovu, že?“

Koukla se na mě prosebně a splácla ruce dohromady ,,Prosím“

,,Alice, sice nevím, jestli upíři můžou mít otřes mozku, ale copak nevidíš co se tu stalo?“ Povytáhnu jedno obočí a koukám na ni.

,,Ano, je to sice moje první nehoda, ale na nákupy hold nepůjdeme“ odmlčela se ,,S tebou“ a zasmála se zvonivým smíchem.

,,Vezmu si Edwarda a Emmeta“ Upřesnila.

Ne, Edwarda ne.Chce kluky týrat? ,,Kluci nebudou chtít jít“ zpražila jsem ji.

,,Ale budou“ řekla rázně a rozběhla se k domovu.

Běžela jsem rychle, ale oklikou. Zatím se mi nechtělo domů. Chtěla jsem prostor pro přemýšlení.

Co po nás Aro chce?

Chudák  Mike.  – Proč zrovna k Vollturiům. Mohl jít k nám.

Kdo byl ten kluk a byl to upír? Ano musel. Jen my se dokážeme tak rychle pohybovat.

Takhle jsem běhala pár hodin, až se mi zachtělo jít domů. Venku už se začalo rozednívat a nějaký člověk by mohl jít lesem co já vím třeba na houby....a domů by se nevrátil.

Jestli se tady někde ten upír potuluje....

Zajímalo by mě kdo to je...

,,Baf“ Ozval se Edward a já vylítla snad metr nad zem.

,,To se mi snad nikdy nepovedlo“ Liboval si a na tváři se mu vykouzlil nádherbý úsměv. Já stále rozdýchávala leknutí, i když jsem to vůbec nepotřebovala.

,,Jak to, že sis mě nevšimla? Stojím tu už pěknou chvíli“

,,Vážně?“ Vyhrkla jsem. Edward přikyvoval.  Pak jako by ho něco osvítilo se na mě andělsky usmál.  Usmíval se na mě a v očích mu hrály plamínky.

Zvedla jsem jedno obočí a čekala. Už jsem to po chvíli nevydržela ,,Co je“

Skočil na mě  a já spadla na zem. ,,Co se děje?“ Promluvil ne mě po chvíli Edward. V hlase měl obavy. ,,Ale nic“ Nevím , co bych m měla říct.  Viděla jsem nějakého myslím, že upíra v lese, když jsme nabourali s Alicí auto? No to by mi asi uvěřil.

,,Víš, že mi můžeš věřit“ Zvedl jedno obočí a pohladil mě po tváři.

,,Já vím“ Chytla jsem mu ruku a políbila ji. Jenže jak sem se dotkla jeho tváře ve mě jakoby se spustil signál a já se na něj překulila. Vítězně jsme se na něj usmála a sehnula jsme se k němu.

Na chvíli jsme se ještě zamyslela nad Itálií, ale to už mě Edward drtil svými ústy. Zrychleně jsme dýchali a mě přestávaly stačit polibky. Myslím, že i Edwardovi. Vycítil, že nezůstane jen u toho. Rychle se zvedl ze země a mě zvedl do náručí. Při tom jsme se pořád líbali a mě stejně jako pokaždé lítají v břiše motýlci. Je to nádherný pocit. Přeběhl ke dveřím - nejsem si jistá jestli zůstali celé- a dál běžel přes schody do našeho pokoje. ( Vlastně je to Edwardův bývalý pokoj a k tomu je probouraná zeť ,kde předtím byl pokoj pro hosty.) Položil mě na postel a hned je vedle mě. Tahle chvíle je nezapomenutelná. Omotám mu ruce kolem krku a zase ho začnu líbat. Do toho polibku se snažím dát všechny emoce. Štěstí, lásku  - to co může chápat jen on. S velkou dávkou úsilí jsme se od něj odtrhla a rozhodla se, že ho chvíli budu mučit.

Nechápavě se na mě podíval, ale pak zjistil co mám na mysli. Šibalsky si mě prohlížel a se zájmem se díval co bude dál. Svou silou jsem ho přešoupla pod sebe a políbila ho na krk.

Zachvěl se a zavřel oči. Sedla jsem si na něj obkročmo a  rozepínala jsem knoflíčky od jeho košile. Na každé nové, obnažené místo ho políbila. Svoje ruce položil na moje boky a překulil si mě zpátky pod sebe. Věnoval mi další polibek, ale tenhle byl už žádostivější. Jazykem kreslil kontury mích rtů a víc a víc  byl polibek vášnivější. Z rtů přešel na krk a pak na lícní kosti. Hladil mě po bocích a já teprve teď zjistila, že nemám tričko. Periferním viděním jsem zahlédla malou hromádku roztrhané červené látky všude po pokoji. Významně jsme se na něho podívala. Andělsky se na mě usmál a políbil mě letním polibkem na má ústa. ,,Miluju tě“ Už vím co teď dělal on – oplácel mi stejnou mincí. ,,Já tebe“ zamumlala jsem a snažila se ignorovat ty návaly vzrušení, které mnou kolovaly. Mezi polibkem se usmál a dál pokračoval. Teď přišel na drážku mezi ňadry a pod každým jeho dotekem jsme se prohnula jako luk. Dál jsem  to nevydržela a přitáhla si jeho obličej k mému. Hladově jsem  ho políbila a dávala mu najevo mé vzrušení. Tiskal jsem se k němu a vrývala si tuhle chvíli do paměti. Strhla jsme ho pod sebe a sundavala mu kalhoty. Mé kalhoty, už byly pryč. Kdy to udělal? Podívala jsem se mu do očí, ve kterých hráli plamínky očekávání. Rychle jsme se přemístila a políbila ho. Skončila jsem pod ním a tiskla jsme se něj čím dál víc – nechci mezi námi žádné volné místo - a ztrácela kontrolu nad sebou. ,,Bello“ zašeptal a já pochopila, že už nemůže déle čekat. Pevně jsem se k němu přitiskla, abych dala najevo, že jsem připravená.  A pak se naše těla spojila v jedno. Byl to povznášející pocit. Nepřestávali jsme se líbat ani na setinu sekundy a při tom si vychutnávaly každičký okamžik. Naše těla se pohupovala ve stejných ,divokých rytmech. Pro mě to už snad nebylo ani možné, ale s každým pohybem přišla dávka nové rozkoše.Rukama jsme mu přejížděla po jeho holých zádech a přála si ať tohle nikdy neskončí....

Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Změna je (ne)život! 8.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře