Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna je (ne)život! 2.kapitola

Kellan-Lutz-Coachela4


Změna je (ne)život! 2.kapitola Pamatujete si na tuhle povídku? Byla jsem na dovče a celou dobu jsem byla zvědavá jak se vám líbí. Díky moc za komentíky, udělali ste mi ohromnou radost. Uhádli byste kdo je ta tajemná postava? Já asi ne.:)Kapitolka se jmenuje - Příběh

Chci se vrátit. Rychle se rozeběhnu ale něco mě zaujme. Někdo mě pozoruje....



V křoviskách na proti mě pod výhružně mohutným baldachýnem se něco pohnulo a hned poté se začal rýsovat postava. Viděla jsem ji tak dobře kvůli její bledosti? My všichni máme sněhově bledou pokožku, ale tenhle upír byl jako duch. Natáhl ke mě ruku, která vypadala jako by se měla rozpadnout. Vypadala tak křehce, že kdybych se jí dotkla tak snad upadne.

Záhadný muž již vystoupil zpoza křoví a zvědavě si mě měřil svým propalujícím pohledem.

Jeho žhnoucí rudé oči se najednou vytřeštili ,, Bello jsi to ty?“

,,Prosím?“ Odpověděla jsem zdvořile aniž bych věděla o koho jde

,,To jsem já, kamarád ze školy“ V jeho hlase jsem poznala úzkost.

,,Miku?“ Zeptala jsem se nedůvěřivě. Zatím co jeho oči se rozzářily.

,,Ano“ A k tomu horlivě přikyvoval. Na tváři se mu objevil rozzářený úsměv a rozběhl se ke mě.

Objal mě a vyzvedl do výšky ,,Teda, hodně ses změnila“  Mrkl na mě.

,,Nápodobně“  Usmála jsem se na něj.

,,Ale co se stalo?“ Zeptala jsem se a v hlase jsem měla radost z toho, že vidím po tak dlouhé době známou tvář. A obzvlášť Mika. Toho jsem měla od začátku ráda i když jsem byla člověk. Ale jemu se v očích mihla bolest. A koutky se mu svěsily do opačného půlměsíce.

,,Víš o tom se mi moc nechce mluvit“  V hlase bylo poznat, že tímto považuje tohle téma za ukončené. Smutně jsem se na něj podívala. Náhle mě napadla otázka co se stalo s Jessicou, ale na to jsem se neopovažovala zeptat.

,,To nevadí a jak se ti daří teď?“ Snažila jsem se odlehčit hlas od  všeho co by ho přimělo být ještě smutnějším. Jenže jsem neměla  říkat ani tohle.

Mike se zhroutil na zem a poddal se tichým vzlykům. Upířím vzlykům, které chápeme jen my. Nemohla  jsem si teď prostě pomoci a zeptat se ,,Co se stalo Miku?“

,,Já.....já ..neodolal a prostě......najednou jsem zaútočil a ona byla pryč i s mojí rodinou-“

a odmlčel se. Musel procházet těžkým obdobím... Ale až teď jsem si uvědomila co mi řekl.

Už nikdy Jessicu  neuvidím. Doslova mi to vyrazilo dech a já pár minut nedýchala.

,,Zabil jsem ji pod návalem žíznivosti a mámu tátu, prostě jsou všichni mrtví. Před několika měsíci jsme s rodinou jeli do Itálie na dovolenou. Víš přece jak máma ulítávala na památkách no, a tehdy nás oslovila jedna krásná žena. Chvíli jsem si myslel že je to bohyně.“ A ušklíbl se.

,,No a pozvala nás na výjimečnou cestu do Volltery. Povídala nám o tom městě jako o městě bohů, že uvidíme co jsme nikdy neviděli a takové ty věci, víš co myslím. Máma úplně zářila a samozřejmě souhlasila. Bylo to nedaleko a já se postupem času také těšil, protože kdyby jsi viděla to město. To nádvoří. Jako kdyby jsi se vrátila o několik stovek let zpátky do minulosti.

Byl jsem uchvácený tím vším. Pak nám oznámila konec prohlídky a vedla nás do posledního sálu.“ Teď se jeho obličej zkřivil srdcervoucí bolestí. Chytla jsem ho podporově za ruku a smutně se na něj usmála. Nadechl se a pokračoval ,,Jenže mámě začínalo být špatně od žaludku a stěžovala si na bolesti nohou. Tak s tátou odešli a ještě s hrstkou turistů jsem zůstal a kochal se krásou toho hradu.  Pak přišla opět ta průvodkyně a vedla nás jako přídavek do sálu, který se obyčejným turistům neotvírá. Slíbil jsem rodičům, že se hned vrátím, ale tohle jsem si nemohl nechat ujít. Bylo nás tam asi 10, když jsme vstupovali do té nejhonosnější komnaty co jsem kdy viděl. Byly tam obrazy od Leonarda da vinchio a Picassa a od jiných známých umělců a pozlacené stěny a nábytek. Koberce vypadaly velice draze a kdybys viděla ten skleněný lustr. Byl tam něco jako trůn, na kterém seděl muž. Vypadal na jejich vůdce a po boku mu stálo několik dalších lidí. Nejdříve mě uchvátila jejich krása. Všichni vypadali jako by se vrátili z přehlídkového mola. Ale když jsem si každého prohlížel podrobněji, uchvátili mě jejich oči. Všechny tak temné, plné touhy...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Změna je (ne)život! 2.kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!