Tak a jsem tu zase, Cullenovic už jsou v itálii a jsou natěšení na nové zížitky, ale ne všechno je takové jaké se zdá...(omlouvam se, za tak krátkou kapitolku:()
19.09.2009 (09:00) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 752×
Nikdy jsem neměla strach z výšek, ale teď docela se bojím. Stisknu Edwardovi ruku, a zatvářím se na něj, ani nevím jak. Docela by mě zajímalo co všechno viděl v mích očích. Nebo to radši vědět nechci. Teď když nestupujeme po nástupních schůdcích tak cítím - může mít upír závratě? – jakoby bolet hlavy. Nevím. Opatrně jsem šla po jakémkoli místě, na které jsem spustila nohu.
,,Kde sedíme? Chci totiž sedět u okýnka“ Ano, Emmet si užíval každý okamžik.
,,Hned tady“ A Alice se zastavila ,,Tady jdou naše místa“ a ukázala na osm sedadel poblíž sebe. Každý si šel sednout, jen já vytřeštěně koukala na řady sedadel za sebou a vybavily se mi desítky filmů kde spadly letadla.
,,V pohodě? Vypadáš jakoby si viděla dinosaura, co myslíš – jak by chutnal?“ Zamyšleně si žmoulal bradu a když viděl můj pohled- vytřeštěné oči a bradu až na zemi- tak se rozesmál na celé kolo. Bouchnul mě do zad a šel si sednout k Rose.
,,Jaká je možnost, že letadlo spadne?“zeptala jsem se Edwarda.
,,To nevím ,ale letadlem lítáme skoro pořád a nic se nestalo“ Utěšoval mě a docela to pomáhalo. Zavřela jsem oči a nasávala tu lahodnou vůni okolo sebe. Ani jednou jsem neochutnala lidskou krev a jsem na sebe právem pyšná. Zatím co jsem seděla -- první třídě, luxusní zařízení- tak se letadlo odlepovalo od země. Slyšela jsem každý hluk, co se děl někde v levém křídle, nedaleko nás. Myslela jsem že to nevydržím a vyskočím z letadla. No to by asi byly titulky. Už to vidím
Cestující se zbláznila - vyskočila z letadla (a pod ním titulek) Nic se jí nestalo.
Radši jsem myslela na to, že je Edward vedle mě a je tu se mnou. Pohladil mě po ruce a usmál se.
,,Ty se bojíš?“ S nažil se mít věcný ton, ale nešlo mu to. Slyšela jsem tam ten smích.
,,Já? Já se nebojím“ Tvrdohlavě jsem mu odpověděla. Po chvíli jsem se rozesmála i Edward
,,Měla jsi mi to říct“ Stál si ne svém.
,,Já to nevěděla. Nikdy jsem neletěla“ A pokrčila jsem rameny. Bylo to snaží, když jsem slyšela jeho bezstarostnost v jeho hlase.
Letět jsme měli ještě 2 hodiny. Chtěla jsem si popovídat o tom tajemném cizinci, ale to jsem mohla? Budou se na mě dívat jako na blázna. To radši pomlčím a jestli ho uvidím ještě jednou tak to všem vyklopím. Snažím se myslet na to, že si užiju nádherný týden v Itálii a budeme se celá rodina bavit a smát se a pak, třeba za 100let se budu tiše smát tomu, že sem se bála letět letadlem. ,, Za 10 minut přistáváme, prosím připoutejte se a vítejte v kouzelné Itálii“ Ozývalo se z reproduktorů u vstupu do pilotní kabiny a já děkovala bohu, že už to je za mnou. A hned pak, že mi Edward nemůže číst myšlenky. Co by si o mě pomyslel? To je jedno. Jsem v Itálii. Jako malá jsem sem strašně chtěla jet, když jsem slyšela o Římu, tak jsem se do tohohle místa zamilovala.
,,Pojď“ zašeptal mi do ucha Edward a já cítila nutnost ho políbit. Vystřelila jsem z místa a přitiskla hladově rty na ty jeho. Byl udivený, ale nebráni se. Někdo vedle nás si odkašlal a začal si podupávat nohou. Docela mě to rozčilovalo. Edward se se smíchem odtrhl a já smutně i naštvaně taky. Vzala ho za ruku a začala panikařit. V Itálii je slunce ne? Je to slunečný stát. Jak to uděláme? Ale odpověď jsme zjistila jakmile jsem vykoukla ven. Byla noc. Na nebi zářili hvězdy. Vypadaly všechny tak ohromně a já se na ně nemůžu dívat tak dlouho jak bych chtěla. Ach jo.
,,Hele tamhle nějaká padá, přej si něco“ Řekla jsme k Edwardovi a ukázala mu místo na nebi.
Tiše se usmál a pokračoval v cestě k autu.
Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Změna je (ne)život!10. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!