Tak jsem sem dala moji první povídku a doufám, že se bude líbit. Nebudu ji vychvalovat do nebes, to si posuďte sami. Bella už je upír a někdo ji přijde navštívit kdo asi? A proč Alice ztratí schopnost? Víc neřeknu. :) Já vím, že každým dnem tu povídek je víc a víc, ale kámoška mě po pravdě dokopala. Vidíš Lucy? Tak tu je. Pěkné čtení.
03.08.2009 (08:30) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1673×
,,Nikam nejdeš“ křičel na mě z plna hrdla Edward.
,, Jo jdu, nebudeš mi rozkazovat jasný?“ křičela jsem zpátky na něj. Nikdo mi nebude rozkazovat ani Edward, i když ho tak miluji, tak nikdo.
,,Sakra Bello, Alice viděla jak někoho zabiješ, takže nikam“ křičel, i když v hlase se mu jevila ohromná bolest. Já se taky nechci hádat. Hrozně ho miluji a drásá mi moje mrtvé srdce, když vidím jak trpí kvůli mě. Jenže jsem teď rozčilená k nevíře a prostě mám horkou hlavu.
,,Já...musím“vykoktla jsem.
,,Nechoď“ zašeptal. V očích se mu míhalo to samé - bolest, trápení a obavy.
Pomalu jsem se otočila a odcházela lidskou chůzí ke dveřím. Ani můj upíří sluch nezaslechl, že by se Edward hnul z místa, ale nejednou mě chytil za paži. Křečovitě ji svíral a já si v tu chvíli pomyslela. Jo, kdybych byla člověk, nadosmrti bych s tou rukou nemohla hnout.
,,já.....já tě prosím“ Žadonil a přitom se mě snaží ochránit před sama sebou. Je to až k nevíře, ale je to tak těžké pochopit, že už tu nemůžu strávit ani minutu? Od chvíle co jsem upír jsem zašla jen na lov a jinak nikam. Chci vidět co se děje okolo a tak. Je to špatné?
,,Edwarde“ zašeptala jsem neslyšně pro lidské uši. Otočila jsem se na něho tak rychle, že to nečekal a pustil mi ruku. Ruce jsem mu obemkla okolo krku a svoje rty jsem přitiskla na ty jeho. Nebránil se. Chtěl to stejně jako já. To se mi líbilo, ale prostě jdu. Jsem rozhodnutá.
Pustila jsem ho tak rychle jako se k němu přitiskla. Neohlížela jsem se, protože nechci, aby mě jeho smutný pohled pronásledoval za tu dobu co budu od něho. A to nevím jak dlouho bude. Ani nevím kam půjdu, ale daleko. Pomalu jsem scházela po schodech do chodby a ignorovala jsem ustarané pohledy ostatních. Ucítila jsem jak na mě padá vlna klidu. Jasper.
Teď sakra nechci, aby si s mými city pohrával jako s loutkou. Zlobně jsem na něho vrhla pohled a zasyčela. Vytřeštil na mě udiveně oči a i když jsem si jistá, že naši hádku slyšeli všichni neví o co pořádně jde. Jaspera mám hodně ráda, ale teď by se mi neměl stavit do cesty. Zvýšila jsem moji rychlost a dostala jsem se ke dveřím.
,Bello já tě prosím“ zaprosila Alice, který stála jak připařená a jindy veselý - dnes starostmi stažený – na mě upírala pohled. Omluvně jsem se na ni podívala a vzala za kliku.
Rychle jsem je za sebou zase zavřela, protože jsem ucítila krásně omamnou vůni Edwarda. Miluji ho, ale já musím. MUSÍM. Myslela jsem, že šel za mnou. Místo toho jsem ho zahlídla, jak vyskočil z okna a rozeběhl se do lesa. Opačným směrem jak jdu já. Rozhodla jsem se do Seatllu. Chci být bez dozoru a pořádně se nadechnout a spatřit co chci a dělat co chci.
Rozeběhla jsem se do zčernalého lesa, který by mi jako člověku naháněl hrůzu. Byl slabý větřík a ten si pohrával se ztrouchnivělými větvičkami a opadaným listím. Hrál si s nimi jako na honěnou, ale vítr pokaždé vyhrál. Zahlídla jsem lístek – jiný než ostatní jak vstoupá vzhůru s nabývajícím větříkem. Byl tak lehký a bezstarostný, že mi bylo najednou úzko. Létal si ve vzduchu a dělal kolečka, ve kterým poté proplul, jako loďka. Byl to fascinující pohled a přitom tak jednoduché to bylo. Poté větřík změnil směr a sním i lístek ubíral jiný směr. Vítr s ním manipuloval a hrál si s ním jako s hračkou. Náhle vítr ustál a lístek pomalu v otáčkách dopadla na studenou zem. Byl osamocený a nikde jinde nebylo listnatých stromů. Teprve teď jsem se zastavila a podivila se kde to jsem. Ne, jak jsem se sem dostala. Jsem na naší louce.
Mojí a Edwarda. Ano, vím to jistě. Ten kruhovitý tvar, ten se nedá pozměnit a nikde jinde jsem ho neviděla. Nedá se ani zapomenout. Když jsme se tu políbili......Ne. Jako by se ve mě začala hroutit podivná hráz. Kámen po kamínku podají do propasti jak se jim zachce. Neptají se mě a padají a má hráz se bortí, ale proti čemu je ta hráz? Nevím, ale cítím jak mě duch zvědavosti a rozzuřenosti opouští. Chci se vrátit. Rychle se rozeběhnu ale něco mě zaujme.
Někdo mě pozoruje....
Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Změna je (ne)život!:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!