Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlý sen v realitě - 3. kapitola

31.07.2012 (09:30) • BellaBarcaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2512×

Stála jsem tam jako přimražená, když vyslovil mé jméno. Odkud ho zná? Nevěděla jsem co říct. Byla jsem z něho totálně uchvácená, přistihla jsem se, že na něj zírám s otevřenou pusou jako tehdy na tom plese… Uvědomila jsem si vlastně, že to byl také on.

„Odkud znáš mé jméno?“ vydala jsem ze sebe jako největší trubka, která neumí ani pozdravit. Na nic víc jsem se ale nezmohla a navíc jsem byla zvědavá, kde sehnal mé jméno. Minule jsem se nepředstavila, nebo ano?

„Tady ve Forks zná tvé jméno každý,“ usmál se znovu a mně se podlomila kolena. Stál tam přede mnou, ruce podél svého svalnatého těla, na kterém měl promokavou bundu, pod níž nosil světle modré tričko. To skvěle ladilo s černými džíny a Oxford botami. Byl oblečen tak elegantně, že to nebylo v této době zvykem.

„Dobře, pokud znáš ty to moje, neměla bych znát já tvoje?“ usoudila jsem, pořád téměř vyvedená z míry. Ano, pokud mě znal, odkud? A ano, i já bych měla znát jeho.

„Já jsem se ještě nepředstavil?“ Úsměv mu pohasl, ale pořád byl v klidu. „Já jsem Edward Cullen.“ A opět nahodil pokřivený úsměv.

Jak zvláštní jméno, pomyslila jsem si. Tak se jmenoval můj prapradědeček.

„Ty nechodíš sem do školy.“ To nebyla otázka. Byla jsem si naprosto jistá, že jsem ho tu nikdy v životě neviděla. Tu větu jsem ze sebe vydala tak snadno od sebe, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem ji opravdu řekla já. Ale ano, řekla, já ho vážně viděla prvně. Tedy tu noc to bylo prvně. Měla jsem na něj miliony otázek.

„Ne, nechodím,“ odpověděl na mou oznamovací větu a stále se mi upřeně díval do očí.  Měla jsem v hlavě guláš ohledně té noci, co jsem ho prvně potkala. Nebo spíš co on potkal mě.

„Jak… Jak to, že jsi byl tedy na tom plese?“ Vyvedená z míry jsem ze sebe vydala – kupodivu – otázku.

„Chodí sem má sestra, Alice. Pozvala mě,“ znovu se pousmál pokřiveným úsměvem. Ne, to nedám. Já snad spadnu na kolena. Jenže musela jsem to vydržet a vychrlit na něho všechny otázky, dokud tu je. Dokud mi nezmizí jako minule v lese… Nejsem si jistá, jestli pak byl pořád se mnou. Nebo jestli… Byl to někdo jiný?

„Co se stalo předminulou noc? Proč… Proč jsme šli do lesa?“ Nasadila jsem vyděšený výraz. Málem se mi v očích vytvořily slzy. V jeho pohledu jsem viděla zklamání.

„Chtěla jsi jít za Angelou,“ odpověděl mi se zmateným výrazem.

„Ale tam Angela nikde nebyla,“ sklopila jsem hlavu už s mokrýma očima.

„Ano, byla.“

„Ale… Nebyla! Byla na plese s ostatníma,“ nedala jsem se. S pláčem jsem se snažila mu něco říct. Ještě že jsem stála zády k Angele. „Tak proč?“

„Bello, asi bych ti to měl vysvětlit,“ vymrštil po mně pohled, který jsem nechápala. Na druhou stranu byl ale utrápený. Oči mu zněžněly, to jsem poznala. „Pojď se projít.“ Ztuhla jsem, když tohle řekl. Začínala jsem mít zase strach, ale přeci jenom je teď světlo, a navíc, zdál se být v pohodě. Teď.

„Ale já…“ podívala jsem se na Angelu, která pořád něco vyřizovala s paní McLoudovou. „Tak dobře,“ usoudila jsem nakonec. Není nebezpečný. Angelinina úvaha nebyla pravdivá. Já jsem to říkala.

Čekal. Čekal, až se rozhodnu. Oba jsme vyrazili stejně. Mířili jsme si to kousek za školu, kde je parčík, odkud vede cesta do lesa. Vzpomněla jsem si, že bych měla dát Angele aspoň nějak vědět. Vytáhla jsem tedy svůj mobil, nijak moderní, a začla psát.

Angelo, nemusíš se bát, za chvíli jsem zpátky.

Edward se na mě upřeně koukal. Sledoval každý můj pohyb, až skončil u očí. Tam se zapíchl. Odeslala jsem smsku a dala mobil do kapsy. Když jsem si znovu uvědomila, že jsem s ním sama, znervóznila jsem a polil mě strach.

„Chci znát pravdu,“ protrhla jsem ticho. Nepřestával se mi dívat do očí. Pořád jsem nechápala tu touhu v jeho očích. Byla jsem si rozhodně jistá, že to je touha, ale nevěděla jsem po čem. Po mně? Ale proč by to dělal, vůbec mě nezná.

Sledovala jsem ho. Zřejmě vybíral ta správná slova, ale pořád mi zíral do očí. Po chvilce zastavil.

„Já… Chci ochutnat znovu tvoji krev.“ Podíval se na mě tak touživě až skoro utrápeně, že jsem to ještě nikdy neviděla. Ale já jsem totálně ztuhla. Bylo vidět, že jsem zbělala? Co to povídal? Já… Já to nechápu… Cože? Nechápavě jsem na něj koukala, strach v očích.

„Nikdy jsem netoužil tolik po lidské krvi,“ ztrápeně se na mě podíval a přibližoval se. Nevěděla jsem, co mám dělat. Přeci jenom Angela má pravdu. Jenže nemohla jsem mu teď utéct. Zaprvé. Nedokázala bych to, jelikož jeho očím nejde odolat. Udělala bych mu teď první poslední. Zadruhé. Nemohla jsem se hnout z místa. Edward se ke mně ještě víc přiblížil.

„Bello,“ zamračil se utrápeně. Byl už jenom pár centimetrů ode mě. Tak moc jsem si přála, aby se naše rty spojily. „Nemůžu. Nechci ubližovat lidem, nechci už ublížit ani tobě,“ řekl nakonec a odklonil se.

„Vůbec nevím, o čem to mluvíš,“ nechápavě jsem na něj zírala, vyděšená.

„Omlouvám se, na plese jsem se chovat nevhodně, hrozně moc se ti omlouvám, Bello.“ Znovu nasadil utrápený výraz. V tu dobu jsem ho chtěla obejmout, utěšit ho. Ale potom jsem si to uvědomila.

„To ty?“ Přestala jsem dýchat. „Ale proč?“ naklonila jsem hlavu na jednu stranu, aby viděl můj kousanec. Jeho obličej znovu zněžněl.

„V tu dobu jsem nepopsatelně toužil po tvé krvi,“ vykládal s očima zabořenýma v těch mých. Pořád jsem tomu nerozuměla. Proč toužil po mé krvi? Copak je mentálně postižený? Já tu chci Mikea! „Ani netušíš, jak moc tě chci. Toužím po tobě… Ale nemůžu.“

Málem jsem spadla. Byl tak neodolatelný, tak nádherný, tak něžný… A tak dokonalý, až jsem nechápala, jak tenhle tvor může chodit po zemském povrchu. Jeho oči mě tak zhypnotizovaly, že jsem se nemohla hnout z místa. Chtěla jsem se ho dotknout, neuvěřitelně mě přitahoval.

„Co… Co jsi zač?“ Polkla jsem a nepřestávala jsem se mu dívat do očí. Chtěla jsem vědět, jestli to všechno myslí vážně, jestli je upřímný, jenže jsem se bála odpovědi. Je také možné, že si ze mě jenom utahuje. Já jsem ale měla co dělat, abych se udržela na nohách.

Neodpověděl, ale dál mi hleděl do očí. Uvědomila jsem si, že se přiblížil a že teď stojí jen pár milimetrů ode mě. Ach můj Bože! Vdechovala jsem jeho dech, vyvedená z míry, jak moc voní. Jeho ruka se pohnula, zamířila ke tváři, kde mě pohladil. Málem jsem upadla. Byl tak ledový! Ale momentálně jsem toužila po něčem, co právě udělám.

Ruka se mi pohnula směrem k jeho hrudi. Možná věděl, co chci udělat. Sklonil se a pomalu se blížil svými rty k mým rtům.

„Bello,“ zašeptal a mě oslnil jeho dech. I přes tu blízkost jsem viděla, jak se mu zkrabatilo obočí. Něco ho trápí. Je vidět, že s něčím zápasí. Ale proč?

„Edwarde.“ A v tu dobu se naše rty spojily. Líbal mě tak vášnivě. Rty objížděl ty mé. Měl je tak studené, že jsem nevěděla, jestli to jsou vážně jeho. Cítila jsem, jak jeho druhá ruka zamířila k mému pasu a přitáhnul si mě blíž. Byla jsem ztuhlá jako kámen.

Najednou opustil mé rty. Ne! Chtěla jsem ještě! Co jsem ale nečekala, bylo to, že vlastně pokračoval, jenže jinde, než na rtech. Líbal mě na bradě, pod bradou a pak na krku. Tam se zastavil.

„Nebude to bolet.“ Znovu mě tam políbil, ale já netušila, co to povídá. Cože?

Cítila jsem, jak otevírá pusu. Co? A pak se do mě zarylo cosi ledového. A… Já ztrácela krev. Cítila jsem, jak mi od krku vytéká krev do… Jeho úst?! Viděla jsem miliony filmů s nadpřirozenem. Jenže já jsem v realitě, v žádném filmu. Tohle přeci neexistuje… Tak proč? Opravdu bych teď chtěla být pouze hercem, který se snaží zahrát co nejlepší scénu.

V tu chvíli mi to všechno došlo. Tenkrát na plese to nebyl žádný kámen, ale zuby. Žádné zvíře, ale… Edward. Žádný anděl, ale… Upír.

KONEC

Ano, toto je poslední kapitola této povídky. Jo, teprv 3. kapitola a ono to končí. Já vím, jenže pokračování je stejné jako Stmívání. Samozřejmě Bella se rozejde s Mikem, jelikož zjistí, že na plese se líbal s jinou holkou. A tak Bella má příležitost s Edwardem - zamilují se do sebe. A tudíž začíná věčnost. Děkuji, že jste četli Zlý sen v realitě.

Vaše BellaBarčaCullen

Autor: BellaBarcaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlý sen v realitě - 3. kapitola: