Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlomené srdce - 3. Táborák

14.09.2013 (10:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1351×

Ke svému vlastnímu překvapení si Hayley na nový dům zvykla rychle. Vzhledem k jeho velikosti nebylo těžké se v něm zorientovat, takže k trapnému okamžiku došlo jen jednou, když místo do svého pokoje vešla do Embryho. Ten zrovna vylezl z koupelny a byl jen v ručníku, takže se docela vyděsil. Celá rudá s omluvou vycouvala a po zbytek dne se mu vyhýbala, což nebylo těžké vzhledem k tomu, že neustále někam mizel. Připadalo jí to divné, ale nebyla to její věc, takže do toho nestrkala nos.

Protože za těch pár dní, které tam strávila, nevylezla z domu, neměla zatím příležitost poznat celou rezervaci ani její obyvatele. To ji moc netrápilo – okamžiku, kdy se bude muset seznámit se svými vrstevníky, se děsila. Nechtěla být zase novou senzací, zase tou holkou, na kterou si všichni budou ukazovat, protože je slepá.

Bohužel pro ni, ten okamžik se blížil kosmickou rychlostí. Tiffany přišla ten den dříve z práce. Hayley zrovna u sebe poslouchala namluvenou knížku, takže neslyšela klepání na dveře. Když jí teta poklepala na rameno, hrozně se lekla.

„Promiň, klepala jsem.“ Hayley přikývla a odložila sluchátka.

„Děje se něco?“ Posunula se na posteli, aby si mohla Tiffany sednout a přitom jí neušlo napětí, které z ní vyzařovalo.

„Chtěla bych si s tebou promluvit o škole. Vím, že je těžké se tomu tady přizpůsobit, ale už jsi tu nějaký ten den a nechci, abys toho promeškala víc, než je nutné. Příští týden začíná druhý semestr, takže jsem si říkala, že by to byla ideální doba.“ Vychrlila to ze sebe najednou a pak nastalo tíživé ticho. Škola byla to poslední, nad čím Hayley přemýšlela.

„No, já nevím. Tedy, měla bych se do školy vrátit co nejdřív, ale denně dojíždět do města…“ Tiffany se zasmála.

„Ale ne. Tady v rezervaci je taky škola. Seznámíš se s místními dětmi a taky potkáš některé Embryho kamarády. Myslím, že jeden nebo dva z nich jsou teď v posledním ročníku.“ Hayley přikývla.

„No, hádám, že bych se tomu nakonec stejně nevyhnula. Obávám se ale, že všechny papíry z mojí staré školy má Emma.“ Neviděla, jak si Tiffany úlevně oddechla.

„To všechno zařídím. Ještě dnes zavolám ředitelce a domluvím s ní tvůj nástup. Bude se ti tu líbit, uvidíš. Je to malá komunita.“ Jo, právě toho se děsila. Čím méně lidí, tím více pro ně bude nováček lákavější. Tím více pozornosti jí věnují.

Ani nepostřehla, kdy Tiffany odešla a už se ozvalo další zaklepání. Tentokrát návštěvníka pozvala dál.

„Ahoj. No víš, napadlo mně…“ zasekl se hned na začátku. Hayley se zasmála a poklepala na místo vedle sebe. „Nemusíš stát ve dveřích.“ Embry pustil dveře, ale ohlédl se za sebe.

„Vystřel, Jarede.“ Bylo to spíš syknutí, ale Hayley to i tak slyšela. Zamračila se, nikoho jiného neslyšela. Pak ale Embry zavřel dveře a uvolněné prkno v podlaze zavrzalo jen jednou, takže poznala, že byl sám. Pak se k ní posadil a postel se pod tou váhou prohnula.

„No, dneska večer je dole u vody táborák. Bude tam pár lidí, možná i Brady s Collinem. Ti jsou ještě na škole, takže bys tam aspoň někoho znala, ještě než nastoupíš. Máma nebude večer doma, tak mě napadlo, jestli bys nechtěla jít se mnou…“ Nechal větu vyznít do ztracena. Hayley jeho návrh zaskočil, to přinejmenším. Ještě se necítila na společnost tolika lidí. Určitě tam bude většina místní mládeže. Ale jak Embry poznamenal, Tiffany večer nebude doma, což znamená, že Embry bude muset být s ní, kdyby náhodou něco. A protože věděla, že co se nastěhovala, visela mu na krku poměrně často, bylo jí jasné, že mu to dluží. Proto nakonec váhavě kývla.

„Asi by to nebylo na škodu. Ale…“ zamyslela se, jak to zformulovat, aby to nevyznělo tak směšně. Nic vhodnějšího ji nenapadlo, tak to prostě řekla, jak to bylo. „nikdy jsem na táboráku nebyla.“ Embry se samozřejmě rozesmál.

„No, všechno je jednou poprvé. Nemusíš se bát, není to nic hrozného. Prostě budeme opékat všechno, co se dá jíst, a budou se vyprávět strašidelné historky.“ Přikývla. „Fajn. Přijdu pro tebe, až to bude začínat."

*

„Takže přijdu i s Hayley. Hlavně se trochu oblečte. Sice nevidí, ale blbá není.“ Sam přikývl a pohlédl směrem k pláži. Embry mu právě dopodrobna popsal své první setkání s tou dívkou. On sám na ni myslel od chvíle, kdy jim o ní Embry řekl. Něco ho k ní táhlo. Nevěděl co, a to ho děsilo. Měl přece svoji Emily, tak proč pořád myslel na tu neznámou dívku, kterou v životě neviděl? Láskou ke své manželce si byl jistý, přesto většina jeho myšlenek patřila jiné. Zlostně zavrtěl hlavou a otočil se zpátky ke svému příteli, který ho pozoroval zkoumavým pohledem.

„Děje se něco?“ Viděl v Embryho očích znepokojení. Posledních několik dnů byl celkem roztěkaný a toho si smečka nedokázala nevšimnout. Ve své vlčí podobě však myšlenky na tu dívku tajil, proto neměli tušení, co se děje. Jen Jared něco tušil.

„Ne, nic. Jsem jenom trochu unavený.“ Vlastně ani nelhal. Za celý týden měl víc hlídek než obvykle, protože si bral i dvojité směny, takže už dlouho nespal. „Hlavně nezapomeň, že tam budou všichni kluci. Aby ji tolik cizích lidí najednou nevyděsilo.“ S tím se otočil a zmizel v lese. Ještě v běhu ze sebe skopl boty a pak se přeměnil v obrovského černého vlka. Neběžel však ke svému domku, místo toho oběhl celou rezervaci. Neslyšel žádné cizí myšlenky a měl tedy za to, že je sám. Potřeboval si pročistit hlavu, proto nechal své myšlenky jen volně plynout. Navzdory tomu se mu před očima neustále tvořila představa oné dívky podle Embryho popisu. Představa dívky, která jeho život obrátila vzhůru nohama.

Z přemýšlení ho vytrhl Jared. Byl to jeho nejlepší přítel, kterému se mohl svěřit naprosto se vším. Ne, že by ostatní kluci ze smečky neměli jeho důvěru, ale s Jaredem se znal od školky. Ještě před jeho první přeměnou to byl jeho nejlepší kamarád, navíc jediný z nynější smečky. Pak tu byl samozřejmě Seth, s jehož sestrou tehdy chodil. Ale poté, co se otiskl do Emily, stal se pro něj opět cizím člověkem. Seth se svou sestrou nevycházel zrovna dobře, ale měl ji rád. Sice mu nevyčítal, že to byla jeho sestřenice, kvůli komu Leah nechal, ale zlomil jí srdce a to stačilo, aby ho Seth vymazal ze svého života. Dokud se z něj nestal vlk.

Své první setkání s Emily si pamatoval tak jasně, jako by se odehrálo právě teď. Všechny ty pocity a myšlenky, to vše se mu vrylo do paměti. A teď už byl přes tři roky šťastně ženatý.

„Leah?“ Jared v rychlém sledu Samových myšlenek stačil postřehnout jen to jedno jméno. Ten příběh znal, stejně jako ostatní vlci. Tohle Sam nenáviděl nejvíce. Žádné soukromí. Všechno, za co se styděl nebo o čem nechtěl mluvit, vyplulo na povrch. Časem se sice naučil některé své myšlenky skrývat, ale stejně všichni věděli o všech prakticky všechno. Jared mu ale neměl za zlé, že Leu nechal. Za prvé, nikdy ji neměl rád. A za druhé, on se taky otiskl a tak věděl, jak silné to pouto je.

„Ale ne. Před chvílí jsem mluvil s Embrym. Ta jeho sestřenice přijela dneska ráno a večer ji chce vzít k ohni.“ Jared doběhl až k němu a tak teď stáli naproti sobě a upřeně si zírali do očí.

„Jsi si jistý, že je to dobrý nápad? Mysli na Emily. Bude tam taky, a jestli se něco stane, víš, jak jí to ublíží.“ Sam se po svém kamarádovi bez varování ohnal a sekl ho do čumáku. Menší vlk ale nevydal ani hlásku a dál ho probodával pohledem. „Dneska jsem ji viděl. Měl by sis ujasnit, co vlastně cítíš. Protože jestli se opravdu něco stane, nezavrhnou jenom tebe, ale i tu holku. A přeci bys jí nechtěl ztěžovat už tak složitý život.“ Myslel tím takové vlčí pravidlo – když se někdo z nich otiskl, jeho druhá polovička se stala součástí jejich rodiny. A pokud by někomu takovému kdokoliv ublížil, smečka by to nenechala jen tak.

„Nech to být, Jarede. Nic se neděje. Emily miluju a nikdo mě nedonutí to změnit. Nikdo.“ Jared s všeříkajícím pohledem odkráčel obíhat svůj perimetr. Sam tak zůstal několik minut sám, než se vydal domů.

Už z dálky cítil vůni pečeného masa. Takže Emily byla doma. Jak kluci trochu dospěli a nastěhovali se do vlastních domků, vařily jim jejich holky, proto už nechodili k němu domů tak často. Ale přeci jenom se mu už několikrát stalo, že přišel z práce a místo klidu a teplé večeře se svojí ženou tu našel celou smečku ládující se muffinama nebo něčím podobným.

Proměnil se zpátky do své lidské podoby a ze skříně stojící na verandě si vytáhl kalhoty. Měl jich tam slušnou zásobu, protože už se mu nejednou stalo, že si tak tak stihl sundat boty, než se přeměnil, natož ještě kalhoty. Emily ho uvítala ve dveřích dlouhým polibkem a následně obědem. Bylo to po dlouhé době, co byli opravdu sami dva.

„Na večer už je všechno připravené, jen potřebuju někoho, kdo se postará o maso. Aby to nedopadlo jako minule.“ Tím Emily narážela na několik kilo spáleného masa, na které všichni zapomněli a pak neměli co jíst. Oba se při té vzpomínce pousmáli. „Rachel se zmínila, že asi přijde, tak nezapomeňte vzít nějakou deku nebo něco. A jak to bude s Embrym?“ posbírala špinavé nádobí od jídla a položila ho na linku. Samův zamračený výraz jí unikl.

„Přijde a chce s sebou vzít i tu holku. Vyslechl jsem si jeho proslov o opatrnosti, takže se nemusíš bát. Všechno už je zařízené.“ Spokojeně se usmála.

„Výborně. Aspoň se ta malá seznámí s místními. A nebude si tu připadat tak cizí.“ Jedna z vlastností, které na své ženě Sam miloval, byla i její starostlivost, která se projevovala i v těch nejméně čekaných případech. Bože, ta holka mu opravdu převrátila život vzhůru nohama. Už i Emily se nejvíce zabývala právě jí. „Jen doufám, že kluci nic nevyvedou.“ To samé si přál i Sam. Avšak jeho přání se mu málokdy plnila.

*

O několik hodin později už oba seděli u táboráku a povídali si s ostatními. Emily vedla zapálený rozhovor s Rachel, jejíž rostoucí bříško už opravdu přehlédnout nešlo. Obě mladé ženy se opíraly o své muže, kteří se co chvíli smáli nějakému vtipu. Právě jejich debata byla příčinou jejich nevšimnutí si nově příchozích. Embry vedl svou sestřenici přímo k nim a několik kluků na ni zíralo s pusou dokořán. Teprve náhlé ticho je přimělo zaregistrovat tento pár.

„Kluci, tohle je moje sestřenice Hayley. Už jsem vám říkal, že teď bude bydlet v rezervaci.“ Kluci okamžitě vyskočili na nohy a představili se. Pak přišly na řadu dívky, které ji i objaly. Emily si všimla, že je Hayley trochu nesvá, ale opravdu se snažila nedávat to před ostatními najevo. Dokázala to pochopit. Tolik cizích lidí pro ni musel být trochu šok. Sam s Jacobem se trochu šoupli a uvolnili tak mezi sebou místo pro Hayley a Embryho.

„Tak, Hayley, pověz nám něco o Kalifornii. Prý jsou tam úžasné pláže.“ Sam se snažil trochu uvolnit napětí, které vzniklo díky Collinově neskrývanému zájmu o tu dívku. Jasně viděl, jak Embryho propaluje závistivým pohledem. Právě na jeho místě by si totiž teď přál být nejeden kluk. On sám byl trochu nervózní z přítomnosti Hayley, ale nedával to najevo a doufal, že si Emily ničeho nevšimne.

„Některé možná jo. Ale naposledy jsem nějakou opravdu hezkou viděla tak před sedmi lety, takže vám o tom nic neřeknu. Embry mi ale povídal něco o zdejší pláži.“ Nevědomky při tom svého bratrance chytila za ruku. Jacob sedící vedle ní z druhé strany, se tomu gestu pousmál. Vzpomněl si, že tohle kdysi dělala jeho Bella, když byla z něčeho nervózní.

„No, je to taková pláž nepláž. Ale někdy tě tam vezmu, abys to mohla posoudit sama.“ Embry její stisk opětoval, a už po několikáté obdařil Collina varovným pohledem. Jeho kamarád měl totiž oči jen pro Hayley a absolutně nevnímal své okolí.

„Zbylo ještě nějaké maso? Mám celkem hlad.“ To se samozřejmě ozval Paul. Rachel ho pleskla po břiše, což samozřejmě ani necítil, a už si bral talíř plný grilovaného kuřecího masa.

„Hayley, nechceš taky něco? Vůbec jsi nejedla.“ Embry už se rozhlížel po něčem k jídlu, ale jeho sestřenice jej zarazila.

„Díky, ale nemám hlad.“ Zkoumavě si ji prohlédl, ale pak jen pokrčil rameny a otočil se ke svým bratrům.

*

Po chvíli už byli všichni tak ponořeni do svých diskuzí, že si ani nevšimli chybějící Hayley. Ta se pod vlivem točících se míst, kdy se všichni měnili, aby na sebe nehulákali přes oheň, ocitla na kraji naplaveného kmene, takže se mohla vytratit, aniž by na sebe upřela pozornost všech okolo. Nedošla moc daleko – stále slyšela jejich hlasy, ale jakoby vzdáleně. Pod nohama jí praskaly suché větvičky. Nechtěla se zatoulat moc daleko, protože neznala místní terén. Našla si proto strom a usadila se u jeho kmene. Stáhla si rukávy mikiny a schoulila se do klubíčka. Když už neseděla u ohně, byla jí zima. To ale odsunula stranou. Přemýšlela nad vším, co se stalo.

Neměla zájem o to, seznamovat se s ostatními lidmi z rezervace. Nechtěla na sobě neustále cítit jejich soucitné pohledy. Nesnášela to. Ale přesně toho se jí dostalo u táboráku. Proto využila první příležitosti a nenápadně se vypařila. Nikdo se nevšimne, že zmizela. Po tváři jí stekla slza.

Z dalších úvah ji vyrušilo tiché zapraskání. Polekaně zvedla hlavu. Další zapraskání.

„Kdo je to?!“ jezdila rukou po zemi kolem sebe ve snaze najít nějaké klacek, kterým by případně mohla neznámého praštit. Třetí zapraskání. Konečně něco našla. Stiskla to pevně v ruce, když se ozval povědomý hlas.

„Klid, to jsem jen já. Jacob.“ Úlevně si oddechla. „Panebože, celá se klepeš. Na, vem si tu mikinu, než umrzneš.“ Dal jí do ruky něco měkkého. Do nosu ji okamžitě uhodila dřevitá vůně.

*

Jacob se do diskuzí svých bratrů zapojoval o něco méně než obvykle. Při pohledu na Hayley a to, jak se k Embrymu přisunula o něco blíž pokaždé, když na ní někdo obrátil svou pozornost, jej nutilo vzpomínat na Bellu. Taky vždycky byla takhle nesvá. Taky u něj vždycky hledala ochranu před tím vším.

Ach, Bello. Chyběla mu. A hodně. Zakázal si na ni myslet a celkem se mu to i dařilo. Co odešla, změnil se. Dospěl, stal se z něj pohledný muž. Měl v La Push vlastní, i když malou, autodílnu. Holky se za ním otáčely. A on jakbysmet. Měl jich už nespočet, ale s žádnou nevydržel dlouho. Byly pro něj jen rozptýlením, takovým, jaké potřeboval, aby nemyslel na Bellu.

Ale dnes potkal Hayley a všechny ty potlačované pocity a vzpomínky se mu vrátily. Nevěděl proč, vždyť se jí vůbec nepodobala. Možná to bylo tím, že v něm probouzela stejně ochranářské instinkty. Vypadala tak křehce a nevinně. Přesně jako jeho Bella.

Po chvíli rázně zatřepal hlavou. Nechtěl přivolávat duchy. Jeho Bella je mrtvá a s tím už nic neudělá. Rozhlédl se okolo. Všichni byli plně ponořeni do svých rozhovorů. A Hayley chyběla. Při pohledu na své bratry mu bylo jasné, že zatím si toho nikdo z nich nevšiml. Proto se zvedl a zamířil do lesa. Kdyby šla k domkům, musela by projít kolem kluků, a ti by si toho všimli, takže les byl jedinou logickou volbou.

Po chvíli ji tam opravdu našel. Seděla opřená o kmen stromu, rukama si objímala kolena a opírala si o ně hlavu. Neviděl, kam se dívá – měla své brýle. Jakoupak má asi barvu očí? Přesto ale nepřehlédl zbloudilou slzu na její tváři. A taky to, jak se třásla zimou.

Najednou prudce zvedla hlavu, celé tělo se jí napjalo a polekaně vykřikla.

„Kdo je to?!“ uvědomil si, že pod ním praskají suché větvičky.

„Klid, to jsem jen já. Jacob.“ Uvolnila se a úlevně odložila kousek dřeva, co svírala v ruce. Sundal si mikinu a tu jí položil do ruky. „Panebože, celá se klepeš. Na, vem si tu mikinu, než umrzneš.“ Vzala si ji.  

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlomené srdce - 3. Táborák: