Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlomené srdce - 1. kapitola - Osudový den

bezma

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zlomené srdce - 1. kapitola - Osudový denKapitolvka po Rozbřesku, z pohledu nové osoby:) v první kapitole ještě Cullenovi nejsou, ale v druhé ano. Příběh se odehrává ve Forks. Prosím komentáře jestli mám pokračovat... Děkuju

07.09.2009 (12:30) • Nuougil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1322×

ZLOMENÉ SRDCE

 

1. Kapitola – Osudový den

 

„Mami!“ zakřičela jsem od domovních dveří. Nic se neozývalo. Netrpělivě jsem pohodila hlavou, až se mi dlouhé zlaté vlasy rozlétly do stran. „Mami!“ zkusila jsem to znova.

„Copak je, Emmo?“ Ozvala se.

No konečně, pomyslela jsem si. „Půjdu ven, jo?“

„Dobře,“ zavolala. „Ale do půlnoci doma, jasný?“

Zachtělo se mi protestovat. Koneckonců už jsem měla patnáct let, a tak bych mohla mít víc volnosti. Ale s máminou dnešní náladou bych si s tím spíš pohoršila, takže jsem jen zahalekala na souhlas a nadšeně vyrazila do města.

Byla jsem už asi v půli tří kilometrové cesty, když jsem si uvědomila, že jsem na něco zapomněla. Ale co to bylo? Přemýšlela jsem. Pak mi to konečně došlo. Vždyť jsem měla cestou vyzvednout kámošku!

„Ach ne,“ zasténala jsem si tiše pro sebe. K jejímu domu se zase budu muset pěkně daleko vracet. Na okamžik jsem se zaobírala myšlenkou, že bych šla bez ní. Ale to by mi asi Meggie neodpustila. Proč jen musím  být tak blbá? Vždycky na něco zapomenu. A ještě k tomu na kamarádku, to už je fakt dost. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou, ale odevzdaně jsem vyrazila po své trati opět zpátky.

Teprve před odbočkou k chatové osadě, kde byla s rodinou momentálně na dovolené, jsem se zarazila. Nesnášela jsem tudy chodit po tmě, natož sama. Odněkud z dálky zavyl pes, což moji morálku příliš nepodpořilo. Vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno četla článek v novinách, že v okolních lesích byl viděn obrovský vlk. Otřásla jsem se.

„Nebuď srab,“ zašeptala jsem. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se po cca kilometr dlouhé polňačce. Navzdory svému strachu jsem dorazila k jejímu domu bez úhony. Přesto jsem si oddechla úlevou. Zazvonila jsem a netrpělivě vyčkávala.

Vzápětí se ozval dupot ze schodů a pak už se ve dveřích objevila moje nejlepší kamarádka.

„Ahoj, Meggie!“ usmála jsem se a pak se zarazila. „Proč máš na sobě pyžamo?“

„Promiň, Emmo. Je mi to moc líto, vážně,“ zakašlala. „Ale mám teplotu a máma mě nechce pustit.“ Zvedla oči v sloup.

Musela jsem se zasmát jejímu výrazu. „To je škoda. Asi budu muset jít sama, co?“ posmutněla jsem.
„No jo. Ale hned jak mi bude líp, tak někam vyrazíme, platí?“ zeptala se.

„Jasně,“ široce jsem se usmála. „Tak mi nezapomeň dát vědět, jo?“

„Určitě… Tak zatím ahoj.“

„Čau,“ zamávala jsem jí a vydala se zpět na cestu. Ta tentokrát trvala snad ještě déle než předtím. Konečně jsem ale spatřila z dálky veřejné osvětlení. Přesně v tom okamžiku, kdy se mi náladu díky tomu zvedla, jsem spatřila na cestě před sebou stát muže. Nebo vlastně spíš jeho siluetu.

Na chvilku jsem se zarazila, ale pak jsem opět přinutila svoje nohy k pohybu. Přestaň se chovat jak malá, poroučela jsem si v duchu. Jako by ta cesta byla tvoje. Tady může přece stát kdokoliv, přesvědčovala jsem se.

Přesto jsem se neodvažovala na něho ani podívat, když jsem neznámého obcházela. Najednou mě chytl za ruku. Měla jsem pocit, že mi srdce vyletělo až do krku. Pokusila jsem si paži vyprostit trhnutím, ale marně. Držel mě příliš pevně a já se mu vyděšeně podívala do obličeje.

Ve tmě jsem nedokázala nic rozeznat, snad jen to, že měl na tváři drobný, krutý úsměv.

Začala jsem nabírat vzduch do plic, abych mohla pořádně zaječet. Nebyla jsem si sice jistá, zda by ze mě vůbec něco vyšlo, ale ani jsem nedostala příležitost to vyzkoušet. Jeho ruka mi přistála na obličeji a něco mi narvala do úst.

Do očí se mi okamžitě nahrnuly slzy strachu, odporu i nervozity. Šíleně jsem se bála, neměla jsem nejmenší ponětí, co se bude dít dál.

Odvlekl mě na okraj lesa, kde mě srazil na zem. Prohledal mi kapsy – jediné, co jsem ale u sebe měla byly asi dvě stovky. Pak mi sundal oblečení. Teď už jsem věděla, co se stane. Do očí mi hrkly nové, hořké slzy, a já se bezvýsledně snažila vykroutit. Zcela mě pohltilo zoufalství.

Znásilnil mě.

Stále jsem to nedokázala pochopit. Ještě před – minuty, hodiny? Nevěděla jsem to jistě – bylo všechno v pořádku. Povídala jsem si s Meggii. Smála se. A najednou…

Konečně ze mě slezl. Ta úleva byla nepopsatelná, ale zároveň  jsem se obávala, co bude teď. Přes slzy a tmu jsem prakticky nic neviděla, takže to, co přišlo, bylo nečekané. Zasmál se a vzápětí jsem ucítila obrovskou bolest na hlavě. Do očí mi vtekla červená, teplá tekutina. Krev, uvědomila jsem si s úžasem. K mé naprosté úlevě jsem ale bolest přestávala vnímat. Okolo mě se rozhostila temnota, která neměla s nocí nic společného. Neměla jsem žádný důvod s tou tmou bojovat. Ucítila jsem další bolest, ale jen vzdálenou, připomínala mi ozvěnu. Nebyla jsem ani schopná určit, odkud pochází. To, co mě ale z té úlevné temnoty vytrhlo,byla neschopnost dýchat. Uvědomila jsem si, že mám plnou pusu krve. Neměla jsem tušení, kde se tam vzala, ale to nebylo podstatné. Důležité bylo to, že jsem cítila, jak moje plíce volají po vzduchu, a zvedá se mi žaludek.

Někde z dálky jsem uslyšela podivný zvuk – výkřik a pak nějaké vzteklé mumlání. Já se ale nebyla schopná soustředit.

Znovu mě obklopovala ta temnota, tentokrát ale jiná – byla horší, dusivá. Ve chvíli, kdy jsem si už byla jistá, že to moje tělo nevydrží, mi do plic vklouzl vzduch. Nevěděla jsem proč, nebo jak se tam dostal, ale už mi to bylo jedno. Neměla jsem sílu bojovat. Ledová vlna černoty mě odnášela pryč. Daleko od bolesti, strachu…. Ale najednou jsem kdesi v sobě ucítila teplo. Teplo, které hřálo a dávalo naději. A já věděla, že to je moje poslední šance.

Autor: Nuougil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zlomené srdce - 1. kapitola - Osudový den:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře