Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlato panenek: 2

Stephenie Meyer holding book


Zlato panenek: 2Další kapitola se jmenuje Konec i začátek.

 

1.část

 


 

S Carlem jsem byl hotov velice rychle. Zatímco já jsem chyby hledal, on je dělal. Jakmile jsem chytil Claire, dával si sakra záležet, aby neřekl něco pro mne nemilého. Teď pravděpodobně stojí před Arem, vysvětluje důvody, proč mne nepřivedl a požaduje náhradu. To všechno, zatímco já se procházím uličkami Torina. Bylo zde tak hezky, jak jen může být, abych se i já vydal do města. Rozhlédl jsem se kolem sebe a hledal přitom někoho, kdo by mohl patřit k Volturiovým. To pro případ, že by si Aro pospíšil a už jsem byl hledán.

Překvapilo mne, jak rychle Volterra funguje. Postřehl jsem hned tři našeho druhu, což je moc na celé město, natožpak na jedinou uličku. Jeden stál u stánku s červeným vínem. Tvářil se, jakoby tomu nějak rozuměl... ,druhý jen tak postával na rohu jednoho z domů, třetí si až příliš pozorně prohlížel ceduli s názvem ulice. Ani jeden se na mne nedíval přímo, ale věděl jsem, že svým periferním viděním jsou všichni zaměřeni na mne. To mne vůbec nepřekvapilo!

Nenápadně jsem zabruslil do prodejny s cédéčky. Jeden z nich, přesně jak jsem předpokládal, zamířil stejným směrem.Začal jsem si pozorně prohlížet akce a slevy, ale soustředil jsem se na něho.

„Mohu Vám nějak pomoci?“ zeptala se mě prodavačka, ale na očích jí bylo vidět, že tou otázkou ani tak nemyslela CD.

„Ne, děkuji Vám,“ odpověděl jsem. Když se zklamaně otočila k odchodu, začal jsem: „Vlastně ano. Mohla byste mi ukázat nějaké novinky?“ Věděl jsem, že ona u novinek nehodlá zůstat, proto jsem se na ně zeptal. Volturiovy přece nikdy nezakročí v přítomnosti nějakého člověka. Alespoň jsem v to doufal…

Dívka měla štíhlou postavu, tmavé vlasy a tmavé oči. Mohla by být i hezká, ale já jsem u našeho druhu byl zvyklý na lepší... a navíc, chudák, smrděla jako, proboha, pes!  

Pokusil jsem se nedýchat (nebylo to tak těžké, nečekaně), a díval jsem se na CD, které mi právě ukazovala. Nirvana. Tu jsem vždy jen se zaťatými pěstmi přečkával... „Pustím Vám ukázku, ano?“ nabídla se. Vložila disk do rádia z roku tři a zmáčkla Play. Skousl jsem, napřímil se a zmáčkl Stop.

„Nešla byste na kafe?“ zeptal jsem se.

Tak tohle asi nečekala. ale reagovala normálně. „Ano, ráda,“ odpověděla.

 

                                            . . .     

 

„Tak co to bude?“ zeptala se servírka, pokukujíc k muži u pultu. Ani mne nepřekvapilo, že jej znám. Takový vzhled jen tak někdo nemá ...

„Jedno Latte a jedno picolo,“ objednal jsem a servírka se vrátila ke svému new objevu.

„Co vlastně muž, jako jste vy, dělá v Torinu?“ navázala téma Tracy.

„Prý jsou zde hezké… památky, řekněme,“ odpověděl jsem a ona se zasmála. Samozřejmě, čekala, že řeknu holky a to jsem i chtěl, ale v tu chvíli mi to připadalo příliš neprofesionální, když jste pod dohledem nadřízených. Obhlédl jsem situaci na baru. Muž seděl nad stále plným šálkem espressa a velmi akčně něco vyprávěl své posluchačce. Na sotva postřehnutelný okamžik se podíval mým směrem. Naše oči se setkali. Scvakli jsme čelisti, nenávistné pohledy, div, že jsme nevrčeli! Po chvíli jsem se sebral a odešel jsem. Tracy se chvíli divila, pak si všimla bankovky na stole, vrhla udivený pohled směrem ke dveřím, kterými jsem před chvílí prošel, mávla na servírku a zamířila za mnou. Muž ji samozřejmě následoval.

Střetli jsme se v malé uličce. Já jsem přemýšlel, co dál, on držel Tracy pod krkem nůž. Chudák dívka. Ta to nemá šanci přežít. Existence našeho druhu nesmí být prozrazena, proto bude odvedena do Volterry, fakt chudák.

„Jestli se nevzdáš, zabiju ji,“ varoval mne muž.

„Už mi na ní nezáleží, stejně zemře,“ ujistil jsem ho.

„Jo, to máš pravdu, ale můžeš jí darovat aspoň pár minut života navíc,“ nabídl on.

„Za jakou cenu? Že se sám nedožiju zítřka?“ zeptal jsem se. Bylo to zvláštní, ale opět jsem se dohadoval s upírem z Volterry a opět u toho byla lidská bytost, dívka. 

„Co Carl vůbec namluvil Arovi, že jste tu tak rychle?“ zajímal jsem se.

„To, že jsi zabil Claire, je dostatečný důvod k naší rychlosti,“ odpověděl.

Zůstal jsem stát jak přimražený. „Já jsem Claire nezabil,“ zašeptal jsem.

„A kdo tedy, Carl donesl její tělo a řekl, že jsi to byl ty!“ řekl. (v tuto chvíli Tracy omdlela).

Dal jsem se na útěk. Snad to mohlo působit jako přiznání, nevím. Vím teď jen to, že tímto aktem jsem měl dny sečteny. Byla to chyba.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zlato panenek: 2:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!