Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 14. kapitola

15.05.2013 (20:15) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1781×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Willie and the Hand Jive – Johnny Otis

Kdo viděl Pomádu... Born to hand jive je podle téhle písničky. :)

V pátek jsme neměli školu a místo toho jsme všichni šli na pohřeb. Někteří lidé plakali, ale spíš ze slušnosti. Bess to myslela vážně. Rob byl otupělý, stejně tak jako já. Připadala jsem si stejně mrtvá, jako Kim, která ležela v hrobě. Jako bych ležela vedle ní. Edward mi tisknul rameno. Vypadal opravdu dobře v tom černém obleku, ale toho jsem si nevšímala. Koukala jsem na hřebíky, které pevně drželi víko rakve nad Kim, kterou nikdo neznal. Nad Kim, která musela být zakrytá před posledním pohledem, aby se nikdo nekoukal na rozpárané hrdlo a tělo bez krve. Jenže já, jako bych viděla skrz víko. Určitě na sobě teď má svoje nejlepší šaty, které nosila jen do kostela a určitě jí někdo zakryl ránu, aby nebyla vidět. Někdo to musel udělat pro Kim, která nemůže být s námi.

Možná jsem chtěla plakat, ale nešlo to. Byla jsem tak otupělá a vyděšená, že to nešlo. Po pohřbu šli všichni do kostela na mši za Kim a nikdo se neodvážil promluvit nebo, nedej bože, usnout. Zírala jsem do prázdna a ignorovala slova pastora i všech ostatních co na mě mluvili.

Po měsíci se z Kim stala vzpomínka. Pro někoho bolestná, pro někoho ne, ale nikdo se neodvážil na ní zapomenout. Jen se už na ní nemyslelo. Z myšlenek jí vytěsnily starosti se školou, rodina, zábava. Už nebyla předmětem vášnivých debat, zase jí vyměnily lásky, bolístky a trápení. A pak taky nevěra trenéra a pomluva že někdo viděl Gilbersovou na mol. Prostě se svět vrátil do starých kolejí. Až na to, že se všechno změnilo. A pak taky zmizel jeden rybář z kraje města, ale taky mohl odject se svojí milenkou na Bahamy, nebo co já vím.

Bess se vzpamatovala. I já jsem se dala do kupy. Laura zase začala básnit o vysokoškolácích ze Seattlu. Matt byl pořád stejně povzneseně vážný. Jake po mě pořád bláznil, ale už se nepokoušel rozeštvat mě a Edwarda. Jen Rob snad zešílel. Našel si náhradu za Kim. Jessica Blakeová, jedna holka z maturitního ročníku. Zdálo se, že se do ní zbláznil a to naprosto. Když o ní mluvil, tvářil se tak, jako Vick na Bess, nebo Edward na mě. Ten zvláštní klučičí pohled, který žádná holka nedokáže. Ten pohled, když je kluk neodvolatelně zamilovaný a poblázněný.

„A v neděli jsme byli v kině,“dokončil Rob souhrn všech věcí, co dělal s Jessicou o víkendu. A podotýkám opravdu všech. Vždyť, který kluk se může pochlubit, že chodí s maturantkou?

„Hmm, obvzlášť ty šťavnatý detaily jsme museli slyšet,“ podotkla jsem s hlavou opřenou o ruku, aby mi nespadla na stůl u Wirgiho.

„To říkáš jenom proto, že ty žádný šťavnatý detaily nemáš,“ zaxichtil se na mě Rob. Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Co ty o tom můžeš vědět,“ sykla jsem.

„Kdyby se něco dělo, víme o tom. Bella Swanová si nenechává nikdy nic pro sebe.“

„S Edwardem je to jiné,“ snažila jsem se vyhnout přímé odpovědi a tím na plno připustit že má pravdu.

„Jestli je Edward stará škola, tak to si budeš muset počkat ještě hodně dlouho,“ zasmál se Matt.

„A to jsem si vždycky myslel že se naše drahý holky budou vdávat, protože budou muset,“ zasmál se Rob.

„Neboj, tebe si žádná nevezme ani za zlatý prase,“ zavrčela jsem mu do tváře a vstala, abych si dala další pivo. Vzala jsem ho na baru, když mě zastavila Wirgiho ruka.

„Zase tě tu hledal ten mladík. Tmavý vlasy, na očích tmavý brejle a bílej jak mrtvola,“ zašeptal ke mně.

„Představil se?“ naklonila jsem se k němu, aby nás nikdo neslyšel.

„Ne, jen se ptal po tobě a když jsem řekl, že nevím kdy příjdeš, zase se otočil a vypadnul. A venku na něj čekala nějaká ženská. Úplně stejná. Bílá, černý vlasy, tmavý brejle. Celý je to nějaký divný.“

Zněl docela vyděšeně.

„Díky že jsi mi to řekl. Jestli se tu ještě objeví, zeptej se ho na jméno nebo na vzkaz. Ale neříkej, kdy tu jsem,“ dala jsem mu pokyn. Nevěděla jsem proč, ale už jen z popisu mě ten chlápek děsil. A to jak mě zuřivě scháněl zrovna tady. Rozhodně bych se s ním nechtěla sejít někde osamotě. A proč ti dva nosí sluneční brýle v říjnu? Wirgey přikývnul a vrátil se ke své práci a já zase k partě.

Krucinál, proč já mám takovou smůlu,“ přihnal se k nám Rob. Seděli jsme na dvoře a já přemluvila partu, aby neměli ty svoje debilní poznámky, protože si k nám sednul Edward. Rob se mnáčknul mezi Matta a Lauru. Tvář měl zarudlou a byl zadýchaný od běhu. Okamžitě si zapálil.

„Co se zase stalo?“ zeptal se Matt a vytrhl mu svůj zapalovač.

„Tak si to představte, Jessica se někam vypařila a s ní i celá její rodina. Prostě se odstěhovali. A nic mi neřekla. Tohle je nějaký prokletí, nebo co, že ztratim každou holku, kterou potkám,“ zamával hořící cigaretou. Laura mu jí vytrhla a potáhla si. Vyfoukla šedý dým a podala cigaretu Vickovi.

„Ty nekouříš, Edwarde?“ zeptala se Laura a ignorovala Robovy problémy s holkama i námitky proti posílání cigarety dál.

„Ehm, ne. Nějak na to nejsem,“ zavrtěl Edward hlavou. Laura zvedla jedno obočí. To uměla jenom ona a v tu chvíli vypadala jako nějaká potvůrka z animáku.

„To jsi to nezkoušel?“ Edward znova zavrtěl hlavou. To nebyl dobrý nápad. Naprosto mi bylo jasné, co Laura udělá. A taky že udělala. Vzala si cigaretu a natáhla ruku k Edwardovi. „Tak to zkus. Jeden šluk tě nezabije,“ řekla trochu kysele.

„Ani nemám zájem. Ne,“ řekl Edward a bral to jako žert. Laura mu znovu zamávala cigretou pod nosem a čekala, jestli se nechá přemluvit. Vražedně jsem se na ní podívala a lehce zavrtěla hlavou a ona se stáhla zpátky. Strčila si cigaretu mezi rty a téměř nepostřehnutelně se zamračila. Brzo se ale na tuhle scénku zapomělo a zase se všichni vrátili k normální konverzaci. Edward byl zdvořilý, zábavný a milý. Kluci z něj nebyli dvakrát nadšení a Jakeovi se z něj téměř ježily vlasy na hlavě. Každý z nich se snažil co nejlépe skrýt napětí, aby mě potěšili. I tak ale všichni byli rádi, že zazvonilo a my museli na svoje hodiny.

„To má být vtip, slečno Swanová?“ řekla Halliersová, když jsme s Edwardem vstoupili do auditoria deset minut po zvonění.

„Ne, kdyby to byl vtip, tak by jste se smála, ne?“ řekla jsem a dřepla si vedle Edwarda za hlasitého smíchu všech okolních. Když je profesorka sjela pohledem, všichni zmlkli.

„Nechte si ty své nejapné poznámky pro někoho jiného. Také bych ocenila, kdyby jste to svých trablů nezatahovala i pana Cullena.“ Edwarda měla ráda, i když chodil zrovna se mnou.

„Paní profesorko, vy se opakujete. To by se v divadle nemělo stát ne?“ Vyslovila jsem to tak bezmyšlenkovitě a až tak o dvě vteřiny jsem si uvědomila, že jsem to asi přepískla.

„Ještě jedna poznámka a míříte rovnou do kanceláře školy,“ řekla nasupeně v odpověď. Našpulila jsem pusu a naklonila hlavu ke straně, čímž jsem jasně dala najevo, že je mi ukradená. Ovšem podmíněné vyloučení by se mi už asi tolik nelíbilo. „Na scénu. Ihned,“ zasupěla ještě a stále mě propalovala pohledem. Všichni jsme vstali a vyškrabali se na podium, při čemž bylo na všech jasné, že je to extrémě nebaví. I tak jsme se ale všichni pustili do práce. Po škole jsem se rozloučila s Edwardem a šla se připravit na zítřejší strašlivý okamžik. Okamžik, který čekal rok co rok všechny třeťáky a čtvrťáky na téhle škole. Školní týdení pobyt v chatičkách uprostřed lesů. Z vprávění starších ročníků jsme věděli jen to, že se nás učitelé pokusí umučit podivnýma hrama a to, že placatky se nejlépe schovávají pod matrací. A taky že Rob s Vickem uspořádali sbírku na lihových zásob. To byl patrně jediný způsob, jak přežít strašlivý týden s učiteli na samotce.

Tak, doufám že se líbila i tahle kapitolka. Pro ty, kteří se těší na Krvavý kolík... Mám prvních pár kapitol, pak něco z prostředka a konec a teď se to snažím pospojovat, ale myslím, že bude brzy. Taky jsem dostala náhlý záchvěv inspirace ohledně povídky Milenec. Byla bych ráda, kdyby jste napsali, co by vás nejvíc zajímalo a já bych na tom mákla.

Díky za čtení a tu trpělivost co se mnou máte,)

SarahBell

P.S. Samozdřejmě obrázky. Omlouvám se, že minule chyběly.

Tak jsem se včera dočetla, že v září 1957 byl Elvis v Seattlu. Škoda, že se mi to nedostalo do ruky dřív, protože Bella, Laura a Bess by si ho za žádnou cenu nenechaly utéct. Nedivím se jim...

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 14. kapitola: