Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 10. kapitola

28.04.2013 (13:15) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2028×

Too much

V pondělí ráno jsem vstala ještě dřív, než mi zazvonil budík, což bylo celkem nezvyklé. Vyhrabala jsem se z postele a šla tichým domem do chodby. Otevřela jsem dveře a sebrala z našeho prahu mléko. Jednu láhev jsem rovnou otevřela a napila se. Nalila jsem jednu sklenici Timovi a připravila ji k jeho místu na sezení a vrátila jsem se zpět do pokoje.

Využila jsem toho, že koupelna je volná, a zdržela jsem se tam daleko delší dobu než obvykle. Nakonec když jsem otevřela, ráno vypadalo stejně jako jindy. Tim se tvářil, že se zblázní, když ho nepustím do koupelny, máma běhala hystericky po domě a snažila se zařídit všechno pro to, aby Tim v pořádku došel do školy a já tím vším procházela bez povšimnutí.

Oblékla jsem se a odešla z domu, abych unikla máminému shonu, který pořádala každé ráno, a nezapomněla do něj zahltit všechny přítomné. Jednou jsem doma zůstala déle a máma mě ihned zahrnula do jejího šílenství.

Nasedla jsem do auta a vyjela na okružní jízdu na vyzvednutí ostatních. Když Laura nastoupila, začala se ihned vyptávat na Edwarda, ale já zarputile mlčela. Nechtěla jsem s ní o něm mluvit. Je to sice skvělá kamarádka, ale tajemství neudrží. Bess byla celou cestu potichu, a když nastoupili kluci a začali se vyptávat, už jsem to nevydržela.

„Tak hele, to včera, to jste fakt přehnali!“ vybuchla jsem.
„No tak, Bells. Jsme tví přátelé. Máme o sobě vědět všechno,“ řekl Rob posměšně.
„Fajn, tak až budeš s nějakou holku, tak brnkni, já zaskočím,“ řekla jsem naštvaně. Byla jsem naštvaná. Byla jsem hrozně dopálená a ještě víc z toho, jak reagoval.
„Do trojky?“ pošťouchnul mě ještě víc.
„Víš, co si můžeš,“ zavrčela jsem. Zabrzdila jsem na parkovišti tak prudce, až kluci vyletěli dopředu.
„Bello, jsi si jistá, že máš řidičák zákonně?“ rozdýchával to Vick. Znovu jsem zavrčela a vystoupila.
„Bells, tak promiň,“ volal za mnou Rob a chytil mě za ruku. Otočila jsem se na něj. Nedokázala jsem být naštvaná na své nejlepší přátele. To prostě nemůžu.
„Vicku, jestli nechceš chodit do školy pěšky, tak radši buď ticho,“ zasmála jsem se a společně s partou jsme všichni vyrazili ke škole. Ve dveřích jsme se ale zasekli. Celá chodba byla zavalená jásavými plakáty překypujícími barvami. Přišla jsem k jednomu a strhla ho ze skříňky.
„Školní zábava?“ vykulila Bess oči. Většinu akcí, kde se všichni scházeli, jsme pořádali my. Vlastně všechny, vyjma šprťáckých srazů. Naše byly spíše ve smyslu alkoholu a hudby. Školní zábava? Co to má být?
„V pátek večer? To jsme chtěli uspořádat tu párty, ne?“ zamručela Laura zklamaně.
„Tak jí přesuneme tam, ne? Vezměte to takhle, budeme mít hudbu zdarma a nebude tělák, protože se bude připravovat tělocvična,“ snažila jsem se to odlehčit. Vlastně je to docela dobrá akce, když se na to podíváte z jiného úhlu. Kluci patrně říznou punč, budeme mít hudbu a pobavíme se.
„To je fakt,“ řekla Bess a lípla Vickovi pusu. „Já musím běžet,“ zvolala a utíkala prázdnou chodbou ke skříňce. I ostatní se rozloučili, a tak jsme se rozešli do svých tříd a čekali, až se převleče celý den do oběda. Když jsem po druhé hodině zamířila ke skříňce pro učebnice, zažila jsem šok. Když jsem totiž zavřela dveře skříňky, za ní stál Bob. Snažil se vypadat učesaně a dokonce si sundal brýle.
„Víš, Bello, tak mě napadlo... nevím, jestli to už víš, ale v pátek je ta zábava, tak bys mohla jít se mnou, jestli bys chtěla.“ snažil se mluvit hlubším hlasem.
„Sorry, Bobe, ale dovol jednu otázku. Proč zveš někoho takovýho, jako jsem já – oblíbenou Glitter girl. Proč nepozveš někoho z toho vašeho kroužku?“ Byla jsem trochu krutá, ale jemu se muselo všechno říct tímhle stylem, jinak nedá pokoj.
„To znamená ne?“ řekl zklamaně a nasadil si brýle zpět na nos. Chápu, že tohle byl asi jeho nejvyšší způsob sebe projevu, ale tohle prostě ne.
„To znamená ne, Bobe,“ řekla jsem a dramaticky odkráčela na hodinu. Bylo mi ho trochu líto, ale musela jsem to udělat. Šla jsem na další hodiny a netrpělivě vyčkávala na obědovou pauzu. Když jsem se konečně dočkala, zamířila jsem s partou na dvůr jako obvykle. Edward seděl znovu s ostatními z rodiny u piknikového stolu úplně vzadu jako vždy.

Ani jeden z nich se nedotknul jídla. Vypadalo to, jako kdyby Edward nikdy nejedl. Celou dobu jsem na něj koukala a čekala, jestli si alespoň někdy kousne. Ani ťuk. Vyhodili celé jídlo do koše. Šla jsem vyhodit odpadky a zamířila do auditoria na dramaťák.

Edward tam už byl, seděl na stejném místě, jako jsme seděli spolu minule. Zamířila jsem k němu a posadila se vedle něj. Edward okolo mě dal ruku a já ho letmo políbila. Všichni na nás začali valit oči a nespustili z nás pohled, ani když přišla učitelka a začala je popohánět k práci. Takže Laura to ještě neroznesla? No, teď se to roznese hodně rychle.
„Půjdeš taky na tu zábavu?“ zamumlala jsem k němu a nahlížela do svého scénáře.
„Jedině, když půjdeš taky,“ zašeptal s úsměvem na tváři.
„No, já nevím. Bob mě pozval dřív,“ škádlila jsem ho. On se na mě se smíchem vrhnul, až jsme spadli na sedačky, a snažil se mi dát polibek. Chvíli jsem se smíchem uhýbala a pak mu ho sama vlepila.
„Romeo na scénu! Pane Cullene?“ zvolala Halliersová s jejím obvyklým zatleskáním. Edward se prudce zvednul a vynořil se zpoza sedaček za tichého hihňání všech ostatních.
„Pardon,“ řekl se smíchem Edward a vstal, aby mohl jít na pódium. Profesorka mi naznačila, ať jdu na pódium s ním, a tak jsem se také zvedla. Stoupla jsem si na balkon a opřela se o zábradlí.
„Slečno Swanová, byla bych vám vděčná, kdyby pan Cullen po střetu s vámi nebyl celý od rtěnky,“ řekla upjatě a Edward si začal otírat pusu.
„Mám se přestat malovat?“ zvedla jsem na ni obočí.
„Na naše zkoušky ano. Julie nemá vypadat lacině,“ řekla s nosem nahoru a odkráčela k ostatním, aby jim něco řekla. Udělala jsem na Edwarda kyselý obličej a ten se pousmál. Pak jsme začali donekonečna opakovat naše věty. K Edwardovi nemohla mít profesorka žádné výhrady, ale zato si to vybíjela na mně. Našla chyby i na tom, na čem nebyly, a Edward mě jenom povzbuzoval úsměvy. Při každé její výtce jsem protočila oči v sloup a vzdychla, což ji dovádělo k šílenství.

Konečně nás propustila, a tak jsme s Edwardem vyšli z auditoria na parkoviště. Zastavili jsme se u mého auta. Já jsem se opřela o přední kapotu a Edward si stoupnul proti mně. Omotal mi ruce kolem pasu a políbil mě. Pak se odtáhnul a podíval se mi do očí těma svýma medovýma. Úplně jsem mu propadla.

„Nechtěla by ses setkat s rodinou? Alice by tě strašně ráda poznala,“ řekl tiše Edward.
„Ty jsi o mně mluvil doma?“ zasmála jsem se a zabořila tvář do jeho košile.
„Jenom takhle,“ naznačil na prstech s úsměvem.
„Ráda je poznám. Ale víš... Moje máma si o tobě patrně myslela, že jsme spolu byli na výšině a pak jsme se už neviděli,“ zasmála jsem se. Výšina bylo místo s výhledem na město, kam jezdili milenecké páry v autě. Bylo to hodně známé místo.
„To ne, to si nemyslí,“ zasmál se Edward a zabořil tvář do mých vlasů. Pak zvedl hlavu, pustil mě a odstoupil. Podívala jsem se směrem, kterým koukal on. Přicházel k nám Jacob. „Myslím, že raději půjdu,“ řekl a otočil se k odchodu. Co mají s Jakem za problém?
„Ty chodíš s Cullenem? Říkal jsem, ať se držíš dál, ne?“ Úplně jsem zapomněla, že včera Jake nebyl v kině.
„A co je tobě do toho? Je to můj soukromej život!“ vybuchla jsem. Chci vědět, co mají za problém. Jacob mi nemá co mluvit do života, když žárlí. Je to jeho problém.
„Hodně mi do toho je, Bello! Chci, abys byla v bezpečí.“ vybuchnul.
„Já nemůžu za to, že strašně žárlíš!“ vyklouzlo mi.
„Hej, lidi, zase si vjíždíte do vlasů?“ snažila se nás uklidnit Bess. Přišla celá parta a absolutně nevěděli, co se děje. Bezradně jsem rozhodila rukama a šla k místu řidiče.
„Kdo chce jet, nastupte. Jake má žárlivou náladu,“ řekla jsem naštvaně a nechala ostatní nastoupit. Celou dobu jsem nasupeně hleděla na Jakea. „Jak můžeš soudit někoho, koho znáš pár dní,“ zakřičela jsem a odjela z parkoviště.

Tak máte za sebou další kapitolku. Musím uznat, že se mnou máte velkou trpělivost a vaše komentáře mě moc těší. Doufám, že i teď nějaký ten koment přihodíte.

Takže díky za čtení,

SarahBell

P.S. Opět bych ráda poděkovala své skvělé korektorce Sundance.

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 10. kapitola: