Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška z filozofie - prolog

25.03.2012 (16:15) • Klausule • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1794×

Prolog

Studuji již třetím rokem na filozofické fakultě v Seattlu. Šíleně mě to baví, jediná nevýhoda toho je, že bydlím jeden a půl tisíce kilometrů od domova. Ze začátku to tu pro mě bylo hodně těžké, protože jsem nechala svou rodinu, přátele ze střední, z pěveckého sboru a i tanečního partnera ve Phoenixu. Hrozně jsem se bála, že mi to neodpustí, protože jsem mohla studovat úplně stejně i tam, ale já tam prostě nemohla zůstat.

Do Seattlu jsem ‚utekla‘ samozřejmě kvůli nenaplněné lásce. S Jacksonem Blackem jsme spolu chodili od prváku na střední, a pak první ročník na stejné univerzitě. Jackson chodil na lékařskou fakultu a já na filozofickou. Po jednom roce ale přišla Jacksonovi nabídka studovat medicínu ve zvláštním a nově otevřeném programu, do kterého si profesoři sami vybírali absolventy prvního ročníku. Bylo by bláznovství to nepřijmout. Bohužel bylo taky naivní si myslet, že vztah na dálku by vydržel.

Už jsem to ve Phoenixu nemohla vydržet. Nejen kvůli těm soucitným pohledům, ale hlavně mi ho tu všechno připomínalo. A aby toho nebylo málo, tak můj taneční partner byl Jacob Black, který byl Jacksonův bratr. Všechny moc mrzelo, že odjíždím, ale nerozmlouvali mi to. Byla jsem jim za to vděčná, protože i tak jsem měla výčitky z toho, že přestupuji na seattleskou univerzitu.

Jediný, kdo z mého odchodu měl radost, byl otec Jacoba a Jacksona Billy Black. Pan Black je sbormistr konkurenčního sboru Campanula. Náš sbor Our melodies a Campanula jsou odjakživa velcí soupeři. A pan Black byl velmi potěšen tím, že odchází již druhá ze tří sboristek, které byly, a jedna stále je, považovány pěveckými kritiky za ‚srdce‘ Our melodies. Tím ‚srdcem‘ jsem byla považována já, Lucy Lewisová a ještě Michelle Stewensnová. Kritici nám říkali, že bychom měly vážně uvažovat o studiu na konzervatoři.

A pěvečtí kritici nebyli jediní, kdo se mě pokoušeli dostat na konzervatoř. Taneční trenér se na mě a Jacoba  zlobil hodně dlouho, když jsme mu řekli, že konzervatoř ani jeden z nás studovat nepůjde. Myslím, že jsme byli hodně dobří, protože skoro po každé soutěži, kterou jsme většinou vyhráli, se o nás psalo v novinách jako o ‚vycházejících hvězdách moderního tance‘.

Zpívat v Our melodies i tancovat s Jacobem mě moc bavilo, ale profesionálně jsem to dělat nikdy nechtěla.  Ale to už jsou pomalu tři roky. Neříkám, že už neumím tancovat, to se nezapomíná, ale už by to na soutěž asi nebylo.

V žádném případě však nelituji toho, že jsem sem přijela. Tak trochu se mě tu ujal profesor Carlisle Cullen, kterého mám na předměty týkající se aplikované psychologie, s manželkou Esmé. Dá se říct, že si mě oblíbili hned, jak si mě jejich dcera a má nejlepší kamarádka Alice přivedla domů na večeři. Pak to šlo ráz na ráz. Paní Esmé, jak jsem jí musela říkat, protože oslovovat ji paní Cullenová mi bylo zakázáno, mi oznámila, že mě nenechá bydlet na koleji, takže jsem se nastěhovala povinně k nim. Alice má ještě bratra Emmetta, ve kterém jsem našla bratra a ve kterém jsem našla ‚ochránce proti všemu zlému‘. Občas to potřeba bylo.

Rodiny již zmíněného profesora Hallera a pana Cullena se velmi přátelily napříč všemi generacemi. A musím přiznat, že i já si Hallerovy zamilovala. Nejvíc ale dceru pana profesora, Rosalii Hallerovou, a to hlavně proto, že je to jeden z mála lidí, kteří dokáží Alici zklidnit. Alice je totiž náš velký maniak do nákupů a úplně do všeho se vrhá po hlavě.

Musím říct, že jediná Rosalie chápe to, že si s nikým nechci začínat, protože už bych nesnesla tu bolest. To třeba Alice mi velmi okatě naznačuje, že asi fakt nejsem normální a že s tím mám něco dělat, ale já prostě nemůžu, i když bych chtěla, tak strach je prostě silnější.

Autor: Klausule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - prolog :