Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška z filozofie - 6. kapitola

23.04.2012 (21:15) • Klausule • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1304×

6. kapitola

Jackson stál přímo za mnou a na tváři měl sebevědomý usměv. Od našeho rozchodu jsem ho neviděla. Jak se k němu mám, do prčic, chovat?

„Ahoj, Jacksone.“ Pro pána krále, pomozte mi někdo.

„Teda, Bello, jsi ještě krásnější než tenkrát.“

„Jacksone, o co ti jde?“ Ach jo, jak by mi mohl někdo pomoct, když v okruhu pěti metrů je jen Edward, který netuší, že nějakou pomoc potřebuji.

„O nic. Jen jsem tě chtěl vidět. Tak mě napadá, nezašla bys někam? Určitě si máme o čem popovídat.“ On se snad úplně zbláznil.

„My dva si už nějakou dobu nemáme o čem popovídat,“ konstatovala jsem a chtěla i s Edwardem odejít, ale Jackson mě hrubě chytil za zápěstí.

„To se pleteš. Nepředstavíš nás?“ vyštěkl s notnou dávkou zhnusení.

„Ne. Jestli se chceš seznámit s tímhle člověkem, tak jdi za Mikem. Je tu s ním.“ Jacksonův stisk zesílil.

„Au! Pusť, to bolí!“

„To by stačilo,“ vmísil se do hovoru Edward, „okamžitě ji pusťte,“ řekl Edward ne zrovna přátelským tónem a v očích měl vepsaný vztek. Jackson mě sice pustil, ale začal se přibližovat k Edwardovi.

„A kdo si myslíš, že jsi, co?“ vyprskl Jackson. Edward už vypadal, že bouchne vzteky, tak jsem ho chytla za ruku a snažila se ho odtlačit směrem k baru, ale stál nehybně jako socha.

„Edwarde, prosím, pojď, on za to nestojí,“ snažila jsem se ho přemluvit. Edward se ještě jednou zhnuseně podíval na Jacksona a nechal se odvést k baru. Jackson za námi ještě křičel něco ve smyslu, že s námi ještě neskončil, ale já ho moc nevnímala.

„Vůbec nechápu, co to mělo znamenat. S Jacksonem jsme se rozešli už před víc jak třemi lety kvůli tomu, že přestoupil na jinou univerzitu s lepším vzdělávacím programem. Omlouvám se ti.“

„Prosím tě, ty jsi ta poslední, co by se za tohle měla omlouvat. Neudělal ti nic, co zápěstí? Ukaž,“ řekl a začal mi prohlížet ruku.

„Myslím, že je to dobrý,“ odpověděla jsem mu, ale ruku mu nevytrhla a po pravdě mi vůbec nevadilo, že mi ruku prohlíží mnohem déle, než by bylo nutné. Já vím, je to můj profesor, vadit by mi to mělo, ale nějak to nešlo.

„Nechceš odvést domů? Mám dojem, že tvůj bývalý přítel nebyl zrovna střízlivý a nedivil bych se, kdyby se tě pokusil ještě vyhledat.“

„To bys byl zlatej. Jen se dojdu rozloučit s našima a Lucy.“

„Dobře, počkám na tebe před vchodem,“ řekl a rozešli jsme se každý jiným směrem.

Lucy se sice trochu divila, ale stačilo říct jméno mého bývalého a na nic už se neptala. S našima jsem to skoulela na to, že jsem unavená, a vydala jsem se ke vchodu.

„Tak můžeme?“ vítal mě Edward s neodolatelným úsměvem na rtech. To je děsný, já se přece nemůžu zabouchnout do profesora! Za prvé, je to pitomost, a za druhé, to prostě nejde, ať je, jaký je.

„Jo, můžeme.“ 

„Kam to bude, slečno?“ zeptal se, když mi galantně otevřel dveře a sám si sedl.

„Teď jeď rovně a za dvě křižovatky doprava, pak ti řeknu,“ odpověděla jsem.

Ucítila jsem, jak se pode mnou něco zhouplo, pootevřela jsem oči a… ne, já usnula!!!

„Nechtěl jsem tě budit, klíče jsi měla v kabelce, tak jsem odemkl a donesl tě do postele.“

„To jsi hodnej, já vůbec nevím, jak jsem mohla usnout. A jak si vůbec našel, kde bydlím?“

„Volal jsem Lucy.“

„Aha.“ No super, nic lepšího jsem říct nemohla.

„Nezlobíš se?“

„Jasně, že ne.“ Asi by mi to vadit mělo, ale nevadí, tak proč lhát.

„Tak já půjdu, zítra budeme potřebovat hodně síly.“

„Jak to?“ Edward se začal smát.

„Ty máš už fakt půlnoc, co? No, zítra přece jdeme ještě s Georgem vybrat ty obleky.“ A jo, já jsem fakt expert.

„Jo jasně, už vím. A půlnoc asi mám,“ zasmála jsem se a Edward se ke mně přidal.

„Tak já tě nechám spát. Dobrou noc, Bello.“

„Dobrou.“

„Jo, a Edwarde?“ Edward se na mě otočil, „Děkuju.“

„Vždyť přece není za co,“ odpověděl mi a usmál se.

„Tak dobrou noc, Edwarde.“ Edward se ještě jednou usmál a odešel. Já jsem fakt případ. Zamilovat se do naprostého anděla, na kterého doma určitě někdo čeká, a profesora v jedné osobě můžu jen já. A k tomu ještě ta svatba. No, to bude fakt zajímavé.

Tak je to venku, Bella se nám zamilovala do pana profesora. Doufám, že vás stále nenudím, a jestli ano, tak se omlouvám, ale já  na začátku varovala, že žádné zvraty nechystám.

Autor: Klausule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - 6. kapitola: