Tak konečně má Bella ty zkoušky, po kterých letí domů, kde na ni bude čekat Lucy, která bude tajenmá jak hrad v Karpatech. Počet komentářů docela klesl. Byla bych opravdu ráda, kdybyste mi napsali klidně i negativní komentář, alespoň bych věděla co zlepšit. Předem díky, Klausule.
03.04.2012 (18:30) • Klausule • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1502×
3. kapitola
Jestli přežiji tuhle zkoušku z filozofie, tak mě dorazí Lucy s Mikem. Včera jsem totiž z Lucy dostala, že se chtějí s Mikem vzít. Jsou fakt odvážní, protože pan John Lewis, otec Lucy, Mikea ze srdce nenávidí. A důvod? Mike byl, teda doufám, že byl a už není, snad ten největší sukničkář na světě. Ale myslím, že se doopravdy kvůli Lucy změnil. Trvalo mu to ale pěkně dlouho, než mě o tom přesvědčil.
Kde pan Haller je? Filozofie je moje poslední zkouška a už bych to chtěla mít za sebou. Obzvlášť když jde o filozofii. Musím říct, že se mi ten maraton vyplatil. Všechny zkoušky jsem, samozřejmě až na manželskou psychologii, zvládla za A. Manželskou mám za A mínus. Teď ještě tu filozofii. Ze zamyšlení mě vytrhly něčí kroky.
„Dobrý den, vy budete Isabella Swanová, že?“ Přede mnou stál muž zhruba o čtyři až pět let starší než já.
„Ano, jsem, potřebujete něco?“ Ten člověk se usmál.
„Já ani ne, ale vy potřebujete vyzkoušet z filozofie. Nemám pravdu?“ Jak to sakra ví a proč mi to říká?
„A?“ Ta osoba přede mnou se opět zasmála. Asi snídal vtipnou kaši.
„Jmenuji se Edward Masen a jsem váš nový profesor na filozofii, tedy do konce semestru.“ To ne! Pane Hallere, že to není pravda?
„O tom bych snad něco věděla.“ Můj, bohužel, zřejmě nový profesor na filozofii začal odemykat dveře.
„To je mi líto, že o tom nevíte. Pan Haller vám to asi zapomněl říct. Pracuji tu jen na částečný úvazek. Jsem totiž doktor a tohle je jen takové odreagování. Mám vlastně jen ty přednášky s vámi. Nepůjdete dovnitř?“ Až teď jsem si uvědomila, že pořád stojím na chodbě. Super, snad nebude dělat naschvály, pomyslela jsem si a vešla.
Hodinu na to už jsem s čistou hlavou a vědomím, že zkoušky mám z krku, a to velmi úspěšně, jela směr Cullenovic dům. Dobalím poslední věci a tradá na letiště. Jo, málem bych zapomněla, filozofii mám za A. Ten nový profesor nebude zas tak špatný. Ale byl takový, jak bych to řekla, měl zelené oči a v nich měl zlaté nitky. Asi jsem fakt paranoidní. Proč by takový oči mít nemohl? Jen proto, že já v životě takové neviděla? Já neviděla ještě věcí.
Jejda mane, ono je už půl deváté! Rychle jsem seběhla dolů. Rozloučila jsem se s panem Cullenem a slíbila mu, že na školu nebudu kašlat, a ten měsíc budu studovat alespoň z knížek.
Pět minut po půlnoci jsem v letištní hale hledála Lucy. Slíbila totiž, že přijede osobně.
„Bello!“ ozvalo se za mnou, ale to už mě Lucy drtila v náručí.
„Lucy, já tě tak ráda vidím!“ Byla jsem skoro na měkko. Vydaly jsme se z letištní haly na parkoviště.
„Tak kam to bude? K rodičům, nebo do bytu?“ To jsem ještě nezmínila, rodiče bydleli kousek za Phoenixem. Přestěhovali se tam hned, jak jsem šla na vysokou, ale byt v Phoenixu, ve kterém jsem strávila dětství, si nechali. Prý kdybych se náhodou vrátila. Zamyslela jsem se.
„Asi do bytu. Akorát bych je vzbudila. A navíc o mně, doufám, neví.“ Lucy protočila oči. Ona je totiž děsná drbna, ale kupodivu jsem jí mohla vždy důvěřovat.
„Jasně, že jsem jim nic neřekla, přece víš, že mi můžeš věřit!“ Lucy se tvářila dotčeně, tak jsem si ji chtěla udobřit.
„Tak, Lucy, koukej vyklopit, jak ti mám pomoct, abych zjistila, jestli to vůbec zmůžu.“ Lucy se jen usmála.
„To počká do zítra. Tak jsme tu. Tak nějak jsem tušila, že budeš chtít být tady, a tak jsem ti nakoupil, a trochu ten byt uzpůsobila k životu.“ No, můžu si přát lepší kamarádku?
„Díky, Lucy, jsi zlatá.“ Lucy se jen zasmála. Ještě mi pomohla s kufry a pak se rozloučila. Zapadla jsem do postele ani nevím jak. Dokonce mě netížil fakt, že absolutně nevím, co po mně bude Lucy chtít.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Klausule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - 3. kapitola:
Konecne Edward !
Pekne
:D
úžasné
Jááj.. Edward je túú A ako profesor dokonca. Ešte lepšie. Som zvedavá, kde naňho Bella opäť narazí. Len dúfam, že niekde určite.
Taktiež ma zaujíma, čo chce Lucy povedať Belle. No, nechám sa prekvapiť.
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale zdaleka ne všechno jsi měla správně.
+ čárky
+ malá/velká písmena
+ přímá řeč
+ mezery za interpunkčními znaménky
+ tázací věta musí končit otazníkem
+ překlepy a chybějící písmena
+ ji/jí
Příště si, prosím, dávej větší pozor, díky.
Článek ti vracím, máš v něm hodně chyb:
+ 3.kapitola -> 3. kapitola,
+ přímá řeč (koncept níže),
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
+ tázací věta končí otazníkem,
+ čárky,
+ překlepy,
+ jsou odvážný -> odvážní.
Až si to opravíš, zaškrtni "článek je hotov".
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!