Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška z filozofie - 3. kapitola

03.04.2012 (18:30) • Klausule • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1500×

3. kapitola

Jestli přežiji tuhle zkoušku z filozofie, tak mě dorazí Lucy s Mikem. Včera jsem  totiž z Lucy dostala, že se chtějí s Mikem vzít. Jsou fakt odvážní, protože pan John Lewis, otec Lucy, Mikea ze srdce nenávidí. A důvod? Mike byl, teda doufám, že byl a už není, snad ten největší sukničkář na světě. Ale myslím, že se doopravdy kvůli Lucy změnil. Trvalo mu to ale pěkně dlouho, než mě o tom přesvědčil.

Kde pan Haller je? Filozofie je moje poslední zkouška a už bych to chtěla mít za sebou. Obzvlášť když jde o filozofii. Musím říct, že se mi ten maraton vyplatil. Všechny zkoušky jsem, samozřejmě až na manželskou psychologii, zvládla za A. Manželskou mám za A mínus. Teď ještě tu filozofii. Ze zamyšlení mě vytrhly něčí kroky.

„Dobrý den, vy budete Isabella Swanová, že?“ Přede mnou stál muž zhruba o čtyři až pět let starší než já.

„Ano, jsem, potřebujete něco?“ Ten člověk se usmál.

„Já ani ne, ale vy potřebujete vyzkoušet z filozofie. Nemám pravdu?“ Jak to sakra ví a proč mi to říká?

„A?“ Ta osoba přede mnou se opět zasmála. Asi snídal vtipnou kaši.

„Jmenuji se Edward Masen a jsem váš nový profesor na filozofii, tedy do konce semestru.“ To ne! Pane Hallere, že to není pravda?

 „O tom bych snad něco věděla.“ Můj, bohužel, zřejmě nový profesor na filozofii začal odemykat dveře.

„To je mi líto, že o tom nevíte. Pan Haller vám to asi zapomněl říct. Pracuji tu jen na částečný úvazek. Jsem totiž doktor a tohle je jen takové odreagování. Mám vlastně jen ty přednášky s vámi. Nepůjdete dovnitř?“ Až teď jsem si uvědomila, že pořád stojím na chodbě. Super, snad nebude dělat naschvály, pomyslela jsem si a vešla.

Hodinu na to už jsem s čistou hlavou a vědomím, že zkoušky mám z krku, a to velmi úspěšně, jela směr Cullenovic dům. Dobalím poslední věci a tradá na letiště. Jo, málem bych zapomněla, filozofii mám za A. Ten nový profesor nebude zas tak špatný. Ale byl takový, jak bych to řekla, měl zelené oči a v nich měl zlaté nitky. Asi jsem fakt paranoidní. Proč by takový oči mít nemohl? Jen proto, že já v životě takové neviděla? Já neviděla ještě věcí.

Jejda mane, ono je už půl deváté! Rychle jsem seběhla dolů. Rozloučila jsem se s panem Cullenem a slíbila mu, že na školu nebudu kašlat, a ten měsíc budu studovat alespoň z knížek.

Pět minut po půlnoci jsem v letištní hale hledála Lucy. Slíbila totiž, že přijede osobně.

„Bello!“ ozvalo se za mnou, ale to už mě Lucy drtila v náručí.

„Lucy, já tě tak ráda vidím!“ Byla jsem skoro na měkko. Vydaly jsme se z letištní haly na parkoviště.

„Tak kam to bude? K rodičům, nebo do bytu?“ To jsem ještě nezmínila, rodiče bydleli kousek za Phoenixem. Přestěhovali se tam hned, jak jsem šla na vysokou, ale byt v Phoenixu, ve kterém jsem strávila dětství, si nechali. Prý kdybych se náhodou vrátila. Zamyslela jsem se.

„Asi do bytu. Akorát bych je vzbudila. A navíc o mně, doufám, neví.“ Lucy protočila oči. Ona je totiž děsná drbna, ale kupodivu jsem jí mohla vždy důvěřovat.

„Jasně, že jsem jim nic neřekla, přece víš, že mi můžeš věřit!“ Lucy se tvářila dotčeně, tak jsem si ji chtěla udobřit.

„Tak, Lucy, koukej vyklopit, jak ti mám pomoct, abych zjistila, jestli to vůbec zmůžu.“ Lucy se jen usmála.

„To počká do zítra. Tak jsme tu. Tak nějak jsem tušila, že budeš chtít být tady, a tak jsem ti nakoupil, a trochu ten byt uzpůsobila k životu.“ No, můžu si přát lepší kamarádku?

 „Díky, Lucy, jsi zlatá.“ Lucy se jen zasmála. Ještě mi pomohla s kufry a pak se rozloučila. Zapadla jsem do postele ani nevím jak. Dokonce mě netížil fakt, že absolutně nevím, co po mně bude Lucy chtít.

Autor: Klausule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - 3. kapitola: