Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška z filozofie - 2. kapitola

01.04.2012 (07:15) • Klausule • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1246×

Tak jo, mám to zmáknutý. Snad. Jo, doufám, a taky tomu věřím, že všechno umím. V klidu jsem balila, když se mi do pokoje pro změnu nevehnala Alice, nýbrž Emmett.

„Bells, to není pravda. Řekni, že to je lež!“ začal se rozčilovat, koukala jsem na něj a fakt neměla páru o tom, co to právě žvatlá.

 „O čem to mluvíš?“ Nadechl se, vydechl a pak mi položil pro mě nejnepochopitelnější otázku.

„Proč jedeš do Phoenixu?“ Buď já, nebo on, ale jeden z nás je s největší pravděpodobností magor.

„Že by to bylo třeba kvůli tomu, že tam mám rodinu a přátele?“ Emmett použil opět uklidňující dech, ale tentokrát ne z důvodu rozčílení. 

„Takže tam nejedeš kvůli tomu, že tam někoho máš? No, ty víš jak to myslím.“ Tak a teď bych se mohla přirovnat k býkovi, kterému mácháte něčím červeným před očima. Emmett, jakmile uviděl můj výraz, si něco zamumlal a zdekoval se. Ten, kdo by nás viděl, by si asi myslel, že spolu něco máme. Opak je však pravdou. Emmett bezmezně miluje již zmiňovanou Rosalie. A mě jen ‚ochraňuje od všeho zlého‘, jak tomu říká. Já tomu pomalu, ale jistě začínám říkat buzerace.

„No tak fajn, co to, sakra, mělo zase být?“ Emmett nahodil štěněčí pohled.

 „Víš, ona Alice říkala, že si v těchto dvou týdnech uděláš všechny zkoušky a pak že mizíš tak na měsíc a něco do Phoenixu a já si myslel, že tam někoho máš a nechceš to říct, protože je to, no, jak to zformulovat, prostě - víš jak to myslím. Odpustíš mi to?“ Nic. „Vždyť víš, že to myslím dobře, beru tě jako sestru, což obnáší i mou ochranu ode všeho zlého.“ To je k vzteku, proč se na něj nedokážu zlobit déle než pět minut.

„Dobře, dobře odpouštím ti. Ale začni se krotit, bratře!“ Emmett vyskočil a než bych řekla švec, byla jsem dva metry nad zemí.

„Emmette Cullene, dusíš mě!“ Okamžitě mě pustil a po tom, co zamumlal něco ve smyslu, že si jde sbalit na ten týden ve Forks, se opět vypařil.

Já už měla zabaleno, tak jsem se vydala rozloučit s Alice, protože asi tak za dvě hodinky by tu měl velmi mladý a jen tak mimochodem velmi pohledný profesor a Emmettův dobrý kamarád - Jasper Whitlock, ale je to pro nás spíš bývalý, o tři roky starší spolužák než nový profesor. Oslovení profesor k němu vážně vůbec nejde.

Chata ve Forks pár kilometrů za Port Angeles je Cullenových, ale slouží tak trochu jako odpočívárna od školy. Většinou tam jezdíme před zkouškami v sestavě já, Alice, Emmett, Rosalie, Jasper a ještě jedna spolužačka jménem Angela. Alice má sice zkoušky úplně jindy, a když je má, tak je klavír slyšet - a to vážně nepřeháním - čtyřiadvacet hodin denně, ale svoji účast argumentuje tím, že se o nás musí postarat, když se učíme. No a Jasper s námi jezdí jako ‚pedagogický dozor‘, paradoxní však je, že když už je nějakej průšvih, no, nebývá to moc často, ale když, tak za to může většinou Jasper. Je to obrovský nešika a smolař k tomu, někdy je mi ho až líto. Naštěstí Cullenovým prý naše odpočívací učení ve Forks vůbec nevadí.

„Alice?“ nakoukla jsem do jejího pokoje.

„Bello, dostala jsem úžasný nápad, až budu mít po zkouškách, tak za tebou přijedu a konečně se seznámím s tvými rodiči. Prosím, že můžu?“ Alice mi skočila kolem krku a já se div nezřítila na zem.

„To víš, že jo. Budu moc ráda.“ Chvíli nato zatroubilo auto. Jasper byl tu. Pozdravili jsme se a chvíli si povídali v obývacím pokoji.

Netrvalo to dlouho a já zůstala s panem Cullenem doma sama. Chtělo se mi spát a navíc mám zítra ten zkoušecí maratón, takže jsem se rozloučila a odebrala do svého pokoje. Zrovna jsem chtěla jít do koupelny, když mi začal zvonit mobil. Na displeji bylo, že volá Lucy. Snad se nějak nedozvěděla, že mám přijet, mělo to být překvapení.

„Ano, Lucy?“

„Belli, promiň, že tě otravuju, ale potřebuju pomoct.“

„Lucy, děsíš mě, co se děje?“

„Já vím, že máš zkouškový, ale mohla bych přijet? Nejde to po telefonu,“

„Lucy, sice jsem vás chtěla překvapit, ale ty vypadáš i po telefonu dost naléhavě. Za dva týdny v pátek budu kolem půlnoci ve Phoenixu. A pobudu tam zhruba měsíc, zkoušky si totiž udělám všechny přes tyhle dva týdny, ale prosím tě můžeš mi alespoň naznačit, co se tam děje tak strašného?“

„Jde o Mikea, ale neděs se. Ano?“

Autor: Klausule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - 2. kapitola: