Opět pohled Terky. Jak prožila svou proměnu, a co se stalo po jejich probuzení, se dozvíte v této kapitole. Komentáře neuškodí. :)
14.11.2010 (16:45) • neneneci • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1052×
8. kapitola
Pohled: Terka
Do dveří vstoupil Aro a mě okamžitě přešel smích. Uvědomila jsem si, že nastal čas naší proměny a vstupu do nového života. Vstaly jsme ze sedačky a naposledy se objaly a pak každá odešla do svého pokoje. Se mnou šel Marcus, ale čekali jsme až na Ara, který byl u Hanky. Po chvíli jsem uslyšela výkřik a chtěla se za sestrou rozběhnout, ale to už Aro vcházel do místnosti se zvláštním úsměvem na rtech. Bylo mi úplně jasné, co to znamená. Měl škodolibou radost, že se mi může pomstít za to, jak ho v jednom kuse tituluji ne moc příjemnými nadávkami. Lehla jsem si na postel a Aro ke mně přistoupil. Skvělý, mám narozeniny, teď mě kousne tohle pako, a ještě se musím koukat na jeho ksicht. To je dárek jako prase. Než jsem stihla uvažovat, co mu provedu, zakousl se mi do krku. Ucítila jsem pronikavou bolest, ale proti tomu, co přišlo potom, to bylo jako pohlazení. Přestala jsem vnímat, jen si pořád uvědomovala tu neskutečnou bolest způsobenou začínající přeměnou. Do celého těla se mi rozlil neuvěřitelný žár, jako kdybych se šla vykoupat do lávy.
Po nějaké době začala bolest ustupovat a já uslyšela hlasy. Za to se mi, ale ten žár přesunul na srdce. Myslela jsem, že mi vyskočí z hrudi. Nakonec bolest přestala, ale moje srdce bilo dál, ne stejně, bilo pomaleji.
Otevřela jsem oči. Všechno jsem viděla tak jasně. Každou prasklinu ve zdi i částečky prachu. Jen jsem pořád nechápala své srdce. Nemělo mi přestat tlouct?
V místnosti nikdo nebyl, a tak jsem vstala a utíkala za Hankou. Ležela na posteli a zírala do stropu. Zatřásla jsem s ní a ona na mě koukla a pak vykulila oči.
„Bože, ségra, co to máš na sobě?“
„Já? Podívej se na sebe.“ To už Hanka stála u zrcadla a zírala s vytřeštěnýma očima. Měla na sobě růžové tričko alá padesátá léta s krajkami, zastrkané za džínovou sukni a růžové střevíčky.
Chytila se za hlavu, začala strašně pištět a běhala po celém pokoji. Já se mezitím koukla i na sebe. Myslela jsem, že se složím, protože tohle nemělo obdoby. Měla jsem zelené puntíkaté triko s vlnitým límečkem, sukni ke kolenům s růžovým páskem a růžové boty jak pro panenku.
Do místnosti vrazil Aro a ocáskové a za nimi Jane s tím jejím výrazem. Jen co je ségra spatřila, přestala lítat a ječet.
„Kdo z vás nám dal tohle na sebe,“ říkala Hanka s vražedným výrazem.
„Ale drahá, vždyť je to krásné. Jane vybrala moc dobře,“ povídal Aro.
Sotva jsem to slyšela, už jsem ležela na Jane a škrtila ji. Hned za mnou přilítla Hanka a pomáhala mi. Jenže to nešlo, tak jsem začala vrčet, chytla ji za ty její rok nemytý vlasy a táhla ji k oknu, že ji vyhodím. Než jsem to stihla, už mě v pažích svíral Felix a Hanku Demetri, který si to evidentně užíval.
Jane vstala a začala též vrčet, načež ji umlčel Aro,
„Děvčata, co to má znamenat? Sotva se probudíte a hned byste zabíjely?“
„No, tak za tuhle zrůdnost by si to zasloužila nejmíň třikrát,“ vychrlila jsem na něj a Hanka jen pokývala hlavou. Začala jsem se uklidňovat a Felix mě pustil. Zeptala jsem se Ara na dosti důležitou otázku.
„Hele, nemělo nám náhodou přestat tlouct srdce?“ Aro se na mě podíval, jako by si toho všiml až teď. Zaposlouchal se a vykulil ty svoje bulvičky, že jsem myslela, že mu vypadnou.
„To je opravdu zajímavé. Vaše proměna měla trvat tři dny, ale trvala pouze den a půl.“
Teď jsem zírala zase já. Chvilku na to ke mně přistoupil a chytil mě za ruku. ‚A jéje, už to zase zkouší.‘ Jak jsem myslela, nic neviděl, takže štít pořád mám.
„Opravdu, opravdu zajímavé.“
No né, dneska mu to zase pálí. Nevěřícně jsem kývala hlavou nad jeho „moudrostí“.
„To už jsi říkal,“ vyjela na něj ségra.
Aro se na ni zašklebil a chvilku na to odešel. Zůstaly jsme tam samy a okamžitě letěly ke skříni. Ty hrůzy jsme hodily do koše a přísahaly jsme, že je později spálíme.
Stoupla jsem si před zrcadlo, abych se konečně prohlédla. Slušelo mi to tak jako vždy, když vybírá Hanka.
„A do prdele,“ vyjelo ze mě a už vedle mě stála ségra. Dívala jsem se na své oči, potom na její a zase na svoje. Nemohla jsem tomu uvěřit, tak jsem ségru píchla do oka.
„Au, co děláš, ty dylino,“ ječela na mě. No, asi ji to bolelo.
„Sorry,“ řekla jsem a zase se zakoukala na ty oči.
„Co to má bejt?“ koukla jsem na Hanku a viděla stejně jako u sebe oči barvy měsíce v úplňku.
Autor: neneneci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zkáza Volterry - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!