Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkáza Volterry - 5. kapitola

29.06.2010 (07:45) • neneneci • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1135×

5. KAPITOLA

Pohled: Osud

Byl jsem svědkem celého rozhovoru mezi Arem a děvčaty. Poté, co poslal Demetriho, aby je odvedl do pokoje, se Aro přesunul i se svými bratry do své pracovny. Kde započal rozhovor.

„Myslíte, že jsou to opravdu ony?“ zeptal se Marcus svých bratrů.

„Nevím to jistě, ale je to možné,“ odpověděl Caius.

„A jak s nimi naložíme?“ zeptal se znovu Marcus

Aro se zatím rozhovoru neúčastnil a úpěnlivě přemýšlel. Čekal jsem, až mu to v hlavě udělá cvak a vypadne to přebytečné kolečko.

„Jestli jsou to opravdu ony, měli bychom si je držet dále od těla,“ řekl Caius

Aro, jako by ho ta poslední odpověď probrala ze zamyšlení, se zahleděl na své bratry a řekl.

„Já si spíš myslím, že by bylo lepší, mít je u sebe, protože je větší možnost, že se proroctví nenaplní, když s námi budou žít. Také mají určitý potenciál. Měly by jsme zavolat Eleazara, aby se na ně přijel podívat,“ pronesl hrdě.

Caius s Marcem se na něj nejdřív nevěřícně a poté chápavě podívali.

„A nakonec, by nás mohly i ochraňovat,“ řekl zlomyslně Caius.

Arovi se po tvářích začal roztahovat úlisný úsměv, který doprovázelo jeho nadšené tleskání.

„Na kdy naplánujeme jejich přeměnu, a jak a kdo jim to řekne?“ optal se Marcus.

Chvíli putovali svými pohledy z jednoho na druhého, když se Marcův zastavil na Caiovi. Dívali se na sebe jen vteřinu, když se jim na tváři objevil úsměv. Oba se otočili na Ara a ten se na ně zděšeně koukal.

„To nemyslíte vážně?“ zeptal se nevěřícně.

„Co sis ulovil, to si taky sněz,“ řekli oba a jejich úsměv se zvětšoval tím, jak se dívali na Arovu tvář, která vypadala, jako kdyby už byl na smrtelné posteli.

Pohled: Hanka

Demetri za sebou zavřel dveře a my jsme slyšely jeho vzdalující se kroky.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Měla jsem hrozný strach, jak o Terku, tak i o mě. A to nejsem žádný strašpytel. Teď byly v sázce naše životy a stačí, abychom naprdly jednoho upíra a do vteřiny jsme pod drnem obě dvě. Nejradši bych se vrátila k naší pořád prudící matce. Sice měla pořád blbý kecy, ale alespoň nás nechtěla vycucat jak bonbon.

Chtěla jsem něco říct, ale strach mi dokonale svázal jazyk a já ze sebe nevydala ani hlásku.

Podívala jsem se na sestru. Byla nervózní a nesvá a to se u ní stává jen málo kdy. Stejně tak i u mě.

Přišla jsem k ní a objala ji. Obě jsme potřebovaly vědět, že v tom nejsme samy a my na to jsme přece dvě.

„My se přece jen tak nevzdáme,“ řekla jsem slavnostně.

„Jo, nakopeme těm upírům prdele, aby věděli, co nechali, aby se jim usídlilo pod střechou,“ připojila se na mojí vlnu optimismu i Terka.

„Víš co?“ podívala jsem se sestřičce do očí.

„No to fakt nevím.“

„Potřebuju na záchod.“

„To já taky.“

Obě jsme se začaly kroutit a já myslela, že mi to snad proteče i bokem. Obě jsme se navzájem předháněly, kdo zabere záchod jako první. Terka tam byla sice o pár setin dřív, ale já se přece nevzdám. Vystrkala jsem jí ze dveří a zamkla za sebou.

Koupelna byla luxusně zařízená. Byla do modro bílé barvy a fakt moc se mi líbila. Jediný, co mi vadilo, byla moje sestra, která mi bušila na dveře a řvala, ať sebou pohnu nebo se počurá.

Chtěla jsem sestřičku ještě trochu pozlobit. Pustila jsem všechny kohoutky, co tu byly, na plný proud, aby to bylo slyšet i přes dveře od koupelny.

Jak jsem očekávala, začalo být bušení na dveře naléhavější a zuřivější než před tím a doplňoval to hlas mojí sestry.

„Až vylezeš, jsi mrtvý maso. Rozumíš?“

Juj, je asi vážně naprdlá. Tak to asi nevylezu nikdy a ona udělá loužičku přímo za dveřmi do koupelny. Nebo by si taky mohla najít nějakou pěknou kytičku v květináči, kterou by zalila. Stejně pochybuji, že tu někdo ty kytky zalívá.

Po nějaké době, jsem se teda rozhodla, že už jí nebudu trápit a odemkla jsem dveře od koupelny. Ani jsem to nepostřehla a už mě něco vyhodilo z koupelny a já se rozplácla na druhý straně pokoje. To něco byla moje setra. A já se bála, že mě zabije, ale její potřeba byla asi důležitější.

Ještě chvíli jsem se válela smíchy po zemi, ale smích mi na ústech zamrzl hned, jak Terka vylezla z koupelny. Tvářila se vážně naštvaně a já čekala, kdy se na mě vrhne a rozcupuje mě na malinkatý kousíčky.

„Příště jdu první já.“ Řekla to zuřivě, div jí jed neodkapával z pusy.

„To se uvidí,“ řekla jsem, ale jen potichu. Nemusí přece všechno vědět ne?

„Tak měly by jsme se domluvit, co budeme dělat,“ řekla jsem teď už vážně Terce.

„To teda měly.“

„Víš, chtěla bych se vrátit zpátky,“ řekla jsem Terce svoje přání a ona se na mě podívala jak na magora.

„Jsi normální?“ zeptala se mě a přitom si klepala na čelo.

„Vždyť tohle jsme si vždy přály a ty by si teď všechno hodila do koše a vrátila by jsi se zpátky?“ Ke konci už zvyšovala hlas.

„Já vím, že to byl vždy náš sen, ale uvědomuješ si taky, jaký nám teď hrozí nebezpečí?“ začala jsem na ní hystericky křičet.

„Jsme v domě plném upírů a oni si nás můžou každou chvíli dát jako zákusek, copak to nechápeš?“ teď už jsem byla vážně skoro na prášky.

„Radši se vrátím k matce, než abych se nechala vycucnout upírem. Na to mám svůj život až moc ráda,“ dokončila jsem a otočila se směrem k pokoji, do kterého jsem se chtěla zavřít a vybrečet se.

„Hanko,“ křikla na mě Terka. „Počkej. Já to tak nemyslela.“

Znovu jsem se k ní otočila a cítila jsem jak mě v očích štípou slzy.

„Promiň. Já tě chápu, ale neboj se. My se přece nevzdáme, ne?“ povídala uklidňujícím tónem.

„Nemáme šanci,“ fňukla jsem.

„Ale máme. Přece to nevzdáme. Kde je moje setra, která vždy vše bere s nadhledem a ničeho se nebojí. To já jsem strašpytel, ne ty, takže se mě nesnaž napodobovat,“ řekla s úsměvem na tváři Terka.

Musela jsem se taky usmát. Prostě moje bláznivá sestřička to s lidma umí.

„Tak jo. Nevzdáme se,“ řekla jsem a plácly jsme si na to.

„Myslím, že by jsme si měly jít lehnou. Ráno se rozhodneme co budeme dělat,“ rozhodla Terka

„A nemohly bychom pro dnešek spát spolu?“ udělala jsem na Terku psí oči.

„Jasně,“ usmála se na mě a zamířily jsme do (mého) pokoje.

Když jsme dolehly do velké manželské postele, ještě chvíli jsem byla na pochybách, ale mé pochyby přerušil spánek, který se vzápětí dostavil. Už jsem nepřemýšlela nad ničím a propadala jsem se do říše snů.

4. kpaitola ... 6.kapitola

Autor: neneneci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkáza Volterry - 5. kapitola: