Je to moje první povídka tak mě prosím neodsuzujte.
30.03.2010 (15:30) • neneneci • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1093×
1.KAPITOLA
Rok 2010
Pohled:Hanka
„Ale mami. Já za to opravdu nemůžu,“ snažila jsem se vysvětlit mamce, kouli ze zemáku. „Ten učitel si na mě zasedl.“
„Jo tak zasedl?“ křičela na mě mamka a nechtěla si to nechat ani vysvětlit.
Moje sestra stála opodál a naštvaně to pozorovala. Chtěla se mě zastat, ale já nechtěla, aby se do toho pletla, protože by mamka začala řvát i na ní a to opravdu nechci.
V poslední době si s mamkou nějak nerozumím. Vlastně od té doby co umřel taťka, což jsou skoro dva roky. I když nerozumím je celkem slabé slovo, protože kdybychom mohly, tak by jsme si navzájem vytrhaly všechny vlasy, ale zatím to řešíme jenom hádkami a křikem.
Vlastně promiňte. Vůbec jsem se vám nepředstavila. Tak to se musí napravit.
Jmenuji se Hanka a mám sestru Terezu. Jsme dvojvaječná dvojčata, proto si nejsme podobné. Ona má světle hnědé vlasy a smaragdově zelené oči, naproti tomu já mám zrzavé vlasy a nafialovělé oči. Obě máme celkem bledý obličej a naše vlasy se nám ve vlnách kroutí až po pás. Obě jsme celkem malé. Já měřím 145 a Terka 150. Je nám sladkých 15 a taky si to pěkně užíváme. Bydlíme ve vidlákově jménem Štětkovice. Jak už jsem řekla tak nám otec umřel a proto bydlíme jenom s mamkou. Už jsme si na to zvykly, ale někdy je to s ní k nevydržení. Právě jako teď.
Pohled:Terka
Opět jsem svědkem jedné z častých hádek mé matky a sestry. Každý den je to stejné. Hanka (moje sestra) v podstatě nic neudělá, ale máma si vždy najde důvod, proč na ní řvát. Poté se do toho vložím já, protože nesnáším, když máma na Hanku řve bezdůvodně. Třeba jako dnes. Hanka dostala pětku ze zemáku, ovšem musím říct, že ten učitel si na ní opravdu zasedl, ale máma jí to nevěří. Sestra nechtěla abych se do toho pletla, ale já už to nemohla dál poslouchat. Přece v tom svoje dvojče nenechám. Přišla jsem k Hance a zakřičela jsem na mámu, ať si to nechá vysvětlit. Nejspíš jsem to neměla dělat. Matička začala rudnout vzteky a začala na mě řvát, ať se do toho nepletu, že to není moje věc a ať zalezu do pokoje. Byla jsem tak vytočená a chtěla jí něco vpálit do obličeje, ale to by nesměla pronést ty poslední věty.
„Nesnáším vás, kdybych věděla, že budete takový malý, nevděční parchanti šla bych na potrat a měla bych klid.“
Tak to už bylo moc. Podívala jsem se na Hanku, které se v očích zračil smutek a slzy. Otočila jsem se na podpatku a s brekem jsem se rozeběhla po schodech do našeho pokoje. Po chvíli dorazila i Hanka.
„Takhle to už dál nejde,“ řekla stále ještě se slzami v očích
„Máš pravdu. Nejde. Co budeme dělat?“ zeptala jsem se jí, protože mě nenapadalo nic co by nám v této chvíli pomohlo.
„Začni balit. Když nás nechce tak jí uděláme aspoň jednou v životě radost,“ řekla odhodlaně a zamířila ke své skříni, ze které vyndala velkou cestovní tašku a začala balit.
Autor: neneneci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zkáza Volterry - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!