Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 5. kapitola

04.03.2011 (08:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2894×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Vyvedl mě z obrovského sálu pryč. Vyšel se mnou schody a prošel se mnou obrovskou chodbou. Pomalu, ale jistě jsem se začínala ztrácet. Konečně otevřel nějaké dveře a zavedl mě dovnitř. Ocitla jsem se v obrovské ložnici.

„Já myslela, že to půjdeme čistit do koupelny a ne ložnice,“ řekla jsem překvapeně, ale zároveň podezřívavě.

„Odsud vedou dveře do koupelny,“ informoval mě a já se zasmála.

„Hold jsem moc podezřívavá,“ přiznala jsem. Justin se jen zasmál a pomalým krokem šel ke skříni. Vytáhl z ní košili a podal mi ji. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Nechceš si ty šaty umývat na sobě, že ne?“ zeptal se a já pochopila. Rozhlédla jsem se a čekala, kdy mu dojde, že bych se ráda převlíkla v soukromí. Pochopil a ukázal na další dveře, které vedly do koupelny. Aspoň jsem předpokládala. Vzala jsem si od něj košili a vešla do krásné koupelny. Pomalu jsem ze sebe svlékla šaty. Snažila jsem se nezničit účes ani líčení. Přehodila jsem přes sebe košili a vzala utěrku, která byla u umyvadla. Namočila jsem ji do vody a začala jemně drhnout.

„Hmm,“ ozvalo se za mnou mručení a já se otočila. Ve dveřích stál Justin a usmíval se. Měřil si mě svůdným pohledem a v ruce držel jeho košili.

„Chceš ji taky vyprat?“ zeptala jsem a ignorovala jeho pohled. Podal mi košili a já ji hodila do vody. Vymáchala jsem ji ve vodě a dál ji neřešila.

„Nevěděl jsem, že do města se stěhuje tak krásná osoba,“ prolomil ticho Justin a já se zasmála.

„Nikdo to nevěděl,“ informovala jsem ho. Jen se usmál.

„Chodíš na střední?“

„Jo v pondělí nastupuji,“ odpověděla jsem.

„Tak to se tam potkáme. Já tam taky chodím,“ oznámil, překvapeně jsem pozvedla obočí a on asi pochopil mé překvapení.

„Vypadáš, že jsi na vysoké,“ vysvětlila jsem.

„No já vím, že vypadám staře, ale za to nemůžu,“ řekl.  No to měl asi pravdu.

„Moje šaty už jsou suché takže…“ taktně jsem mu naznačila, aby se otočil. Nebyl to žádný blb a tak pochopil. Vyšel z koupelny a já se mohla převléct. Oblékla jsem si na sebe šaty a rychle se prohlédla v zrcadle. Můj vzhled byl pořád stejný. Pomalu jsem vyšla z koupelny. V ložnici na mě čekal Justin už v čisté košili.

„Jdeme?“ zeptala jsem se ho a on přikývl. Nabídl mi rámě a já ho přijala. Společně jsme sešli zpět do sálu, kde byl ples v plném proudu. Rozhlédla jsem se po okolí. Táta si nejspíš ani nevšiml, že jsem zmizela.

„Tak v pondělí, Bello,“ rozloučil se Justin a odešel. Pomalým krokem jsem se vydala k tátovi.

„Kde jsi byla?“ zeptal se mně, když jsem se postavila vedle něj.

„Ty sis všiml?“ opáčila jsem překvapeně. Protočil panenky a nechal to být.

Takhle pokračoval celý večer. Střídavě jsem tančila, popíjela anebo se bavila s ostatními. Konečně jsme nasedli do limuzíny a jeli domů. Byla půlnoc. Limuzína zastavila a já unaveně vystoupila. Sotva jsem se doplazila do své ložnice a unaveně padla na postel. Sundala jsem si šaty a převlékla se do pyžama. Zachumlala jsem se do peřiny a spokojeně zavřela oči. Během chvilky jsem zavřela oči. Netrvalo dlouho a já upadla do říše snů.

**

Probudila jsem se dost pozdě. Na budíku blikalo dvanáct hodin a já se unaveně protáhla na posteli. Jsem hroznej medvěd. Vstala jsem z postele a nazula se do papučí. Se zívnutím jsem vyšla z pokoje a šla se do kuchyně nasnídat. V kuchyni nikdo nebyl. Nečekaně. Na stole ležel vzkaz.

Bello, mám důležitou schůzku s klientem. Vrátím se kolem sedmé.

Táta.

No, co jsem mohla čekat. Dneska se celý den budu poflakovat, připravím si nějaký věci do školy a nejspíš se půjdu projít. Uvařila jsem si vajíčka a nalila si kafe. Vyčerpaně jsem padla na židli a začala přežvykovat. Prohlížela jsem si kuchyni. Nábytek jen, abych se u jídla zabavila. Když jsem dojedla, nádobí jsem hodila do myčky a šla si dát sprchu. Před koupelnou jsem ze sebe sundala všechno oblečení a zapadla dovnitř. Místo rychlé koupele jsem si napustila vanu s jahodovou pěnou. Miluju jahody. Pohodlně jsem se uvelebila ve vaně a zavřela oči. Byl to ten nejlepší relax na světě. Horká voda uvolňovala mé svaly. Pěna praskala a mé vlasy se jako závoj rozprostřely kolem mně. Spokojeně jsem zavrněla a užívala si horké vody. Klidnou atmosféru rušil jen práskot bublin. Celé mé tělo bylo prohřáté a tak jsem vylezla. Zabalila jsem se jen do osušky a vypustila vanu. Ještě mokrá jsem vlezla do ložnice a otevřela skříň. Vybrala jsem si na sebe tříčtvrťáky a tílko. Oblékla jsem se a zapnula televizi. K tomu jsem vytáhla nějaké sešity a učebnice. Podívala jsem se na látku, která by mě měla čekat. Nebylo to nic těžké.

Všichni si mysleli, že když tančím tak musím být úplně vypatlaná. Což nechápu. Co má společného tanec a vědomosti. Zazvonil mi mobil a já ho vzala.

„No, tati,“ řekla jsem do telefonu.

„Zlato, co děláš?“ zeptal se, ale já pochybovala, že ho to zajímá.

„Nudím se,“ odpověděla jsem.

„To je super,“ řekl a já překvapeně pozvedla obočí. To si dělá srandu? Já se nudím, ale podle něj je to super.

„Super?“ otázala jsem se pochybovačně.

„No, já to nemyslel špatně, ale že pro tebe mám překvapení,“ opravil se rychle.

„Jaké?“

„Doběhni do kuchyně a tam na věšáku leží klíče,“ poradil a já rychle seběhla schody a zamířila do kuchyně. Měl pravdu, na háčku vysel klíček s růžovou mašlí.

„No,“ pobídla jsem ho.

„Teď jdi do stejného patra, kde je posilovna je tam ještě jedna místnost a tu odemkni,“ navigoval. Šla jsem tedy k posilovně. Naproti posilovně byly ještě jedny dveře. Strčila jsem klíček do zámku a otočila. Pomalým tempem jsem otevřela dveře. Jak můžu vědět, co tam provedl. Jestli náhodou na mě nevyskočí nějaká chlupatá bestie a nesežere mě. To by se mu líbilo. Když už dveře byly na půl otevřené, nakoukla jsem dovnitř. Zalapala jsem po dechu, protože jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím. Přede mnou se rozprostíral krásný taneční sál.

„Bello?“ zeptal se táta. Rychle jsem zakroutila hlavou a začala se opět soustředit.

„Proboha, tati. Je to opravdu nádherné. To jsi nechal udělat pro mě? Nemůžu tomu uvěřit,“ radovala jsem se do telefonu.

„Uklidni se nebo mi praskne bubínek,“ okřikl mě táta a pokračoval, „jsem rád, že se ti to líbí, nevěděl jsem jak ho zařídit. Ale aspoň se nebudeš nudit. Většinu času trávím v práci, takže snad mi to odpustíš díky tomu studiu,“ vysvětloval.

„Jasně, tati to je v pohodě,“ přerušila jsem ho.

„Asi si chceš už zatancovat, co?“ zeptal se.

„Jasně,“ odpověděla jsem.

„Tak já nebudu rušit. Měj se, Bello,“ rozloučil se a položil telefon. Nadšeně jsem poskakovala po místnosti a všechno si pečlivě prohlížela. Rychle jsem se rozběhla do pokoje, abych se převlékla do oblečení na tančení. Oblékla jsem si tepláky, sportovní podprsenku a botasky. Utíkala jsem zpět do sálu a do rádia strčila CD. Prostorem se rozezněla krásná hudba a já začala pomalu tančit. Vžila jsem se do muziky a přestala vnímat svět. Mé tělo ovládla melodie, která se linula z CD. Tančila jsem celým svým srdcem. Nic pro mě neexistovalo jen muzika, která se linula s rádia. Byl to krásný pocit tančit. Byla jsem uvolněná, zbavila jsem se všech problému a zapomněla na toho kreténa Edwarda. Když písnička dohrála, oddychla jsem si a počkala na další song. Znovu jsem tancovala.

Tancem jsem strávila tři hodiny. Tancovala bych dál, kdyby se neozvala rána u okna a já se nelekla. Vyplašeně jsem vypnula rádio a utíkala k oknu. Vyklonila jsem se z okna a podívala se do tmavého večera. Nic jsem neviděla, ale pak jsem si všimla stínu, který se schovával v lese. Vyklonila jsem se ještě víc a zamžourala.

„Tak poslouchej, ty úchyle. Okamžitě zmizni, než zavolám policajty. Prase jedno,“ zakřičela jsem do lesa a rychle za sebou zavřela okno. Prasák jeden. Bůhví, co je to za dědka. Zhnuseně jsem se oklepala a radši šla do svého pokoje. Naposledy jsem se ohlédla na ten dokonalý sál a povzdechla si. Aspoň nějaká výhoda. Vlezla jsem do svého pokoje a rovnou si do ruky vzala pyžamo a šla se osprchovat. Sprcha byla osvěžující po tak dlouhé době strávené ve studiu. Kapky vody po mně tekly. Vypnula jsem tekoucí vodu a osušila se. Oblékla jsem si pyžamo a vlasy vyfénovala. Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla do pokoje. Co kdyby se ten úchylek dostal nahoru? Když jsem si ověřila, že tam nikdo není. Ulehla jsem do postele a pustila si televizi. Ne, že bych ji sledovala. Spíš to byla jen kulisa. Nevím, kdy, ale během chvilky jsem vytuhla.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 5. kapitola: