Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 12. kapitola

08.08.2011 (08:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2210×

Naštvaně jsem se podívala tomu idiotovi do tváře a pohrdavě odfrkla.

„Nikdy jsem nedokázala uvěřit, že nějakej ksicht dokáže zkazit celé ráno, ale když vidím tebe, hned tomu věřím,“ řekla jsem naštvaně a Cullenovi z obličeje hned zmizel ten blbej úsměv.

„Nezdá se ti, že jsi nějak drzá?“ zeptal se rozzuřeně a já zavrtěla hlavou.

„Nezdá,“ odpověděla jsem klidně a vzala Justina za ruku.

„Jdeme?“ optala jsem se a on přikývl. Společně jsme se vydali do školy a Justin se na mě pořád divně díval.

„Co se děje?“ zeptala jsem se nakonec a on jen pokrčil rameny.

„Neotravuje tě moc Cullen?“ optal se starostlivě a já se mile usmála.

„Ne, víš, Cullen mě nedokáže pořádně rozčílit. Na to je až příliš arogantní a blbý,“ odpověděla jsem klidně a on se zasmál.

„Jo, to je pravda,“ potvrdil a políbil mě na pootevřené rty. Lidi kolem nás překvapeně chodili a já slyšela drby, které kolovaly po chodbě. Odtáhla jsem se od Justina a pustila jeho ruku a o krok ustoupila. Všimla jsem si Seleny, která k nám běžela a měla na sobě džíny, top a balerínky.

„To nevíte, co jsem o vás slyšela,“ vyhrkla udýchaně a já zvedla obočí.

„Prý spolu vy dva chodíte a někdo vás viděl, jak se líbáte před školou a na chodbě,“ pokračovala Selena a já se zasmála.

„Páni, novinky se tu opravdu šíří rychlostí blesku,“ smála jsem se a Selena pozvedla obočí.

„Takže je to pravda?“ zeptala se nadšeně a já přikývla.

„Jak to?“

„No, včera jsem byla s Justinem v kině a na večeři a tam to nějak zajiskřilo, a tak jsme se dali dohromady,“ odpověděla jsem a ona radostně vypískla a skočila mi kolem krku.

„Gratuluji,“ řekla nakonec a podívala se na hodinky.

„Musím jít. Ahoj,“ rozloučila se a vyběhla chodbou, někam do neznáma.

„Ráno to asi přehnala s kofeinem,“ zasmál se Justin a znovu mě chytl za ruku a odvedl do třídy, kde už seděli naši spolužáci a pořád si o nás šuškali. Společně jsme se posadili do zadní lavice a Justin mi položil ruku na záda.

„Hm,“ zavrněla jsem a on se spokojeně zasmál. Přejížděl nahoru a dolů a já dál vrněla. Do třídy vešel učitel a prohlédl si celou třídu. Pohledem se zastavil na mně a Justinovi, když si všiml, jak se k sobě tiskneme, tiše odfrkl a já se zamračila. Co má sakra za problém? Justin mě políbil do vlasů a učitel si automaticky odkašlal. Vzal si do ruky křídu a začal něco psát na tabuli. Jo, jasně, celá nažhavená na to, abych si četla ty tvoje kecy, no to určitě. Přitiskla jsem se ještě víc k Justinovi a nosem ho šimrala na krku.

„Co děláš večer?“ zeptal se Justin vzrušeným hlasem a já se usmála.

„No, nevím. Asi mám volno. Teda pokuď mě nějaký fešák někam nepozve,“ odpověděla jsem a mrkla na něj.

„Tak to abych si pospíšil, než mě někdo předběhne,“ zažertoval a pohladil mě po vlasech.

„Co kdybych se dneska stavil?“ zeptal se a já bez zaváhání přikývla. Otřel se rty o můj o ušní lalůček a já vzdychla.

„Slečno Swanová, přestaňte věnovat svoji pozornost vašemu sousedovi a zaměřte se na téma, kterým se zaobíráme,“ napomenul mě učitel a já se od Justina trošku odsunula, ale nechala jsem, aby se naše paže dál dotýkaly.

„Večer ti to vynahradím,“ zavrněl mi do ucha a mnou projela elektřina. Jen jsem přikývla a do sešitu si načmárala pár poznámek, abych měla důkaz, že v hodině jsem přece jen něco dělala. Kromě toho, že jsem si Justina představovala nahého.

Konečně se ozval vytoužený zvonek a já si do kabelky hodila ten sešit a vstala ze židle. Justin se na mě usmál a chytl mě za ruku.

„Páni, už se vážně nemůžu dočkat večera,“ zavrněl a naposledy mě políbil. Teď jsme měli hodinu každý zvlášť. A já měla hodinu s… Edwardem. Jo, super, to je opravdu štěstí. Ke všemu toho „inteligenta“ musím snášet vedle sebe. S unuděním výrazem jsem přešla do druhé budovy a vešla do malé třídy, kde byly lavice na sobě hodně nacpané. Hned jak jsem si ho všimla, má nálada klesla o dalších sto procent. Zvedl hlavu a usmál se na mě. Jo, chlapče, to zkoušej na někoho jiného. Zavrčela jsem v mysli a došla k lavici. Odsunula jsem si židli a položila tašku na zem.

„Bello, chtěl bych se ti omluvit za to ráno,“ začal nevinně a mně to hned došlo. On si myslí, že když bude milej, tak se mi dostane do kalhotek. Tak na to vážně zapomeň, chlapečku.

„Nesnaž se, kovboji. Mně se do kalhotek nedostaneš,“ upozornila jsem ho a on se hned zakabonil. Aha, takže jsem měla pravdu.

„Ale, no tak, Swanová. Neděl cavyky. Co třeba dneska večer u tebe?“ zavrněl mi do ucha a já se znechuceně odtáhla.

„Zapomeň, do mého domu žádnej idiot nikdy nevstoupí. A navíc nemám čas. Už mám něco domluveného,“ odpověděla jsem a on si pohrdavě odfrkl.

„Takže budeš roztahovat nohy někomu jinýmu,“ řekl arogantně a já si ho přejela výsměšným pohledem.

„Komukoliv kromě tebe, chlapče,“ odsekla jsem a on se usmál. Naklonil se ke mně a naše rty se skoro dotýkaly.

„Swanová, já vím, že mě chceš,“ přemlouval mě a rukou mi jel přes záda k zadku.

„Něco ti poradím, chceš, Cullene?“ zeptala jsem se a nahnula jsem se k němu ještě blíž. Naše rty oddělovala centimetrová mezera.

„Copak?“ zeptal se nadšeně a myslel si, že mě má v kapse.

„Navštiv psychiatra. Ten ti snad pomůže, i když podle mě už jsi marnej případ,“ vysmála jsem se mu a rychle se odtáhla. Cullen naštvaně zavrčel? Páni. Nikdy jsem neslyšela takhle někoho vrčet.

„Však tobě se to jednou vrátí, Swanová,“ zuřil a já protočila panenky.

„Jasně, boží mlýny melou, pomalu a jistě,“ zacitovala jsem a on přikývla.

„Kecy,“ dodala jsem a on zvedl prostředníček. Mě nenaštveš, Cullene. Poznala jsem hodně lidí, kteří mě chtěli naštvat, ale nikdo v tom nevynikal tak jako Cullen. Byl to expert. Myslím, že kdyby o tom napsal knihu, dost by si vydělal.

„Swanová, tak mě napadlo. To si na všechny tak protivná, nebo jen na mě?“ zeptal se v půlce hodiny a já se nevině usmála.

„Dá se říct, že jen na tebe,“ odpověděla jsem a on se zaksichtil.

„Má to nějaký speciální význam?“ zeptal se zvědavě a já přikývla.

„Nikdo mě neštve tak jak ty.“

„Tak to abych se zlepšil,“ zasmál se a laškovně na mě mrkl. Jo, to ti tak budu věřit.

„Proč bys to dělal?“ opáčila jsem a on se ještě víc usmál.

„Abychom si rozuměli,“ odpověděl a já pozvedla obočí.

„No, máš pravdu. Stýkáš se s mojí rodinou, a tak bychom naše vztahy měli zlepšit,“ odpověděl a já se zasmála.

„Cullene, poslechni mě a zajdi na psychiatrii,“ ukončila jsem naši debatu a sbalila si věci. Nehodlám vedle něj strávit víc času, než je nutno.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 12. kapitola: