Ahoj všichni!
Limit 15 komentářů jste u minulého dílku splnili, a tak přidávám další dílek. Je to opět o Iss, ale tentokrát PORODÍ!! Iss se tedy narodí miminka a ještě ktomu se začne PŘEMĚŇOVAT VE SLUNCE. Doufám, že se vám tato povídka ještě neznelíbila a přečtete si další dílek.
Vaše Rosette
26.04.2010 (07:00) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2560×
POHLED ISABELLA
Probudila jsem se do zářivého rána. Slunce mi svítilo do očí a já věděla, že bych měla vstávat. Jenže mně se nechtělo vylézt z té teplounké postýlky a jít za nimi. Za mou novou rodinou, a tak také do reality...
Jak se asi má Charlie a mamka? A Angela, Ben, Mike, Jessica, Tyler, Jacob a Billy? Jak se všichni mají? Dal po mně táta vyhlásit pátrání? Doufám, že ne. Proč jsem k čertu tak zbaběle utekla z domova? Proč? Odpověď znám... Kvůli nim... Cullenům a hlavně jemu, Edwardovi. Vše mi ho tam připomínalo...
V tu chvíli jsem se uvědomila jednu věc. Necítím bolest při pomyšlení na ně a dokonce ani na něj. Necítím tu bolest, která mě sžírala při odchodu z Forks... Cítím jen nenávist. Nenávist k tomu, kdo mně opustil, ale zároveň cítím vděk za to, že mi po sobě zanechal dvě krásné děti, které se za chvíli poprvé podívají na svět...
Najednou jsem ucítila ostrou bolest v zádech.
,,Au!" vykřikla jsem a hned u mě byla mamka s celou rodinou.
,,Co je, Isabell?" zeptal se táta.
,,Myslím, že budu rodit," řekla jsem mezi stahy.
,,Dobře. Kdo všechno by tu s tebou měl zůstat?"
,,Ty a mamka. Nikdo jiný. "
,,Dobrá," řekla a mamka a už ostatní vyprovázela ven.
,,Katrin, dones mi vodu, ručník a můj kufřík."
Táta se na mne usmál a řekl.
,,Buď statečná, můj andílku. Bude to jen chvilinka."
,,Při stahu tlač."
Zhluboka jsem dýchala a přitom se dívala do stropu. Pak přišel silný stah a já zařvala, ale také jsem tlačila...
,,No tak, holčičko, ještě tlač! Už vidím hlavičku," řekla maminka a chytla mne za ruku.
Pak se stal zázrak. Celé mé tělo začalo zářit.
,,Ale ne. Iss musíš si pospíšit. Už se měníš ve Slunce," řekl táta a já začala ještě usilovněji tlačit.
Po chvíli nesnesitelné bolesti a záře se ozval dětský pláč.
,,Dceruško, je to chlapeček," řekl táta a předal ho mamce a obrátil se s úsměvem na mne.
,,Teď ještě holčička."
Opět jsem začala tlačit a připadalo mi to, že za chvíli prasknu. Ta bolest se zvětšovala a s tím i záře. Za chvíli se můj život změní a já budu jak Slunce, tak i dvojitá matka s milující rodinou.
Nechala jsem se unášet tou bolestí a září tak, že jsem skoro zapomněla tlačit, ale když mi došlo, že to dítě ve mně může zemřít, opět jsem začala tlačit.
Najednou jsem uslyšela křupnutí a Katrinin i Johnův obličej zbledl snad ještě víc, než mohl.
,,Páteř," řekl táta a já i přes bolest opět začala tlačit.
Najednou se k pláči mého chlapečka přidal další pláč. Tentokrát mé holčičky.
,,Iss, jsou si tak podobní... Holčička a chlapeček," řekla láskyplně mamka a já instinktivně řekla něco, co bych nikdy neřekla.
,,Jděte do mé koupelny. Za chvíli se přeměním a mohlo by se něco stát."
,,Ale..." začala mamka, ale já ji přerušila.
,,Prosím. Přeměním se a pak vás zavolám." Řekla jsem a nechala se unášet vírem euforie a záře, které mě obklopovali. Podívala jsem se na své ruce a zjistila tak, že výrazně zbledly, ale zároveň jsou lidské barvy. Bylo to velice zajímavé. Nikam jinam jsem neviděla, a tak jsem nemohla zhodnotit zbytek.
Najednou záře polevila a poté zmizela úplně. Pro mě nenormální rychlostí jsem vstala a začala se rozhlížet. Viděla jsem každou částečku prachu, prostě vše. Poté jsem pohlédla na sebe.
Krev zmizela a bolest také. Došla jsem k zrcadlu a ztuhla překvapením.
Vlasy jsem měla spletené do překrásného účesu. Mé lícní kosti se zvýraznily, rty jsem měla krvavě rudé a plné. Mé oči připomínali barvu fialky. Byly fialové, ale viděla jsem tam i modř. Jen nos mi připadal stejný.
Změnily se i mé šaty. Měla jsem ne sobě žluté korzetové šaty, jež zvýrazňovaly mé křivky. Má prsa se zvýraznila a břicho se výrazně zmenšilo. Boky už nebyly tak výrazné jako dříve a v tom byla jejich krása. Vykasala jsem si své šaty a podívala se na nohy. Byly také hubenější než dříve a zdobily je střevíčky.
Poté jsem si vzpomněla na to, že táta, máma i má děťátka jsou pořád zavřená v koupelně.
Přešla jsem tedy ke dveřím a pomalu je otevřela...
Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Život není spravedlivý 16. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!