Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život není pohádka 4. – I ta nejhorší hodina v tvém životě má jen 60 minut

08.08.2009 (11:08) • susiecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1830×

Život není pohádka 4. – I ta nejhorší hodina v tvém životě má jen 60 minut

Dalo by se říct, že skoro utahaný jsem dorazil k Tanye domů. Byly jsme se trochu pobavit, abych zapomněl. To se nepodařilo, ale bolest slábla. Tanya byla teď moje droga, potřeboval jsem ji k přežití, to ona mi pomáhala. Bella měla Jacoba a já měl Tanyu. V našem vztahu jsme hodně pokročili. Už to nebyla jen kamarádka. Svým způsobem jsem ji miloval. Miloval natolik, že to bylo pro nás oba zraňující. Ale nemiloval jsem ji svým způsobem dostatečně, tak jako Bellu, to ona bude navždy moje jediná. S Tanyou se má bolet nezdála tak strašná.

„Edwarde, to byla krása.“ Komentovala Tanya baletní vystoupení. Nikdy jsem balet neměl v oblibě, ale ona mi tvrdila, že se zadívám do děje a zapomenu. Fungovalo to, ale ne stoprocentně. V mé mysli byla spousta místa na přemýšlení. Natáhl jsem se gauč v mém skromném pokojíku a vzpomínal. Vzpomínal na den kdy jsem sem přijel, na to jak jsem se cítil. Byl to opravdu rozdíl. Nelitoval jsem toho ani trošinku ne.

„Edwarde, můžu?“ zeptala se Tanya. „Jistě pojď dál.“ „Přinesla jsem ti pár knih.“ „To si hodná posaď se!“ Ne já už radši půjdu, ahoj.“ Odešla, podíval jsem se na hromadu knih postavenou u mého stolu. Probíral jsem je, většinou to byla biologie, ona dobře věděla, že bych chtěl být jako Carlisle doktor. Chtěl bych dělat něco užitečného. Teď když jsem ztratil svou doživotní lásku mám spoustu času.

„Edwarde, máš návštěvu!!!“ ze studování mě vyrušil Tanyin hlas. „Ahoj!“ pozdravila návštěva a já jsem podle hlasu usoudil, že se jedná o Alici. „Ahoj Alice!!“ vstal jsem z postele a skočil jí kolem krku. „Edwarde, taky tě mám ráda, ale mačkáš mě, nemůžu dýchat“ zaskuhrala.

„Promiň, máš nějaké novinky?“ „Mám, ale špatné. Jacoba Blacka srazilo auto a on zemřel.“ „Zemřel!!!!!???????“ „Nepřerušuj!! No víš Bella ho měla ráda a tak mu pojede na pohřeb a cestou se vybourá v autě.“ „Co???????“ v tom okamžiku jako by do mě vrazili milion nožů. „Edwarde, ona to nepřežije!!!“ „Kdy…kdy se to má stát?“ „Dnes večer!“ Já hlupák co mě to jen napadlo nechat ji nechráněnou. Umře, ne to nesmí, musím ji zachránit, jinak to nepůjde. „Alice, jedeme!“ „Teď?“ „Když ne teď tak kdy asi, máme málo času pospěš!!!!!“ vyběhl jsem z pokoje. „Edwarde!“ „Teď ne Tanyo, potom ti zavolám pa!“

Nasedli jsme do Volva, já nastartoval a vyjeli jsme. Jel jsem 270km/h to byla nejvyšší rychlost mého auta. „Edwarde zpomal, nebo do někoho narazíš!“ rozčilovala se Alice. „Kolik máme času?“ „Dvě hodiny!“ „Jen dvě????“ zhrozil jsem se, to nestihneme, to nemáme šanci stihnout. Proč se to musí stát, za všechno můžu já, kdybych ji nenechal samotnou. Proč jsem ji jen opustil. Byla aspoň malá naděje, že je s Jacobem, ale ten umřel. Aspoň jsem věděl, že Bella někde je, že existuje, ale teď. Co kdyby to nevyšlo, co kdybych přijel pozdě?? Asi bych jel do Voltury, poprosit o smrt, nikdy jsem neměl v plánu ji přežít déle než 1 měsíc. „Alice?“ Alice seděla v transu. „Alice co vidíš?“ zmateně jsme se ptal. „My to nestihneme Edwarde!“ „Ne musíme, přidal jsem plyn už jsme vjížděli na hranice s USA. „Kolik máme času?“ „Už jen 30 min.“ Celý zbytek cesty už jsme mlčeli, já přemýšlel. „Třeba to stihneme“ říkala jen malá částečka mého mozku. Aspoň to mě stačilo, abych se nezbláznil.

Jenže jsme to nestihli, u zničeného auta už stála sanitka. Je mrtvá, pomyslel si jedem muž. Ne!!!! To nemůže být pravda. Rozběhl jsem se a Alice běžela hned za mnou. Bella ležela v kaluži krve, byla moc ošklivě zraněná. Takhle dopadla ta moje starost. Tohle byla krutá realita. Myslel jsem, že se na místě složím. Tohle si nikdy, nikdy, nikdy neodpustím. Moje láska byla mrtvá a za vše jsem mohl jen já. Teď už nezbývala žádna naděje. Proč jsem ji jen opustil. Přitiskl jsem se k ním a chtěl jsem se s ní naposledy rozloučit a vtom jsem zjistil, že jí sice pomalu a těžce tluče srdce. „Můžu se s ní naposledy rozloučit?“ zeptal jsem se záchranářů, kteří jen přikývli a odešli. „Edwarde, nemusí to takhle skončit, může být to co mi. „Ne to jí nemůžu udělat, zničil bych jí život , na to nemám právo!“ „Edwarde Anthony Masene Cullene, ty jí to dlužíš, tak dělej.“ „Ne!!“ zařval jsem na ni zoufale. „Edwarde, já ji viděla byla jako my! Chceš zničit poslední naději co existuje, nemysli jen na její dobro, to děláš moc špatně, mysli už konečně na sebe!!!“

Na nic jsem nečekal a vzal její bezvládné tělo do náruče. Běžel jsem do našeho starého domu. Nikdy v životě jsem takto rychle neběžel. Ale můj dech byl naprosto vyrovnaný, za to ten její slábl. „Ne Bello, nesmíš mi odejít, mi to zvládneme spolu to dokážeme.“ Doběhl jsem až k prahu našeho starého domu, neměl jsem čas otvírat dveře a tak jsem je vyrazil. Uvnitř jsem ji položil na pohovku, která tu po nás zbyla. Políbil jsem jí na krk a zašeptal Miluji tě a potom jsem ji kousl. Chvilinku jsem pil její krev byla tak sladká. „Edwarde, už ji zabíjíš!“ volala Alice. Musím v sobě najít sílu, musím se ovládnou. Konečně jsem se odtrhnul a čekal. „Co když se to nepovede Alice??“ „Povede Edwarde! Neboj jen musíš chvíli počkat!“ Pak už jsme jen mlčeli a já čekal, až dílo zkázy bude dokončeno.

Autor: susiecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život není pohádka 4. – I ta nejhorší hodina v tvém životě má jen 60 minut: