Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život není pohádka 3.- to že nepláču neznamená, že jsem v pohodě

06.08.2009 (14:30) • susiecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1425×

Život není pohádka 3. –To že nepláču neznamená že jsem v pohodě

Edward:

Už jsem tu nějaký pátek. Od mého příjezdu se toho moc nezměnilo, pořád mívám deprese, ale Tanya mě dokáže utěšit. Je to moje opora, moje slunce v těch tmavých chvílích. Jsem rád, že jsem se pohnul dopředu. Nelitu toho ani trochu. S Alicí si denně voláme a ona mi sděluje novinky. O Belle nemá nejmenší tušení. Dnes se s Tanyou chystáme na lov, ukáže mi nejlepší místa. „Edwarde kde vězíš?“ volá na mě Tanya. „Už si zase zabraný do svých myšlenek, kolikrát jsem ti říkala, že tě to jen ničí Edwarde!“ „Teď se o tom nechci bavit Tanyo, ne teď!“

Víc už mi neřekla, rozběhli jsme se k Volvu a já nastartoval. Tanya mi dávala pokyny kam odbočit a já nás dopravil až k lesu. „Teď musíme jít pěšky, dál se nedostaneme!“ oznámila mi Tanya. Vystoupil jsem z auta a běžel jsem jí otevřít dveře. Tak jsem to dělal i když jsem byl ještě s Belou. „Pořád gentleman“ myslela si Tanya a já se přiměřeně usmál. Běželi jsme asi 10 min až jsme dorazili na palouk. Mezi jednotlivými stromy prosvítaly paprsky slunce. Tanya stála u jednoho a slunce ozařovalo její kůži až se leskla jak diamant. Vypadala krásně, nedalo se to srovnávat s Bellou, ale opravdu jí to slušelo. Rozhlédl jsem se a mezi stromy spatřil pasoucího se jelena. Vyskočil jsem a jelena ulovil. Zatím co jsem si pochutnával Tanya mě se zájmem pozorovala. „On je tak sexy když loví!“ Koutky úst mi nepatrně stouply nahoru. Věděl jsem, že teď už nebude nic jako dřív. Odhodil jsem mrtvé zvíře a otočil hlavu směrem k Tanye. Nebyla tam. Rozhlédl jsem se po celé louce a spatřil jak loví srnku. Takovým zvláštním způsobem. Hlavou se mi honilo mnoho myšlenek. Jestli bych Tanye nedal šanci a………. Jenže to nejde, moje srdce bude „bít“ pouze pro jednu osobu.

„Edwarde pojedeme domů“ Tanya stále hned vedle mě. Nic jsem neřekl jen jsem vyběhl zpátky k autu chtěl jsem utéct těm myšlenkám. Ale to před čím jsem se snažil utíkat mě stejně dohonilo. Ach zase ta strašná bolest ne fyzická, ale psychická. „Počkej na mě!“ uslyšel jsem zadýchanou Tanyu dalo jí hodně zabrat dohnat mě. Zastavil jsem a čekal. Ve chvilince byla u mě. Otevřel jsem jí dveře a nechal jsem ji nastoupit. Mlčky jsem oběhl auto a sedl si na pohodlné kůží potažené křeslo. Jeli jsme rychle moc rychle, rychlost mě uklidňovala, najednou jsem se zase cítil svůj. „Ty se na mě zlobíš.“ „Ne na tebe ne, jak tě to jen mohlo napadnout Tanyo.“ „Na koho tedy?“ „Na sebe, na můj osud.“ „Edwarde mě je to tak líto, já nevím co mám dělat, si tak smutný, opravdu není ještě aspoň kousek naděje?“ „Ne!“ odpověděl jsem chladně a zastavil Volvo.

Stáli jsme před domem.Vystoupili jsme a šli dovnitř. Všichni se někam ztratili. Nejspíš šli na lov, nebo nás tu jen chtěli nechat o samotě. Byl už večer a my s Tanyou jsme se posadili do polstrovaného křesla. Ona se dívala na nějakou hloupou romantickou komedii a já přemýšlel…………

Tanya:

V televizi běžel můj oblíbený film a tak jsem se začala dívat. Edward celou dobu seděl a nehýbal se. Vůbec jsem nevěděla že existuje. Zrovna to bylo tak romantické. Podívala jsem se na něj v očích měl moře bolesti, ale také lásku, objala jsem ho a políbila ho, líbala jsem ho a on jen nehybně seděl. Najednou mi začal polibky oplácet. Byla jsem jako v ohni, jako bych celá hořela. Tohle byla ta chvíle, kterou jsem si tak detailně představovala, povalila jsem Edwarda na pohovku a tam jsme pokračovali. Líbal nádherně, naše rty se mezi sebou proplétaly. Začala jsem ze sebe rvát tričko a Edwardovo také strhla byl krásně svalnatý.

Najednou jako by jím projel elektrický proud. Odstrčil mě stranou řekl. „Tanyo já, já tohle nemůžu.“ Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Věděla jsem že mě nemiluje, ale tohle byla rána. Až teď jsem zjistila, že jeho srdce mi nikdy nebude patřit, nikdy!!

Edward:

Zrovna jsem přemýšlel nad novým začátkem. V tom mě objaly čísi ledové ruce. Ten dotek mi byl příjemný. Než jsem se vzpamatoval políbila mě, líbala mě a já se nezmohl na nic jiného než její polibky oplácet. Nebylo to jako s Bellou kde zmizela ta opatrnost. Mé tělo spalovala vášeň. Proč jen toho nenechám? Křičela každá částečka mého já. Líbilo se mi to. Moc, byl to zase jiný zážitek mé ubohé existence. Povalila mě na pohovku a rvala ze mě tričko.

V tom jsem si to uvědomil. Nemiluji ji. Nikdy jsem ji nemiloval a tohle mi bylo nepříjemné. Bylo to moc. Měl jsem pocit, že to přeháním, že ji podvádím. Byla to hloupost pomyslel jsem si. Byla to pěkná hloupost ji opustit. „Tanyo já nemůžu.“ Řekl jsem pevně. Pochopila, v jejích očích se odrážela bolest. Proč každému musím ubližovat proč? Zaslechl jsem hlas její mysli a nemýlil jsem se, milovala mě, ale pochopila, že mé mrtvé srdce bude navždy patřit jí. Dívce s teplou kůží,  s kaštanovými vlasy, té dívce, kterou ze srdce miluji… Belle….

By Susie

Autor: susiecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život není pohádka 3.- to že nepláču neznamená, že jsem v pohodě :