Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život není bez chyb- 1.kapitola

27.05.2009 (13:52) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2030×

1.kapitola

Jakmile odešli, poddala jsem se svému zoufalství. Svíjela jsem se v křečích způsobené vzlyky. Musela jsem být slyšet po celé nemocnici. Už nikdy nesmím tancovat! NIKDY! To nejde. Vždyť je to můj život. Já se pro to narodila. Žiji pro to.....
Někdo zaťukal..
,,Bells?,,nakoukl dovnitř táta.
,,Chci být sama,, sykla jsem na něj.
,,Bell doktor Cullen říkal že by ses neměla moc stresovat. Neprospívá ti to.,,řekl mi starostlivě.
,, A co by se mohlo stát? Horší už to být nemůže,, řekla jsem mu, otočila jsem se na druhý boj a potichu jsem vzlykala.
Táta si sedl ke mně.
,,Tak si třeba najdeš jiného koníčka. Nevím třeba šachy nebo rybaření,, řekl a pohladil mě po zádech.
,,Cože?,,otočila jsem se na něj.
,,Tanes byl můj život. Narodila jsem se pro to a ty si myslíš že bych dokázala někde sedět na prdeli u vody a čekat než se mi chytne ryba?,, křičela jsem na něj.
,,Byl to je návrh,, bránil se.
,,Blbej,, křikla jsem, otočila jsem se a zase jsem propukla v záchvat křečí ze vzlyků.
,,Jak je na tom?,,slyšela jsem nějakého muže mluvit šeptem. Táta se zvedl a šel k němu. Něco si šeptali, potom přišel doktor k mé posteli a něco dělal u těch přístrojích na které jsem byla zapojená.
Po chvíli jsem se začala uklidňpvat a pocítila jsem únavu. Usla jsem.

Druhý den jsem se probudila naštvaná zlomená a nešťastná. 
Co budu dělat?
Už nikdy nesmím tancovat. A jak se beze mě obejde Aneta-trenérka na hip-hopu-.
Měla jsem mít nejhlavnější část na našem vystoupení za dva týdny. 
Bože kdybych jenom tak blbě nešlápla.
Jsem kráva. Všechno jsem si to zavinila sama. Nenávidím se.
Podívala jsem se na svou ruku a začala si vytahovat ty hadičky co jsem měla v ruce a vytáhla jsem si jakou si věc co jsem měla v nosu. Ihned přilítla sestra.
,,Ne to nesmíš. Nech toho,, křiklana mě mírně. Já jsem ji ale neposlouchala a zvedala jsem se z postele. Došla ke mně a začala mě zatlačovat zpátky do postele.
,,Nechte mě být.,, křičela jsem na ní. Do pokoje přišel doktor Cullen.
,,Cop se to tu děje?,,řekl trochu hlasitěji a přísněji.
,,Isabello, notak lehni si.,, říkala mi sestra. Poslechla jsem ji a radši si lehla. Tohle jsem měla předem prohráné.
Přišel ke mně doktor a začal mi dávat zas ety věci do rukou a do nosu.
,,Nešahejte na mě!,, křikla jsem na něj a chtěla jsem dát jeho ruce ze mě.
,,Bello já vím že tě to bolí opustit něco co myliješ ale tohle nesmíš dělat.,,řekl a mě se nahrnuly slzy do očí. Začala jsem zase brečet.
,,Nechte mě být,, křikla jsem na něj. Dokončil svou práci a odešel. Opět jsem se začala svíjet v křečích a trhala sebou vzlyky.
Po chvilce jsem se uklidnila.

,,Oběd,, vtrhla do místnosti sestra s obědem. Nevím proč se snaží. Za ty tři dny co jsem se dozvěděla že uz nesmím tančit jsem nic nesnědla. Museli mi přidávat víživu kapačkama ještě s léky. Ty jsem taky odmítala polykat. Vlastně jsem odmítala všechno.
,,No tak Isabello, dneska určitě něco sníš,, řekla a přišla ke mně s jídlem.
Nepřítomě jsem se koukala z okna.
,,Tak otveři pusu,, řekla a mířila mi vydličku s jídlem k puse. Odtrhla jsem od toho hlavu.
,,jak chceš,, řeklůa sestra naštvaně a odešla. 
Konečně zase pokoj
Pořád jsem se utápěla ve víčitkách a vlastní nenávistí.
Do pokoje přišel doktor Cullen.
,,Tak Bello mám pro tebe dobré zprávy. Noha se ti hojí a dneska tě už propustíme domů,, řekl veselým tónem.
,,Hm,, zamručela jsem a ani jsem se na něj nepodívala.
,,za chvíli přijde sestra, oblékne tě a vyzvedne si tě táta.,, řekl.
Neodpověděla jsem.
,,Notak Bello, nemůžeš být taková. Už se to stalo a život de dál.,, řekl a sedl si ke mně na postel.
,,Můžu být jaká chci,, odporovala jsem mu.
,,bello, svému otci velmi ubližuješ uvědomuješ si to?,, řekl a chytl mě za ruku. Vyškubla jsem mu jí.
,,No nic musím jít vyzita nepočká. A Bello, zamysli se nad tím ano?,,řekl a odcházel z místnosti.
Že má tu péči. Ať se nestará je to jenom moje věc. 
Za chvíli mám jít domu jo? No tak půjdu, řekla jsem si a zvedla jsem se z postele, ale když jsem dala plnou váhu na operovanou nohu tak hrozně moc to zabolelo že jsem vykřikla bolestí a sesypala jsem se na zem.
,,Co se děje?,,vtrhl dovnitř doktor.
,,Proboha Bello co to vyvádíš?,,řekl starostlivě a rychle ke mně přešel a zvedal mě ze země.
,,Říkal jste že už můžu jít domů,, sykla jsem na něj.
,,Ano to můžeš ale nemůžeš jít úo svých. Aspoň tak dva měsíce nesmíš chodit.,, řekl a posadil mě na postel.
,,Jo bezva takže budu jezdit jak nějakej podělanej invalida na vozíčku a všem tak budu pro smích?,, křičela jsem na něj.
,,Jenom na chvíli,, řekl mi.
,,Dva měsíce není chvíle,, řekla jsem a oči mi zalili slzy.
,,Bello, ty to zvládneš,. Já tomu věřím. Jsi silná dívka, vzládla jsi celou operaci. Já ti věřím,, řekl.
,,Jo tak to jste asi jediný,, řekla jsem.
,,Nejsem. Všichni tady ti věří a nejvíc tvůj táta,, řekl a stiskl mi ruku.
,,Jo tak to jste dobrý. Já sobě nevěřím,, řekla jsem. Na to už neměl argument jen se na mě díval a nic neříkal.

Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život není bez chyb- 1.kapitola: