Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život nebo věčná smrt? - 5. kapitola - Sad end

09.07.2010 (07:30) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1868×

5. kapitola:

Šílená bolest mi spalovala každičkou buňku v těle. Myslela jsem, že umírám, ale umírání by asi bylo daleko příjemnější, než tohle mučení. Slyšela jsem kolem sebe tiché mluvení. Pokoušela jsem se promluvit, jenže vždycky, když jsem otevřela ústa, tak se mi z nich vydral jen bolestný výkřik. Nějaký hlas se mě snažil utěšovat. Byl to hlas Edwarda a jeho teplá dlaň mi přejížděla po tváři.

„Je mi to líto, tak strašně líto, miláčku. Choval jsem se jako idiot a kvůli mně se z tebe teď stává u..." Větu nedokončil a rozvzlykal se. Ale on za to přece nemohl. Byla to nehoda a za tu nenese vinu nikdo. Jeho vzlyky se utišily. Vzal mě za ruku a políbil ji. Sice mě zevnitř spaloval oheň, ale i tak jsem dokázala vnímat jeho lásku. Věděl, co se ze mě stává a přesto tady byl se mnou. Až teď jsem se zamyslela nad tím, že už vlastně nebudu člověk. Jaká vlastně budu? Změním se nějak? A když budu upír, nebudu chtít vraždit lidi? Co když někomu ublížím? Chtěla jsem nad tím dál přemýšlet, ale oheň v mém těle začal sílit ještě víc a já už nedokázala myslet na nic, než na tu bolest.

Sama nevím, jak dlouho ten očistec trval. Bolest začala ustupovat a soustředila se jenom na moje srdce, které trhala doslova na kusy. Pořád jsem čekala na konec, ale smrt stále nepřicházela. Pak bolest, jako mávnutím kouzelného proutku zmizela, ozval se poslední úder mého srdce a já prudce otevřela oči. Všechno kolem bylo stejné, ale zároveň tak moc jiné. Viděla jsem každý detail v místnosti, který bych předtím neviděla. Posadila jsem se a zjistila, že se na mě upírají čtyři páry zlatých očí, a také jeden zelený pár. Můj Edward se na mě koukal velmi nejistě a trochu vyděšeně. Slyšela jsem jeho srdce bít čím dál rychleji. Nadechla jsem se, abych mu řekla, že ho miluji, ale to jsem neměla dělat. Ve chvíli, kdy jsem nasála vzduch, ucítila jsem spoustu různých vůní, kterým vévodila jedna sladká a vábivá. V krku se mi rozpoutalo ohnivé peklo a moje instinkty chtěly jenom tu vůni. Byla to vůně Edwardovy krve a já myslela jen na to, jak ji získat. Chtěla jsem jen tu krev a skočila po Edwardovi. Ten pod mým náporem dopadl tvrdě na zem a vystrašeně na mě křičel, ať ho nechám. Dvoje silné paže mě od něj odtrhly a přirazily ke zdi. Snažila jsem se Jasperovi a Carlislovi vytrhnout, ale byli příliš silní. Pomalu jsem se uklidňovala a sledovala, jak Esmé s Alice pomáhají Edwardovi ze země. Co jsem to jen udělala? Vždyť já ho chtěla zabít!

„Edwarde, je mi to líto. Já... já... nechtěla...” vzlykala jsem.

„Klid, Bello. Hlavně nedýchej nosem, ale jenom pusou,” radil mi Carlisle. Kývla jsem na souhlas a dál sledovala Edwarda. Ten očima těkal po nás, a pak jeho oči zůstaly viset na mně. Spatřila jsem v nich čirou nenávist.

„Jste monstra! Všichni! I ty, Bello. Měla jsi v tom autě raději zemřít, než aby se z tebe stalo takové monstrum,” dořekl ta krutá slova a vyběhl z domu pryč.

Sesunula jsem se na zem. Opustil mě. Už mě nemiloval, byla jsem pro něho jen monstrum. Alice se mě snažila uklidnit, že potřebuje jenom čas, ale já věděla, že je konec. Moje životní láska mě nemiluje, dokonce mě nenávidí. Nic horšího se stát nemohlo. Propadla jsem se do beznadějného zoufalství, ze kterého nebylo návratu.

Každý den pro měl byl utrpením. Bez Edwarda jsem neměla chuť žít. Byl mým jediným světýlkem na světě a teď jsem měla být celou věčnost bez něj. Kdybych byla mrtvá, tak by mi bylo určitě líp. Nikdy bych neslyšela jeho slova o tom, že jsem monstrum a umřela bych s vědomím jeho lásky ke mně.

Alice se mě snažila učit všem upířím dovednostem a vůbec celá rodina mi pomáhala. Všichni mě měli rádi, ale mně to nestačilo. Chtěla jsem jeho. Alice mi prozradila svůj dar vidět budoucnost a Jasperovu moc ovládat emoce ostatních. Jediné, o co jsem Alice požádala, bylo hlídání Edwarda. Chtěla jsem, aby byl v bezpečí a šťastný, a beze mě se mu to snad i podaří.

A tak plynuly roky, tuším, že dokonce sedm let, a my se mezi tím stačili dvakrát přestěhovat. Alice byla stále napojená na Edwarda a já se snažila vrátit do života. Našla jsem si práci a taky poznala pár přátel, kteří mi alespoň trochu nahrazovali prázdné místo v srdci. Jednoho dne se však přihodila další tragédie mého smutného žití.

Jasper mi volal do práce, abych okamžitě přijela domů, protože Alice měla vizi o Edwardovi. Na nic jsem nečekala a utíkala do našeho domu. Bylo mi jedno, co si budou myslet v práci. Edward byl důležitější, než cokoliv jiného na světě.

„Co jsi viděla?” zakřičela jsem na Alice ještě před vchodovými dveřmi.

„Edwarda napadnou upíři. Vyhlédli si ho a dneska večer ho chtějí ulovit,” řekla má sestra přiškrceným hlasem. Všem nám bylo jasné, jak by to mohlo dopadnout.

„Musíme hned jet,” řekla jsem rodině a rychle počítala vzdálenost mezi námi a Forks. Byly to necelé čtyři tisíce kilometrů, což pro nás nebylo zas až tak daleko, ale každá ztracená minuta by mohla pro Edwarda znamenat smrt.

Rozeběhli jsme se směrem do Forks a nepolevovali v běhu ani na vteřinu. Běželi jsme závod s časem a nikdo nevěděl, kdo vlastně vyhraje. Během cesty mi Alice popisovala detaily své vize. Edwarda chce vypít párek upírů, kteří si vybrali Forks jako svoje dočasné loviště.

Už jsme byli skoro ve Forks, když měla Alice novou vizi, díky níž jsme věděli, kam jít. Blížili jsme se k lesu a najednou se z něj ozval mužský výkřik. Edward! Ještě víc jsem zrychlila a Edwardův pach mě vedl. Viděla jsem ho. Ležel mezi dvěma upíry a každý z nich byl zakousnutý z jedné strany do jeho krku. Vztekle jsem po jednom z nich skočila a odtrhla ho od své lásky. Po druhém skočil Jasper s Alice a okamžitě mu utrhli hlavu. Esmé rozdělala oheň a my do nej vhodili všechny upíří kusy těl. Carlisle klečel u Edwarda a snažil se ho oživit, ale stejně jako já věděl, že je pozdě. Jeho srdce už nebilo. Byl mrtvý. Nedokázala jsem ho zachránit. Moje láska, moje slunce, moje duše odešly bez rozloučení.

Rodina kolem mě stála se zdrceným výrazem ve tváři. Seděla jsem a v náruči držela Edwardovo bezvládné tělo. Sledovala jsem plameny a věděla co mám udělat.. Nedokážu žít dál. Naposledy jsem políbila Edwardovy mrtvé rty a i s jeho tělem jsem vkročila do plamenů a rodině zašeptala jen tiché sbohem. Doufala jsem, že to pochopí.

Plameny mi začaly pálit kůži, ale já je necítila. Citíla jsem jenom úlevu. Zemřu stejně jako Edward. Budeme navěky spolu na onom světě.

Autor: AlizieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život nebo věčná smrt? - 5. kapitola - Sad end: