Přináším další kapitolu mojí povídky. Poklidnou chvilku Rosalie a Emmetta naruší něco, co možná obrátí jejich životy vzhůru nohama...
05.04.2011 (21:15) • Adrianne555 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1056×
ROSALIE
Emmett mě zanechal s Bellou o samotě. Posadila jsem se na pohovku a skrčila nohy. Neměla jsem náladu se s Bellou bavit. Myšlenkami jsem byla u svých rodičů. Proč mě nechápou? Proč mi odmítají pomoct? Proč mě posílají zpátky k muži, který mě málem připravil o život? Proč chtějí, abych s ním byla šťasná, když to nedokážu? Proč, proč, proč? Moc otázek a žádná odpověd. Kdybych aspoň na chvíli zapomněla. Ale ty černé myšlenky mě úplně pohltily. Moje pocity byly na bodu mrazu a to vše kvůli manželovi, kterého od srdce nenávidím. Kdybych neměla Emmetta, dávno bych se svým životem skoncovala. Proto jsem byla vděčná za můj tehdejší nápad vyrazit si na procházku a za mou nepozornost při cestě, díky které jsem do něj vrazila. Tehdy mě ještě nenapadlo, že jednou budu držet v náručí jeho dítě.
Čisi ruce mě obejmuly kolem ramen a přitáhly k jejich majiteli. Nemusela jsem nic říkat, aby Emmett věděl, na co asi myslím. Povzbudivě mi stiskl rameno a políbil mě do vlasů.
„Všechno bude dobrý,“ řekl tiše. Neodpověděla jsem mu. Pouze jsem doufala, že má pravdu.
„Kde jsi byl?“ zeptala jsem se.
„Malá nepříjemnost s mojí neteří. Ale už je to v pořádku,“ odpověděl. Přikývla jsem a zhluboka se nadechla.
„Nechceš si odpočinout?“ zeptal se Emmett. Uznala jsem, že je to dobrý nápad. Z toho všeho, co se dneska stalo, už mi šla hlava kolem. Stejně jsem ale nemohla usnout, i když zůstal Emmett u mě a držel mě v náručí. Jen tak jsem ležela a bloudila očima po pokoji několik hodin. Začínala jsem pociťovat hlad. Nepatrně jsem se v Emmettově náručí pohnula a on hned uvolnil sevření. Otočila jsem se k němu a usmála se. On mi úsměv oplatil a políbil mě na čelo. Přesně tohle jsem si vždycky přála. Mít muže, který mě bude zahrnovat láskou a něžnými polibky. Kterému se budu moct stulit do náruče a se vším se mu svěřit. A který mi za každou cenu pomůže. Takový Emmett byl a já stále nemohla uvěřit tomu, že jsem ho potkala. A že se do mě zamiloval. Do obyčejné lidské dívky. On sám byl krásný a sexy a zaručeně mohl mít každou, kterou by si zamanul. A vybral si zrovna mě. Hned jsem takové myšlenky vyhnala z hlavy. V břiše mi nebezpečně zakručelo.
„Já jsem idiot,“ zaklel najednou Emmett, pustil mě a napřímil se. Nechápavě jsem se na něj podívala, až mi najednou došlo, o čem je řeč. Nějak jsem zapomněla, že má dokonale citlivý a vyvinutý sluch a slyší naprosto všechno. Tedy i můj žaludek.
„Úplně jsem zapomněl. Omlouvám se,“ políbil mě na tvář a v tu ránu zmizel. Ani jsem to nestačila postřehnout. Ale začínala jsem si pomalu zvykat. Emmett se po chvíli vrátil s podnosem v ruce. Pohodlně jsem se posadila a nechala ho, aby mi ho postavil na postel. Pohledem jsem sjela moji malou hostinu. Sklenice s čertvě vymačkaným džusem nádherně voněla - a co teprve jídlo. Kousky zeleniny opražené na másle, trocha brambor a kuřecí plátek. Vypadalo to skvěle a jak jsem později zjistila, taky to skvěle chutnalo.
„Nevěděla jsem, že je Esmé tak skvělá kuchařka,“ prohodila jsem a usmála se na Emmetta.
„To my taky ne. Přišli jsme na to, až když k nám Edward přivedl Bellu,“ odpověděl a úsměv mi oplatil.
Dojedla jsem a chtěla se zvednout s tím, že podnos odnesu dolů a při té příležitosti poděkuji. Ale Emmett to nedovolil. Přikázal mi, abych se snažila usnout. Až nyní jsem si uvědomila, že venku panuje hluboká noc a že vlastně ani nevím, jestli jsem se z nemocnice vrátila ještě dnes nebo už včera. Odpověď jsem našla na displeji mého mobilu. Bylo přesně pět minut po půlnoci. Už jsem se chystala vrátit mobil zase zpátky na místo, kde předtím ležel, když jsem si něčeho všimla. Hned vedle času se skvěl mini obrázek poštovní obálky, což znamenalo nepřečtenou sms zprávu. Překvapeně jsem ji otevřela a dalších několik vteřin jsem zírala na displej v němém úžasu. Pak ho vystřídalo zděšení a strach. Ruka svírající mobil se mi roztřásla a do očí se mi nahrnuly slzy. Odvrátila jsem oči a zadívala se do prázdna. Pramínky slz mi začaly smáčet tváře.
„Rose, Esmé říkala...“ Emmett se zarazil uprostřed věty. Vyděšeně na mě hleděl a chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Pak si ke mně přisedl, vzal mě za ramena a přitáhl si mě k sobě.
„Rosalie, co se stalo?“ zašeptal a políbil mě do vlasů. Prudce jsem zavrtěla hlavou a zabořila tvář do jeho ramene. Moje slzy mu začaly smáčet košili, ale jemu to nevadilo. Objímal mě svými pevnými pažemi, dokud jsem se alespoň trochu neuklidnila. Prudce jsem se nadechla a chtěla mu všechno říct. V ruce jsem pořád svírala mobil.
„Emmette, přišla...“ začala jsem, ale umlčela mě prudká bolest, která vycházela od mého břicha. Nejdřív to jen trochu pálilo, postupně se to ale zhoršovalo. Křeče byly tak obrovské, že jsem doslova lapala po dechu.
„Rosalie, co... Carlisle!“ zařval Emmett. Přišel nejenom on, ale i zbytek rodiny.
„Co se děje?“ zeptal se a já si všimla jeho vyděšeného výrazu.
„Nevím. Brečela a pak...“ Emmett si nervózně prohrábl rukou vlasy.
„Musí ke mně do pracovny. Emmette, pomoz mi,“ přikázal a vzal mě pod paždí, aby mi pomohl vstát. Zvedla jsem se, ale projela mnou tak strašná bolest, že jsem se bezvládně zhroutila Carlisleovi k nohám. Pustila jsem z ruky mobil a ten zapadl někam pod postel.
Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život nebo smrt? - 11. kapitola:
krása! doufám ze planujes dalsi dil us se totis moc tesim
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!