Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život nebo smrt? - 1. kapitola

kristen

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život nebo smrt? - 1. kapitolaRosalie Haleová měla všechno, co si kdy mohla přát. Krásu, slávu a bohatého muže. Ale co když její manžel Royce King není takový, jakého by chtěla? Co když bude mít ze života peklo? Najde zase ztracené štěstí? V podobě koho, nebo čeho? P.S. Moje první kapitolovka, takže chci znát váš názor. :-) Doufám, že se bude líbit.

24.11.2010 (15:00) • Adrianne555 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1211×

ROSALIE

Nepřítomně jsem zírala do stropu. Bylo mi zle. Ležela jsem na jednotce intenzivní péče už několikátý den a můj stav se pomalu zlepšoval. Pomalu, ale jistě. Zítra bych se měla vrátit domů. Při tom pomyšlení se mi zvedal žaludek. Nechtěla jsem tam. Nechtěla jsem zpátky k Royceovi. To kvůli němu jsem tady. Kvůli němu se mi zbořil celý svět jako domeček z karet. Nenávidím ho. Ptáte se, proč? Ptáte se, co mi udělal? Tak já vám to povím. Před pár dny mě brutálně zmlátil a znásilnil. Byl opilý a neuvěřitelně hrubý. Nechal mě ležet na ulici, a kdyby někdo nezavolal záchranku, nejspíš by mi teď chystali pohřeb. Přiznám se, že by mi to bylo stokrát milejší.

Raději zemřít, než dál snášet jeho opilecké výlevy. Opilý nebyl poprvé. A facku mi dal už několikrát. Když jsem žádala o pomoc rodiče, řekli mi jen, abych byla dobrou manželkou a strpěla to. Slíbila jsem jim to, ale stejně jsem věděla, že už to dlouho nevydržím.

„Jak vám je, paní Kingová?“ zeptala se mě moje ošetřující sestra.

„Cítím se dobře,“ usmála jsem se.

„No, vidíte. Zítra už vás pustí domů,“ řekla a odešla. Do očí se mi draly slzy. Nechala jsem je volně stékat po tváři. Cítila jsem tak alespoň malou úlevu od bolesti. Od duševní bolesti.

 

„Paní Kingová? Slyšíte mě? Vzbuďte se.“ Pomalu jsem otevřela oči.

„Přijel si pro vás váš manžel,“ řekla mi sestra. Zachvátila mě panika. Můj manžel? Měli si pro mě přijet rodiče.

„Převlékněte se. Čeká venku. A nashledanou,“ rozloučila se.

Pomalu jsem vstala a začala se převlékat. Zase jsem brečela. Měla jsem strach. Napadaly mě nejrůznější možnosti, jak utéct... Od proklouznutí kolem něj v převleku až po použití zadního východu, ale věděla jsem, že by to stejně k ničemu nevedlo. Rodiče by mi to nikdy neodpustili.

Dopnula jsem poslední knoflík mých šatů, nasadila klobouk a mohla jsem vyrazit.

Procházela jsem kolem zadního východu a v té chvíli jsem trošku zaváhala. Ale pak jsem se přece jen pustila dál. Vyšla jsem před nemocnici a pohledem hledala Royceovo auto. Když jsem je po chvilce našla, zůstala jsem pár vteřin stát na místě. Pak jsem stiskla víčka, zhluboka se nadechla a vykročila jsem k autu. Otevřela jsem dveře na místě spolujezdce a nastoupila jsem. Royce se na mě ani nepodíval a já mu za to byla vděčná. Bez mrknutí oka nastartoval a odvezl mě domů. Celou cestu jsme nepromluvili. Já nehodlala začít rozhovor a on nejspíš taky ne. Jen, co jsem vystoupila u našeho domu, odjel. Prostě odjel a neřekl vůbec nic. Další věc, za kterou jsem mu byla vděčná.

Jestli to takhle půjde dál, myslím, že to s ním nakonec nějak přežiju.

Odemkla jsem si dveře a vešla. Do nosu mě udeřil silný zápach alkoholu a kouře. Po celém domě byla doslova spoušť. Nevím, co tady Royce dělal po dobu, co jsem tu nebyla, ale bylo mi to jedno.

Odložila jsem si a začala uklízet. Zbytky jídla, nedopalků cigaret, rozlitý alkohol... Udělalo se mi špatně. Než jsem to všechno uklidila, uběhl pomalu celý den. Royce se stále ještě neukázal. Napustila jsem si horkou vanu, abych se trochu odreagovala. Ale nemohla jsem se uvolnit. Pořád jsem myslela na Royce. Asi po dvou hodinách jsem vylezla, osušila se, převlékla se a šla jsem spát. Byla jsem k smrti unavená.

 

Už jsem usínala, když se ozval křik a bušení na dveře.

„Rose, otevři, miláčku!“ křičel Royce. Byl opilý. Pohrávala jsem si s myšlenkou mu vůbec neotevřít, ale nakonec jsem se zvedla a odemkla dveře. Vpadl dovnitř, a hned se po mě začal sápat.

Snažila jsem se ho odstrčit, ale měl obrovskou sílu. Povalil mě na postel a začal mi vyhrnovat noční košili a stahovat kalhotky. Křičela jsem, snažila se mu vymanit, ale marně. Zacpal mi pusu a rozepl si poklopec...

 

Ležela jsem na posteli a brečela. Slzy mi tekly proudem a já je nedokázala zastavit. Ani jsem nechtěla. Bylo mi hrozně. Bolelo mě celé tělo, začaly mi vyskakovat modřiny. Cítila jsem se strašně špinavá. Royce se zavřel do koupelny a nejspíš tam usnul. Bylo ticho, ozývaly se jen trhavé vzlyky. Ležela jsem takhle několik hodin a nemohla se uklidnit. Až k ránu jsem konečně usnula.

 

Když jsem se probudila, Royce už byl pryč. Zvedla jsem se a zavřela se v koupelně. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zhrozila se. Můj obličej byl plný modřin a tělo taky tak. Rozeštkala jsem se. Nemohla jsem se na sebe dál dívat, a tak jsem se převlékla. Zkusila jsem ty modřiny na obličeji zamaskovat pudrem. Trochu se mi to povedlo. Stála jsem před zrcadlem a dívala se na sebe. Moje krása byla ta tam. Potlačila jsem další slzy a vyšla z koupelny. Nemohla jsem v tomhle domě dál zůstat. Vyšla jsem ven a rozhodla se pro větší procházku po městě.

Bylo docela chladno, což jsem nečekala. Přitiskla jsem si kabát víc k tělu. Smutně jsem se dívala na šťastné páry procházející se po parku. Kdysi jsme tady s Roycem taky byli. Kdysi jsem si vychutnávala tu závist od ostatních děvčat, že mám víc než ony. Teď jim vlastně závidím.

Byla jsem tam zamyšlená, že jsem do někoho vrazila a kabelka mi vypadla z ruky. Než jsem se pro ni stačila sehnout, podával mi ji jakýsi muž.

 

EMMETT

„Promiňte.“ Usmál jsem se na tu dívku a podával jí její kabelku. Pozorně jsem se na ni podíval. Byla krásná. Až na ty modřiny na jejím obličeji.

„Stalo se vám něco?“ zeptal jsem se jí. Sklopila hlavu a zavrtěla hlavou.

„Promiňte, nepředstavil jsem se. Jsem Emmett Cullen,“ usmál jsem se na ni.

„Rosalie Hal... Kingová,“ řekla. Měla nádherný hlas. Připomínala mi anděla. Tak byla krásná. Dlouhé vlnité blonďaté vlasy se jí rozprostíraly po zádech a její zelené oči připomínaly diamanty.

Ale byla v nich vidět obrovská bolest. Smutek. Strach. Toužil jsem zjistit, co se jí stalo.

„Můžu vás někam pozvat?“ zeptal jsem se.

„Dneska... asi ne,“ řekla. „Snad jindy.“

„Dobře. Dám vám moje číslo, kdybyste si to rozmyslela,“ usmál jsem se a podal jí svoji vizitku.

„Určitě zavolejte.“

„Určitě,“ slíbila.

„Tak nashledanou,“ rozloučil jsem se s ní a odcházel.

 

Musel jsem na ni pořád myslet. Čekal jsem, že zavolá, ale telefon ne a ne zazvonit.

„Ty ses vážně zamiloval?“ ptal se mě Edward.

„Ty mi máš co říkat. Ten pocit moc dobře znáš,“ odpověděl jsem mu.

„Jo. Jenže u mě to bylo přece jen něco jinýho.“ Neodpověděl jsem. Myšlenkami jsem byl zase u ní. Edward měl pravdu. Zamiloval jsem se.

 

Uběhl přesně týden od setkání s ní a já jsem začínal ztrácet naději. Přestal jsem na ni tolik myslet a začal se soustředit na věci kolem sebe. Konkrétně na Alici, která si zase stěžovala, že na ni Jasper kašle. Nebral jsem její stížnosti vážně, a jen se pro sebe usmíval. Ani se Jasperovi nedivím, že od ní utíká. Mít holku, která tráví půlku dne v obchodech a organizuje do posledního puntíku každou akci, která se kde vyskytne, uteču taky. Takovými myšlenkami jsem se zabýval, když zazvonil telefon. Trhl jsem sebou při tom zvuku, ale hned jsem se vzpamatoval a přijal hovor.

„Halo?“ ohlásil jsem se.

„Ahoj, Emmette. Tady Rosalie Kingová. Pamatuješ si na mě? Viděli jsme se před týdnem v parku u náměstí.“ Okamžitě jsem ožil.

„Jasně, že si pamatuju. Jak se máš?“

„To bych spíš probrala někde u šálku kávy. Udělal by sis čas?“

Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život nebo smrt? - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře