Ahoj lidi. Sepsala jsem vám tedy pokračování anděla. Doufám, že se Vám to bude líbit. Vaše xlovexx
02.01.2010 (11:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2741×
I – Nejistota
Už je to pár týdnů, co jsme s Edwardem měli svatbu. Byla to neuvěřitelná krása. Celou svatbu zařizovala Alice s Esmé a já si nedovedu představit, že by měl někdo svatbu krásnější než já s Edwardem.
Svatba se odehrávala jenom v nejbližším rodinném kruhu a Charlie nás oddával v jeho kostelíku. Dokonce kvůli nám zrušil jednu mši, jenom proto, abych mohla mít šaty, ze kterých vykukovala má křídla.
Pamatuji si, jak naše svatba vypadala a stále mi z toho přechází dech. Alice mi sama navrhnula šaty, ve kterých moje křídla měla volnost. Kostel byl nádherně vyzdobený, všude byly pověšené rudé, bílé a modré růže.
Pamatuji si, jak jsem byla nervózní, když jsem po těch okvětních lístcích kráčela uličkou. Pamatuji si, jak se Edward tvářil, když mě zahlédl. Tvářil se úplně stejně jako já, když jsem procházela okolo zrcadla. Alice vyzdobila i moje křídla. Přehodila přes ně bílou průhlednou látku stejnou, jako byl můj závoj.
Pamatuji si na naší první společnou noc. Byla nádherná, stejně jako celé naše líbánky, které teď trávíme. Ani nevím, jak dlouho tady jsme, ale strašně se mi na tomto ostrově líbí. Je to tady nádherné.
Miluji, když se ráno probouzím a slyším vlny moře. Miluji tu slanou vůni moře a oblíbila jsem si slunce. Je nádherné, to teplo, které se dotýká mého těla, když vystavuji svou pokožku jeho záři.
Škoda, že spolu s Edwardem nemůžeme v záři slunce chodit. Byly bychom příliš nápadní. On se na slunci třpytí a já vyzařuji zvláštní záři, takovou auru. Zjistila jsem, že její barva se mění podle mojí nálady, ale promítá se v tom i barva oblečení.
„Isabell máš už sbaleno?“ zaslechla jsem hlas mého muže.
„Ano, skoro.“ Zašeptala jsem, věděla jsem, že mě uslyší.
Jak mě se z tohoto ostrova nechce. Nejraději bych tady zůstala napořád, ale bohužel musíme odjet. Ve Forks se vyskytli nějaké potíže a proto nám Alice volala.
Alespoň to mi řekl Edward. Ve skutečnosti se stalo asi něco jiného, jelikož od toho telefonátu je nějaký roztržitý.
Když jsem se ho ptala, proč volala, chvíli musel přemýšlet, než mi odpověděl.
„Isabell. Copak se děje?“ Promluvil vedle mě Edward.
„Nic už si balím.“ Odpověděla jsem mu a otevřela jsem kufr. Ještě jsem do něj nic nedala. Vůbec se mi odtud nechce. Musím také pořád přemýšlet co se děje. Proč mi to nechce Edward říct.
„Já ti zabalím. Jdi si sednout do lodě, za chvíli musíme vyjet.“ Promluvil znovu Edward a už začínal rychle pobíhat po pokoji.
„Miláčku? Proč tak spěcháme?“ Zeptala jsem se ho ještě jednou a doufala jsem, že mi odpoví.
„Isabell musím tě dostat co nejdříve ke Carlisleovi. Alice něco viděla a nedokáže si to vysvětlit. Prosím, běž si sednou do lodi. Za hodinu nám letí letadlo.“
Nevěděla jsem, co to může být, ale byla jsem zaskočená. Nikdy se nechoval takhle. Věděla jsem, že je to ještě horší než mi říká, ale nechápala jsem to.
„Isabell. Tak pojď už. Kufry jsou v lodi.“ Promluvil vedle mě znovu Edward, ale já jsem se nedokázala hnout.
Cítila jsem už jenom, jak mě vzal do rukou a přenesl mě do lodi.
Co myslíte? Proč Edwrard tak spěchal domů?
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život anděla - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!