Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiletko, mám tě ráda 1. kapitola

07.04.2012 (16:15) • AnneRose • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2230×

Seděla jsem opřená o zeď v naší koupelně, slzy mi tekly po tváři, a já přemýšlela nad svým ubohým životem. Charlie byl v práci a já byla doma sama. Tak jsem se v klidu mohla vybrečet a přemýšlet. Koukala jsem na ty řezné rány na svých stehnech. Nebyly to žádné škrábance od kočky. Byly to škrábance od mé vlastní žiletky. Vzpomínala jsem, jak jsem se vůbec k sebepoškozování dostala. Po chvilce jsem si vybavila, že to bylo po odchodu Edwarda...

„Crr,“ zazvonil telefon a já se myšlenkami vrátila zpět do reality.

„Ano?“ otázala jsem se otráveně.

„Bello, tady Charlie. Prosím, dojdi nakoupit. Včera jsem to nestihl a o víkendu jsme s Billym všechno snědli. Víš, jak se tu koukal na ten zápas,“ dodal na vysvětlenou.

„Dobře, dojedu do supermarketu,“ řekla jsem „nadšeně“.

„Děkuju, dnes přijedu pozdě, tak na mě nečekej.“ Zavěsil.

Paráda, takže musím mezi lidi. Po odchodu Edwarda jsem nesnášela lidskou společnost. Všichni se tak přetvařovali, říkali vám, jak moc vás milují, a pak vám řeknou, že lhali, a odejdou navždy z vašeho života. Už mi zase tekly slzy po tváři. Tak klid, Bello.

Je to jenom jeden nákup, říkala jsem si v duchu. Pak se můžeš zase vyplakat a ponořit se do depresí.

Oblékla jsem se a vyrazila jsem k náklaďáčku. Jak moc mi Edwarda připomínal. Jeho vůně, jeho úsměv, jeho zvláštní jiskření v očích, když jsem mu řekla, že ho miluji... Tak moc mi chyběl.

Dojela jsem k supermarketu, vzala jsem košík a vjela jsem do obchodu. Nejdříve jsem si to zamířila k ovoci a zelenině, potom ke sladkostem, k pečivu, k uzeninám a nakonec do drogerie. Musela jsem si koupit nový šampon na vlasy. Ten starý mi už došel. Automaticky jsem šáhla jsem po svém oblíbeném jahodovém a mířila jsem si to k pokladnám. Vtom mi padl do oka ten nenápadný balený pytlíček s žiletkami. Nevím, co mě to napadlo, ale vzala jsem si jedno balení a jela s vozíčkem zaplatit. Prodavačka u pokladny na mě tak divně koukala, když jí balíček přišel pod ruku, ale když spatřila můj nenávistný pohled, radši to nekomentovala. Doma jsem vyložila všechny potraviny tam, kam patří, vzala balíček s žiletkami a běžela nahoru do koupelny. Zuřivě jsem si stáhla kalhoty, roztrhala jsem pytlíček, který mi bránil v úlevě, sedla jsem si zády ke zdi a přejela žiletkou po stehně. První rána nebyla tak hluboká, ale ta úleva byla nepopsatelná. Druhá rána, třetí, čtvrtá… Pokračovala jsem, dokud jsem nebyla dokonale uvolněná. Pak jsem si uvědomila, co jsem to udělala. Chvíli jsem tupě zírala na svoje krvácející nohy a pak mi došlo, že je mi vlastně jedno, jak moc si svoje tělo zničím. Jak moc si zničím svůj život. Bez Edwarda stejně neměl cenu.

A takhle to pokračovalo už rok. Moje stehna byla celá zjizvená. A momentálně znovu krvácela, vlastně jako každý den. Tentokrát to byly hluboké rány. Krev mi stékala po nohách, a pár kapek bylo i na podlaze. Bylo mi to jedno. Seděla jsem tam a svírala žiletku v ruce. Koukla jsem na ni, a řekla jsem směrem k ní: „Aspoň, že ty mě máš ráda. Aspoň, že ty mi pomáháš od toho věčného trápení. Jsi pravá kamarádka. Mám tě ráda,“ usmála jsem se na ni. V tom momentě se otevřely dveře do koupelny a ta osoba, která v nich stála, mi vyrazila dech. Zůstala zaraženě stát ve dveřích a zírala na moje zjizvená stehna. Chvíli jsem na ni jenom zírala a ona zíral na moje stehna. Pak ze mě vypadlo: „Edwarde, co tady, sakra, děláš?!" 

Autor: AnneRose, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiletko, mám tě ráda 1. kapitola: