Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelená karta - 10. kapitola

31.10.2012 (18:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 8437×

Edward

Já opravdu pochybuji, že ještě někdo někdy zažije cestu do Vegas v, pro upíry, těsné limuzíně s Emmettem, Jasperem a Bellou. Carlisle nakonec zůstal doma. A já se mu nedivím. Dozvěděl se totiž, že naši pánskou jízdu zaplevelila kopřiva. Do telefonu říkal, že mi to moc přeje a ať si to užijeme, ale že jeho čtyřstaletý duch by kazil mladistvou zábavu. Pak dodal, že den před svatbou půjdeme na pravou, upíří rozlučku se svobodou – na lov.

„A kdybyste se náhodou ve Vegas vzali, hned to anulujte. Tvá matka by byla velice nešťastná, kdyby neviděla svatbu svého… říkejme tomu prvorozeného syna,“ připomněl mi. Kdyby Esmé věděla, jak je to doopravdy, potom by teprve byla nešťastná.

A tak tu teď sedím, Emmett se mračí a Jasper dělá, že spí, jelikož je údajně unaven z cesty. Úžasné.

„Měli jsme vzít tryskáč… Bylo by to rychlejší,“ utrousil si pod nos Emmett.

„Ty jsi nakonec chtěl jet limuzínou. Říkal jsi, že se to tak dělá.“

„Ale to jsem ještě nevěděl, že tvoje milá snoubenka pojede s námi. Bylo by nezdvořilé pustit teď porno, anebo pít krev ze skleniček na šampaňské… Myslím, že ani jedno z toho by se jí nelíbilo,“ pošeptal mi vážně. Protočil jsem oči. Jeho představy lidské rozlučky byly dost omezené. Ale nejspíš to tak vážně bylo. No, na té naší asi taky nebylo nic… fenomenálního. Vběhneme do lesa, pozabíjíme lesní zvěř – ve skutečnosti každý z nás ví, že nám to vůbec nechutná, a potlačujeme vzpomínky na krev lidské rasy – a potom do sebe mydlíme hlava nehlava. Na poslední rozlučce si Emmett utrhnul nos a řval na medvěda – Čum, Pú, jsem anti-Pinocchio!

„Det är tråkigt. Tur att jag hade min bra läsning,“ zamumlala Bella nespokojeně. Stěžovala si na nudu, ale uvědomila si, že má s sebou kvalitní čtení. Vytáhla z kabelky magazíny o všech a o všem.

„Detta är bra som en gris,“ odvětil Emmett. To je prý kvalitní jako prase.

Bella se na něj podívala s aktem vraždy v očích. Na chvíli jsem si ji představil s rudýma duhovkama… To by mě otravovala navždycky. Hrozná vize.

„Vyslovuješ to špatně, amatére,“ špitla si pod fousy. Obrazně řečeno. Ještě toho trochu. Přitom začala listovat časopisem, aniž by tušila, že tady všichni všechno slyšíme. Takže i její poslední větu.

„Komu říkáš, amatére? Mluvím švédsky líp, než Švédové sami.“

„Hmmm,“ protáhla, bez pohledu. Zahleděla se na kabelku, která kdysi byla syčícím stvořením v poušti, co měla poklidný život.

„No, co hm? To je odpověď?“ Bella nastavila ruku v jejím klasickém, umlčovacím gestu. Emmett vykulil oči a pootevřel ústa. Musel jsem uznat, že když to neudělala mně, ale mému bratrovi, který nebyl na takovou taktiku připravený, vypadalo to celkem komicky.

„Edwarde, já ti zakazuju si ji vzít!“ Obrátil se ke mně, naježený. Pokrčil jsem rameny – já jsem v tom přece nevinně. „A jestli si ji vezmeš, staneš se černou ovcí rodiny!“

„Přiroste ti k srdci,“ slíbil jsem a sám tomu nevěřil. Jasper se ze svého hlubokého spánku uchechtnul. On totiž taky ne.

„No, to je snůška lží!“ zanadávala Bella. Naklonil jsem se, abych si přečetl, co tam kopřivu tak podráždilo.

„Nečum mi do toho,“ štěkla po mně. Zapadl jsem zpátky do sedadla. Už jsem si vážně začínal zvykat. Emmett přikyvoval a přitom mě probodával pohledem.

„To je hrozné. Nic takového ode mě nikdy chlap neuslyší,“ přísahala si sama pro sebe a odložila magazín, který jí Emmett hned zabavil.

„Kdo ti to dovolil?“ prskla. Nastavil ruku v identickém gestu jako ona. Kopřiva vypadala, že z toho bude mít srdeční kolaps.

„Titulek je Překládáme ženštinu… Když žena řekne – potřebuju, znamená to – chci. No, to je trefa do černého… Když žena řekne – dělej si, co chceš, znamená to – tohle si slízneš později. Když řekne – jistě, udělej to. Znamená to – nechci, abys to dělal. A pozor – tahle kuchyň je nepraktická. To znamená – chci nový dům. Musíš se naučit komunikovat. Přeloženo – prostě řekni, že mám pravdu. Mám velký zadek? Ve skutečnosti – řekni mi, že jsem krásná. Miluješ mě? Chci tě požádat o něco poměrně drahého. Za minutku jsem hotová,“ napodobil hlas své manželky. „To znamená – zuj se ještě a najdi si něco v televizi. A teď to základní – ano znamená ne. Ne znamená ne. A možná… znamená taky ne,“ dočetl. „No, Rosie, zajímavý článek o tobě,“ podotknul.

„Teda. Tebe bych za manžela nechtěla,“ řekla mu Bella nevrle.

„Neboj. Já tebe taky ne.“

„Já se taky vyspím před Vegas,“ rozhodnul jsem se, ale ti dva si mě nevšímali, protože se pustili do hlasitého diskutování o článku, který Emmett přečetl. Položil jsem se po straně limuzíny na bok – zády k nim. Ještě tam ani nejsme a já už předstírám spánek. To je špatné. Nevěstí to nic dobrého.

Ono by to možná nebylo tak hrozné, kdybych jel s kopřivou sám. Začínalo se to totiž celkem vstřebávat – stávalo se to snesitelnější. K tomu značně přispělo i to průhledné pyžamo a pocit vděčnosti z její strany.

Do Vegas jsme přijeli navečer. Byl tu takový hluk a zápach, že bych se zase nejradši otočil a jel zpátky. Ne, že by na tom Chicago bylo lépe. Jen tam na mě na každém rohu nedýchnul pach alkoholu jedinců, co se přijeli nejspíš upít k smrti.

O Las Vegas se tradovalo mnoho zvěstí a žádná z nich nebyla jen legendou. Lidé zde odhazovali konvence a s radostí si užívali světla a ruch města. Přijeli sem, aby utratili svoje úspory a vzali si svoji přítelkyni, případně prostitutku. To, že jsou v posvátném svazku manželském, zjistili, až když se vzbudili. Vegas symbolizovalo tajemství, přestože všichni věděli, co se tam děje. Ale co se tam stalo, taky tam zůstalo. Snad jen kromě syfilisu, kapavky a těhotenství.

Osobám kolem mě, a i na kilometr daleko, se honilo myslí všem to samé – zábava, neřesti a sex. Bez závazků. A samozřejmě – casino. I tam jsme měli namířeno. Bohužel.

Nejdřív byl ale na programu hotel Palms Casino Resort, kde jsme se měli ubytovat.

„Vážně tady?“ zeptala se Bella šokovaně a kulila oči, když jsem jí otevřel dveře. Byla tak udivená, že ani neprskala feministické poznámky.

„Taková chatrč, viď?“ odvětil Emmett a spokojeně si přeměřoval čistý, neředěný luxus. Byly to dva vysoké, úzké mrakodrapy s růžovým a modrým nasvícením. Poslíčkové už přebírali naše skromná zavazadla a Bellin lodní kufr.

„To je Palms Casino Resort?“ pošeptala mi Bella a chytila se mého rámě, které jsem jí ale nenabídnul. Byla vážně úplně mimo. Jako dítě v Disneylandu.

„No, podle toho dvacet stop vysokého, neonově růžového nápisu, bych řekl, že asi ano.“

„Jungfru Maria,“ vydechla a opatrně našlapovala na podlaze z bílého mramoru s černým logem Playboye ve středu.

„Panenku Marii do Vegas nepřivolávej,“ řekl jí Emmett a převzal si od spoře oděné číšnice šampaňské. Co s tím bude dělat – to nevím.

„My budeme spát někde v dolních pokojích, že ano?“ přesvědčovala se.

„Rezervace na jméno Jasper Hale Cullen,“ oznámil Jasper recepční.

„Vítejte, pane Cullene. Vaše Nebeská vila Hugha Hefnera je připravená,“ zatrylkovala blondýna s úsměvem. Ňadra napasovaná ve vestě jí při tom mírně poskakovala. Všichni tři jsme si toho všimli. Bella ne. Ta šmejdila očima všude kolem. Prsa ji kupodivu nezajímala.

„Počkej… Nebeská vila… Gud, vždyť to je nejdražší apartmán na světě!“ uvědomila si znenadání.

„Druhý,“ opravil jsem ji.

„Úžasné! Tady je ta dokonalá střešní vířivka!“ zaradovala se. „Teď jste se teda vyznamenali, pánové,“ řekla nám vesele.

„Budete si přát něco k pití?“ optal se jí nějaký přismahlý blbeček v černém županu a boxerkách. Nás obsypaly slečny, které z nás byly u vytržení, a doufaly, že si některou z nich vezmem, až se opijem, no, já jsem hlídal kopřivu.

„Trojitou Absolutku,“ poručila si svoje národní pití. Španěl se uklonil a odkráčel pryč. Kontroloval jsem teplotu jejího těla, jestli v jeho přítomnosti nezačala vlhnout a mrkat řasami jako pomatená, ale vypadala, že ji nechal naprosto chladnou.

„Já jsem šťastně ženatý. Já ne!“ utíkal Jasper před Playboyovým králíčkem. Emmett si to užíval. Byla to tu samá dlouhonohá blondýna, takže byl jako doma.

„Jak se ti líbí obsluha?“ Nedalo mi to a zeptal jsem se kopřivy.

„A jak tobě?“

„Ptal jsem se první.“

„Když to musíš vědět, tak vůbec. Narodila jsem se v kraji bledých árijců. Tyhle černovlasé typy mi nic neříkají.“ Já jsem zrzavý. To se nepočítá. Bledý jsem až až. „Navíc byl hrozně malý. U nás jsou chlapi potomci vikingů… To je, sakra, jiná výška.“ Já mám přes metr devadesát. To stačí? Španěl jí přinesl objednávku a ona to hned do sebe začala lít jako vodu do vany.

„Opiješ se dřív, než dojedeme nahoru.“

„Ale prosím tě. Nejsem žádná americká smažka. Hele, koukej, želé!“ upozornila mě na velkou mísu s cukrovinkami. Strčila si růžového králíka do úst a začala přežvykovat. Vypadala opravdu spokojeně. Měla apartmán za čtyřicet tisíc dolarů za noc, želé a vodku. Tak málo jí stačilo k dobré náladě. Já pořád říkám, že jsem si našel – Alice mi našla – praktickou ženu.

„Edwarde, dostaneš speciální úkol. Važ si toho – jsi vyvolený,“ řekla mi ve výtahu. Co to zase bude? „Já dneska v noci neodolám a samozřejmě skončím s hubou na chodníku. Vegas se do mě začíná vsakovat. A ty musíš ohlídat, že se nevezmeme!“

„Ale vždyť se stejně musíme… teda chceme vzít.“

„Jenže naše svatba bude absolutně dokonalá. Rozhodně se to nestane v nějaké nevkusné, odporné, poblité kapli v Las Vegas! A taky ohlídej, abych si nevzala někoho jiného.“ Přikyvoval jsem a dal jí ve výtahu přednost, aby mohla vběhnout do pokoje a prohlédnout si ho. Neměli jsme žádnou obsluhu, protože Jasper zařídil, aby nám přímo do apartmánu lidská noha po dobu našeho pobytu nevkročila.

„Ááá!“ vřískla Bella. Srdce jí poskakovalo jako bláznivé. Rozběhl jsem se světelnou rychlostí k ní, protože jsem myslel, že se jí něco stalo. Ještě před pár dny by mi jakýkoliv úraz, zvlášť ten, který by nepřežila, přišel úžasný. „To je dokonalé!“ vypískla a ukazovala na obrovskou, obdélníkovou vířivku, která se táhla až ven – na terasu. „Škoda, že se nemůžu koupat,“ zamumlala nešťastně.

„Proč?“ Kdyby měla své dny, věděl bych to. Navíc to přece pro ženy v dnešní době neznamenalo překážku.

„Protože je třeba prosinec!“

„Neřvi zase na mě, Bello!“

„Promiň.“

„Prosím? Řekla jsi právě – promiň?“ ptal jsem se jí šokovaně. „Tohle jsem si měl nahrát.“ Ale nemohl jsem ji brát nějak extra vážně. Její krev nabývala kyselejšího tónu, když do sebe lila vodku. Tudíž bude čím dál sdílnější a přátelštější.

„Nech si to! Prostě se nebudu koupat! Budu ji jen tiše obdivovat z uctivé vzdálenosti.“

O hodinu později… Ani ne

„Úúú! Teplá voda, teplá voda,“ prozpěvovala si Bella pořád dokola a plavala si ve svém vyhřívaném akváriu.

„Mám výborný nápad,“ nadhodil Emmett. Seděli jsme v obývacím pokoji a sledovali důležitý zápas v hokeji. Naši prohrávali. To bylo to Vegas, o kterém Emmett mluvil?

„Ne, to není dobrý nápad,“ zatrhnul jsem to. Chtěl tu Bellu nechat a jít se bavit do města, ale to je tu velká šance, že se namol opilá kopřiva utopí.

„Tak ji ale dostaň z vody a zkulturni. Nebudeme s sebou tahat vodníka.“

Vstal jsem z pohovky a obrátil se čelem k vířivce s tím, že jí řeknu, že zábava končí. Kopřiva plácla o vodní hladinu listem a postříkala mě.

„Chá!“ zasmála se mi. Jaké úžasné a milé stvoření z ní najednou je.

„Bello, musíš už ven. Jdeme… trsat,“ utrousil jsem otráveně. Vnitřně jsem se totiž připravoval na místnost zaplněnou cigaretovým kouřem, drogami a alkoholem.

„Opustit moji vířivku?“ zakřičela na mě, jako kdybych od ní stál padesát metrů a ne deset. Odrazila se od stěny nohama. „Nikdy!“

Šel jsem blíž a postavil se na první schod, který ještě nebyl pod vodou.

„Bello, nezlob a poslechni mě!“ Jaká zajímavá volba slov.

„Musíš si pro mě!“ pískla se smíchem. Fajn. Ani jsem si nesundal boty a ráznými kroky vstoupil do vody. Bez průtahů jsem šel přímo ke zlaté rybce, abych ji ulovil.

„Do vířivky se nesmí v oblečení!“ Ignoroval jsem ji a popadl ji do náruče. Ruce jsem jí vsunul pod lýtka a lopatky. Páni. Hebká na dotek… Dlouhé nohy. Pěkná stehna. A bříško… Ne, Edwarde! To je fuj!

Donesl jsem ji do naší ložnice a položil na postel. Rychle jsem se odvrátil, abych už neviděl její nahé, vlhké tělo a šel jí najít něco do toho lodního kufru, co si přivezla na jednu noc.

Vytáhnul jsem stříbrné šaty, které byly jako vystřižené z muzikálu Chicago.

Ta tam, mimochodem, měla krámů… Proč si žena vezme na jeden den tolik oblečení a šminek? Co čeká, že s tím bude dělat?

„Bello, vezmi si je na sebe,“ přikázal jsem jí a poslepu je položil na postel – zavřel jsem totiž oči. Otočil jsem se k ní zády, když mě trefila vrchním dílem plavek do hlavy. Poznal jsem tu část, jelikož je těžší. A navíc by se z té dolní nezvládla tak rychle vymotat. Slyšel jsem, jak sebrala ze stolku tu svoji skleničku s vodkou a hned na to, jak jí to teče po stěnách jícnu do žaludku.

„Už to přestaň chlemtat a oblékni se!“ zasyčel jsem.

„I fitta!“ vydechla. O významu toho slova bych radši pomlčel. Proběhla kolem mého boku jako nahá divoženka a postavila se přede mě. Zvednul jsem oči ke stropu. Prsa jí zakrývaly silné prameny vlasů, takže to bylo dobré. „Ty jsi úplně celý mokrý!“ všimla si a píchla mi prstem do břicha.

„To je divné, když jsem tě lovil v bazénu,“ poznamenal jsem, s očima stále upřenýma do stropu. Ale on tu byl jeden podstatný problém – místo zdi tam bylo zrcadlo. Sevřel jsem pevně víčka, když na mě ta malá švédská víla skočila. Prsama se mi tak otírala o moji mimořádně citlivou kůži a ruce mi obmotala kolem krku.

„Začínám tě mít ráda, ale nikdy ti to nepřiznám,“ zašeptala mi do ucha tajemství s chichotáním.

„Proč?“

„Protože nejsi tak hrozný. To já jsem hrozná. Ale to ti taky nikdy nepřiznám, takže pšst!“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zelená karta - 10. kapitola: