Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 5. kapitola

30.01.2010 (19:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3344×

5. kapitola

To, co uviděla, ji neviditelnými okovy připoutalo na místě. Měla pocit, že se dívá na film, že tohle není realita. Nemohlo to být skutečné! Neschopná jediného pohybu sledovala obrovského hnědého vlka útocícího na muže s černýma očima. Samotná přítomnost nenormálně velkého zvířete uprostřed města byla děsivá, ale dívka si podvědomě uvědomovala, že ani muž není obyčejný člověk. Byla si jistá, že je nebezpečný, dokonce možná ještě víc než vlk. Pohyboval se příliš rychle a síla, s jakou dával vlkovy údery taky nebyla lidská. A vrčel. Nejdřív si myslela, že ty zvuky pochází od vlka, ale mýlila se. To temné, hrůzostrašné vrčení pocházelo ze samotného nitra toho zvláštního muže.

Vůbec nepostřehla mužův pohyb, ale najednou ležel pod vlkem, který se zakousl do jeho ruky. Ozval se příšerný zvuk, jako když kov drtí kov, a muž bolestně zařval. Dívka chtěla křičet, ale nedokázala to. Jen si bezmocně zakryla rukama ústa a dál sledovala scénu před sebou. Vlk svými obrovskými tlapami držel muže přišpendleného k zemi a kousal do něj. Dál se se ozýval ten příšerný zvuk deformovaného kovu. Dívka zpozorovala, že po každém kousnutí vlk zatřepe hlavou a něco vyplivne daleko od sebe. Ničemu nerozuměla. Vždyť ten vlk muže trhal a cupoval zaživa! Tak jak je možné, že nikde není ani kapka krve? A co způsobuje ty zvuky?

Zoufale si přála utéct, přivolat pomoct, ale stále se nebyla sto ani pohnout. Po dalším vlkově v ýpadu a kousnutí doletělo něco až k jejím nohám. Bez přemýšlení sklopila pohled k zemi a spatřila lidské zápěstí. Nevěřícně na tu část těla zírala a začínala pochybovat o svém duševním zdraví, protože by byla přísahala, že se samo hýbalo. Zdálo se jí, že prsty se zatínají do dlaně. Dívka byla v šoku a probralo ji až ticho. Nepřirozené ticho. Žádný křik ani kovový zvuk. Pomalu a bojácně se podívala na scénu před sebou.

Bezděčně zalapala po dechu a cítila, jak ji opouští poslední síly. Vlk stál přímo naproti ní, díval se na ní a v tlamě držel utrženou hlavu toho muže s ještě vytřeštěnýma černýma očima plnýma nenávisti. Obraz se dívce rozostřoval a černal, až neviděla nic. Jen příjemnou tmu bezvědomí.

,,Bello, Bello, prosím, vzbuď se,” nesl se k ní z dálky povědomý hlas. Nechtěla se probrat. Nemohla si uvědomit proč, ale byla si naprosto jistá, že chce zůstat ve tmě nevědomí.

Hlas ji však nepřestával prosit a nabíral čím dál větší naléhavosti. Ozývaly se v něm podtóny špatne skrývaného zoufalství. Bylo jí líto jeho majitele, že tak trpěl a bál se. Neochotně pomalu otevřela oči.

,,Bože, Bells, já měl takový strach, co se ti stalo! Vůbec jsi nereagovala. Jsi v pořádku?” Jacobova tvář se rozjasnila. Díval se na ni s nefalšovanou starostí a něhou. Snažila se vzpomenout si, jak se k ní dostal. Snažila se vzpomenout si, kdy se na ni naposledy někdo díval tak jako on teď. Ale na to myslet nechtěla. Nechtěla zase plakat a ukazovat tak světu svou slabost a zranitelnost.

Cítila se zmatená a dezorientovaná. Vůbec nechápala, jak se ocitla v Jacobově náručí. Pamatovala si toho zlého muže s temnýma očima. Pamatovala si, že ji táhl do opuštěné uličky. Pamatovala si svůj strach, protože věděla, že jí chce ublížit. Vzpomínala, že se tam znenadání objevil Jake a poslal ji pryč. Vzpomínala, že ho poslechla a utekla, ale pak se vrátila a viděla vlka.

,,Jaku,” zasténala dívka vyděšeně a přitiskla se k němu ještě blíž. Jacob slyšel její splašené srdce a cítil slzy, kterými mu máčela nahou hruď. Pevně stisk rty a v duchu se modlil, aby si nepamatovala, čeho byla svědkem.

Znal ji jen pár hodin, ale vlastně ji znal celý svůj život. Byla dcerou nejlepšího přítele jeho otce. Jako malé děti si spolu hrávali na pláži a on si už tenkrát umínil, že se s ní jednou ožení. Jenže pak, před několika lety, Renée a Charlie tragicky zahynuli a ona zmizela. Nikdy by ho nenapadlo, jak žije či spíše živoří. Stala se z ní žebračka, dívka ulice, duše bez domova. Nechápal, jak k tomu mohlo dojít.

Tok jeho vzpomínek přerušil dívčin hlasitý vzlyk.

,,Ššš, už jsi v bezpečí. Už nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil, to mi věř. Postarám se o tebe, neboj,” šeptal jí do vlasů a svá slova myslel naprosto vážně.

Donesl ji až do parku, kde si s ní sedl na lavičku. Stále ji držel v náručí a kolíbal ji jako malé dítě. Potichu broukal uklidňující melodii, kterou znal ze svého dětství. Dívka  stulená v jeho objetí se velmi pomalu uklidňovala, až přestala plakat úplne. Zvedla hlavu a podívala se na něj zarudlýma očima po okraj naplněnýma strachem.

,,Co se to tam stalo, Jaku? Přišel jsi a zachránil mě. A já pak utíkala pryč, ale nemohla jsem tě tam nechat, tak jsem se vrátila. Nebyl jsi tam. Místo tebe tam stál obrovský vlk a roztrhal toho muže, co mi chtěl ublížit. Ach, Jaku, já nic nechápu. Co se jen stalo?” ptala se zoufale a nepřetržitě se mu dívala do očí. Mohl tak nahlédnout až do její křišťálově čisté duše.

Rychle rozmýšlel, co jí má říct. Viděla toho příliš mnoho a on se bál, že jí nedokáže lhát. Zároveň ho ale spaloval strach, že jestli dívka pozná pravdu, uteče od něj a už ji nikdy nespatří. Poprvé v životě byl Jacob Black zcela bezradný.

Bella se zavrtěla a instinktivně se k němu ještě víc přitulila. Byla jí zima a on tak příjemně hřál. Najednou ztuhla a v očích se jí objevila panika. Jakob se obezřetně rozhlédl kolem sebe, ale žádné nebezpečí nezpozoroval. A pak mu došla ta bolestná skutečnost - Bella se bála jeho.

,,Proč… proč jsi nahý?!” vykoktala celá v rozpacích. Jacob nebyl úplne nahý, měl oblečeny záložní kalhoty, které naštěstí nosil stále při sobě. Její otázku však chápal. Byla mrazivá noc, ona se chvěla zimou i v tom potrhaném kabátě, zatímco on byl bos a polonahý a přesto očividně nestrádal a jeho tělo teplem sálalo. Nešťastně vydechl.

,,Ehm, Bells, pamatuješ si legendy našeho kmene, kterými jsem tě strašil, když jsme byli malí?” zeptal se opatrně a s napjatým výrazem dívku pozoroval. Rozhodl se být k ní upřímný, nic před ní netajit. Nechtěl jejich vztah, ve který doufal, pokazit hned zpočátku lží.

Bella se na chvíli zatvářila nechápavě, pak přemýšlivě a nakonec pomalu přikývla. Stále se na něj dívala jako na svého zachránce. Jake si uvědomoval, že na legendu si možná vzpomněla, ale nespojila si ji s vlkem, kterého viděla v té opuštěné uličce. Dodal si odvahu a pokračoval.

,,A vybavuješ si tu legendu, která vypráví, že můj kmen pochází z… vlků?” Ani si nevšiml, že poslední slovo zašeptal sotva slyšitelně. Díval se do jejích čokoládových očí a dosud nepoznaná bolest ho zasáhla přímo u srdce, když se ty nevinné oči vyděšeně rozšířily. Věděl, že teď to pochopila, a bez dechu čekal, jak se zachová.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 5. kapitola: