Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 4. kapitola

Victorieeeeee

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Žebračka 4. kapitolaTak je tu další kapča, tentokrát od blotika. Myslím, že... vlastně ani nevím co si mám myslet, vážně se mi to líbí! Děláte mi radost... Krása, krása, krása! Vaše ZabZa

O co jde?

29.01.2010 (18:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2985×

4. kapitola

Začala zvažovat, jaké má možnosti na útěk. Utekla by mu vůbec? Byla sice zahřátá z pekárny, kde se i dobře najedla. Bylo to chvilkové zpestření před tím, než ji zase zabolelo u srdce. Před tím, než si zase vzpomněla na rodiče, což ji bolelo ještě víc. Už si zakázala myslet a vzpomínat na tu dobu, ale Jacob jí to zase připomněl.

Nechtěla se mu dívat do očí. Nevěděla, proč tam je. Ale co po ní mohl chtít? Proč se usmíval. A ještě k tomu takovým strašidelným úsměvem.

Něco jí k němu přitahovalo. Na jednu stranu ji připadal tak krásný, ale taky ji něco říkalo, že se od něho má držet dál, že je nebezpečný. Chtěla se zvednout a utéct, ale její tělo ji neposlouchalo. Její tělo dalo výpověď a protestovalo podřizovat se jí. Měla v plánu křičet o pomoc, ale srdce měla až v krku. Nevěděla, co od něho má čekat, co celkově od takových lidí čekat. Co jí udělá, co s ní bude dál? Když si vzpomněla, jak ho viděla v parku. Jeho a dalšího jeho kamaráda spolu s tou ženou. S ženou, která vypadala velice nešťastně.

Už to byla nějaká doba, co seděla na zemi a co na ni ten černovlasý promluvil. Už docela mrzla, ale bála se pohnout. Bála se, že když se pohne, něco se jí stane. Takhle bylo všechno v klidu. Nic se neměnilo a to ji uklidňovalo. Po chvíli, ani nevěděla jak, se ocitla na nohou. Stála proti němu. Už se mu dívala do očí, které byly ještě černější, než si je p amatovala, teda pokud by to šlo.

„Dobrý den pane… My se známe?“ snažila se dělat blbou. Ale ani ona sama si nevěřila. Doufala, že ten muž uvěří její lži a nechá ji na pokoji. Doufala, že je tak moc hloupý, že ji uvěří vše. Že uvěří ty lži takovým, jakou je ona. Lidem z ulice.

Je pravda, že se neznali, ale viděli se. Znali se od vidění. A proto, že to moc dobrá lhářka nebyla, nikdy neuměla lhát, dokonce ani v téhle strašné situaci, ji neuvěřil. Ale čemu se divila?

„Jistě, že se známe,“ zasmál se vražedným tónem.

„Ale já vás neznám,“ odsekla. Snažila se tím zachránit situaci. Situaci, která už asi ani nešla zachránit. Už si připravovala, jak bude křičet o pomoc, nebo bude utíkat, co jí její síly stačí. Kdo uteče, vyhraje. To se říká. Nikdy tomuhle nevěřila, ale teď ji to připadalo tak vhodné a trefné. Už pochopila, jak se ten člověk, co to vymyslel, musel cítit.

„Vážně?“ podivil se, „Ale poznáš,“ dodal a chytl ji za ruku. Surově ji tahal za sebou, jako by byla kus použitého hadru. I když její oblečení tak někdy vypadalo, ona se tak přesto necítila. Zacházel s ní jako s hračkou, medvídkem, dítě taky medvídka tahá za nožku po zemi za sebou. S tím rozdílem, že ona hlavou dolů nebyla, naštěstí.

„Pusťte mě. Co ode mě chcete? Pomoc!“ křičela, jak nejvíce to šlo. Jedna její možnost, utéct, byla tabu. Hlavně, když ji držel on. Skoro jí drtil ruku, kosti v ruce. Pak se na ní podíval jeho černým pohledem. Ten pohled jí chtěl zabít.

„Jestli přestaneš křičet, nebude to tak strašné,“ zašeptal jí blízko obličeje. Přitom jí ovála jeho vůně. Jeho vůně byla přenádherná, ale jí páchla. Podivné.

Pak se otočil k odchodu, s ní za zády, když uslyšel kroky. Prudce se otočil zpátky. Kroky se zrychlovaly, běžely.

„Bello. Kde jsi? Chtěl bych si ještě promluvit,“ křičel něčí hlas. Byl trochu povědomý, ale ona si nemohla vzpomenout.

„Takže Bella? Ani nemukni,“ pohrozil jí.

„Pusťte jí,“ křičel ten hlas, který už dostal svou tvář. Byl to Jacob. Hnal se k nim s bojovným až vražedným pohledem.

Najednou byla ráda, že se za ní Jacob vydal. Jak nejdříve litovala, že se s ním vůbec setkala, že jí pozval do té pekárny, teď děkovala bohu. Byla ráda, že o ní měl Jacob strach. Asi už jako jediný člověk na tomto proradném světě.

Ten muž ji opravdu pustil. Byla šťastná, že její ruka přežila v pořádku a bez zlomenin. No modřina tam možná bude, ale na ty už byla zvyklá.

„Jacobe, raději pojď.“ Tahala ho za rukáv, ale on se ani nepohnul, jenom tam stál s tím pohledem. Díval se mu bojovně zpříma do očí.

„Běž pryč, Bello. Nech nás tu o samotě,“ nařídil ji, aniž by pohledem uhnul.

Bella s radostí poslechla. Byla ráda, že je volná a v bezpečí. Ale na jak dlouho? Na jak dlouho zůstane v bezpečí od toho podivného muže? Co když si ji najde. Utíkala, co jí síly stačily. Už se těšila, jak si sedne na svoje místečko nebo jak si půjde lehnout do postele jménem ulice. Těšila se, že si popovídá, teda bude povídat jenom ona, s Joshem.

I když byla Jacobovi vděčná, že mohla utéct, stále ji hlodalo v hlavě, co tam spolu dělají. Proč tam přišel? Proč ji pustil, jakmile tam přišel? A proč vlastně musela pryč?

Najednou ani nevěděla jak, se obrátila a její nohy ji vedli opačnou cestou, než šla před chvíli. Její nohy ji vedly k místu, odkud tak ráda utekla. Šla k místu, kde se toho tolik událo, tolik emocí vystřídalo, najednou. Když už tu bitku zavinila, musela se přesvědčit, jestli se Jacobovi něco nestalo.

Byla překvapena svými city. Znala Jacoba pouze pár minut a už se o něho strachovala, cítila potřebu ho chránit, bránit ho. Měla potřebu ho zachránit, i když on v podstatě zachránil ji.

Už nešla, ale běžela. Ani netušila, kde se v ní tolik síly najednou vzalo. Běžela na to místo a popoháněl jí strach, obavy, výčitky svědomí, vděčnost a možná i přátelství nebo láska?

Když dobíhala na místo, nejdříve slyšela nějaké zvuky. Později i viděla, odkud se ty zvuky táhnout. Zastavila se, aby to mohla vidět. Mohla vidět to, co zapříčinila.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře