Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 18. kapitola

01.03.2010 (18:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2555×

18. kapitola

By HanaEvelyn

Změnila směr běhu. Už se nesnažila utéct svým pronásledovatelům, snažila se najít zdroj té vůně, které jí tak nesnesitelně dráždila hrdlo. Celý krk ji pálil, jako by jí do něj někdo nalil rozžhavené železo. Nedokázala ani polknout. Byla jako omámená, jako by ani nebyla svou vlastní paní. Nemyslela, neuvažovala, jen jednala zmítána svými pudy a jedinou touhou.

V ústech cítila podivnou nahořklou pachuť. Musela se jí zbavit a instinktivně věděla, že k tomu jí pomůže vůně, za níž se hnala.

Kličkovala mezi stromy, její nohy se takřka ani nedotýkaly země, ale svou závratnou rychlost nevnímala. Celá její mysl se zahalila do neproniknutelného oparu rudé mlhy.

Najednou se prudce zastavila. Doběhla k okraji lesa, kde stál osamocený srub. Vedle srubu se nacházela dřevěná houpačka, u které seděla asi čtyřletá holčička a se slzičkami stékajícími po zarudlých tvářích si držela  krvácející kolínko.

Bella na ni koukala a byla tím obrazem naprosto fascinována. Slabé pramínky červené tekutiny tvořící lepkavé cestičky na dívčině lýtku ji až magicky přitahovaly. Ten pohled ji hypnotizoval. Okouzle ně sledovala putování jedné kapky krve. Pomaloučku stékala po dívčině světlé pokožce, na lýtku se zastavila a mírně se chvěla. Pak ji přemohla zemská přitažlivost a kapka s jemným žbluňknutím dopadla na zem. Roztříštila se na tisíce ještě menších kapiček a ta lahodná vůně se roznesla po okolí. Oheň v hrdle nabíral na síle a ona si nemohla pomoct, musela vykročit a vzít si to, po čem tak moc toužila.

Lidským tempem vyšla ze stínu stromů ke zraněné dívence. Ta k ní zvedla uplakané oči plné dětské naivity a důvěřivosti. Když spatřila přicházející osobu, otevřela údivem ústa. Maminka jí vždy poučovala, že na cizí lidi se neciví, ale teď to holčičce bylo jedno. Ta neznámá paní byla tak krásná! Vypadala jako anděl, lesní víla nebo možná princezna z pohádky.

Dívenka na Bellu zírala téměř s posvátnou úctou. Věřila na nadpřirozený svět a bytosti, které oko dospělého nemůže vidět. Nebála se. Vždyť ta paní byla tak krásná a kráčela s takovou lehkostí, že nemohla být zlá. Holčička moc dobře znala popisy ježibab, čarodějnic, škodolibých skřítků, polednic i všech dalších od přírody špatných bytostí. A tahle paní nevypadala na žádnou z nich.

Ve všech pohádkách byly kladní hrdinové také hezcí a chodili oblečeni ve světlých barvách. Bella na sobě měla pomněnkově modré šaty po kolena s volánkovou sukní. I mnoho dospělých by ji považovalo za pohádkovou bytost, která rozhodně stála na straně dobra.

Jediné, co kazilo výsledný dojem, byly její rudé oči. Z těch si ale dívenka hlavu nedělala. V její oblíbené pohádce měla princezna stříbrné vlasy, fialkové oči a zlatou hvězdu na čele. Takže pohled Belliných rudých očí jí ani na okamžik neudivil. Dívenka si všimla, kam se ta krásná paní kouká, a odřené kolínko odkryla.

,,Udělala jsem si bebíčko. Pofoukáš mi ho a vyléčíš?” zeptala se s nadějí v hlase. Byla si docela jistá, že proto tu krásná paní je. Určitě má kouzelnou moc a uzdraví ji.

Bella se zastavila na metr daleko od zdroje té přenádherné vůně. Oheň spalující její krk nabral již nesnesitelnou intenzitu. Už už si chtěla vzít to, po čem tak prahla, když ji až fyzicky uhodilo poznání, co by to znamenalo.

Až v tu chvíli jí naplno došlo, čím se stala. Na okamžik pevně semkla víčka a snažila se uklidnit. Doufala, že se probudí zpátky na ulici a zjistí, že je stále jen prachobyčejnou žebračkou a celé tohle bláznovství s upíry a vlkodlaky byl jen šílený sen. Hloupá noční můra.

Otevřela oči a ke svému zoufalství se nacházela stále před lesním srubem v blízkosti té holčičky. Podívala se jí do očí a spatřila okouzlení, zvědavost a důvěru. Dívenka se jí nebála a Bella se začala hrozně stydět. Vždyť ona ji chtěla zabít. Po ničem nikdy netoužila víc než po krvi toho hezoučkého děvčátka.

Otřásla se odporem. To nemohla udělat, nemohla být přeci takovou stvůrou, aby bez výčitek svědomí zavraždila dítě. Přes všechny rozporuplné pocity si uvědomovala, že kdyby narazila na někoho dospělého, asi by neváhala a svou žízeň by jeho krví ukojila. Ale zabít nevinné dítě?!

Ač se to protivilo její touze a potřebě, ač její hrdlo bolestivě protestovalo, otočila se na patě a utíkala pryč. Vyvinula snad ještě větší rychlost než prve a bezmyšlenkovitě se řítila lesem. Nevnímala své okolí, nevnímala nic kromě otupujícího zoufalství a nenávisti k původci toho, kdo ji do této existence uvrhl.

Běžela jen pár minut, když ji něco srazilo na zem. Nečekala to a s dunivou ránou se zaryla obličejem hluboko do vlhké země. Zcela instinktivně se otočila a chtěla se bránit. Když však uviděla útocníka, její zuřivost dosáhla vrcholu.

K zemi ji přišpendlil a pevně držel Edward. Bella okamžitě zapomněla na lahodnou vůni dívčiny krve i na žízeň a hořící hrdlo. Žádná emoce se nemohla rovnat vzteku, nenávisti a touze ublížit mu.

Opět viděla rudě a vší silou ho udeřila do obličeje. Překvapený Edward odletěl o několik metrů dál. Bella se na svou netušenou sílou ani nepozastavila. Nezajímalo ji, kde a jak se vzala. Hlavně že ji měla a byla odhodlaná beze zbytku ji na toho parchanta použít.

Bez rozmyslu po něm s temným vrčením skočila a zuby zaútočila na jeho krk. Byla si jistá, že to je jeho nejzranitelnější místo. Zároveň jeho hrudník schytal bušení jejích semknutých pěstí. Byla novorozená a jako taková měla mnohem větší sílu než on.

Zpočátku se nebránil. Moc dobře věděl, že by si zasloužil, aby ho roztrhala a zničila. Její zuřivost však stále nepolevovala a údery nabíraly na intenzitě. Skutečně ho ohrožovala. Byl to souboj na život a na smrt a on si nemohl dovolit úplne prohrát. Jistě, rozhodně měla nárok pořádně mu vyčinit a pár facek by taky snesl, ale nehodlal se nechat zabít.

Snažil se bránit, ale nedařilo se mu. Obkročmo na něm seděla a pevně ho držela přitisknutého k zemi. Proti jejímu vzteku neměl jeho výcvik z Volterry ani tu nejmenší šanci.Snažil se chytit její ruce, ale byla moc rychlá. Stále ho bušila do hrudníku a zuby cvakala nebezpečně blízko jeho krku.

Konečně se mu podařilo uvěznit její zmítající se paže do svého sevření. Prudce a rychle oddychoval a ona na něj nenávistně vrčela a snažila se mu vyprostit.

,,Bello, uklidni se,” zaprosil a vpíjel se jí do očí.

Na okamžik se skutečně přestala svíjet a snažit se ho zničit. Nevěřícně vydechla a měřila si ho nenávistným pohledem. Nechápala, jakým právem po ní něco takového chce.

,,Já se mám uklidnit? Já? Kdybys ty byl uklidněnej v tom autě a odvezl mě do Seattlu, jaks slíbil, nemusela já by se teď uklidňovat! Co si sakra myslíš? Udělal jsi ze mě příšeru, ty hajzle!” křičela a prskala a ač stále svíral její ruce, zaútočila alespoň zuby.

Edward věděl, že má pravdu. Celá tahle situace a Bellin zmařený život ho neuvěřitelně mrzely. Litoval svých činů, ale kdyby se měl rozhodnout znovu, neměnil by. V první řadě musel myslet na bezpečí své rodiny, to bylo hlavní. Nesnášel sám sebe, ale chybou, kterou udělal dávno v minulosti, ohrozil ty, na kterých mu tak záleželo. Nikdy se neměl přidat k Volturiovým, nikdy neměl vstoupit do Arova područí. Jenže s tím neuváženým činem jeho upířího mládí již nešlo nic udělat. Mohl se proklínat sebe více, ale nic se tím nemohlo změnit.

,,Prosím, nech mě to vysvětlit,” téměř zašeptal a jeho hlas prozrazoval vnitřní utrpení. Na tom ale Belle nesešlo. Ani to nevnímala.

,,Vysvětlit? Ono se to dá vysvětlit? Tak to jsem vážně zvědavá, jak mi vysvětlíš, že jsem se málem zbláznila touhou po krvi malý holčičky,” syčela nenávistně a Edward hrůzou ztuhl.

Ona zabila člověka… Sám měl štít svědomí bohatě potřísněný lidskou krví, ale doufal, že ona se přidá k jeho rodině a jejímu způsobu stravy. Všechno to byla jen jeho chyba. Sice to děvčátko zabila Bella, ale výčitky měl stejné, jako kdyby zemřelo jeho rukou.

Zmučeně zasténal a měl chuť pustit její ruce a zcela se jí vydat. Patřilo by mu to a ještě by to bylo málo.

,,Víš ty vůbec, jak strašně jsem se cítila, když mi došlo, po čem to tak prahnu? Já ji chtěla zabít. Toužila jsem zabít a vysát nevinný dítě! Takový zrůdy jako upíři by neměli vůbec existovat. Jak jsi mi to jen mohl udělat?” pokračovala v obviňování a na konci proslovu se její hlas zlomil do vzlyku.

Veškerá síla ji opustila, cítila se unavená a slabá. Bylo jí mizerně a přála si, aby ji tenkrát na tom hřbitově, u hrobu rodičů, raději zabil a ušetřil ji tak toho všeho, co pak přišlo.

Edward na ni zíral neschopen pohybu. Pomalu mu docházel význam jejích slov. Ona to děvče nezabila. Dokázala den po přeměně odolat vábení lidské krve. Byla skutečně výjimečná. Najednou beze zbytku chápal, proč o ni Aro tak stál.

,,Tys jí nezabila?” ujišťoval se opatrně. Zavrtěla hlavou a třásla se potlačovaným pláčem.

,,Copak jsem takové monstrum?” opáčila zoufale.

Edward měl šílenou chuť se smát. Nevěděl, co ho to napadlo, ale bez rozmýšlení pustil její ruce a přitiskl ji blíž k sobě. Překvapeně zamrkala a on si nemohl pomoci. Jednal čistě instinktivně.

Přitiskl své rty a její a s úmyslem dát jí vděčný polibek. V okamžiku, kdy se jejich rty spojily, jimi ale projela vlna vzrušení a chtíče. Bella vůbec nechápala, co se to s ní děje. Byla si jistá, že ho nechce líbat, ale jako by musela. Nevěděla, že jako novorozená podléhá primitivním pudům a nedokáže se pořádně ovládat. Zuřivost přešla v zoufalství a to se změnilo ve vášeň.

Polibek mu oplácela a prsty zapletla do jeho vlasů. Edward také nechápal, co se děje, ale nebyl schopen o tom přemýšlet. Polibek se stával čím dál naléhavějším a on ztrácel pojem o realitě.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 18. kapitola: