Moc se omlouvám za to zdržení, teď už mám napsané další 2 kapitolky, takže by to tu mělo přibývat rychleji :) P.S. Tahle kapitolka je docela krátká :(
04.06.2009 (19:55) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1100×
6. Kapitola: Nejhorší obavy
Nestává se moc často, že nás tady v New Hampshire navštíví smečka. Vlastně tu byli jen jednou a to se byli podívat, jak jsme se nastěhovali. Jedno bylo jasné. Stalo se něco strašného. Bála jsem se, aby se něco nestalo mému dědečkovi Charliemu - při vzpomínce na něj se mi vrátil stesk po domově, Forks - nebo aby se něco zlého nestalo Billymu, Jacobovu otci.
„Jistě se tam brzy vypravíme." Prozradil mi Edward, který stále seděl na posteli vedle mne.
„Do Forks?rozzářila jsem se. Vzápětí jsem si vzpomněla na fakt, že se něco stalo.
„Tati?" pomalu jsem mu pohlédla do očí.
„Ano?"
„Co se stalo?"
„Nejhorší obavy" potichu pravil. Vzpomněla jsem si na Charlieho a Billyho. To jsou mé nejhorší obavy, myslí táta tohle? Sama sebe jsem se v duchu ptala.
„Jacob tě bude potřebovat." Ach! Takže Billy... Ani jsem to nedomyslela a do očí mi vhrkly slzy. Edward mě krátce objal.
„Ššš... Teď se to dozvěděl Jake, za chvilku přijde. Snaž se mu to co nejvíce ulehčit." Přikývla jsem a sešla dolů po schodech. Právě v tu chvíli se ve dveřích objevil Jake. Tiše jsem k němu přistoupila a pevně ho objala. Opětoval mi stisk a zabořil svůj obličej do mých kaštanových, kudrnatých vlasů. Společně jsme si sedli na sedačku. Po chvilce se Jacobova ramena roztřásla. Lekla jsem se, aby se nepřeměnil, ale vzápětí se rozvzlykal a po tvářích mu začaly téct slzy. Takhle jsme tam zůstali až do večera.
„Pojď si lehnout, jsme oba vyčerpaní." Pomalu jsem se začala zvedat. Jen němě přikývl neschopný slova. Šli jsme k němu do postele a já, místo abych šla k sobě, ulehla vedle něj. Máma s tátou byli někde venku, vyprovodili vlkodlaky a zůstali v lese, aby nás nechali v soukromí.
„Dobrou noc, Jakeu." něžně jsem zašeptala.
„Dobrou Nessie." odpověděl. Po chvilce jsme oba usnuli a mě se opakoval zase ten stejný sen, jenom trochu jiný. Místo aby ten kluk řekl Nic jsem ti neudělal - mám rád svou rodinu, řekl Nic jsem ti neudělal, prosím, má rodina mě potřebuje! Umřel mi otec a matka to těžce snáší. Jako v předchozím snu, tato slova na mě zapůsobila. Tentokrát mě neprobudil Jacob, ale křik. Brzy mi došlo, že křičím já. Rychle jsem přestala a pohlédla na Jakea, v klidu spícího v mé náruči jako nemluvně. Jeho výraz byl klidný, zřejmě ho Billyho smrt nepronásledovala i do snu, jako mě. Tiše jsem se zvedla a po špičkách přešla do svého pokoje, kde jsem se převlékla - ještě pořád jsem měla na sobě to co včera. Zamířila jsem do kuchyně, že připravím snídani, ale v obýváku jsem se potkala s rodičema.
„K snídani jsem vám připravila vajíčka, doufám že na ně máš chuť." usmála se na mě Bella. Byla opravdu dobrá kuchařka, převážně díky tomu, že když jako člověk byla u svého otce Charlieho, vařila mu neustále večeře.
„Je mi to jedno," pokrčila jsem rameny „díky" ještě jsem dodala.
„Jak jsi se vyspala?" zastavil mě Edward. Usmála jsem se na něj.
„Dobře, ale zdál se mi zase ten sen," zesmutnila jsem, „ale byla tam menší změna." Natáhla jsem k němu ruku a ukázala mu ten dnešní sen. Potom jsem se konečně vydala do kuchyně, kde jsem spořádala celou svou porci. Najedená jsem se po dlouhé době usadila k televizi. Když mě to asi po hodině přestalo bavit, šla jsem za Edwardem poprosit ho, jestli by mi něco zahrál na klavír.
„Prosím!" škemrala jsem.
„No tak dobře." rezignoval. „Kterou skladbu chceš zahrát?"
„Bellinu ukolébavku." Ihned jsem vystřelila. Krátce se zasmál a odběhl k pianu. Během vteřiny jsem byla u něj a posadila se na lavičku po jeho pravici.
Když zahrál první tóny, hudba mě uchvátila. Po chvilce jsem se začala kolébat do rytmu. Ani jsem si nevšimla kdy se k nám přidala bela, ale když táta dohrál, seděla po jeho levé straně.
„Ještě něco." zaprosila. Otočil se k ní, usmál se a políbil ji. Potom opět spustil. Neznala jsem tu skladbu, ale s jistotou mohu říct, že byla krásná.
„Co to bylo za skladbu?" zeptala jsem se.
„Nessiina ukolébavka" odpověděli mi oba unisco.
„Ach," vydechla jsem „opravdu je krásná, děkuji." Objala jsem je oba, přestože poděkování bylo směřováno k Edwardovi.
/ 5.Kapitola /// 7.Kapitola /
Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zdánlivě poklidný život - 6.Kapitola: Nejhorší obavy:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!